Cesta zažehnutí světla
Návod návratu k sobě domů, aneb průvodce výcvikem.
(autorský rukopis)

Několik rad pro začátek

Správnost, přesnost, změny a opravy

Zveřejněno: 07.12.2019
Poslední korektura: 28.03.2024

Správnost, přesnost, změny a opravy

Přestože při komunikaci s nebeskými úrovněmi je nutné se co nejpřesněji vyjá­dřit, tak není nutné se rigidně držet nabídnutého textu. Místo bezduchého memoro­vání je přípustné vyjádřit se tak, jak to člověk cítí. Je tedy možné provést v proná­šeném textu potřebnou změnu. Třeba i něco přidat, případně v daný okamžik i něco ubrat. Ale zároveň text či vlastně pronášená řeč má být co nejjednodušší. Stručné a jasné vyjádření toho, co člověk právě v tom okamžiku skutečně cítí. Pak to vždy bude mít sílu prožitku. Bude v tom vůně duše a žádost člověka doletí až na konec vesmíru. Otec Nebeský si ji určitě přečte, a rád.

Tyto zde dále zapsané texty (především ony „modlitby“, tedy prosby) jsem mno­hokrát změnil. Přestože již měly svou sílu. Po změně však vždy získaly ještě silnější rezonanci a odezvu. Vždy, když jsem pocítil, že ještě to není to správné, že je možno se lépe, stručněji, jasněji a jednoznačněji vyjádřit, tak jsem neváhal a znovu a znovu přepisoval celé litanie (mantry, chvalozpěvy, nazvi to jak chceš, jejich smysl či přesně­ji náboj – zacílení je důležité). Někdy to byl rytmus, jindy pořadí veršů, které chtěly cizelovat. Pak zase třeba lepší slovosled, nebo zase jiné, přesnější, výstižnější slovo. Nebo se později ukázalo, že některé použité slovo má ještě podprahově uloženu i ji­nou konotaci (smysl), a z toho důvodu celek je zase oslaben, či dokonce se požado­vaný efekt ruší a aktivují jiné „doplňkové virové“ podprogramy inverzního vesmíru. Proto ty také neváhej, pokud budeš mít pocit, že něco máš pronést jinak, a tvé srd­ce ti to sděluje (ne rozum), učiň tak. Nutno věřit svému srdci a mluvit svým srdcem.
Jedná se o tvůj osobní dialog s Otcem Nebeským, o prosby pro pomoc pro tebe, avšak nikdy v neprospěch někoho jiného!

Je nutné vědět, že Otec Nebeský při počátku, tedy tvoření světa, ustanovil zá­kladní pravidla konání bytostí v něm. Slované je nazývají KONY. Kdo koná podle nich, ten kráčí ve svých životech (inkarnacích – „vmaseních“, tedy vtěleních) cestou evolu­ce (vývoje, vzestupu duše) a na konci své cesty po vyrovnání všech karmických dlu­hů, které si cestou kdysi připsal na svůj „účet“ (za vše „zaplatil“), opět dojde až k to­mu tzv. Otci Nebeskému, aby mu předal všechny své zkušenosti a splynul s ním opět v závěrečné definitivní jednotě.
Tyto kony jsou univerzálně platné všude pro všechny vesmíry a dimenze, všechny civilizace. I když místně v některých civilizacích mohou vzniknout navíc ještě jejich vlastní kulturní doplňky … pomocná prováděcí doporučení odvislá od jejich specific­kých životních podmínek v daném prostředí.

Porušením konů, nedodržením některé ze zásad, bytost v kosmu vždy vytvoří nerovnováhu, která jí může dokonce přinést i krátkodobý (většinou zdánlivý) pro­spěch, ale nakonec stejně vždy vše vrátí a ještě za to zaplatí. Nemusí to být ihned v tom samém životě (inkarnaci), ale nakonec to tak bude. Ale duše tím získává urči­tou zkušenost – od počátku onoho děje až do jeho ukončení – včetně onoho závěreč­ného karmického vyrovnání. Kdysi vzniklá kosmická nevyváženost musí být nakonec opět stabilizována.

