Cesta zažehnutí světla
Návod návratu k sobě domů, aneb průvodce výcvikem.

(autorský rukopis)

Prolog

Zveřejněno: 10.11.2019

Prolog (řecky prologos ... před-slovo, řeč) je úvodní část spisu, která má obvykle za úkol uvést drama. V širším smyslu se však používá pro předmluvu jakéhokoli druhu (podobně jako latinské praefatio). https://cs.wikipedia.org/wiki/Prolog_(literatura)


 

Každá duchovní škola, či alespoň většina, které jsem zatím poznal, má svá úskalí. Ty mají prověřit a vyzkoušet adepta, zda již na své cestě dozrál a může tak ve svém úsilí dále postoupit a vstoupit do další komnaty poznání.

Toto neplatí o služebním postupu na vyšší post (a také moc i plat) u kterékoliv z církví. Tam je postup diktován zcela jinými zájmy než je mravní a duchovní vyspělost jedinců. Postavení v církevní hierarchii lze případně i koupit. Tyto změny pak bývají doprovázeny celou řadou různých rituálů, většinou do jisté míry veřejných. Podobně bývá různými, avšak již neveřejnými rituály provázeno zasvěcování i postup u řady "tajných" společenství, jež většinou jsou majetkem elit a svým finálním působením ve světě slouží "inverznímu1) vesmíru". O těchto obřadech v této knize nebude nic. O nich již psalo mnoho jiných a mnohem povolanějších autorů, než jsem já. A přesto se i tohoto tématu bude nutno občas dotknout. Neboť obřady, ty špatné i zbytečné, ale i dobré a užitečné, provázely lidstvo stále, a bude provázet i v budoucnu. Jen je nutné si v tom udělat pořádek a dále užívat jen to, co je opravdu v souladu se skutečnou "božskou jednotou" přítomnou v celém Univerzu.

To, co mám nyní na mysli, je postup a vzestup ducha každého jednotlivého člověka (vesmírné bytosti) na skutečnou vyšší úroveň. Tato úroveň je přímo měřitelná. Ne magickými schopnostmi, nýbrž stupněm mravnosti bytosti. A ta se projevuje ne jen v jejím společenství, ale především ve vztahu k jiným, okolním národům, civilizacím a entitám. To platí i pro "jinovesmírné" civilizace, se kterými se prolínáme i zde, na planetě Zemi.

Tento postup bývá prověřován zkouškami osudu, vyšším systémem. Postup býval hlídán mnohem vyšší instancí, než jsou nejvyšší církevní autority kteréhokoliv náboženství. Tady se již skládají talentové zkoušky u jiné instance, před kterou se klepou strachy i nejvyšší "velekněží"2), neboť dobře vědí, že nemohou uspět. Neboť oni pouze slouží silám destrukčního inverzního vesmíru. Často nevědomě, z "ušlechtilých" pohnutek.

Každý, kdo se dostane k tajné komnatě vyšších znalostí, skutečně tajné, ne té lidmi utajované, dříve než se počne domáhat vstupu si musí uvědomit, že jakmile vstoupí, bude sám bojovat s mnohem těžším nepřítelem, než tomu bylo dosud. Utká se nejen se zlými silami (nepřátelský postoj Matrixu, který chce utíkajícího otroka zahnat zpět pod svou vládu), ale i s nedávnými přáteli (závist - neboť další a vyšší úspěch se většinou nepřeje a neodpouští). Utká se také s církevními hodnostáři (jsou ohroženi ve svém neoprávněně uzurpovaném postavení mezi člověkem a Bohem). Utká se s novými výukovými lekcemi, které na něj po otevření dveří čekají. Také se setká s falešnými posly inverzního vesmíru, poslední pojistkou proti jeho vzestupu a osvobození. Neboť ten kdo je svoboden, je nebezpečný každému zotročovateli. Dává ve stávajícím systému příklad a vzor hodný k následování jiným lidem.3) Nakonec se však musí utkat s nepřítelem největším ze všech, sám se sebou, se svým egem.

