Stezkou moudrosti – světélka poznání
Rozpravy badatele nad tématy čtenářů.

Jaká je otázka, taková je odpověď. Mozaika, anebo jen kamének.

Energie – základní zdroj všeho

Práce s energií aneb kudy a jak ze slepé uličky

Zahájeno: 11.02.2021
Zveřejněno: 11.03.2021

Práce s energií
aneb kudy a jak ze slepé uličky

Motto:

Nelze odhalit a analyzovat žádný špatný čin, pokud zůstane ukryt.
Avšak již učitel světla Ježíš vysvětloval:
„… nic není tak skryto, aby nebylo jednou odhaleno“.

Úvodem:
Jak může tentýž děj posuzovat vykonavatel a jak jeho oběť? Jak budou vypadat ana­lýzy dějů na jatkách realizované jatečním dobytkem? Je schopno stádo jdoucí na po­rážku zhodnotit veškeré dění a nalézt jiné řešení svého údělu, tedy nalézt svou lepší cestu? Ze svého pohledu a s úrovní svého momentálního chápání zřejmě ne, i kdyby mělo nápovědu – proroky, které stejně nechtějí poslouchat (a jak také odlišit skuteč­ného proroka od manipulátora). Aby to bylo možné celé analyzovat, je nutný patřičný „neutrální odstup“ a všímat si mnoha souvisejících okolností, které dosud byly mimo vnímání tohoto davu, mimo jeho terminologii. Jenže co když navíc schází i metodika poznávání.
Pokusme se tedy celý komplex problémů cesty za odhalením neznáma řešit po způso­bu kriminalistů. Ti také mnohdy stojí před úkolem, kde mají pouze nejasné podezření, že něco nebylo dobře, a k tomu žádné důkazy o činu. A přesto mají již vypracovaný celý program dílčích kroků a postupů (uspořádaný souhrn procedur), které je dokáží přivést k cíli - požadovanému odkrytí poznání.

Napřed tedy trocha nahlédnutí na metodologii pátrání po neznámém a pak se blíže podíváme na jednotlivá dílčí témata:
jaký asi je důvod neustálého pronásledování žen;
poznámky mystika a fyzika k disputacím kolem důkazu Ježíšova ukřižování,
   aneb co nám vlastně sděluje tento hmotný důkaz;
účel obřadů a obětování … jaký je jejich smysl a co se při tom děje;
zjistíme rozdíly v působení modliteb a meditací;


Při každém trestném činu kriminalista v prvním okamžiku na místě činu musí zajistit tzv. stopy. To znamená odhalit vše nezvyklé a podivné, co na místě ihned evokuje jakékoliv další otázky, které si naléhavě žádají svou odpověď. Ne však vždy se podaří ihned odhalit vše důležité a musí se později časem dohledávat, a často dokonce i někde zcela jinde. (Problém „všimnutí si“.)

Místo činu:• planeta Země.
Skutek:• permanentní ovládání a ničení lidstva a ohrožování jeho vývoje,
rovněž tak i ohrožování vývoje každého Člověka, každé duše.
Čas:• od současnosti (včetně) zpět, až po počátek v době před …
v řádu cca statisíců pozemských let (i Atlantida na to doplatila).

Další v pořadí otázek spojených s řešením každého případu musí být nalezení skutkové podstaty, tedy především odpovědět na otázku „o co se vlastně jedná“, a případně i nalézt odpovědět na následnou otázku: „co bylo příčinou a spouštěčem veškerého dění“. Tento problém musí být přesně konkretizován a následně vyřešen. Tedy vyjádřen v pojmech nám dosud přesně známých a asociovaných s mnoha dalšími konkrétními představami začleněnými v širších souvislostech (kontextu – širším výse­ku z rozsáhlé mozaiky poznání). Někdy však zvláště u jevů nových pak bývá problém metriky, tedy změření míry dané události, což je nutno vyjádřit v násobcích konkrét­ního měrového etalonu. Tato otázka byla předmětem předminulé a minulé kapitoly.

Jednotkový skutek (měrný):
 • krádež energie uvolněné ze smrti člověka.

Chceme-li vypátrat pachatele každého činu (což ještě vůbec nemusí být jeho pravý původce, tedy ten, jenž ve skrytu a na pozadí všeho stojí a jehož odhalení je mnohem, mnohem důležitější), v tom případě je pak nutno následně odhalit ještě tzv. „motiv“. Teprve pak je možné si položit další otázku „Cui bono“ anebo „cui prodest“ (v čí prospěch?, nebo-li komu ku prospěchu?). Obě otázky většinou spolu souvisí jak dvě strany téže mince. Toto již většinou začíná ukazovat k pachatelům, třebas dosud neznámým a skrytým. Avšak samo podezření ještě není důkazem, i když je inspirová­no řadou velmi pádných indicií. Pak musí dojít ke třídění fakt na stěžejní (hlavní, tedy důležité) a podpůrné (dokreslující situaci).

Předmět dění:
 • těžba a přisvojení si energie uvolněné v okamžiku smrti člověka;
• vytvoření stabilní pasti bránící volnému odchodu duše.

I toto již bylo řešeno a vyvrcholilo v minulém pokračování.

V případě opakovaných událostí (činů) pak je možné ze stop a indicií stanovit jejich směrování poukazující na „modus operandi“ (typický styl a postup64) nějaké činnosti, práce a také jejich tzv. ukazatele … vnější projevy). Což pomáhá zúžit okruh hledání a pátrání na nadějné směry vedoucí k cíli, tedy odhalení pachatele. Může to sice být konkrétní pachatel konkrétního činu, avšak ještě nemusí to být ten hlavní a mno­hem důležitější pachatel … iniciátor mnoha dalších a šířeji souvisejících skuteč­ností a jevů. Zvláště pokud se jedná o skrytou činnost mnoha pachatelů organizova­ných v rozsáhlých a utajených sítích. Které pro svou lepší účinnost prosazování svých zájmů a také pro snazší utajení veškeré své činnosti zároveň konají i skutky pozitivní a imitují boj s jevy negativními.65) Aby toto vše mohlo být také odhaleno, je nutné si položit ještě otázku „skrytého smyslu“ společného celé řadě obdobných dějů a hledat a mapovat jejich směřování.
Skrytým smyslem jsem se zabýval také v minulé kapitole a hlavně při objasňování výživy parazitických systémů, především pak působením jejich podpůrných egrego­rických polí.

Nástroje a postupy používané v souvislosti s uváděným případem:
 • přerušení spojení lidí s Bohem a vytvoření náhradního přesměrování na sebe s cílem totálního ovlivnění veškerého pozemského dění.
K čemuž byly spuštěny následné procesy:
• vytvoření a ovládnutí specifického informačního prostředí celé planety jako nástroje ovládnutí a programování mysli lidí – což bylo zakódováno v náboženství tří knih a později doplněno vytvořením nestrukturovaného náboženství atheismu (0. priorita řízení);
• vytvoření a ovládnutí specifických struktur moci a vlády
(rozdvojení 1. až 3. priority řízení pro elity a pro lidstvo a tedy ovládnutí těchto nižších úrovní řízení zavedením tzv. „dvojího metru“);
• vytvoření specifického pole ovlivňující myšlení lidí a programující všechny k neustálému všeobecnému násilí;
• vytváření konfliktů po celém světě pomocí všech možných způsobů
(1. – 6. priorita řízení);
• vytvoření specifické celosvětové mafie – elity satanismu coby vrcholu stojícího v skrytu nade všemi ostatními mafiemi a zneužívající možností tzv. magie, kterou si vyhradila pouze pro sebe a tím si zajistila absolutní bojovou převahu nad všemi ostatními systémy;
• magie byla krvavou cestou lidu planety odňata, utajena a degradována pouze na interní pracovní nástroj zla této satanistické sekty, prorostlé do všech společenských systémů světa.

„Modus operandi“ je velmi důležitý, neboť nás přivádí na nové cesty vedoucí prostřed­nictvím mnoha dalších důkazů k pachateli a často také umožňuje vytvoření pasti, ve které nakonec uvízne i s důkazovým materiálem. A i kdyby se to nepodařilo, umožní to vytvořit souhrn takových opatření, aby se možnosti vzniku takovýchto nežádoucích jevů již neopakovaly.
Těmito záležitostmi dokreslujícími celou situaci se chci zabývat v této kapitole.


Teprve v takovém okamžiku, pokud jsou známy odpovědi na všechny tyto otázky a je znám i jejich kontext, jedině pak lze začít podnikat kroky vedoucí k rozkrytí celé­ho děje i jevů souvisejících. V případě kriminálních činů je oním vrcholem zadržení všech pachatelů (tedy jak přímých vykonavatelů, tak především iniciátorů) a následu­jící úspěšný soud s nimi, včetně potrestání. To je však pouze první krok, pohříchu ve společnostech většinou i poslední.

Následně je nutné celou záležitost pečlivě analyzovat i s ohledem na dlouhodobé karmické vývojové vztahy. Tedy vyhledat řetězce příčin a následků a vyhledat v nich ukryté semeno zla. A pak se znalostí pravidel vývoje modulovat energo-informační prostor tak, aby toto semeno již nemohlo nikdy klíčit a také z toho všeho vytvořit i pro budoucnost a paměť lidského rodu poučení. Ideálem pak je vytvoření takového způso­bu uspořádání života lidské společnosti a výchovy, aby k takovým destrukčním jevům již nemohlo docházet.