Právě pro možnost získávání různých zkušeností patří mezi velmi důležité kony též kon „o svobodné vůli“, jenž je zároveň vyvažován také konem „o odpovědnosti“ a konem „o vyrovnání“.

Tedy mince „svobodné vůle“ má i svou druhou stranu – tou je odpovědnost za všechno své konání (skutky, činy, nezvládnutá hnutí mysli …). Odpovědnost před sebou samým, ostatními bytostmi, vesmírem, i Otcem Nebeským.

Pokud však bytost učiní rozhodnutí své svobodné vůle a definitivně jednou pro vždy se odpojí od směřování k nejvyššímu principu, zdroji všeho Univerza, tedy od­seknutí se od Otce Nebeského tím, že kony přestane respektovat a bude konat proti jejich smyslu i významu (tedy v rozporu s nimi) – tehdy vědomě vstupuje na cestu své osobní destrukce – devoluce, pak spěje ke svému zániku, sebezničení. To není téma sebevraždy – tedy ukončení aktuálního vtělení (inkarnace). To je téma nastou­pení cesty velmi dlouhé a mučivé vlastní sebedestrukce, cesta stále dorůstající potra­vy pro jiné a též s tím spojené i ztráty naděje. Až do finálního rozpadu v černé díře.
Neznalost konů neomlouvá.

Jak můžeš vědět, zda někým nařízená modlitba neslouží v jiný,
v jeho prospěch, anebo i něčí špatný záměr a něčí poškození?23)

Proto je důležité také vědět, že modlitba „v cizí prospěch“ bez vyjádřeného vě­domého souhlasu oné bytosti není povolena. Její život probíhá podle jejího životního plánu duše a to i včetně těžkostí, které ona právě prodělává, aby se naučila a zocelila v prožívaných obtížích, získala sílu i odolnost pro své životní úkoly. Pokud tedy nezná­me životní plán té konkrétní duše, tak konání „v dobrém úmyslu“ bez jejího výslovné­ho souhlasu či projeveného přání o pomoc je tedy konání proti životnímu záměru oné bytosti a poškozujeme ji. Ta duše pak v této své inkarnaci svůj úkol nesplní dobře – právě protože my jsme kdysi poškodili její trénink (výcvik a výuku ve škole jejího života).24) Náš tzv. „dobrý úmysl“ bylo pouze lechtání svého vlastního ega, ne však skutečnou pomocí. Proto každý „nevyžádaný dobrý skutek bude nakonec jednou potrestán“ – karmický dopad přijde k tomu, kdo jej vykonal.25)

Pomoc nelze nutit, lze ji pouze nabídnout – a nejvýše třikrát. Jsme-li vědomě požádáni o konkrétní pomoc, můžeme pomoci pouze v míře žádosti. Případně smíme dát i nabídku navíc (upozornění na další možnosti s ohledem na to, co víme a jsme schopni též poskytnout) a toť vše. Neboť on je příjemcem pomoci a jeho duše se sama musí rozhodnout, co pro sebe nyní potřebuje a jakou pomoc přijme.

