Stezkou moudrosti – světélka poznání
Rozpravy badatele nad tématy čtenářů.

Jaká je otázka, taková je odpověď. Mozaika, anebo jen kamének.

Energie – základní zdroj všeho

Trocha fyziky

Vytvořeno: 15.12.2019

Trocha fyziky

Stále se ještě vyučuje model atomu z kuliček a kolem běhajících jiných kuliček …
Na určitém stupni vývoje poznání to postačovalo (a i v základní škole to je užitečné), nyní však je potřebné to trochu upřesnit. Vše je jinak. Ty kuličky je možné uvažovat jako model obsazeného prostoru a popis vzájemného uspořádání takovýchto objektů včetně pohybů, avšak uvnitř je to vše jinak. V okamžiku, kdy se fyzika začala zajímat o "vnitřní strukturu těchto kuliček" a začala pro potvrzení svých teorií vytvářet různé modely a také konat experimenty s hledáním ještě menších "cihliček" výstavby hmoty (elektronů, protonů, neutronů … a ještě hlouběji), výzkumníci objevili a také experi­mentálně potvrdili velmi velké množství nejrůznějších částic. Než přišli na to, že si z nich příroda dělá pr.el a že jim vždy stvoří přesně to, co si vymysleli. Tedy vznik hmoty podle myšlenky! Někde jsem kdysi zaregistroval informaci, že experimentálním fyzikům se dokonce (někde) "málem" podařilo vytvořit absolutní vakuum, až na to, že když již tam spolehlivě vůbec nic nebylo, tak z ničeho ve zcela prázdném vakuu vzni­kaly nové a nové částice. A tak se přišlo na to, že zase je vše jinak a vznikla a počala se rozvíjet kvantová teorie a zcela jiné modely fyziky částic.
Důležitá skrytá otázka:
"… z čeho vlastně ty částice byly vytvářeny, když tam vlastně již vůbec nic nebylo?"

S pokračujícím poznáváním se také u některých "neortodoxních" fyziků (až přímo kacířů) objevily názory, že vlastně nelétáme prázdným kosmickým prostorem, že i va­kuum se z něčeho skládá a opět jsme se poslušně vrátili k dávno "vědecky zamítnuté­mu" éteru … ona tajemná a stále hledaná temná energie a temná hmota vesmíru. Ať je povaha této "zdrojové polévky" jakákoliv, jedná se především o čistou "volnou energii" "uskladněnou" řekněme v nějaké výchozí kvalitě (její frekvenci volného kmi­tání) a uspořádání a tvoří kontinuum. Z této "polévky" pak vždy jistým zhuštěním kvant (snad i vícero) a hlavně přeladěním na jinou vlastní pracovní (existenční) frek­venci vznikne větší útvar charakteristický právě touto již svou jinou frekvencí volného kmitání a lišící se od okolí i od jiných celků (jiného typu). Zároveň si při tom definuje svůj vlastní prostor s jeho vnitřními vlastnostmi, hladinou energetického potenciálu svázaného s celkovou provozní frekvencí a také své venkovní charakteristické vlast­nosti a vazby jak vůči celkům stejného typu, tak i vůči celkům jiného typu – vznikají stavební elementy budoucích atomů. V takto vymezeném blízkém prostoru těchto částic pak opět může dojít ke kondenzaci dalších kvant volné energie (éteru), avšak ve své koncentraci již budou ovlivňovány blízkostí tohoto dříve zformovaného a sou­sedícího elementu, jeho silovým polem.
Ale to tvořivé pole s potřebnou informací tam může být dodáno z vnějšku i jinak!
Důležitý závěr: idea určuje parametry (kvalitu) vznikající hmoty!

S tím pak budou spojeny i tyto pracovní otázky a předpoklady:
• tento proces zřejmě nebude na úrovni částic nijak kontinuální, nýbrž probíhající změny budou mít skokový charakter;
• tento proces bude dále charakterizován kvantově vymezenými (rozlišitelnými) a hlavně vždy do jisté míry stabilními stavy objektů ("částic", "těles", …);
• na přechody mezi stavy bude vždy spotřebována jistá energie vzatá právě z toho prostoru, který bude ta budoucí částice zaujímat (včetně dosahu jejího silového pole) a bude zřejmě úměrná její hmotnosti;
• hmota je jen jiná forma energie (zdánlivý projev … z našeho úhlu pohledu);
• souhrn hmotnosti i energie v daném prostoru bude pravděpodobně stálý;
• a to všechno bude odvislé od souhrnné průměrné hustoty v daném prostoru;
• i prostor již obsazený vzniklým vyšším útvarem je opět dále doplňován energií vakua z okolí … uplatní se tak princip růstu.

