Stezkou moudrosti – sjednocené poznání
Rozpravy badatele o věcech spirituálních, posvátných, rituálních, tajných, tajemných a záhadných.
Co vím a smím, to sdělím.
ze spirituální praxe badatele
Zveřejněno: 19.11.2019
Při svých osobních trénincích jsem si již před delším časem povšimnul zvláštního pnutí v širším okolí (na okraji mimo mnou vyhrazený meditativní prostor). Vysvětlím nyní pouze rámcově, velmi stručně a v obrazech. Při koncentraci sil dochází k otevření prostoru, a vzniká vortex napojení ke světlu. Postupně jsem si uvědomil, že na tuto skutečnost reaguje hodně nešťastníků (ztracených bytostí), kterým při různých příležitostech odpadlo tělo - bioskafandr duše prostě již dosloužil. A po době zmatení a protože jim po smrti nikdo nepodal správný výklad, co se s nimi děje a tedy nepomohl otevřít cestu, bránu průchodu, tak tu prostě bloudí v prostoru "bardó"1). A jakmile zahlédnou jevy světla, tak se k němu začínají stahovat.
Následně jsem svá cvičení rozšířil o otevření cesty také pro jejich směrování.
Nikdy nebyl žádný problém a to, že funguji jak Cháron, na to jsem si zvykl.
Pohyblivé velikonoce v roce 2018 připadly již na počátek dubna (2.4.2018), hned třetí den po úplňku po dni jarní rovnodennosti a ještě stále hodně blízko tomuto důležitému bodu ekliptiky. Protože již nějakou dobu jsem při svých cvičeních neotvíral portál pro odchod duší, které svůj okamžik odchodu propásly a stále zde bloudí, a vědom si mimořádné síly právě tohoto času, otevírám průchod. Vyzývám všechny bloudící duše a připravené k odchodu k Otci nebeskému, že brána je pro ně otevírána. Protože cítím velký zástup bytostí, nechávám průchod otevřený co nejdéle a nějak podvědomě sleduji a ještě vybízím - mladí, staří, muži, ženy, i děti, různé národnosti, věřící i nevěřící, i mrtví bojovníci …, a také vnímám a slovně registruji různé způsoby jejich smrti, příčiny a způsoby skonu. Jakmile padlo slovo "džihád", v ten okamžik střih, náraz, z druhé strany je průchod náhle zablokován, uzamčen a já mám pocity, jako když ve 100 km rychlosti narazím do zdi.
Zazní nesmlouvavé "… džihádisté NE"
a portál průchodu je z druhé strany rázně uzamčen.
S takovýmto způsobem uzavření brány prostupu jsem se ještě nesetkal, neboť jsem toto vykonával vždy já, až když bylo zřejmé, že všichni k odchodu připravení již prošli a další bytosti na prostup vortexem nečekají. Chvíli sedím tak trochu v šoku, poté dokončím rituál, čistím prostor a dlouho přemýšlím, co a proč se stalo a hlavně jaké poselství mi tato zkušenost má přinést. Proč, když předtím prošli nejen oběti, ale dokonce i nějaký vrah (Otec nebeský o něm věděl a převzal si jej do svého "vlastního správního řízení"), tak jaký je zde v tomto případě rozdíl?
Teprve později, po mnoha dalších meditacích mi přišlo tiché sdělení:
Každá smrt, i nečekaná a těžká, i boje a úmrtí v nich, mají pro duše zde ve škole života na jevišti Země nějaký význam (smysl) a mají je někam posunout. Souvisely s jejich životním plánem, jejich vtělením. Což však neznamená jakoukoliv změnu či "úlevu" v našich pozemských pravidlech hry a tedy úlevu od pozemské soudní odpovědnosti za všechny spáchané zlé skutky. I to je součástí úkolů našich rolí v tělech a žádné výjimky se nepřipouští. Každý je povinován složit celé a nezkrácené účty za sebe jak spravedlnosti pozemské, tak později i spravedlnosti nebeské a tyto obě se nezaměňují … důležitá informace pro "svéráznou oddělenou jurisdikci" církevních funkcionářů kterékoliv z pozemských církví a jiných směrů náboženských vyznání.