Zde pak základním problémem bývá velmi častá slepá lidská snaha zaujímat po­stoj opačného extrému a negovat vše dosavadní (typický projev všech převratů a re­volucí). Cesta lidského vývoje se pak podobá cestě opilce – ode zdi ke zdi, a značně se prodlužuje a vrší se další chyby. To opět vede k narušení možností vývoje, neboť s vaničkou vyléváme i dítě, a často i celou mateřskou školku. Tím tedy ztrácíme mož­nost poučení se z dosud proběhlého vývoje66) a přicházíme i o možnost lepšího na­směrování svého dalšího vývoje tak, abychom nastraženým patníkům na další cestě byli schopni se již vyhnout a nezakopli o ně. Stále zapomínáme na univerzální platnost onoho budhistického pravidla „o zlaté střední cestě“. Je nutné si uvědomit, že ďáblova síť (a i jeho egregory) sbírají energii vždy, jak od svých příznivců, tak i od svých ne­přátel. Princip kyvadla – z extrému do extrému.

Pozn. 62:
S použitím symbolu kyvadla a jeho typických snadno pochopitelných vlast­ností úspěšně vysvětluje mnohé naše časté chyby, postoje a postupy autor Vadim Zeland ve svých knihách vydaných pod souhrnným (českým) názvem „Ovlivňování reality“. Tyto knihy postupně vysvětlují nejen principy působení egregorů, ale i jak s nimi zacházet a nenechat se jimi tzv. semlít. Návod je v podstatě tentýž a platný jak pro každého jedince, tak také i pro celé vel­ké sociální celky. Ty knihy se dají sehnat i na internetu.
Mají význam nejen jako praktická učebnice taktiky denního života, ale pro vnímavé čtenáře užít i jako nápovědy při tvorbě strategií řešení.

Pokud se tedy budeme pohybovat neustále s kyvadlem dějin z extrému do extré­mu, vždy svou činností nahromadíme dosti negativní energie, která nás opět udrží pod vládou již dříve zmiňovaného parazitického destrukčního pole, jež nás bude i nadále ovládat. Není tedy žádná šance vymanit se z jeho vlivu a osvobodit se od něj. Ten pa­razit vždy plně ovládá oba póly většiny dějů, které staví proti sobě navzájem tak, aby tím svým bojem neustále rozhoupávali jeho „energetické sběrné kyvadlo“ a on tak neustále z nich obou mohl čerpat svou potřebnou energii. A s takovým základním po­stojem pak není u nikoho žádná šance onen děj utlumit. Utlumení kyvadla destrukce totiž vyžaduje spolupráci obou zúčastněných stran. Anebo použít strategii a techniku vítězství bez boje, ze které v současnosti jak Fénix opět povstal nepřemožitelný duch Ruska, s užitím asymetrických způsobů vedení politického boje na vyšších prioritách Rusům Bohem seslaným státotvůrcem.

Pozn. 63:   Příklady:
Po ukončení bojů 1. světové války vítězi sepsaná Versailleská smlouva zcela úmyslně stanovila takové nereálné podmínky dalšího míru, které pak vedly k totální destrukci Německa – aby tak byly vytvořeny vhodné podmín­ky pro jeho pozdější militarizaci jako nástroje pro následné pokračování této války v tzv. 2. světové válce v zájmu Británie proti Rusku (po oddechovém čase 20 let potřebném na přípravu dalšího pokračování). Podrobněji se o tom lze dočíst v knize Nikolaje Starikova „Kdo přinutil Hitlera přepadnout Stalina“.
Kdyby Stalin nekrotil své generály a nechal je ve druhé fázi války po zku­šenostech Rudé armády po osvobození Sovětských území a při následném postupu na Berlín oplácet Němcům stejnou mincí, došlo by nejen ke značné­mu rozvrácení Evropy, ale i vytvoření nového „egregoru odplaty“, který by následně byl schopen přemoci sovětský „egregor osvobození“. Kdo má i jen trochu vojenského myšlení, dokáže další konsekvence domyslet. Jedině díky tomuto klidnému vstupu do Německa bez „egregoru pomsty“ se dokázal udržet jak vysoký mravní profil ruských vojáků, tak i zároveň získat vysokou prestiž pro Rusko u obyvatel celé Evropy, což bylo i jedním z důvodů, proč nedošlo k aktivaci připraveného plánu „Operace Nemyslitelné“, viz další mnohem podrobněji.
 
Doporučuji seznámit se podrobně i s touto nedávnou historií právě z uvede­ného zdroje, i když se v ní o vyšším parazitickém systému nad planetou nic nedozvíme. Avšak s tímto doplňkovým pohledem lze i mnohé pohnutky po­stav zúčastněných v zákulisí přípravy této války a hlavně propojených na světové bankovní systémy (účastných v satanistickém hnutí) – tehdy to celé lze mnohem snadněji pochopit. Podrobnosti o tom všem nyní vylézají na povrch a do informačního pole, prozatím jen na internetu pro ty, kdo opravdu pravdu hledají.

Pokud tedy k proběhlým dějům bez jakéhokoliv zaujetí neshromáždíme všechna fakta a nepohlédneme na ně nestranným pohledem, tak v takovém případě nikdy ne­budeme schopni s dostatečnou mírou nadhledu zaujmout neutrální postoj „nezúčast­něného pozorovatele“ a následně pak správně vyhodnotit realitu a pravdu. Pak tedy také neustále zůstáváme ve vleku stejného egregoru a chyb, jak byl i náš dosavadní poražený nepřítel. A protože děje bývají cyklické, revanši (odplatě, pomstě) a své následné budoucí porážce se opět nevyhneme.


Než tedy postoupíme dále, je dobré si znovu uvědomit velikost některých čísel, abychom věděli, o čem je vlastně řeč a jak velké vlastně jsou zisky onoho již zmíně­ného parazitického pole, které bylo realizováno v jednotlivých výrazně větších nám známých „sklizních“. Přesné počty obětí se dají těžko zjistit a uváděné údaje mívají značný rozptyl.67) Avšak s ohledem na celkové odpovídající energetické součty přepo­čítané na násobky „měrné jednotky celých Hirošimských pum“ a jejich odpovídající ki­lotunové TNT ekvivalenty je zcela irelevantní snaha hledat přesnější čísla počtu obětí v jednotlivých konfliktech. Pro získání názoru při tak velkých číslech nám pro orientaci dostatečně stačí znát pouze jejich řád. Hodnota ve výpočtech použitého čísla byla vy­světlena v pozn. 60. Do výpočtu jsou tedy zahrnuty pouze hrubě odhadované uváděné počty mrtvých.
Není započteno parazitovo oblíbené „koření z utrpení“.

Napoleonské války: 3 500 000 mrtvých celkově.
Což činí 3 500 000 × 28 = 98 000 000 Hirošim,
tedy 3 500 000 × 450 = 1 575 000 000 kt TNT.

1. sv. válka: Celkový počet obětí 1. světové války, vojenských i civilních, byl kolem 37 milionů: 16 milionů mrtvých a 21 milionů zraněných. Celkový počet mrtvých zahrnuje 9,7 milionů vojáků a 6,8 milionů civilistů. Mnohé další podrobnosti a odhady jsou na wikipedii. Pro výpočet uvažuji 16 000 000 mrtvých.
Což podle předchozích vztahů činí: 448 000 000 Hirošim; 7 200 000 000 kt TNT.

Španělská chřipka: údaje se různí, většinou se uvádí více jak 20, některé tvrdí 17 – 50, možná až 100 milionů obětí. Pro výpočet orientačně uvažuji 25 000 000 mrtvých.
Což podle předchozích vztahů činí: 700 000 000 Hirošim; 11 250 000 000 kt TNT.

2. sv. válka: 60 000 000 obětí, další dílčí údaje je možné vyhledat.
Což podle předchozích vztahů činí: 1 680 000 000 Hirošim; 27 000 000 000 kt TNT.

Satanisty plánovaná depopulace Země: více jak cca 6 000 000 000 lidských obětí má být realizováno v několikaletém období této plánované energetické sklizně zcela nená­padnou formou – „očkováním“. Podle plánu „Agenda 21 … a jiných dalších navazují­cích“ plánované oběti „samy budou žádat, a ještě si za to mají i rády zaplatit“.

Tabulka hodnot velkých explozí je také k disposici. Porovnáním hodnot je zřejmé, že energeticky tyto sklizně živé prány byly na úrovni jedněch z největších pozemských katastrof, avšak pro parazita jsou na rozdíl od fyzikálních hmotných dějů právě v jím požadované přímo stravitelné pránické podobě.


Síla ženy

Nejdůležitější z mnoha různých charakteristik kterékoliv kultury, kromě všech ostatních předmětů a způsobů hodnocení, bývá základní vztah mezi pohlavími – muži a ženami. Způsob jejich vzájemného společného soužití je jednou z nejvýraznějších charakteristik vyspělosti té či oné civilizace68) či společenství. Všechny takové pokusy o něčí hodnocení jsou vždy silně zkreslené samotným posuzovatelem. „Objektivita“ a „nezaujatost“ jeho pohledu a hodnocení jsou vždy značně poznamenány prizmatem jeho vlastní kultury a optikou míry jeho osobní vyspělosti.