Poznámka na okraj:
Na tomto místě musím také vzpomenout na kamarádku, naši bývalou rodin­nou léčitelku (bohužel již na pravdě boží). Patřila do kategorie "léčitelů extra třídy", měla jak dar vidění aury, tak ale viděla i do orgánů a až na buněčnou úroveň a v případě potřeby byla schopná potřebné informace zjistit i na kar­mické úrovni. Byla dobrá nejen jako diagnostik, ale i vynikajícím léčitelem (obě dvě tyto kategorie se v jedné osobě ve větší míře spojují většinou výji­mečně). Byla schopna ve svých dlaních zkon­centrovat velmi silnou energii. To se u ní projevovalo již v mládí, kdy tomu tehdy moc nerozuměla, o svých schopnostech tehdy neměla povědomí. Studovala chemickou střední školu a v laboratorních cvičeních z ní býval profesor nešťastný, neboť v jejích rukou se nějak nic nedařilo. Když on před ní kontrolně vše namíchal, všechny re­akce proběhly podle pravidel. Pak jí dal náčiní do rukou a sledoval, co a jak přesně dělá – vše přesně zopakovala a bez nejmenší chybičky. Avšak poža­dované reakce často neprobíhaly tak, jak měly.

Od okamžiku, kdy se fyzika svým zájmem rozštěpila na fyziku velmi velkých objektů (astro) a fyziku objektů velmi malých (částic), výzkumníci zjistili, že důkaz jejich "smělých" teorií jim vždy podá právě ten druhý (opačný) pól výzkumu. Takže bájný Uroboros se opět zakousl do svého ocasu. Jenže každý opačný pól cesty fyzi­kálního výzkumu používal zcela jiné modely uvažování. Fyzikové se tedy začali pokou­šet vytvořit jednotnou teorii pole, která by ty různé a lišící se matematické úlohy do­kázala sjednotit do jednotného modelu, popisu. Mezi prvními se o to pokoušel také A. Einstein, avšak neuspěl. Možná i proto, že ve své teorii použil jako axiom nějaké chybné premisy, které mu měl vytýkat snad i N. Tesla a nejen on (již přesně nevzpo­menu a nehodlám znovu prohledávat všechny internetové archívy). Bádání pokračo­vala a ve fyzice vznikla i řada dalších kosmologií beroucí v úvahu i vícedimensionální prostorovost, vzájemné prolínání různých vesmírů a pod., což se mezi sebou vůbec neruší. V takto obecněji postavené komplikovanosti reality totiž i matematicky analy­zovaná a popisovaná skutečnost (model), se bude formovat vždy podle úhlu pohledu pozorovatele a zároveň se uplatní i kvantový princip ovlivnění reality pozorovatelem. Takže vlastně i teorie navzájem se vylučující mohou být současně platné a pro řešení potřeb praxe použitelné v požadované míře a v mezích technicky tolerované chyby či nepřesnosti.

Mezitím došlo i k posunu vnímání struktur, rozvinula se teorie chaosu, pravděpo­dobnosti, bylo objeveno kouzlo fraktálů, vznikly úvahy o holografické struktuře vesmí­ru a podobně. Největší problém s tím vším ve svém uvažování má právě "ortodoxní věda a její nositelé" především proto, že vědí, že mnohem větší peníze na výzkum utajený před veřejností dostává tzv. alternativa zabývající se např. analýzou ukořistě­ných zbytků havarovaných mimozemských plavidel, výzkumem a vývojem zařízení na volnou energií, a pod. Proč nejsou ortodoxní vědci zváni? Protože ten, kdo sedí na dů­ležitém balíku peněz ví, že oni již narazili na meze růstu svých teorií (jimi uznávaných a rozpracovávaných) a nejsou schopni je překročit (sami se uzamkli ve své slepé ulič­ce). Proto si onen investor na vyřešení pro něj důležitých problémů najímá mozky nezatížené stárnoucím balastem dřívějšího poznání. Prostě většina renomovaných vědců v určitém okamžiku již nedokáže "překročit svůj vlastní stín" a zakopne o něj. Pak už buď jen setrvají na výsluní své dřívější slávy, anebo se zařadí se mezi věhlasné "vědecké teroristy" využívané pouze pro pouštění "vědecké mlhy" pro veřejnost, aby pak za jejich zády mohl nerušeně probíhat již zcela jiný, utajený základní i aplikovaný výzkum.
To je popis současného stavu, jenž je v rozporu s Boží vůlí a proto bude brzo změněn.