Jediné, na co se lze spolehnout je, že opravdový Bůh, kterého Ježíš nazýval Otcem, nám nepřipravuje pasti a nepouští nás do zkoušek, na které nemáme. Do zkoušek, které bychom neměli šanci zvládnout. Toto je kotva, víra, na kterou bohužel mnoho nadějných adeptů často zapomene. Zapomínáme na to, že když je nejhůře, tak Otec je nejblíže. Je jen naší chybou, že jej nevidíme, a v případné zkoušce se necháme zviklat právě tam, kde naopak máme být nejpevnější. A tak se často mnohému stává, že couvne. Sejde na scestí před samým vrcholem své cesty, kdy se brána věčnosti a osvícení již otevírá. Inverzní vesmír potom jásá a za to jej zahrne mnohými dary. Avšak to vše, co poté adept získává, je jen nepatrné smítko z prachu cesty, které obdrží výměnou za nevyčíslitelný poklad, který mu andělé již kladli k nohám. Jediný a veškerý zisk z celé vynaložené námahy, vysoce čistou a jakostní energii, opět získají vládci temna. Díky ní opět mohou prodloužit svůj pobyt zde, na tomto světě, přetrvat ještě chvíli v tomto koutě vesmíru. A světlo duše adepta, oheň jeho srdce, místo jasu vedoucího ostatní, bude opět jen slabě plápolat a živořit v každém záchvěvu temnoty světa a mezisvěta. A pak, až již takřka vše zapomene, opět jej čeká další reinkarnace, další výuková lekce, nový pokus.

To pak "Otci nebeskému" nezbývá nic jiného, než dále čekat, neboť v té poslední a závěrečné zkoušce jsme opět neobstáli. Znovu si musíme zopakovat celou školní třídu života. Buď hned, anebo později. Opět fasujeme nový biologický skafandr (tělo) k opětovnému sestupu do výcvikového tábora duší zvaného planeta Země. Protože jsme se dosud neosvobodili z tohoto reinkarnačního výcvikového cyklu, do kterého jsme kdysi dobrovolně či nedobrovolně vstoupili. Dosud jsme ku "praktické maturitě z pozemského žití" nedozráli. Přesněji, došli jsme až k ní, ale opět v závěrečných zkouškách neuspěli.

A přesto je zde ještě jiná šance. Pokud tvůj postup při zrání tvé duše byl v této inkarnaci poměrně snadný, tedy známka toho, že z minula již máš hodně natrénováno a odpracováno, šance se zvyšují. Není to však podmínkou. Podmínkou je, abys sám sebe ohlídal a nespadl do pastí systému náboženské nesnášenlivosti a nenávisti k jiným lidem, a nevykonal nic, co by ti bránilo v dalším postupu. Avšak chyby zde na zemi konáme také proto, abychom se z nich poučili a již je nikdy neopakovali. Takže i tak je šance postoupit dál. Vynaložíš více úsilí, vše napravíš a půjde to také. Vše záleží jen na tobě. A jen ty to můžeš vykonat, a za tebe nikdo jiný.

Klíč od "brány nebeské" byl kdysi "Nejvyšším" rozlámán na mnoho částí a rozhozen po světě. Stačí pouze střípky najít a poskládat. Znovu vytvořit celý obraz klíče a bránu odemknout. A v každé víře na světě, dokonce i v každém náboženství, v každém poznání a v každém lidském srdci (děti a ženy nevyjímaje!) je skryt jako nejvzácnější semínko právě jeden ze střípků tohoto klíče. Je ukryt i ve tvém srdci! To je pravda, o které nic netuší ani nejvyšší strážci církevních tajemství prakticky všech církví.4) Hlavně těch, které byly založeny a kodifikovány samotným Ďáblem. Avšak i tam je uschován takový malý úlomek "klíče od Nebe", jen se hůře hledá.

Zároveň každý takový střípek ukrytý v lidském srdci je vlastně hologram celého klíče. Každý ze střípků si nese kompletní informaci, mapu cesty. Jenže u něj není přiložen návod, jak jej aktivovat. Přece jen se církevním cenzorům, přes jejich častou duchovní omezenost, podařilo leccos důležitého vyškrtat. Proto zbytek informací je nutno hledat jinde, mimo jejich dosah, tedy v jiné kultuře a jiném světonázoru. To pro to, abychom odhalili chyby zasunuté do naší vyučované, "zděděné" víry a chyby napravili. Jedině tak lze postoupit výš.