Takže i ten, kdo jiné zabije, ani on není tzv. "zatracen" a i on bude ještě jednou skládat účet ze svých činů také před vyšší spravedlností a má možnost obdržet další šanci. I duše vrahů mohou branou nebeskou projít a bude s nimi vedeno další řízení, i oni mají šanci.
Pro koho však neplatí možnost obdržení Božské milosti jsou všichni ti, kteří "… vraždí jménem božím", zabíjejí "… pro boha, aby se jemu zalíbili", pro snad "boží" potěšení ze zabíjení, i kdyby "jinověrců"! Pro ně je již další osud jejich duše připraven, zpečetěn, bez ohledu na jejich výchozí věrouku. Takoví se dostali za poslední hranu, sami se vědomě odstřihli od Boha a vědomě vstoupili na cestu totální destrukce, devoluce.
Takovýmto skutkem jedinec totiž pouze definitivně pečetí svou smlouvu s ďáblem a po své pozemské smrti směřuje přímo k němu. Další šanci již neobdrží, neboť si ji nezasluhuje.2) Tito všichni jsou totiž v tomto okamžiku již na cestě "dolů", k destrukci své vlastní duše, neboť čas k poznání se již uzavírá. Jdou tam jak oni, tak i ten, který je k takovému činu vyslal, kdo je přesvědčil - tedy i uznávaný tzv. duchovní, jedno zda rabín, kněz či muláh, i on nese svůj mnohonásobný podíl na tomto činu. I oni se již vezou na tobogánu přesně tam, co označují pojmem "peklo" a připravují pro jiné … sami si je vychutnají přesně podle svého vlastního scénáře. Po smrti je nečeká věčné povalování na obláčku, žádné pití nektarů a přímé dodávky panen a …
Žádná naděje.
Zabíjení "… za boha …" anebo "… jménem božím …" a tak podobně
Bůh trestá nejpřísněji a vůbec se nezajímá, jak jej při tom viník vzýval!
Prostě jej k sobě vůbec nepustí.
Toto poselství nepreferuje žádnou víru, žádný z mnoha různých způsobů vyznání, platí pro všechny bez výjimky. Není to sdělení o nemožnosti obrany víry své a svých předků před z vnějšku přicházejícími násilníky. Je to informace pro útočníky - týká se to všech útoků proti jiným vírám a způsobům jejího vyznání ve prospěch svého vlastního démona, i když jej útočník (viník) a nakonec vrah označuje slovíčkem "bůh". To pozná až v okamžiku své vlastní smrti, byť i pozdějším stářím.
Jediný způsob prosazování své víry je osobním mravním příkladem života a tolerancí, respektování jiných způsobů vyznání víry, i jejich ochrana.
Jediný povolený způsob "svatého boje" je pouze boj s démony usídlenými ve svém vlastním egu, tedy sám se "sebou".
Vždy na konci svých přednášek jsem posluchačům říkával: "nevěřte mi, sami se přesvědčete! Ani já nemusím ještě vše znát, i já se mohu mýlit." Avšak toto sdělení, jak jsem zachytil, je pravdivé. Kdo něco takového nezažil, nebude tomu nikdy věřit.
Poznámky pod čarou:
1) … Není to ještě to pravé bardó, zatím jen jakýsi předstupeň. Ty bytosti se stále ještě drží a bloudí zde v našem zdejším prostoru, byť jsou pro nás v ten okamžik pro naše nastavené "filtry vidění" - neviditelní.
2) … Ten, kdo zabíjel pro peníze je na tom o něco málo lépe, neboť ještě má naději na další šanci, ale také i jej čeká velmi tvrdé zúčtování.
Motto:
Rozumem vše ověřuj, smysly však otevřené měj a „rozum” – srdcem hlídej!