Nicméně opět je snadno pozorovatelný diametrálně odlišný pohled na ženu a její společenská práva a povinnosti u poměrně jednotného restriktivního pojetí vycházejí­cím z náboženství tří knih v opozici proti všem ostatním kulturním systémům ve světě (včetně přírodních společenství). Ve všech ostatních je totiž žena většinou brána jako hodnotný a plnoprávný člen společnosti a zároveň respektována ve všech specifických rozdílnostech jejího pohlaví a jako taková je i specificky chráněna. Tím je i nastaven vzájemný společenský status žen vůči mužům, vzájemné povinnosti i práva a i způso­by chování a jednání a také vzájemného respektování. Pouze systémy pod vládou tří knih ženu nepovažují za člověka (s různým stupněm nastavených restrikcí) a výrazně upřednostňují muže. Kdyby neexistence žen neohrozila reprodukční schopnost tvorby biomasy otroků určených k jejich zabíjení, pak by ďábel řídící všechny církve zmíně­ných tří náboženských systémů již dávno všechny ženy vyhubil. Takto sice byl nucen je zachovat, ale zároveň se co nejvíce snaží omezit možnosti jejich duchovního rozvo­je. Každému pochybovači, dříve než začne rozporovat toto mé tvrzení navrhuji, ať se napřed podrobně a do hloubky seznámí s „písmy svatými“ a smyslem všech komen­tářů v nich ukrytých, dále pak z historických zdrojů se všemi prováděcími církevními nařízeními a zvyklostmi (včetně těch nepsaných prosazovaných), a posléze i na histo­ricky zaznamenanou běžnou životní praxi. To, že mnozí lidé vlastně všechna ona pro­sazovaná zvrhlá „vyšší nařízení“ zase až tak moc důsledně nedodržovali, to je spíše zásluhou intuice lidí samotných, především prostého dělného lidu.

Takže se nabízí otázka – PROČ ten zběsilý pohled na ženy a z čeho vlastně ti „církevní otcové mají takovou hrůzu, děs a strach“? Proč se žen tak bojí?

Důvodů je několik a vzájemně provázaných a všechny souvisí s energetikou, bio­polem lidských bytostí. Ale především ten nejdůležitější důvod je schopnost žen vyso­ké koncentrace obrovského množství energie a jejich celková vysoká odolnost. Odol­nost a výkonnost mají ženy mnohonásobně vyšší než je u tzv. „silného pohlaví“. Je sice pravda, že v průměru muž dokáže vyvinout větší sílu, rychlost, obratnost a více se koncentrovat na řešení pouze jednoho jediného problému – na rozdíl od žen, které musí být schopny řešit a současně realizovat více úkolů najednou, a které také právě proto mají vyvinuto mnohem širší vnímání a hlavně „multiprocesorový“ způsob práce mozku.69) Ale ve skutečnosti z hlediska trvalého přetížení a dlouhodobé výdrže muži ženám prostě nestačí. Nejvíce o této skutečnosti vypovídají statistiky úmrtnosti z koncentračních táborů 2. světové války. Za stejných podmínek po příchodu do této „cílové stanice“ jako první umírali staří lidé a děti, poté muži. Ženy vykazovaly největ­ší výdrž. Kdysi dávno si tohoto faktu všiml nějaký jiný badatel a toto své zjištění pub­likoval v nějakém veřejně přístupném časopise, kde jsem na tu informaci narazil. Lze to prostě shrnout jednoduchým vulgárním konstatováním: „v krizových podmínkách pro přežití druhu jsou důležité především samice, proto jsou oproti obětovatelným samcům biologicky vybaveny mnohem vyššími schopnostmi přežití a jsou schopny vyšší celkové vytrvalostní zatížitelnosti jejich organismu i psychiky“. Prostě z tohoto střetu pohlaví vychází silnější právě ženy (měkká síla). Právě proto také vydržely veškerý ten mnohasetletý útisk, kterému jsou trvale vystaveny – dokonce i dnes.

Pozn. 64:
Veškerá současná fašizující liberastická70) hnutí ve „prospěch žen“ včetně feminismu jsou pouze psychologicky skvěle maskované programy na jejich další celkové znásilňování. Pod rouškou této jejich propagandy je ve skuteč­nosti masově bráněno jakýmkoliv možnostem normálního lidsky šťastného života a blokováno přirozené rozvíjení a uplatnění vrozeného potenciálu žen.

Tato jejich schopnost „skrytě“ přežít je úzce vázána na jejich schopnost rodit. Musíme si totiž uvědomit, že po krátkou dobu pouhých cca devíti měsíců se kromě biologicko-chemického zrání „biohmoty“ z oplodněného vejce až do okamžiku porodu zároveň musí kompletně zformovat „biopole“ budoucího jedince tak, aby mohl po po­rodu přežít v nepříznivém okolním prostředí. A k tomu potřebuje mít již plně vyvinuté zářivé energeticko-informační pole aury spojené s hmotností cca 21 g. Což znamená, že celkový energetický potenciál cca „28 Hirošim“ musí projít dělohou matky během té krátké doby těhotenství (cca 3 za měsíc), a to ještě většinou za dvousměnného denní­ho pracovního režimu (práce + domácnost). Které klasické elektrárny světa dosahují takový výkon? Proto tedy děloha žen je nejčastějším terčem útoků všech nábožen­ských fanatiků, zuřivců a extrémistů.

Čím tato síla dělohy ohrožuje ono parazitické pole?

Později se v objasňování dalších principů dostaneme i k možnostem ovlivnění celkového energeticko-informatického pole jak lidstva, tak i celé planety. Základní podmínkou toho všeho, kromě vyvinutí příslušného duševního úsilí, je především schopnost koncentrace patřičného množství energie. Bez dostatečně plných baterií se žádný mobil nikdy nikam nedovolá, ani Otci nebeskému. Mobilem pro duši je celé lidské tělo správně fungující a naplněné dostatečnou mírou zkoncentrované pránické energie. A to je právě důvod, proč tato mnou kritizovaná náboženství programově v myslích svých ovcí neustále potlačují jednak péči o tělo a také rozbíjí přirozené vztahy mezi muži a ženami (jinak základ velmi mocných tantrických technik) a sex většinou degradují na pouhé mužovo „vytřepání“ s jediným cílem zplození co nejvíce jatečného masa do dalších válek. A rovněž tak jsou ženy úmyslně vyloučeny z jakých­koliv systémů duchovních výcviků a získávání znalostí. Samozřejmě když již to jinak nejde, existují i ženské kláštery, kde však jsou pod neustálým dohledem, a specific­kým psychickým tlakem systému a úmyslně takto udržovány v plném ovládání.

Neboť jedna žena ve své děloze dokáže svým cvičeným soustředěním zkoncentrovat a s potřebnou informací zacílit a vyslat takové množství energie, jakého z pohledu magické praxe není schopen dosáhnout muž­ský klášter svou usilovnou snahou snad ani za celý rok. Tento ženský po­tenciál však není stabilní a neustále silně pulzuje podle jejich měsíčních cyklů. Tomuto jejich pravidelnému biologickému „vybíjení“ (energetickým resetům) muži svojí biologií nejsou vystaveni, proto na poli duševních výcviků a neustálé duchovní praxe dosahují oproti ženskému kolísání setrvalejšího a postupně vzrůstajícího „úspěchu“.


Proto, aby ženy mohly splnit požadavek rodit děti, tedy dodávat další „otroky pro matrix“, proto při celkovém programovém omezení funkce dolních čaker těla jim přeci jen byl ponechán trošku vyšší výkon a především také nebyla tolik omezena centrální srdeční čakra jako u mužů – či spíše ženy ji mají přirozeně více rozvinutou z důvodu nutnosti mimosmyslového vnímání potřeb dětí. Pouze připomínám, že tato čakra také je odpovědná za citové prožívání a také je pojítkem se zdrojem veškerenstva. To také umožňuje ženám lépe a intuitivně chápat věci, které muži nechápou.71) Díky tomu se snadněji dokáží napojit k prapůvodnímu zdroji všehomíra, což pak vede ke zpětnému energetickému toku uzdravující a systém renovující72) energie. Takže ženy jsou pak lépe intuitivně orientovány v problému, jak uniknout z matrixu. Což je pro matrixové sítě velmi nebezpečné, a proto onen globální parazit opět reaguje zvýšeným pronásle­dováním žen (vždyť by mohly dát jiným otrokům příklad k následování).
Připomínám, že vyšší čakry byly lidstvu úmyslně odpojeny, přesněji jejich funkce více potlačena než tomu bylo u těch spodních čaker. Ty spodní jsou více vázané ke hmot­nému světu, horní čakry pak k duchovním světům. A právě onen větší přítok energií i informací srdeční čakrou u žen oproti mužům způsobuje i čištění a otevírání těchto vyšších čaker. Proto na hranicích inkvizice končilo vždy mnohem více žen než mužů.

Ženy přírodních národů mívaly právě pro ono těsné spojení s přírodou své čakra­my mnohem více otevřené – proto byly opět více pronásledovány a hubeny rozpínají­cím se matrixem i s celými jejich kmeny (dějiny anglosasů a nejen jejich jsou tako­vých případů realizované genocidy plné).


Toto je o ženách platné v průměru. Samozřejmě se pak vyskytují a byly i zare­gistrovány ženy svými schopnostmi tak výjimečné, že výrazně převýšily jak své kole­gyně, tak ohromily i své šovinisticky naprogramované nepřátele – muže. Výčet jen těch známých by byl velmi dlouhý a zdaleka ještě dlouho by nebyl úplný. Sem patří všechny ty, kterým se podařilo natolik osvobodit svůj čakrový systém těla od uměle vnesených bloků a otevřít i svou intuici spolupracující se 3. okem Šivovým, že byly schopny jakýchkoliv mimořádných výkonů … vědmy (baby Jogy), léčitelství (apliko­vaná magie), až po vládu nad říšemi, i např. ve vojenství73). Právě proto musely být systémem semlety, protože výrazně narušily ovladatelnost mužského davu, masy otroků, a mohly by se dokonce i stát světlem k prohlédnutí lidstva a jeho osvobození. Jedinou výjimkou byly ty, které si systém ochočil a dostatečně udržoval pod svou vládou – viz již zmíněné věštkyně v chrámech, a i ty si držel na velmi krátké oprati. Viz třeba Lúcia Santos z Fatimy a jak byla její Boží svědectví církví nesvatou před lidem utajována a i úmyslně zkreslována.