Lze tedy jít i dále tvrdou cestou jedné z výcvikových škol, kdy se však s touto školou musí adept na konci své cesty rozejít a dále již pokračovat sám. Pak na něj čeká poslední, náročná a samostatná cesta osamělého mystika a alchymisty ukončená závěrečnou mistrovskou zkouškou, jak již bylo předznamenáno.

Nebo je možné pokračovat v hledání v jiné výcvikové škole, v jiném systému. To ale s nenávistí v srdci a nafoukanou a hloupou náboženskou a církevní nadřazeností nelze. Pouze vnitřní pokora k lidem a ne služba uchvatitelům duše, neustálá pozornost a bdělost může dovést člověka k onomu jadérku pravdy skrytému v jiné věrouce. Když je pak získá a několik takových kaménků z celkové mozaiky spojí, poskládá takto vzniklou křížovku a dořeší ji, pak adept získá klíč od trezoru s nejvyššími znalostmi a smí vstoupit. Je to cesta sběratele vědění a poznání. Ale i tak je nutno dozrát jak slíva v kvasu. Tedy vše vstřebat a vsáknout, získat to, co je nepřenositelné - vlastní zkušenost. Teprve pak, když je již dostatečně vykvašen, tak jej stejně nemine závěrečná alchymistická přeměna, vypálení. Ale nejde do toho již tak zcela naslepo, bude připraven. Pokud jsi byl pozorný, máš ve svém srdci již celou mapu cesty a k tomu také navigaci napojenou na nejvyšší instanci - přímo na Otce. Když se jí budeš držet a nepůjdeš po cestě jak opilec, od patníku k patníku a ještě napříč, k cíli své cesty dospěješ.

Celé to vždy počíná prvotním nácvikem - iniciací a aktivačním tréninkem - to je cesta učně. Pak je potřebné nabýt rutiny a jistoty, zkušenost - cesta tovaryše. Na konci se z tovaryše obvykle stane dobrý řemeslník se samostatnou praxí. Může mnohé rutinně vykonávat a přitom tomu mnohdy ani nemusí dobře rozumět.5) To však ještě není finále - "život věčný". To je jen jedna třída ve škole inkarnací a po vykonání postupové zkoušky čeká další třída - další vtělení. Neboť pořád jsme ještě nedošli až k maturitě.

Ale když přidáš ještě další úsilí a konečně "… žák bude připraven…",6) pak přijdou další učitelé. Někteří budou z masa a krve. S některými se někde setkáš jen jednou, aby ti mohli říci jen jednu větu, kterou jsi právě teď měl slyšet. Věř, že náhoda neexistuje - to pouze Bůh si nepřeje být poznán. Někdy to bude anděl, někdy neviditelná inspirace. A přinesou ti dobré i falešné informace. Ty falešné jsou tvou prověrkou, jednou z mnoha dílčích praktických zkoušek na tvé cestě. Když dokážeš oddělit zrno od plev a řídit se srdcem a "vyšším principem mravním" (také se říká "svědomím"), pak ti budou odhalena všechna další tajemství. Začneš experimentovat, zkoušet a tvořit. Po čase se staneš mistrem, ani to o sobě nebudeš tušit. Dokonce i staré postupy pak můžeš změnit a vědění posunout dál. A připsat poznámky se svými osobními zkušenostmi, určené pro jiné duše jdoucí stejnou cestou.

Jakmile najdeš podobné poznámky někoho, kdo šel před tebou, pouč se z nich. Vyzkoušej. Zkušenost je nepřenositelná. Ale varuj se z nich tvořit další systém a šířit další "to jedině správné" náboženství. To je nejjistější cesta opět zpět do pekla a do náruče Matrixu. Tvá Duše, a každá jiná Duše, všechny jsou svobodné a mají právo volby, kterou jim dal Otec nebeský. Dokonce i právo zvolit si školu (náboženství, věrouku, rituál), ze které vyjdou. V každém člověku svítí Boží plamen7), a v ženách a především v dětech pak plane ještě silněji8). Každý má od Otce stanovenu svou vlastní cestu k němu. Respektuj tu cestu, i své, i cizí Duše. Svou cestu a volbu si chraň a nikdy ji neměň za prázdné sliby. Nevstupuj do otroctví, když jsi již téměř svoboden.

