Cesta zažehnutí světla
Návod návratu k sobě domů, aneb průvodce výcvikem.

(autorský rukopis)

Několik rad pro začátek

Základní pravidlo – přesnost, upřímnost, poctivost

Zveřejněno: 6.12.2019


Základní pravidlo – přesnost, upřímnost, poctivost

Původně jsem sepsal pro sebe a kolegyni na blízké cestě jen krátký informační postup. Návod pro toho, kdo má celý postup v krvi a jen občas po delší pauze potře­buje opět něco málo připomenout. K nahlédnutí to stačilo. Pak jsem si uvědomil, že i ostatní přátele z "klubu cestovatelů po hvězdách" by toto téma mohlo zajímat. Protože však má každý většinou počáteční výcvik podle jiné školy, nemusí být vždy tak snadné jednoznačně a přesně vše pochopit a interpretovat, a hlavně správně provést. Začal jsem tedy původní krátký text dále rozšiřovat a precizovat. A jak náhle ku mně počaly přicházet další důležité informace, bylo v rámci objektivity nutné i tyto údaje správně zakomponovat do celku. Navíc se ukázalo, že se jedná o celou stavebnici podprogra­mů (řečeno moderním jazykem), které lze podle potřeby různě seskupovat. I když při nácviku je vhodná jistá návaznost, která zpočátku dobře vede, tak později je možno použít třeba i jen klíčové části a zbytek naskočí již automaticky. Tak se tedy stalo, že původně krátký záznam narostl až do této dnešní délky.

Pro ilustraci: na počátku každé činnosti se vždy objeví tzv. "štěstí začátečníka". A také opojení úspěchem. V jednom z okamžiků cvičení jsem vždy pronášel formulaci, kterou jsem považoval za adekvátní mé potřebě – "… nabij mě svojí energií …" ve smyslu doplnění mé prázdné nádrže na životní energii. A vždy jsem pak pociťoval pří­liv nové energie Země zespodu do prvního čakramu. Když jsem již začátečníkem nebyl a moje čakry díky neustálým cvičením již nebyly tak zablokovány, tak intenzivní pocit průtoku energie se vytratil. Byl jsem si vědom pořekadla, že "každý den není posvíce­ní" a klidně pokračoval ve cvičeních dále. A přibližně půl roku poté, kdy jsem již více otevřel svou vnímavost, náhle po opět hlasitém pronesení oné žádosti, odspodu, ze středu Země, intuitivně vnímám a slyším hlas: "Opravdu chceš nakopat do prdele?" V ten okamžik jsem si uvědomil velmi vysokou důležitost správné formulace žádosti. Změnil jsem ji na: "… naplň mně svojí energií …", a pak se počaly dít zázraky. Protože co žádáme, to také dostaneme.

Bože, prosím, chraň nás před našimi přáními, i námi samotnými.

Proto dbám na co nejpřesnější formulaci a vyjádření. I když je možné leccos změnit a modifikovat, jinak přehodit a jinak formulovat (zvláště celé dílčí moduly – podprogramy). Ale vždy nám musí být jasné, proč to takto měníme! Pak to také bude v pořádku a bude to fungovat. Nesmíme pouze papouškovat! Podmínkou je, že tomu všemu náležitě rozumíme a že to tak cítíme. Ne že jen něco mechanicky opakujeme a ani nevíme co a čeho se tím dopouštíme. Zvláště když něco "jen nepatrně" modifi­kujeme.

Pronášené slovo (řeč) tedy musí být vždy jednoznačné a původní (sladěno se svou duší). Smysl musí být jasně a přesně vyjádřen. Vyjádřen v pozitivu, bez záporů, bez slovíčka "ne"! Žádná dvojznačnost v jednotlivých slovech není povolena. Žádný jinotaj, ani ženská nadsázka.13) Podvědomí ani astrál nezná žert! Na co pomyslíme, co řekneme, to se také stane! Proto si hlídejme i postranní myšlenky. V hlubinách pod­vědomí se totiž slabika a předložka "ne" na vstupu vypouští. Krásně to bývá vidět na malých dětech: něco se jim zakáže – "to ne-dělej!", a ono jde a učiní pravý opak. Dítě to "ne-" neslyší. Slyší příkaz a poslušně provede.

Zde se skrývá ona požadovaná jednota řeči a mysli. Již rozumíme, jak to vlastně Ježíš myslel, když řekl: "… vaše řeč budiž ano ano, ne ne"? A co když se to ještě vy­sloví v jiném rytmu, a s jinou intonaci? Je to totéž?

Uvědomme si, že neustále dochází k posunu v řeči a tedy ke změně ve vnímání smyslu. Mění se náplň slov, jiná slovní spojení, jiný a modifikovaný význam pojmu vedle ještě platného původního pojmu. Jiné fráze. Často děda nerozumí, o čem mluví jeho vnuk, často ani otec nerozumí synovi. A co teprve nářečí sousední vesnice, kraje …, a přesto se stále jedná o jeden a tentýž jazyk.

Proto osobně vždy kladu velký důraz na pochopení smyslu. Tedy ne doslovná citace anebo překlad z cizího jazyka, ale smyslový, a přesně slovně vyjádřený význa­mový výklad je důležitý. Tento problém byl kdysi v Indii vyřešen gurui požadovaným přesným memorováním textu žáky. Tedy přesné ústní a paměťové předávání znalostí, neboť písemný záznam bez živého předání by mohl být později nesprávně přečten a modifikován. Proto byly texty neustále memorovány celými skupinami přenašečů vě­domostí v rámci prováděných obřadů (princip denní kontroly a udržování v paměti).