Některý text v knize je nápovědou pro naše vnitřní ladění. Někdy je to přímo oslovení, konstatování, nebo popis momentálního průběhu „pocitů“ či autosugescí a zároveň uvědomění si dané fáze své komunikace (rozhovoru) s Bohem, jehož učitel Ježíš nazýval Otcem Nebeským. V podstatě celý tento text zde je něco jako „vytiště­ný“ počítačový program. Ten je také formulován hlavním „zdrojovým textem (povely v příslušném jazyce pro počítač)“ kombinovaným s komentáři a popisuje, co se má daný okamžik stát, proběhnout, k čemu má dojít (podle terminologie programátorů informačních technologií). A není již třeba předepisovat, kde jaký impuls ve kterém drátu a kdy má být – tím programem řízený stroj to již v systému spouští automaticky – systém na to reaguje už sám. A vlastně zároveň my, naše tělo, mozek i mysl jako jeden počítač v síti a zároveň součást celku předává zvolené informace (mozkové impulsy) dále i s potřebnou dávkou energie. K počátečnímu naladění a navázání spo­jení v komunikační síti je vždy potřebná iniciační energie – soustředění. A celý systém pak podle toho zafunguje, neboť je rezonančně již naladěn na stejné nosné komuni­kační vlně.
Každá buňka našeho těla je počítačem v síti a zároveň i vysílačem i přijímačem, spojeným s Otcem Nebeským.

Pokud tedy někdy něco momentálně vypadne z hlavy, není třeba hned zmatko­vat. Pokud hned – můžeme to znovu a správně zopakovat, anebo příště při opakování to v klidu a na správném místě opravíme a doplníme, žádost třeba i rozšíříme.
Nezapomínejme, že nácvik je dlouhodobější záležitost. A kontrolní systém tam nahoře „v nebi“ si stejnak ověřuje, zda to vše je skutečně tak, jak to vyslovujeme. I proto je nutné dlouhodobé opakování – alespoň z počátku nácviků. Abychom byli na druhém konci Universa vidět a slyšet, musíme napřed sami dozrát jako burčák. V pravý oka­mžik ono spojení sepne. Až k tomu jednou dojde, každý to sám pozná, ucítí.

Abychom se nemuseli zdržovat vytvářením a laděním těchto programů (postu­pů), tak základní nosná kostra i dílčí podprogramy (moduly) je již připravena a vy­zkoušena. Stačí ji uchopit, dobře se s ní seznámit, pochopit smysl, naučit se používat a pak později lze také modifikovat a doplnit právě o to, co je potřebné. A z počátku si jen podle návodu sugerujme vize a pozorujme je a kontrolujme své vlastní pocity.

Žádej a bude ti dáno, volej a bude ti odpovězeno,
na dveře bouchej – bude ti otevřeno.

 



Vysvětlivky:

23) … Například „temný stín z pozadí“ ovládající a jemně a neznatelně s Římskokatolickou církví manipulující více jak tisíc let, kromě neustálého ničení všech dobývaných a pod­řízených civilizací, tak neustále a znovu vrhá všechny síly lidstva – především směrem k vyhubení všech potomků dávné Hyperboreje (Árjů, ProtoSlovanů a národů z nich vze­šlých, Etrusků, Keltů, Slovanů, Germánů … i mnoha dalších). To proto, že byli vždy no­sitelé učení, jež kdysi k Židům přinesl učitel světla Ježíš. A proto kdysi „sjednotil“ všechny tehdejší nezávislé samostatné výukové školy prvních křesťanů v jedinou církev pod svou tvrdou mocí (a které se mu nepodvolily – vyhubil) a zaměnil i Ježíšovo učení za boha­prázdné dogma o Ježíši.
Jak? Rukama lidí, které ovládl, když sám se postavil na místo boha.

24) … Velice častý problém dětí a jejich budoucnosti a nakonec i jejich matek, chování tzv. „opičí mámy“. Totální ochrana dítěte, „aby si neublížilo“ a „umetání cestičky“ … vede nakonec k tomu, že dítě se nenaučí řešit problémy a vůbec se nenaučí žít!
V čem tkví příčina?
V egu matky a strachu o poškození její hračky.
Neví nic o smyslu života a principu a uspořádání vesmírů.

25) … Abychom se tomuto problému vyhnuli … programátoři znají konstrukci zvanou „podmíněné binární větvení“ … bude vysvětleno později.

Motto:
Jednou vyzkoušet je lepší než o tom stokrát číst.