Špatný je žák, kterému stačí pouze jeden učitel. Špatný žák, který jen věří, nepochybuje, nic si neověří. Nemůže se nikdy stát mistrem, pokud neprojde svou vlastní cestou. A kdo pouze věří, že mu "... říkají pravdu a své svě-domí přenesl na řečníka" - to není žák. Není ani člověk. Právě probíhající školní třídu (život) bude muset absolvovat znovu, za zpřísněných podmínek projít znovu dalším peklem. Neboť je pouze a jen papoušek.

Otec nebeský potřebuje mistry, tvůrce jako je on. Bohatýry, kteří zajistí jeho řád. Dělníky na své vinici, kteří znají, vědí, konají jeho vůli. Proto své děti vyslal na cestu. Nevracejme se tedy jako sluhové a otroci. Předstupme před něj jako jeho milované děti, pevní, silní, vědoucí a oddaní jeho dílu. Děti, na které může být právem hrdý, na které se může spolehnout. Děti, kteří umí naslouchat hlasu svého srdce a svědomí a naplňují celé Universum prapůvodním božským řádem, jednotou a harmonií, láskou a soucítěním, spravedlností i milosrdenstvím. Bytostí světla. Bez rozdílu! Nikdy jako žebráci a zloději pracující pro jiného pána - církev, nebo jiné vládce stínů!

Děkuji svým rodičům, děkuji všem mistrům, učitelům a patronům, děkuji Otci i Matce a také děkuji všem bytostem, kteří mě na mé cestě dosud podporovali. Děkuji také těm, kteří mně kladli překážky. Neboť ty mě nakonec vždy posunuly dále, byly zdrojem mého poučení. Jedině takto mohl vzniknout tento text. Souhrn mých zkušeností a znalostí mě poskytnutých. Ne pro novou "svatou víru", nýbrž pro inspiraci na vlastní cestu.

Nevěřte mi! Ověřte si. A já pak velmi rád zase jednou přijdu k vám, pro své poučení na mou další cestu.

badatel

Kdo z textu ubere, smysl změní či nějakou špatnost přidá, toho Otec nebeský k odpovědnosti bude volat!9)

Překlady se smí provádět pouze přímo, z českého originálu. Pak musí být proveden reverzní překlad zpět do češtiny pro kontrolu významově správného překladu. Především se zvláštním důrazem na uchopení smyslu manter (modliteb) v cílovém jazyce. Pokud budou srozumitelné a jednoznačné, lze se jimi řídit.

Zprostředkované překlady prostřednictvím jiného jazyka než z češtiny lze provádět pouze prostřednictvím slovanských jazyků. Nikdy nesmí být použit jako prostředník anglický překlad. Anglofonní překlady musí mít vždy souběžně uveden ještě český text všech mantramů. K použití angličtiny při meditaci není důvěra.

Informace před cestou:

Nacházíme se v mnohem komplikovanějším světě, než jsme dosud poznávali. Jsme pouze částí, výsekem reality. Avšak lze se nejenom pohybovat realitami napříč, lze je také ovlivňovat. Pokud se jimi rozprostřeme, přestávají jejich hranice platit. I časem se lze pohybovat vpřed i vzad.

Zapomeňme na tři směry kartézského souřadného systému a k tomu přidaný jednosměrný čtvrtý rozměr - čas. To nás svazuje, omezuje naše možnosti. Nicméně i tak musí být návod na cestu vyjádřen právě a jen terminologií, kterou jsme nyní přijali v této podčásti Universa, podle pravidel právě hrané hry. Hry na život, ve které jsme jedněmi z hlavních aktivních herců. Jak tedy přesně vyjádřit skutečnost za hranicí vymezenou naší hrou? Správnými symboly a zároveň ponořením se v ně, jejich plným procítěním a respektováním.