Pro obřady a mantramy v Indii je tak stále používán sanskrt – jazyk, který dnes není jinak živě používán.14) Tedy se jím nemůže ani lhát a měnit tak význam a smysl slov. Také býval kdysi kladen důraz na žákův prožitek15), neboť zároveň s tím dochá­zelo i k požadované modulaci energie ve smyslu jasně definovaného programu. Pokud právě toto byl guru schopen kontrolovat a žáka správně uhlídat. Proto také platil po­žadavek dlouhého opakování při aktivaci dané schopnosti. Bohužel však během dlou­hých let i veškerá tato snaha o udržení přesného postupu většinou vždy stejně nako­nec degraduje na pouhopouhé opakování. Ale je tam alespoň ona pojistka, požadavek velmi dlouhého nácviku. To je ta naděje, že čas od času některý nadaný žák, třeba i ne příliš dobrého učitele, přeci jen pochopí a vědění jednou opraví.

Stejným principem se také řídilo předávání vědomostí v Egyptě. Z učitele na žáka a přísné a dlouhé zkoušení. O tomto nejdůležitějším vědění nebyly žádné zá­znamy, neboť jich nebylo třeba. Zasvěcení vše znali a měli neustálé propojení s vyšší instancí – Otcem. Později byly některé pomocné texty sepsány a předány k hlasité recitaci pomocnému sboru, který jejich vnitřní smysl ani neznal. Veškerou hlavní práci konal velekněz v sobě – vnitřním mentálním laděním, a pěvecký sbor se pouze staral o časovanou nápovědu. Byla to taková pracovní pomůcka a pojistka proti vypadnutí některého článku z obřadu. Prostě všechny ty nalezené texty bez jejich dalšího návo­du – klíče ke správnému a přesnému užití (mimochodem stále ještě zapsaném v áka­ši) jsou bezcenné a vedou pouze ke zkreslení představ egyptologů o pravé podstatě skutečnosti.

Jenže i tak v dlouhém časovém horizontu počalo docházet k jinému posunu ladě­ní a ztrátě významu a souvisejících znalostí. Přenašeči textů ztráceli svou původní sílu, rozdrobili ji v radovánkách. Přestali vnímat a ctít energii. Rutina je zahlušila a ztratili své vnitřní spojení s energií a její kvalitou. Občas si také něco ulehčili, občas z nezna­losti svitky zpřeházeli. V rakvích na pořadí soulepu papyrů přece nezáleží. Hlavně že tam něco bylo uloženo. Navíc opisovači již ani neznali přesný smysl toho, co právě píší. Proto také Starý Egypt postupně ztrácel své výjimečné postavení. I výjimečné vědění si nakonec nechal ukrást.

Je velký rozdíl mezi účelným zkrácením textu vysloveného mistrem oproti vyslo­vení téhož někým, kdo neví, o co se vlastně jedná. Mistrovi stačí pronést jen jedno slovo (zkratku) místo celých odstavců, neboť již má natrénováno a v tom okamžiku jím celá kvalita energie projede jak blesk – také toto jsem několikrát zažil. Když však totéž slyší a provede někdo, kdo neví, o jaký vnitřní prožitek se jedná a jaké má být přesné naladění celé složité vysílačky (těla), tak to prostě není schopen odeslat. Prostě nemá ten nejpotřebnější klíč, "schází mu PIN od jeho mobilu". Pak je to jen a pouze kvákání žáby.

Když se tedy chyby příliš nahromadí, vždy čas od času přijde z vyšších míst revi­zor. Jak jsem již výše předeslal – "žák nad mistra". Jeho úkolem je vše opravit a zrušit nefunkční litanie. Přichází Avatár, jehož úkolem je oživit a znovu naplnit učení jeho du­chem. Vysvětlit správný smysl starých původních textů a celek doplnit o nové výukové lekce pro lidstvo. Přichází, aby znovu správně nastavil ladění a mapy a aby předal pro spojení s Otcem všechny potřebné nové nosné kmitočty místo již zastaralých a nefun­kčních. Někdy dokonce i vadných a škodlivých, neboť byly mezitím v průběhu dlou­hých věků falšovány.16)

Někdy kvůli tomu musí přijít i celé týmy, kdy každý nese jen částečku vědění. Naším úkolem je nyní tyto části najít a opět spojit.

 




Vysvětlivky:


13) … Obzvláště ženy mívají tendenci tvrdit opak toho, čeho chtějí dosáhnout – i když s jem­nou výhružkou ve hlase. Tu však muži nejsou schopni ani vnímat, ani slyšet, a ještě po­chopit.

14) … Není tak zcela pravda. Na Sibiři údajně byla zjištěna oblast, kde se sanskrt stále užívá živě, lidově. Navíc nejužší vazbu na sanskrt Árjů mají právě slovanské jazyky.

15) … Jak je tomu dnes, neodvažuji se odhadovat.

16) … Vzpomeňme, jak bylo za války dobré získat nepřátelskou vysílačku, kódové tabulky a radistu, který byl ochoten spolupracovat. Vládci stínů provedli to samé se všemi nábožen­stvími knihy. V sepsaných textech se velmi snadno falšuje. Na "první prioritě" stačí změnit i jen nepatrný zlomek informace, což nese z dlouhodobého hlediska velký následek.


Motto:
Jednou vyzkoušet je lepší než o tom stokrát číst.