Nahlédni opět na stručnou informaci k Argentum astrum. To je něco, co ve větší míře tvořit jsou schopny především ženy a v podstatě se dispozice tvorby této vzácné substance šíří prostřednictvím mitochondriální DNA (ale lze člověkem i natrénovat). Proto se také tyto schopnosti velmi vysoké duchovní práce – více se přiblížit k Otci nebeskému, vyskytují více u žen než u mužů, i když tu svou schopnost (potenciál) ne vždy plně rozvíjejí a dávají najevo. Opět další důvod k pronásledování a všemožnému potlačování paušálně všech žen, především v zemích pod nadvládou „knihy“. Proto se také v záznamech církevních soudů opět objevují především celé genealogické linie mocných vědem a léčitelek – upálených čarodějnic.74) Ze všech významných žen pak obzvláště vynikala jinak neprojevená, Marie z Magdaly – žena Ježíše. Ta jediná doká­zala plně rozumět Ježíšovi co říká a pochopit vše, co učil (na rozdíl od učedníků). Proto také byla církevními otci dehonestována na pouhou děvku, aby pak následně mohly být zcenzurovány veškeré zmínky o ní jako o ženě Ježíše.


Milování

To vše nás přivádí ještě k jednomu faktoru úzce souvisejícímu právě se ženami, který je „obrazným trnem v oku“ onoho globálního parazita. Je to jejich schopnost tzv. „bezpodmínečné lásky“, kterou jsou kolem sebe schopné šířit a která je pro parazita silně „jedovatá“. Neboť je zdrojem prudkého nárůstu energetického potenciálu a s tím zároveň přímo souvisejícím zvyšováním kmitočtů v jejich bezprostředním okolí. Což již pro parazitické struktury živící se nízkofrekvenční energií strachu a zloby začíná být nestravitelné a dokonce je v jejich možnosti působení na nás i přímo funkčně ohrožu­je. Pro přirovnání asi stejně tak, jako když do elektronického obvodu nastaveného na konkrétní pracovní frekvence vpustíme napájení s frekvencí mnohem vyšší … není to jen o frekvenci, ale i o mohutnosti energetického toku jenž s tím následně proudí, prostě dojde k jeho spálení.
Tato zvláštní schopnost žen právě úzce souvisí s jejich schopností rodit děti a nutností je také chránit a je společná i mnohým dalším biologickým tvorům (zvířatům) našeho biotopu. Zároveň je svým působením schopna přetvářet (povýšit, ovlivnit) také i muže a jejich jednání.
Trochu více v souvislostech je toto rozvedeno v krátkém pojednání „Archonti“ (Patrick Herbert) … je potřebné svou mysl trochu více otevřít pro vstup dalších pojmů.

Na mnoha místech se objevuje častý symbol lásky – srdce. Tato křivka má svůj specifický tvar, avšak málo kdo zná její vznik a smysl. V podvědomí máme pouze vaz­bu mezi symbolem a city s tím spojenými a již jen její spatření v nás vyvolává odpoví­dající „eucity“ (pozn. 65). Kde se vzala a proč je právě svým typickým magickým ob­razcem – jantrou (pozn. 66) a co vlastně zobrazuje?

Pozn. 65:
Eucity – euforické prožitky a city, elementární nepodmíněné pocity schopné přímého bezprostředního napojení k prapůvodnímu Zdroji Veškerenstva. Patří sem ticho – klid – mír – harmonie – radost – štěstí – vše objímající láska – soucit – blaženost – jednota a sjednocení … duchovní extáze. Prožívání ta­kových stavů je vždy spojeno s vysokými energetickými kvanty o velmi vysokých frekvencích. Lze je prožít – nelze je skladovat. Mají však delší doznívání a i vzpomínky jsou později zdrojem přílivu vysokých energií.

Pozn. 66:
Jantra – specifické grafické schéma. Je mezidimenzionální fraktální laděnou anténou spojenou s přenosem energií a přesných k tomu propojených frek­vencí (kvalit). Působí automaticky již jen svou přítomností. V principu jakoby se jednalo o grafické zobrazení na způsob analogie Chladniho obrazců při zobrazení zvuku. K rychlému náhledu běžných rozšířených typů doporučuji k nakouknutí, o významu několika základních obrazců, či jeden z mnoha dalších zdrojů – úvod k nazírání do problematiky.

Tento tvar kresby srdce (anatomicky zcela špatný) je pouhým plošným zjednodu­šením prostorového energetického pole vzniklého sloučením pole muže a ženy při mi­lování v tantricky dokonalém spojení typu jab-jum. Toto propojení není jen o fyzickém spojení, vyžaduje i delší psychickou i duševní přípravu obou osob vyladěného páru. Při minimu pohybů postupně dochází ke vzájemnému sladění dechů, postupnému propo­jování čaker, pozvolnému a nenásilnému rozvinutí obou kundalíní (kober) a jejich víři­vému tanci. Zároveň dojde k vysoké akumulaci pránické energie v prostoru a jejímu dalšímu kombinovanému vnitřnímu protékání oběma osobami. Je to jedna z nejmoc­nějších kosmických magií, jež je schopna velmi vysoké koncentrace energie, a může být následně dále programována a směrována. Není to záležitost chvilky a vyžaduje delší trénink. Patří do sexuální magie. Jak je toto dále použitelné bude zřejmé z další podkapitoly.
Je již tedy jasné, proč globální parazit tak pronásleduje především ženy a zakazuje a omezuje milování a i veškeré hluboké potěšení mezi mužem a ženou. Je to totiž jedna z přímých cest vedoucích k osvobození člověka z vazeb matrixu, vede také ke spojení se s Univerzem, umožňuje přístup k potenciálu nirvány.

Pozn. 67:
Jeden z jiných nenápadnějších symbolů téhož sjednocení, třebas i na obec­nější rovině, ne jen při spojení jab-jum, je například tzv. Davidova hvězda, Čínská monáda, Řecký kříž – to vše jsou symboly vyvážené rovnováhy a jednoty, tvůrčího sjednocení obou principů duality jin a jang, Šakti a Šivy.


Téma neustálého pronásledování žen je pouze jedním z mnoha projevů „modu operandi“ globálního parazita a z hlediska žen ještě není plně vyčerpávající. Toto pro­následování se vlastně táhne celou nám dosud známou historií existence lidstva jako biologického druhu a plně se dotýká i všech dalších projevů magie života. Bez žen by život, ve formě známé nám zde na planetě Zemi, vůbec nebyl možný. Avšak v dalších podkapitolách tohoto pojednání se tímto tématem až tak podrobně a samostatně již nebudu zabývat.


Turínské plátno

Motto:

Kdo zemře dříve než zemře, nezemře až zemře.

V duchu Ježíšova odkazu uvedeném zcela nahoře v mottu této velké kapitoly je nutné vysvětlit i pozadí onoho zázraku popisovaného v souvislosti s Ježíšovým ukřižo­váním. Nastal již čas odhalení, bez ohledu na to, že se církevní otcové možná budou snažit spojit s vědeckými teroristy a budou operovat svými lživými texty, podle kte­rých údajně já nemohu mít pravdu, neboť oni to mají napsáno zcela jinak. Mnohem důležitější však je, že jejich pán, který drží tyto psy na vodítku, společnost satana je již v likvidaci, ale především i jejich velitel – globální parazit již definitivně prohrává vládu nad naším světem a sám je také v likvidaci. Proto přišel již čas, osvětlit i tento jev, ke kterému tehdy v Jeruzalémě došlo a o kterém je zachován i hmotný důkaz. Důkaz tak silný, že jej ani ďábel dosud nedokázal zničit. Ne že by nechtěl, ale na ně­které věci prostě ani on tzv. „nemá koule“, tedy sdostatek sil.

Jak již bylo vysvětleno v předchozí kapitole „Tajemství smrti a energie přechodu duše“, tak v okamžiku smrti člověka se uvolní ohromující množství energie, která je matrixem ihned odsávána k jeho prospěchu. A tak duši právě opustivší své před oka­mžikem ještě živé tělo, aby se neztratila v meziprostoru a nebloudila dlouho mezi stí­ny, tak jí přichází vstříc průvodci, které můžeme symbolicky označit podle jejich funk­ce za „pomocné anděly odchodu“. Jsou to již jiné bytosti než byl ještě před chvilkou přítomný a spolupracující „anděl smrti“, který pomáhal odpojení duše z vazeb fyzické­ho těla (rozpojení struktur silových energeticko-informačních polí). Průvodci bývají dávné a také mnohokrát inkarnované duše, přátelé z téhož „hnízda duší“, kteří právě uvolněnou duši přichází doprovodit zpět domů a bez velkého bloudění. Toto platí pro standardní běžné umírání a jeho nuance budou probrány v dalších podkapitolách.
Dokud však nedojde k definitivnímu odpojení duše od těla spolupůsobením „anděla smrti“, tak ona energie není uvolněna a je mimo dosah (možnost) odsátí matrixem.

Co však v okamžiku smrti pro umírajícího je nejdůležitější je to,
kterým směrem v tom okamžiku směruje své vědomí, pozornost.