V posledních letech se zdá, že ze všech různých snah a "scestných" modelů vy­krystalizoval nový a univerzální jednotný model všeho – práce samostatně stojícího nezávislého fyzika-kacíře Nassima Harameina. Tento člověk již mládí uvažoval netra­dičním způsobem a nenechal se ve svém uvažování spoutat školou servírovanými tradičními názory na realitu. Navíc měl od mládí k disposici otevřené intuitivní vnímání (zřejmě za zásluhy z minulých životů a v souladu s vyšším Božím záměrem) a tak se v něm spojilo ono kdysi v dávných dobách uplatňované spojené (jednotné) materiální i duchovní vnímání (moderně ho nazýváme holotropní vnímání, tj. celostní).
Bůh se prostě neptá na názor oficiálně uznávaných vědeckých kapacit, na koho má seslat múzu poznání s polibkem. A protože On vládne také vše prověřujícímu času (Chronos i Kairos), je neuplatitelný.
Co je však důležité, tento fyzik postavil oba krajní póly fyziky a jejich objekty na jeden společný matematicky popisný základ, na kterém vše funguje stejně a projevil se tak vlastně jednotný fraktální vliv i ve fyzice nám známého vesmíru. Jak částice atomo­vých jader, tak i tělesa planet a hvězd, dokonce i černé díry mají jednotný popis, tedy i vnitřní strukturu.
"Jak nahoře, tak i dole".
A co je ještě navíc zajímavé, v jeho modelech se opět výrazněji uplatnila geometrie a to v mnohem širším rozsahu, než je z celé "sakrální geometrie" na západě používaný pouze "zlatý řez". Ne nadarmo geometrie byla vždy považována za posvátnou vědu.
Tento fyzik určitě není ve svém snažení jediný, ale zatím působí nezávisle a zveřejňuje a mnohým ortodoxním kolegům působí vrásky na čele.
Zůstaňme však nezúčastněnými pozorovateli.

Pokud tedy existují nějaká univerzální, Bohem definovaná pravidla chování jak elementárních částic (elektron, proton, neutron), tak i na mnohem větších úrovních (hvězd, galaxií i černých děr), kdo se pak odvažuje tvrdit, že to samé nebude platit také pro objekty nalézající se uvnitř tohoto rozmezí, na úrovni atomů, molekul a vět­ších komplexů. Tedy i na úrovni DNA struktur (záznam programu komunikace jím řízených základních živých jednotek) buněk, buněk samých, i vyšších celků, včetně celku zvaného člověk, včetně jeho energeticko-informačního pole (aury)? S tím sa­mozřejmě souvisí i vzájemná interakce všech těchto objektů s jejich poli a jinými vnějšími poli elektromagnetickými, gravitačními a torzními, včetně energetických a frekvenčních přenosů.
A jeden z projevů těchto přenosů je i zvuk. Zvuk je energie i informace, zrovna tak jako i světlo.3) Bez ohledu na to, jestli je vidíme, či nikoliv.

Čtyři živly (projevy) hmoty – anebo pět?

Hmotu ve skupenství pevném, kapalném i plynném a nověji i plazmatickém je tedy nutno rozšířit ještě o jeden jeho další, pátý projev hmoty (formy) – světlo. Světlo ve svém univerzálnějším pojetí je zároveň společným sjednocujícím prvkem všech forem. Země – voda – oheň – vzduch – světlo, vše má společný základ – energii naladěnou vždy svým určitým (specifickým) nosným kmitočtem a v důsledku toho se i specificky projevující. Energie je tím základním a nezničitelným kamenem výstavby vesmíru. Vše ostatní, různé jejich kombinace se svými specifickými projevy, všechny jejich formy jsou mezi sebou nějak transformovatelné. Světlo je však projev pohybující se zářivé energie a vydávají je všechna kosmická tělesa, včetně objektů mrtvé i živé přírody (vše teplejší než 0º K). Každý vymezený (ohraničený) objekt, prostorový i rovinný útvar je zdrojem svého specifického zářivého pole závislého také na jeho geometrii a materiálu4) ze kterého je vytvořen a je v interakci s obecným světelným polem při­cházejícím k němu z vnějšku (elektromagnetickým zářením z okolních objektů). Jeho vlastní silové pole s těmito okolními poli komunikuje.
Světlo je energie a informace.