Kde hledat "ducha svatého" a "peklo" a "Božskou Matku" a "Otce" a … pravdu? Kterým směrem jít? Kde je Země? A kde Božská Matka? Kde je podsvětí ovládané přírodními silami? Kde jsou spodní světy plné nízkých duchů? Kde je peklo? Všechno je "dole a nahoře", na poloze těla nezáleží. Tedy pod nohama, nad hlavou, v kosmu? Ano i ne.

Mnoho je od nás umístěno v "jednom směru". Jednou chodbou se kráčí, mnoho dveří tam je. Jak se vyhnout těm nebezpečným a otevřít ty správné? Prostě vstoupit tam, kam velí srdce.

Tento "náš svět" je nejen dělen na …, a obýván lidmi a jinými tvory. Je zde přítomno také mnoho tříd mimozemských entit s námi neznámými technologiemi, některými pro nás dobrých, ale i špatných. Ti také patří k jevům hmotným. Přes užívané technologie a možnost procházení mezi dimenzemi nepatří k bohům. Ale i oni jsou podřízeni duchovním pravidlům hry. A ovlivňováni duchy nízkými, temnými, ale také vyspělými bytostmi světla. Jsou zde i nadřízení a dozor konající Strážci, ale i …, a právě také ty duchovní entity a energeticko-informační pole.

Vše se vzájemně prolíná a ovlivňuje, promíchává, v jednom kotlíku se polévka života vaří. Když tedy člověk začne "sestupovat dolů", může se dostat i do středu Země, i do pekla, i do podsvětí, i do spodních světů, také k v podzemí žijícím "mimozemšťanům", nebo i k srdci Božské Matky (tj. duchu svatému) … Ale může zůstat také zde, žít v pekle a stále uzamčen ve strachu a smrti kola života tohoto světa, jen jedné z mnoha realit, a nepoznat to. Ale lze se také z iluzí vysvobodit. Lze si vybrat, kudy kráčet.

šm




Vysvětlivky:


1) … Na tomto místě se dříve užíval termín "peklo". Aby však mohlo lépe dosáhnout svého záměru, tak toto energo-informační pole, odpojené od Stvořitele a formou "Matrixu" zafixované v těchto končinách vesmíru v řádu uplynulých tisíců pozemských let, vyvinulo mnoho propagandy k tomu, aby na něj lidé nevěřili. Nejlepší způsob zneviditelnění se je implementovat lidem do vědomí příslušný podprogram, případně přesunout informace o sobě do oblasti pohádek, zároveň se změnou nátěru kulis scény. Pak již nic nebrání démonu prohlásit se bohem.

2) … Vzpomeň, kdo a o kom řekl: "… běda jim. Klíče od nebes drží, sami nevstupují a jiným vstoupit brání!"

3) … Proto také tyto informace bývaly většinou vždy utajeny. Pokud to již nebylo možné, pak byly zfalšovány a modifikovány tak, aby vládce stínů nebyl ohrožen. Tak byly zfalšovány i informace o Učiteli Světla - Ježíši a vytvořena jeho falešná kopie a předložena lidem ke klanění.

4) … Anebo že by o tom věděli? To by byl důvod konat vše možné, aby nikoho z lidí tam ani nenapadlo hledat. Proto ty "svaté texty", o nichž se nesmí pochybovat! Ty nepochází od Otce nebeského.

5) … Toto je meta, ke které se vůbec ani nedostanou mnozí církevní hodnostáři, bez ohledu na vyznání.

6) … "Když je žák připraven, učitel přichází" - přísloví.

7) … "Svíčky jsou různé, světlo je stejné" - Šrí Káléšvara

8) … Uměle vytvořená a pěstovaná mužská "nadřazenost" je jen projev hloupé závisti ve skutečnosti slabého a ješitného pohlaví, plného strachu před silnějšími.

9) … Cokoliv přidávat je možné pouze formou své vlastní osobní a autorizované myšlenky, jako čtenářovy "poznámky na okraj".


Motto:
Jednou vyzkoušet je lepší než o tom stokrát číst.