Pozn. 68:
Zde je například velký rozdíl, když ve střetu bitvy umírá voják bránící svou zem a své blízké a přežití svého Rodu oproti nájemnému vojáku umírajícího za nejasný cizí zájem.
Toto směrování bude vysvětleno v dalších podkapitolách

Pozn. 69:
Pokud před smrtí došlo k magickému obřadu kněze věrouky, ke které se právě zemřelý hlásil a spolupracoval s ní (poslední pomazání anebo i jiné rituály), pak další směrování duše jde právě již určeným směrem. Duši to nemusí být na závadu, pokud zrovna nemíří směrem k peklu. Jedná se jen o počátek dalšího směrování, ne však ještě o cíl případné budoucí inkarnace. Klidně se může rozhodnout a pro svůj další vývoj a získání dalšího poznání sestoupit do vtělení v úplně jiném náboženském systému.
Trochu hůře na tom mohou být duše bezvěrců a vyznavači náboženství ma­terialismu, kteří z toho všeho mohou být delší dobu zmateni, nereagovat na pomoc a dočasně zabloudit a uvíznout v meziprostoru.

Pozn. 70:
Další okamžik, kdy také dochází k otevírání bran mezi dimenzemi ještě bývá pohřeb zesnulého. Při něm dochází ke značné koncentraci energie pozůsta­lých a přátel a případně i k otevírání bran prostupu, které může duše využít ke svému přechodu domů. Pokud ani toto nevyužije, musí chvíli čekat a také i hledat další možnosti otevírání těchto prostupů. Většinou se o toto starali cvičení šamani, anebo to umožňovaly pravidelně vykonávané obřady u vy­spělých mnišských společenství.

Pokud „vědomě umírá“ někdo již „duchovně trénovaný“, tehdy není z celého pro­cesu oddělení se od svého fyzického těla zmaten a dokáže tuto svou uvolněnou ener­gii uchopit a i využít k cestě tam, kam on sám chce. Dokonce i vymanit se z pastí ma­trixového systému a odejít do sfér jiných dimenzí. Dokonce může být schopen s sebou vzít i také někoho dalšího, který by bez takového doprovodu na cestě astrály (množné číslo je správně) sám bloudil s rizikem uvíznutí na cestě v mnoha nastražených a ne­příjemných pastích. Jak také Ježíš slíbil onomu lotru po svém boku (Lukáš 23,43) a také i dodržel. Jeho výhodou v tom okamžiku také bylo, že jednak u něj nikdo nekonal obřad provázení (směrování) do záhrobí jak bývá zvykem u mnoha společenství. Navíc v tom okamžiku několik jemu velmi blízkých žen kolem něj vytvářelo velmi silné energetické ochranné pole, takže destrukční síly démonického typu neměly k němu žádný přístup a možnost svým působením v tom okamžiku jej jakkoliv ohrozit. Mini­málně dvě, matka Marie a manželka Marie z Magdaly patřily také mezi duchovně za­svěcené a silné i trénované osoby (princip soustředění, podrobné vysvětlení této zále­žitosti spadá již do jiných učebnic). I když ony samy v tom okamžiku byly událostmi probíhající scény velmi zdrceny, zvláště pro jejich velmi silnou citovou vazbu.

Pozn. 71:
Při šamanském (a ne jen šamanském) rituálu „malé smrti“ do tohoto procesu dlouhodobějšího opuštění těla a cesty astrály (bez destrukcí těla a v ústra­ní, ne na veřejnosti jako v případě ukřižování Ježíše) vždy adept vstupuje pod ochranou lidí (strážců tajemství) a vždy ve chráněném prostoru (např. komora v pyramidě), ale hlavně sólo.
Výjimkou kdysi dávno v dobách prvních faraónských dynastií byli právě sami faraóni. Úkolem doby příprav k pohřbu byla jednak pečlivá mumifikace minu­lého panovníka, zároveň však také pomocí obřadů udržení přítomnosti z těla osvobozené duše, a to až do závěrečných pohřebních obřadů. Především však bylo nutné řádně instruovat a připravit mysl i tělo následníka trůnu na třídenní rituál zasvěcení – stravou, čištěním, intenzivní duchovní praxí (spe­cifickou přípravou), který byl druhou a tajnou součástí pohřbu. Bylo velmi důležité, aby tím procesem nejen prošel, ale hlavně aby se především v po­řádku po třech dnech vrátil zpět do svého těla a nikde cestou nezbloudil (zůstalo by jim tělo nemrtvé-neživé). Po těchto přípravách byl předchozí panovník obřadně uložen (pohřben) a před veřejností v již tajné části obřadů vedle něj uložen jeho budoucí nástupce. Budoucí proto, že stále to byl pou­ze a jen běžný „člověk“.
Po uzavření prostoru pak adept musel vlastním soustředěním vystoupit ze svého těla, kde na něj již čekala duše otce a následoval jej cestou k cíli je­ho pouti a dobře si ji musel zapamatovat. Protože zpět se již vracel sám a musel najít jak prostor svého uloženého těla, tak i trefit se do správného času, a vrátit se ve stanoveném limitu (dáno biologickými faktory, později mohly hrozit např. komplikace ze stále ještě živých bakterií v těle – nebyl čas na delší kvalitnější přípravu adepta). Proto také tyto rituály vždy prová­zelo utajení před veřejností a přísná bezpečnostní pravidla.
Tuto cestu tedy nový farao absolvoval takto poprvé, a podruhé pak až když prováděl úskalími astrálů svého nástupce, aby sám pak tam již natrvalo zů­stal. Vedlejší efekty této „studijní“ cesty pak byly vždy ty, že tato zkuše­nost vždy s sebou nesla výraznou změnu osobnosti a jejích kvalit (dokázáno na všech, kteří prošli svou smrtí byť i na kratší dobu v její klinické podobě). Tento delší pobyt však přinášel s sebou také i nové neobvyklé schopnosti a vědomosti, schopnost výrazné duchovní práce a hlavně s tím vším spojené tzv. sidhis (sanskrt), tedy po našem svaté síly. Mohlo se jednat třeba i o výraznou schopnost léčení, ale i schopnost vést a řídit velká společenství lidí. Toto tedy byl ten okamžik zlomu, od kterého se farao teprve stával božským. Ne od smrti předchůdce, ani od slavnostní intronizace, nýbrž od okamžiku úspěšného vrácení se z rituálu „třídenní malé smrti“ s dovedností napojení se na velmi vzdálené oblasti kosmu (ze kterých sem kdysi přišel) a také se schopností přitáhnout i značné množství energie potřebné pro rozvoj celé krajiny. To bylo známkou jeho kvality a důvodem jeho vyzdviho­vání, důvodem uznávání jeho výjimečnosti a všeobecné vážnosti. Byla to prokázaná svatost.
Pozdější dynastie však tuto schopnost projití této velmi náročné cesty po­stupně ztrácely v důsledku „povinnosti neustálých radovánek“ a ztráceli na síle, což se vždy počalo projevovat slabostí udržet pořádek a prosperitu říše. Neboť při jistých povšechných vědomostech nebylo zase až tak těžké před lidem fixlovat. Proto časem vždy tyto úkoly přešly na kněžstvo a to vyhledávalo a cvičilo vhodné adepty, aby touto cestou prošli a vrátili se, tentokráte již sami, bez průvodce a bez pomocné návratové (zpětné) navi­gace. Ne každý prošel, ne každý se vrátil. Proto se podrobnosti vždy tajily. Pokud čas od času takový vybraný jedinec se úspěšně vrátil, většinou pak pouze žil v pozadí a konal potřebnou vysokou duchovní práci ve prospěch krajiny, většinou skrytý jako světec žijící někde na okraji. V ten okamžik byl chodící „živou pyramidou“.
Tato cesta bývala povinností (maturitní zkouškou) i běžných šamanů u pří­rodních národů. Který kmen neměl takového šamana, většinou brzy v těž­kých přírodních podmínkách vyhynul. Tyto obřady byly součástí také mnoha jiných kultur, prováděly se například i u tzv. katarů. Do oněch velmi vzdále­ných astrálních oblastí se lze dostat i jinými cestami, například pečlivě pro­váděnou kontemplací, ne každému modlícímu se to podaří. Důvodem je i to, že církve učí pouze dokolečka drmolit předepsané texty a skutečně správný a účinný postup nezveřejňují ani členům svých řádů – proč asi?

Tato dovednost faraónů zmizela (byla ztracena) vraždou posledního ještě žijícího zasvěcence - Hyksósy, kteří toto tajemství chtěli pro sebe získat. On sám tou cestou ještě kdysi prošel, avšak znalost tohoto tajemství před svými vrahy ochránil. Ti si následně pro zdůvodnění svého uzurpovaného mocenského postavení nad ostatní veřejností museli vytvořit vlastní nový rituál, což však nikdy nebylo nic o bohem přidělených právech. Byl to pouze rituál zlodějů, uchvatitelů moci.
 

Pozn. 72:
Předávání zkušeností:
Možnost využít ohromující energetický potenciál při své smrti občas dokázali využít skuteční šamané-mistři, kterým se až do onoho jejich blížícího se kon­ce životní pouti nesehnali či nedokázali vycvičit svého kvalitního nástupce. Pokud se jim tedy podařilo nalézt i ještě nezletilého vhodného adepta na své nástupnictví, po nezbytné přípravě se s ním odebrali na ukryté místo (větši­nou jeskyně), kde se spolu uložili. Po vybudování nezbytných ochran starý šaman napřed uvolnil z těla svého nástupce, pak sám zemřel a během další doby všechny své vědomosti a znalosti přenesl (terminologií lidí od počítačů nakopíroval) na svého nástupce, který se pak vrátil již zpět do svého těla a vrátil se ke kmeni. V tom, co a jak dělal a později i mluvil, obyvatelé vždy bezpečně poznali, odkud své znalosti má.
Pověst z novějších časů: starému šamanu přinesli umírajícího malého chlap­ce. Případ beznadějný, nechal se však obměkčit s podmínkou, že se jednou také stane šamanem. A poslal je s ním domů. Během krátké doby chlapec zázrakem ožil a uzdravil se. Když přišli starému šamanovi poděkovat, zjistili, že je již dávno mrtev. Po letech, když chlapec dospěl, stal se z něj proslulý dobrý šaman. Pouze u kmene se tradovalo, že jeho dávný zachránce se stal šamanem podobným způsobem.
Toto bývalo, když doba nesnesla odkladu.
Občas však výuka nového mistra probíhala i jinak, přes „propast času“. Šrí Káléšvara narozený 8.1.1973 se dlouho a bez problémů setkával se svým mistrem-učitelem Babou ze Širdi zemřelým již 15.10.1918.