Jakmile tedy v prapůvodním "prázdném" kosmickém prostoru, vakuu ("energe­tické polévce") se z prány (vakua) vymezí (vznikne) kmitočtovým naladěním a tomu odpovídající koncentrací základních substancí jakýkoliv geometrický objekt, tak dojde:
• jednak k jeho vnitřnímu uspořádání (podle zákonitostí, všechny ještě neznáme);
• vymezí se jeho hranice;
• rovněž je definován způsob jeho komunikace s okolím (interakce na úrovni polí). Silová pole gravitace (hmotové), elektromagnetické (světelné) a torzní (informační).5)

Ta vlastní vnější silová pole se zabývají jak působením směrem ven, tak i reakcí na pole z jiných zdrojů působících na objekt z vnějšku dovnitř. Vnitřní struktura může na základě fraktální podobnosti mít obdobné funkce jako ta vnější pole – většinou každý větší objekt se skládá z mnoha objektů menších. Tyto vzájemné interakce polí definují jeho vnitřní prožívání ve vnějším prostředí, je součástí jeho "vědomí" (jeho informační pole, kompletní souhrn všech záznamů, má tedy také svou paměť).

Pro studium je pak vždy velmi zajímavý hraniční prostor objektu, mezní okrajová vrstva prvků množiny objektu, jejichž část sousedících prvků již nejsou prvky vlastní­ho objektu, nýbrž okolí. Toto jeho rozhraní musí zajistit jak integritu vnitřního prostoru objektu tak i zároveň energeticko-informační přenosy s okolím (filtraci procházejících energií i informací). Součástí této třídy prvků jsou jak přímo vrstva hraničních prvků, tak i vnitřní mezní vrstva vlastních prvků, ale i vnější prostorová vrstva (mohou to být již prvky jiného objektu, anebo i jen prostor silového pole). To je obecně platné od elementární materie nehmotné, přes všechno ze živé přírody (na všech velikostních úrovních), ale platné i třeba pro celé planety, hvězdy i galaxie.

Pozn. na okraj: velmi dobře toto budou chápat např. konstruktéři zabývající se pevností součástí, kontaktní pevností extrémně namáhaných součástí strojů, tvarovou pevností konstrukčních vrubů a pod. Platnost je univerzální.

Zde je také potřebné si uvědomit, že velmi mnoho vnitřních i vnějškových vlast­ností objektů silně závisí i na její geometrii. Neboť toto geometrické uspořádání hra­ničních prvků vytváří své výrazné charakteristiky působící jak dovnitř objektu, tak i navenek, a to obousměrně z hlediska toku energií i informací. V podstatě vytváří pro daný objekt jakousi "fraktální anténu", pro tok energií i pro tok informací. Působení těchto antén je opět oběma směry v současném režimu jak vysílání, tak i příjmu. Jsou tedy jakýmsi retranslátorem (převaděčem) a zároveň i transformátorem (měničem) pro přenos energií i informací z jedné dimense do jiné (i dosti odlišné). Výrazně se uplatňují indukční a rezonanční jevy.

Zde je nutné si také uvědomit, že tyto části objektů právě pro svou specifickou funkci pracují ne jen ve vnitřním (tedy hlavním) režimu objektu, ale i obecně v širším spektru účinků. Příkladem může být proutek vrby zvaný virgule a jeho reakce v rukou senzibila, který se s ním dokáže frekvenčně sladit (to je podmínka nutná, ne však ješ­tě dostačující). Pak bude reagovat na pohyb v prostoru podle zadání jako anténa radi­olokátoru (tyto techniky detekce kdysi zdokonalil dr. Gardavský z Olomouce). Přitom senzibil hlásí své pocity, "jako by proutkem protékal proud". Jenže vrba je "nevodič". Přitom se tyto "Y" tvary (kovové) užívají jako silně směrové širokopásmové antény s velmi vysokým ziskem. A v rukách šikovného proutkaře bude stejně dobře fungovat i virgule z drátu, ale i třeba jen z plastu. Jedinou podmínkou fungování virgule ("vrbo­vého" proutku) svým pohybem na vnější pole přitom je schopnost vnitřního naladění se radiostéta, čehož "skeptický člověk vědy" není vůbec schopen.