Proto tedy Ježíš díky svým předchozím tréninkům s opouštěním těla a také zku­šenostem s pohybem astrály75) mohl opustit své tělo nezvykle rychle a dříve, než by došlo k dalším a mnohem hrubším a závažnějším porušením jeho vnitřní integrity a tedy k dalším porušením již neslučitelným se životem (standardní fráze dnešních léka­řů a kriminalistů). Tělo tak přestalo vykazovat známky života, což v tom krátkém čase bylo Pilátovi podezřelé a tak si od Longina vyžádal potvrzení provedením testu.76) Protože duch v tom okamžiku již byl zcela jinde a veškeré nervové spoje v tom oka­mžiku již byly také vypnuty, tak reakce trupu byla již standardním projevem „mrtvého těla“. Protože trup v tom okamžiku skutečně již byl ve stavu hibernace, tedy bez reak­cí, mohlo být tělo po úředním schválení také včas sejmuto z kříže a podrobeno ošetře­ní-léčení zasvěcenci Josefem a Nikodémem, kteří již byli připraveni (Nikodém byl již dříve Ježíšem instruován při příležitosti jeho individuálního školení). Tento vnějškový popis proběhlých událostí zaznamenaný v „Novém zákoně“ je tedy poměrně přesný, neboť cenzoři informací redigující později text Nového zákona, tak jako i ostatní veřej­né publikum, o významu a smyslu těchto nenápadně provedených úkonů neměli nej­menší potuchy.

Pozn. 73:
První fází ošetření a přípravy pro možnost pozdějšího návratu duše zpět bylo nutné ihned uklidit tělo z dosahu zvědavých lidí a zajistit tak potřebný na­prostý klid. Proto byla použita nedaleká zcela nově vybudovaná Josefova skalní hrobka, dosud tedy nekontaminovaná žádnými hnilobnými procesy a poskytující tak dostatečnou ochranu proti rozvinutí případných infekcí. Byla navíc velmi blízko původní pozici těla při jeho ukřižování – důležitá podmínka pro opětný hladký návrat duše do jejího těla je nehýbání s ním. Tělo musí být nalezeno přibližně tam, kde bylo předtím duší opuštěno.
Bylo to na místě dnes známém jako „The Garden Tomb“, cca ani ne 100 m východně od místa ukřižování v prostoru starého kamenolomu za vnějšími hradbami v těsné blízkosti tehdy frekventované cesty do Damašku. Dnes je to místo pro jistotu celé pokryto asfaltem autobusového parkoviště. Místo ukřižování bylo vybráno záměrně pro jeho velký dopravní provoz a s ohledem na potřebnou propagaci moci Říma, čemuž nemohla vyhovovat málo užívaná cesta pod hradbami v místě dnešní lokace „Crámu Božího hrobu“ pocházející z doby středověku.

Pozn. 74:
Kde přesně bylo ono místo ukřižování, kde stál kříž a co vše s tím souviselo – o tom doporučuji si podrobně přečíst na stránce „Neuvěřitelný nález pod Golgotou“ a pro podrobnější názor si tamtéž přečíst i vše ostatní k tématu hledání truhly smlouvy. Vůbec celý ten web http://www.b-a-n.eu/ je přecpaný informacemi k prasknutí.

Pozn. 75:
Druhou fází pak byla nutnost dostatečného ošetření všech Ježíšových povr­chových zranění. Poměrně podrobný popis v Novém zákoně sděluje, že nešlo o standardní úpravu mrtvého těla (to by navíc musely provést ženy a nikdy ne muži), nýbrž ošetření mající zabránit sepsi (infekci) povrchových ran. Použité plátno i zábal mrtvoly by také byly zcela jiného typu. V tomto přípa­dě byl totiž vůči „mrtvole“ použit zcela atypicky tzv. kompresní zábal, svými stopami právě o tomto svědčí celé Turínské plátno. Protože času s ohledem na roční dobu bylo již málo, nebylo tělo ani omýváno, pouze natřeno dosta­tečně silnou vrstvou antiseptické a hojivé směsi, uloženo a z vnějšku bez­pečně zajištěno.

Pozn. 76:
Datum, kdy k této události došlo je oproti tištěné tradici také zcela jiný a je podrobně analyzováno na stránce „Datum ukřižování Člověka Ježíše“.

Více dalších podrobností, které jsou dnes již dostatečně známé a podstatně upřesňují celý dějový scénář a zároveň i rozvrací všeobecně užívaný církev­ní výklad je nyní s ohledem na jejich rozsáhlost a potřebný popis ve všech souvztažnostech kontraproduktivní a bylo by dobrým tématem na samostat­né pojednání. My se však nyní zabýváme vnitřní podstatou celého procesu z energetického pohledu.

Celé Ježíšovo tělo tedy bylo uloženo a ošetřeno nedaleko místa ukřižování a celý prostor následně řádně zabezpečen před jakýmkoliv případným rušením.


Další svědectví a důkazy o podstatě dění podává samo Turínské plátno. Občas se stane, že nynější správci tohoto materiálního důkazu podlehnou nátlaku a povolí krát­ké vědecké zkoumání této relikvie, avšak pokud možno za takových podmínek, aby se toho moc nezjistilo. Nicméně nízké znalosti církevních otců ještě neznamenají, že jiní odborníci a forenzní kriminalisté by neznali svou práci a neodvedli ji na výbornou. Pro­to čas od času matrix zamlží a občas něco zametou pod koberec, jindy podvrhnou ně­co jiného či nějaké potřebné údaje s „anonymním vzorkem“ zasílaným do laboratoří neposkytnou77), anebo zaangažují některé spřátelené vědecké teroristy k vytvoření nějakého zavádějícího blábolu, ale hlavně ovládají placené mediální dezinformátory potřebné k vypouštění dalších matoucích pololží.
Faktem po pečlivém78) rozboru a následném sdělení kriminalistů zůstává, že:
plátno je nepochybně pravé, jak z doby, tak i lokalitou i jeho pozdější cestou (puto­váním), to vše na něm zanechalo stopy, jež jsou nezpochybnitelné a potvrzují historic­ké informace s plátnem spojené;
všechny v plátně trvale otisknuté stopy nezmizely (přestože po prvním požáru bylo plátno vypráno) a přesně souhlasí s biblickým popisem utrpení muže od okamžiku ne­sení patibulu přes ukřižování, polohu a krvácení těla na kříži v okamžiku ještě živém i krvácení ran již z těla visícího „mrtvého“ (tedy bez ducha), ale i pozdější krvácení těla „mrtvého“ již zabaleného a uloženého;
a hlavně že zabalené a uložené tělo v tom okamžiku zcela určitě nebylo biologicky mrtvé – krevní oběh, i když silně utlumený, tak v tom okamžiku byl stále ještě plně funkční.
Dále bylo prokázáno, že v žádném případě se nejedná o malbu jakýmikoliv barvami a všechny skvrny jsou pravé (krev, stopy mastí, spálená vlákna, ohoření a špína) a nic víc. Skutečně se jedná o obraz rozvinutí povrchu těla na plochu (k tělu přitisknuté plátno = otisk povrchu těla), tedy z hlediska geometrie úloha zcela opačná, než jaké dosud geometři i malíři v posledních dvou tisíciletích při zobrazování řešili. Což po vy­řešení tohoto prvního vyskytnuvšího se problému geometrie zobrazování tohoto dru­hu79) umožnilo rekonstruovat přesný prostorový model ležícího těla. Kvůli tomu do­konce musely být dořešeny počítačové programy … který falzifikátor by ve středověku měl takové schopnosti a možnosti? Skutečně se jedná o kontaktní (dotekovou) foto­grafii povrchu celého lidského těla.

Onen důkaz nemrtvého těla je velmi důležitý. Krevní stopy prokázaly obnove­né krvácení z míst i nejvýše umístěných, což znamená plnou funkci srdce. Zatím co krev v mrtvole stéká a hromadí se vždy dole.

Josef s Nikodémem u tohoto těla provedli přesně to, co se za takovýchto okol­ností vždy dělávalo a bylo popsáno i v jiných středověkých příbězích o smrtelně a ne­léčitelně zraněných hrdinech. Případné zastavení krvácení, uložení a ponechání na vůli Boží (osudu). Tedy zamezení další manipulace a i přítomnosti lidí. Buď nastal jeho čas a již nic více se dělat nedá a proto byl již i pohřben, anebo ještě jeho čas nepřišel, pak on sám vstane a vrátí se zpět k živým.

Co je však velmi důležité, to je způsob vzniku obrazu na povrchu plátna.
To „probarvení“ totiž není do hloubky až na druhou vnější stranu plátna, ale pouze z té jedné, vnitřní strany přitisknuté na tělo. Není to provedeno žádnou barvou, nevzniklo ani chemickými reakcemi mezi substancemi léčivé aloe a myrhy (i takové spekulace jsem četl). K tomu zabarvení totiž došlo přímo „spálením“ částeček vláken nití plátna. Ani ne celých nití, nýbrž vždy pouze části vlákének celulózy, ze kterých je niť tkaniny zkroucena. Tak, jak na ni bezprostředně působil vysoký žár těla a především silný proud pránické energie. Proces uzdravování (rekonstrukce) těla byl spojen jednak s léčivou horečkou, a zároveň také s průtokem ohromného množství radiační energie – živé prány, která v tom okamžiku tělem Ježíše protékala. A to mrtvé a vychládající tělo nikdy neudělá. Kde se tam tedy vzala a v tak ohromném množství?

Touto vysokou radiací povrchu těla tedy vznikl systém první digitální kontaktní fotografie rozvinutého plastického povrchu – lépe a přesněji to technickými termíny vyjádřit nedokáži. Bylo zjištěno a také i kdesi publikováno, že touto barevně pozoro­vatelnou teplotní změnou struktury celulózy vlákna jsou nejvíce postižena pouze ta mikrovlákénka z nitě, která jsou co nejblíže tělu, méně již ta o trošku vzdálenější. Skutečně se jedná o jejich spálení radiací prány vystupující z těla.


K čemu tedy vlastně došlo?

V prvním okamžiku došlo k vědomému a Ježíšem řízenému uvolnění duše z těla. Tím okamžikem Ježíšova duše přestala být traumatizována prodělanými zraněními a odpoutala se od těla k astrálnímu cestování. Což však je i nadále doprovázeno stále trvajícím spojením s tělem (ve vyjádřeních mystiků tzv. stříbrnou šňůrou), které tak duši umožní pozdější snadný zpětný návrat do svého vlastního těla. Živou zářivou prá­nu v tom okamžiku tělo stáhne dovnitř, takřka přestává svítit, a energie takto ušetře­ná může být užita k regeneraci všech potřebných tkání, zatím co duše „dlí na nebe­sích“. Důležitým vedlejším efektem tohoto je vlastně i setrvalá ochrana těla proti jeho obsazení jinou entitou (blokování vlastníkem). Tak kde se tam tedy vzala prána v tak ohromném množství, že byla schopna dokonce pálit celulózu na povrchu plátna?

Uvolněná duše se svým vědomím může cestovat tam, kam potřebuje. Pokud tedy vědomí nebylo prodělaným traumatem „rozhozeno“ a ví, kam chce směřovat, tak se tam v tom okamžiku také ihned časoprostorem přemístí. Může sice jít kamkoliv, také ale může jít i k „Otci nebeskému“, jak jej Ježíš nazýval a lidem přiblížil. Což je instan­ce postavená velmi vysoko nade všemi astrálními úrovněmi, plná informací i ohromné zásoby prvopočáteční nevyčerpatelné energie. A tato prvotní energie v ten okamžik po stříbrné šňůře teče do těla tolik, kolik jí je potřeba. To je podstata i onoho záhadného zhmotňování předmětů z ničeho, jak dokáží i někteří svatí mužové (většinou v Indii). Léčitelé extra třídy tak fungují principiálně také (i když bez nutnosti opouštění svého těla). Jsou pouze prostředníky, kteří doručí požadavek Otci a pak nechají skrze sebe proudit jeho energii, která udělá co je potřebné a v míře, jak Otec stanovil s ohledem na potřebu duše v ošetřovaném (léčeném) těle (umí se správně pomodlit na rozdíl od církevních otců). V okamžiku přímé osobní přítomnosti duše Ježíše u Otce byl tento průtok maximální možný. Takový, že až docházelo k pálení vláken plátna, v němž bylo tělo zavinuto.
To je princip onoho léčení svěřením do péče Boží a vždy se děje zároveň s ohledem na inkarnační plán duše samé.

Pozn. 77:
Ta dodávka energie Ježíšovi od Otce nebeského byla dokonce až tak velká, že v ten okamžik mu umožnila vykonat i další práci, kterou při tom také stihl udělat – vymést „matrixu“ jeho „spižírnu“ a osvobodit velké množství duší ze specifických pastí, jak je psáno v „Kristově sestupu do pekel“ v Nikodémovu evangeliu.

Ten průtok energie a její zahuštění v prostoru „hrobky“ byl tak mocný, že došlo i k její časově delší akumulaci, která později pohnula kamenem.80) Pozdější její ještě nespotřebovaný přebytek uložený v kameni dokonce způsobil, že ani poté tam nikdy nikdo nebyl pohřben (taková je síla a paměť onoho místa).

To energeticky zahuštěné silové pole zkoncentrované jak v těle Ježíše, tak i sršící kolem něj bylo dokonce tak velké, že vyvolalo i ony později Novým zákonem popiso­vané světelné efekty a zároveň Ježíšovi později umožnilo nějaký čas provádět translo­kaci prostorem podle jeho potřeby a vůle (jev také velmi náročný na koncentraci sil­ných energetických polí).

A jako další projev velmi vysokého energetického pole tím místem a především tělem Ježíše prošlým je právě ona nezpochybnitelná následná mimořádná vlastnost plátna, ve kterém byl po ukřižování Ježíš zabalen a které se stalo velmi významným silovým předmětem celosvětového významu a stálou připomínkou – relikvií (viz dále).


Vytváření kopií

Co je také důležité je, že zbytková energie, která jednak vypálila ve vláknech otisk Ježíšova těla (přirovnám – jako by autogenem v plátně vypálil – namaloval), tak se do materiálu plátna navíc vsákla tak jedinečným způsobem, že z plátna takto vznikl silový předmět velmi vysoké síly. Zprostředkování přímého kontaktu k Otci nebes tam je stále přítomné a poctivému člověku je možné se na něj prostřednictvím plátna na­pojit dokonce i tzv. „dálkově“, pokud to umí. Je dokonce tak vysoké síly (potenciálu), že plátno je schopno svým dotekem dokonce i vytvářet kopie stejně silné jak je sám originál. Sám jsem se o tom přesvědčil, když se mi podařilo stanout před jednou takovou kopií nalezenou a uchovávanou u nás v Broumovském klášteře.

V této souvislosti je potřebné se také krátce zmínit o informačně-energetických stopách smrti vázaných k předmětům či místům s nimi spojenými. Senzitivní lidé, tedy ti, jejichž vnímavost a citlivost81) právě na tyto energie a jejich projevy ležící mimo oblast viditelné (světelné) části elektromagnetického spektra je podstatně větší než je u ostatních lidí, ti toto dokáží registrovat a uvědomit si přítomnost těchto ener­gií i kvalitu oněch informací s těmito energetickými kvanty spojenými. Nějakým způ­sobem to s nimi také „nějak cvičí“ (záleží při tom, zda jsou právě „laděni“ na danou frekvenci – stejně jako se kdysi ladila stanice na radiopřijímači). Takže když například prochází muzeem či starobylou zbrojnicí kolem řady šavlí a mečů, vždy neomylně rozliší a vyberou ty, kterými byl někdo zabit. Stopy energie smrti vždy uvíznou na blízkých předmětech, či se vepíší do okolního prostředí.82) I když tyto předměty (ná­stroje smrti) patří do kategorie „silových předmětů“, je dobré si uvědomit, že vždy nesou silný destrukční náboj (energii + informaci), který si od jejich dalších vlastníků vždy nakonec vezme jejich sílu a nikdy nepřinesou štěstí. Neboť kvalitní silové před­měty Bohem a Člověkem požehnané leží na zcela opačné straně této kategorie.

Pokud se tedy na Ježíšovo plátno podíváme tímto hodnotícím způsobem, potom svou kvalitou a sílou opravdu patří mezi jedny z nejsilnějších silových předmětů Země podobně, jako jsou například i Svatováclavská koruna, anebo třeba Alahala lingam. Plátno schopné dokonce vytvářet své kopie pouhým kontaktním způsobem – to je jev „vědě“ zatím nepochopitelný (špatný úhel pohledu při bádání).


Něco málo dalších odkazů

Je řada témat, která budou vždy tématem hovoru i sporů, alespoň pokud bude ještě existovat lidská paměť (i když mnohokrát dezinformovaná a zdeformovaná – či spíše právě proto). Učitel Ježíš rozhodně mezi ně plným právem patří a je pro nás nutné se dopátrat pravdy o jeho historické osobě a zároveň i odkrýt veškeré závoje iluzí na něj navršených. Právě proto, že na rozdíl od jiných vtělených mystiků a světců nejvyšších úrovní právě jeho si paradoxně vybral celosvětový parazit jako nástroj své snahy dosáhnout světové vlády a totálního zotročení všech lidí (což jde právě do finá­le, ale bude to zcela jinak, než si myslel). Snad právě proto, že Ježíš přišel na svět lidi učit, jak správně žít a dosáhnout cíle: svými lidskými kvalitami co nejvíce se přiblížit k Otci nebeskému a vymanit se takto z cyklu neustálých inkarnací v roli pravidelně dorůstajícího a neustále sklízeného záhonku biologických energetických baterií pro potřebu ďábelsky parazitického, elektromagnetického silového pole napájeného z lidí (matrixu).

Protože Ježíš byl tomuto „ďáblu“ svým učením i životním příkladem ze všech svých ostatních kolegů nejvíce nebezpečný a navíc prakticky předvedl účinnost řady duchovních technik, které zvládl na svých dlouhých studijních cestách, musel být před lidmi propagačně zahalen do mnoha závojů lží a iluzí a jeho učení silně zkresleno. Aby byla zablokována možnost rozkrýt podstatu jeho učení, proto byl prohlášen bohem a nad zkresleným obrazem o něm a jeho životě byl ustaven neustálý kontrolní cenzor­ský dohled k tomu vybudovaných církví. Byla ustanovena neustálá cenzurní kontrola všech informací s tímto tématem spojená (informační monopol „pravdy“) a všichni jeho učedníci a následovníci, ať se kdekoliv a kdykoliv vynořili, byli neustále pronásle­dováni a hubeni ohněm i mečem. Přes to vše vždy z lidu vytryskly praménky pravdy, které tyto všechny snahy vždy počaly rozpouštět. Vždy se někde vynořily z hlubin lid­ského podvědomí jiskřičky hluboko zatlačených informací, a lidem hledajícím cestu k Otci vždy posvítily správným směrem, v rozporu s pokrouceným učením.
Neboť ďábel nikdy nemůže zvítězit nad Otcem všech nebes a jeho pohůnkové nikdy nebudou schopni pochopit hlubokou podstatu života. Vedlejším projevem života, jenž si také vždy našel cestu na světlo pak byla kultura národů, i když i ta podléhala zná­silňování a neustálému dozoru satanistickou mocí.