Další příklady:
1. Série čtyř virgulí zapojených v sérii – prsty otevřené roztažené dlaně, tedy "bez proutku". Celý efekt přitom spočívá ne v průtoku elektrického proudu, nýbrž v interakci na základě indukce s energetickými poli na frek­vencích v natolik odlišných pásmech, že na vodivosti vůbec nezáleží (pro velmi vysoké frekvence je vodivost způsobena efektem vlnovodu – rozhra­ním prostředí). S vědomím těchto pravidel je pro proutkaře možné hledat spodní vodu i geopatogenní zóny zcela bez proutku – jenže lidé více věří tomu co vidí, tedy pohybu proutku.
2. Toho samého fyzikálního efektu ve své praxi denně využívají léčitelé pracující s energií touto formou – dotekem dlaně.
3. Kdo si třeba uvědomí, že virgule jen jinak propojené se například užívají u plochých televizních antén pro terestrické (pozemní) vysílání?

S přihlédnutím k těmto principům pak např. i jen pouhý vír vzdušných vrstev s různými teplotami a vlhkostmi vytvoří několik do sebe svinutých spirál, majících hlavně své rozhraní mezi jednotlivými vrstvami, a tyto neviditelné spirály vzdušných mas následně způsobí čerpání energie vakua od své roviny z jednoho poloprostoru do druhého poloprostoru, kde energii navíc kuželovitě zahustí. Ne jen v meteorologii, ale i v rámci celých spirálních galaxií. Tento energetický čerpadlový efekt spirál využívali lidé i při skladování potravin – "zdobné" spirály na nádobách (vykopávky), ale uplatní se svým principem i ve vnitřní dynamice tornád. Tyto objekty navíc lze v prostoru vy­tvořit i pouze energeticky či informačně, silou myšlenky.
Geometrické objekty (obrazce) je možné vytvářet i bez materiálu, pouze myšlenko­vým polem. Ovšem jejich následné trvání pak je závislé na síle (a vloženém progra­mu), s jakou byly vytvořeny.

S těmito všemi vědomostmi je nyní dobré si uvědomit, že informační řetězec DNA přítomný v každé živé buňce není jen programem jejího růstu podle informací pole v místě určení, kde má provést v organismu nějakou náhradu, ale zároveň i fraktální anténou pro komunikaci buňky s energeticko-informačním polem vnějšího prostředí, tedy těla, aurou člověka, ale i se stvořitelem (s ním pracuje za pomoci principů torzních polí). A prostředky jazyka této komunikace již v sobě nenarušená DNA má uloženy, a je dokonce schopna sama sebe modifikovat (samoopravit), nebo lze provést dokonce její restart podle jiné správné (neporušené) matrice. K tomu stačí pouze mít kompletní informace a schopnost soustředit energii k jejímu přenosu.

Závěrem:
každý symbol (prostorový či rovinný – definice podle stávajícího školního nazírání na geometrii) je mezidimenzní fraktální anténou (oknem, čočkou) pro převod energie i informací mezi jimi naladěnými a spojenými různými prostory. I náboženské symboly, i mnohé jiné a zatím utajené! Lze je však také přepojit, tedy provést přesměrování adresátů! I egregor je prostor (jinodimenzionální) a má své silové pole! Pro spojení s Bohem je pak anténou celé tělo člověka (i všechny jeho části), anténa řízená při komunikaci ze strany člověka jeho myslí, jejím správným či špatným vědomým laděním.

Douška, která mohla být na začátku části o anténách:
za doby existence specifických výzkumů prováděných kdysi v Českosloven­sku na mnoha pracovištích (tehdy nazývané psychotronické laboratoře) byl v Šumperku prováděn výzkum "záření tvarů". Použitými modely byly základní typy krystalů a projevovaly se svou interakcí s lidmi (aurou, energetikou) stejně a bez ohledu na použitý materiál. Tedy zda materiálem byl např. dra­hý kámen v té struktuře krystalizující, anebo jen model jeho krystalu ze dře­va, či dokonce pouze z papíru. Velmi však záleželo na směrech v prostoru mezi krystalografickými osami a tělem člověka a podle toho se lišily i fyzikál­ními přístroji měřitelné dopady. Dle mých zkušeností takové těleso lze v pro­storu vytvořit i pouze mentálně, se stejným dopadem, ba dokonce i dálkově.

Dej pozor každý na své myšlenky, neboť vesmír ti je zhmotní.
"Bůh nás chraň před vším,
na co jsme kdy ve své lidské nezralosti pomysleli!"

Usměrněný tok energií

Kromě toho všeho pak ještě mezi objekty platívá princip usměrnění hlavního toku energie z těles s vyšší energetickou hladinou (potenciálem) na tělesa s touto hladinou nižší (tedy i "chladnější") a to především pro tělesa nějak si blízká … blízkého kmitoč­tového, tedy existenčního ladění. Tedy vlastně forma jakéhosi vampyrismu. Nedávno jsem v internetu registroval, že se toto podařilo astronomům zaznamenat dokonce i na úrovni galaxií – přetahování o hmotu. V této souvislosti pak je nutno opět připome­nout efekt jednak fraktálních antén různých tvarů a také vírů, tedy vortexů, které vy­tvářejí čerpadla energie jak v prostorech, tak ale také zároveň mohou provádět ener­getický i informační transfer z jedné dimense do druhé. Mezi tyto patří i podskupina červích děr a podskupina černých děr (nepoplést). Vnějším poznávacím znamením vírů jsou v rovině spirály, mohou být roztaženy i prostorově do "spirálo-šroubovice", zvláštní krajní případ je pak šroubovice (DNA).


 

To vše bylo potřebné si úvodem uvědomit proto, abychom pochopili, že hranice slova "nemožné" z hlediska pojetí vulgárního materialismu jsou někde zcela úplně jin­de. Správně bychom měli mluvit, že naše poznání dosud ještě neví, jak to vše spolu souvisí. Ale empiricky lze leccos poznat i ověřit a rozšířit tak obzor možného o něco dále.

Postup je: všimnout si – uvědomit si – pozorovat – změnou podmínek testovat možnost ovlivnit děj – sledovat případné změny v chování systémů – provést množ­ství experimentů a poté je statisticky vyhodnotit – zobecnit do zkušenosti, tj. empi­ricky formulovaného pravděpodobného pravidla (s mírou pravděpodobnosti 0÷1) – využívat. Teprve poté pak můžeme přemýšlet nad vyšší platnou teorií exaktně popisu­jící sledovaný jev a opětně ověřovat, zda nově zformulovaný výklad odpovídá praxi … to již je druhá polovina vědy – teoretická. Avšak tvrzení "vědy", že něco není pravda, protože její "vědecké teorie" to dosud nedokáží uchopit/vysvětlit, to ještě není důka­zem, že ony praktické (empirické) zkušenosti jsou neplatné. "Věda" takto pouze do­kazuje neschopnost svých nositelů, ne však neexistenci jevu, který nyní teorie není schopna vysvětlit.
Nikdy nesmíme zapomenout, že kritériem pravdivosti teorie je praxe.
Jestliže v praxi něco nesedí s teorií, pak vina je vždy teorie a je nutno ji změnit.

 

Na závěr, pokud nebylo možné něčemu porozumět doporučuji ještě články
"Iluze hmoty: Fyzická realita není vůbec fyzická"
"10 nejšílenějších vědeckých teorií" případně tam i jiné obdobné články,
pro uklidnění nervů pak již jen "10 odborných předpovědí, které vůbec nevyšly".

Jak moc se toto sdělení ve svém jádru liší od vyjádření různých velmi starých textů a véd, neuchopitelných "blábolů" mystiků i kacířů různých věroučných škol, a také neortodoxních vědců?

 




Poznámky pod čarou:


3) … Světlo je podle fyziky definováno jako jen úzce vymezená část velmi širokého spektra elektromagnetického záření. Vymezená frekvenčním rozsahem detekovatelnou citlivostí lidského oka. Ostatní frekvenční rozsahy jsou však "světlem" také, i když je nemusíme zrovna vidět svýma očima. I ony mají svou vlastní technickou optiku závislou na svých vlastních frekvenčních rozsazích. Viz elektromagnetické spektrum.

4) … Počíná to již od atomových částic, přes atomy k molekulám a také krystalovým mříž­kám (usměrnění, svazkování a směrovost záření podle principu "fraktálních antén"), přes svazky molekul dále až na buněčnou úroveň a tak lze pokračovat dále, všemi směry bádání.

5) … Viz https://www.tartaria.sk/hladanie/uzitocne-veci/179-torzne-polia, a sice posledních cca 14 odstavců na stránce, ty se tímto tématem v kostce zabývají. Jinak tyto vědomosti zatím na veřejnost moc nepronikají, proč asi?


Motto:
Rozumem vše ověřuj, smysly však otevřené měj a „rozum” – srdcem hlídej!