Není cílem tohoto pojednání rozkrýt vše, co bylo o Ježíši smyšleno, aby byla za­kryta pravda o něm. Cílem této podkapitoly bylo poukázat na podstatu děje ukřižování z vyššího energeticko-informačního pohledu, i se všemi souvise­jícími důkazy. Trochu poodhalit tajemství toho, co a jak probíhalo a proč. A toto nikdy nemohou učinit lidé, kteří si o tom pouze čtou a to ještě ve lží překroucených textech, kteří svým indoktrinovaným myšlením kladou důraz právě na litery uměle vnesených demagogických lží a duch jim uniká (to jim konec konců již tehdy před cca 2000 lety Ježíš také vytýkal). Všichni, kteří Ježíšovou cestou poznání nějakým způsobem prošli – a nebylo jich málo – ti všichni vědí, jak to ve skutečnosti bylo. To je zde sepsáno. Bez osobní praktické zkušenosti s jeho cestou a bez přiblížení se Otci se to pochopit prostě nedá a všechno, čemu bez ověření budeme pouze věřit, budou stále jen iluze a lži do vlastní kapsy.


Když jsem pro účel doplňkových informací a ilustrací dával dohromady některé aktuální internetové odkazy a zdroje, narazil jsem na mnohé další částečné či popisné informace. Proto nyní ještě několik málo z nich zde uvádím, spíše jen jako dílčí situač­ní obrázky.

Dnešní „Chrám Božího hrobu“ (wikipedie) je umístěn v křesťanské čtvrti (včetně podrobnější mapky dnešních ulic) na severozápadě Starého Města (v Jeruzalému) (wikipedie), kde na stránce dole je vidět i nákres dnešních čtvrtí a hradebních bran. V Ježíšově době to byl volný a málo frekventovaný prostor v klínu hradeb, možná tak akorát vhodný pro popravy kamenováním, což svou k místu fixovanou energií a infor­macemi v poli možná spletlo pozdější hledače. Skuteční svědci a pamětníci Ježíše v tu dobu totiž již dávno byli vyhubeni a nebylo nikoho, kdo by dokázal upřesnit skutečné místo Golgoty, kdo by to ještě pamatoval. Protože poloha dnešního Chrámu Božího hrobu byla při hledání také za hradbami a v blízkosti „kopce“, tak bylo zvoleno právě toto místo. Skály bývalého lomu před hradbami – za rohem, typické svou vizáží lebky, těch si nikdo nevšímal (kamenolom se zřejmě názorům hledačů ostatků nezdál do­statečně vznešeným, na rozdíl od místa běžných židovských poprav kamenováním). Přitom přehledné a nápadné místo bývalého kamenolomu pod kopcem hned mezi dvě­ma frekventovanými cestami a jen pár kroků před městskými branami požadavkům „propagace veřejné demonstrace moci Říma“ svým umístěním záměrům Piláta vyho­voval mnohem lépe.
A Ježíšovým ošetřovatelům blízkost místa skrytého zvědavým očím – těm vyhovovalo ještě lépe (náhody neexistují, to jen Bůh si přeje být nepoznán). Je možné se podívat na fotoalbum z dnešního uspořádání zahradní hrobky (The Garden Tomb). Poloha tzv. zahradní hrobky je i na gugl mapách, kde je v levém sloupci možno přepnout i na fotografie místa, aktuální fotky a prohlédnout si i okolí (360º).

V době hledání si však všichni mysleli, že Římané si tehdy zřejmě přáli pořádat delší turistickou výpravu až na kopec za městem, daleko mimo rychlý dosah ochrany posádky v případě vzniku jakýchkoliv dalších nepokojů, a tak Helena sama rozhodla, kde to bude a tam pak vše dodatečně zbudovali. Což však je zcela „mimo mísu“ a síla onoho místa je dána pouhou silou modliteb lidí toto místo navštěvujících, dříve pak zbytky energií a informací proběhlých poprav.
Dosavadní archeologické výzkumy naznačují, že hrobový komplex vznikl mnohem později než v době Ježíše – přibližně v časech křižáckých výprav před tisíci lety. Zá­věry archeologů potvrzují, že hrob byl vybudován během vlády prvního římského křesťanského císaře Konstantina.

Lze shlédnout amatérský film návštěvníka chrámu (interiér) z roku 2016 v délce 13 minut.

S Ježíšovým jménem jsou nyní v Jeruzalémě spojovány celkem 3 místa hrobů, v krátkosti v článku „Kde leží hrob Ježíše Krista?“, kde je rychlý soupis těchto hrobek s fotografiemi a krátkými komentáři. Ta poměrně nedávno nalezená hrobka v Talpiotu je zajímavá tím, že se jedná o středostavovskou rodinnou hrobku, Ježíšovy kosti však do připraveného osuária nikdy nedošly a v klidu spočívají někde zcela jinde. Podrob­nosti k této hrobce a jejímu obsahu si lze zkráceně přečíst „Dějiny, jak je možná ne­znáte / Nález Ježíšova hrobu i s jeho kostmi?“ (pravdivost informací na stránce jsem nekontroloval), anebo v podrobně zpracované knize „Hrobka Ježíšovy rodiny“. V ní jsou další podrobnější informace, které se již na veřejnost nedostaly a vyvrací mnohé „vědecké“ námitky, které po zveřejnění filmu o překvapivém nálezu vznikly a byly me­diálně zveličovány.
Pro toho, kdo se zajímá o pátrání v historii a o rozkrývání pravdy o důležitých událos­tech doporučuji navštívit web „Biblické Archeologické Noviny / Biblické archeologické fakty“.



Tato kapitola přes její poměrně hutné a stručné zpracování informaci je značně rozsáhlá, proto je rozdělena a pokračování bude následovat na další stránce.

 




Poznámky pod čarou:


64) … To je možné při opakování děje, anebo při výskytu celé množiny podobných jevů. Avšak co v případě, pokud je skutek pouze jeden? Tehdy právě je nutné z řady různých nalezených stop určit takové, které nejsou typické, ale výjimečně odlišné. Viz pasáže o důležitosti „všimnutí si“.

65) … Typickým příkladem jsou klanově-korporativní seskupení spojené svými specifickými společnými zájmy. Srozumitelněji vyjádřeno – široce rozvětvené mafie prorostlé celou lidskou společností, ovládajících i politiky a nastavující si zákony tak, jak jim to vyhovuje.

66) … Typickým vnějším ukazatelem tohoto jevu je vždy následná změna všech učebnic historie na objednávku vítězné moci – o pravdu se však nikdy nejedná.

67) … Pokud je přesnost odhadu menší jak cca ± 20 %, pak věcně je odhad považován za celkem přesný.

68) … Nyní je tímto pojmem civilizace rozuměna především širší společnost rozložená na větším území a něčím se charakteristicky odlišující od jiných, podobně velkých společen­ství. Čímž může, ale také nemusí být třeba převládající náboženství, nebo mocensko-právní systém, národnostní rozdílnost, či vazby v přístupu k zespolečenštěným výrobním prostředkům anebo zdrojům,… Záleží na míře konsensu mezi jednotlivými dílčími a odli­šujícími se sub-společenskými okruhy.

69) … Zdůrazňuji, jedná se o průměr a ne o srovnávání špičkových sportovců vůči ostatnímu průměru.

70) … Složenina ze slov „liberální“ a „pederast“ v rozšířeném vnímání smyslu „zvrhlý úchyl“.

71) … Opět další převaha žen, další důvod k zaměření šovinismu církevních otců.
„Jak si to Bůh dovoluje mluvit s nějakou ženskou, když na to jsem tady přeci já – jeho chrámový kněz …“ A protože jeho bůh je daleko, tak uražená ješitnost potrestá ženu, která je v mnohem bližším dosahu.

72) … Tedy opět se jedná o možnost pročištění čakrového systému a opětné obnovení spo­jení s vyššími sférami. V dějinách se věštěním většinou více zabývaly ženy než muži, neboť jsou pro toto svým čakerním a energetickým systémem lépe disponované.
V tomto zde je také skryt původ známého statistického jevu, že ženy se oproti mužům dožívají o několik let vyššího průměrného věku (díky tomuto mají vyšší regenerativní účinnost svého organismu).

73) … Za všechny zmíním jen Johanku z Arku.

74) … Viz například román „Žítkovské bohyně“ vycházející z místních pověstí o těchto ro­dech. Jinak ona oblast je charakteristická svým velmi vysokým energetickým nábojem, což démonickým typům nedělá dobře, avšak duchovně vyspělým naopak prospívá.

75) … To vše zvládl natrénovat během své jednadvacetileté studijní cesty a duchovní přípra­vě realizované po 3-denní maturitě složené v jeho 12-letech ve chrámu Jeruzalémském před radou starších, kteří již tehdy žasli nad jeho neuvěřitelnými vědomostmi, kterými je již tehdy převyšoval.

76) … Římané byli válečníci a proto také dobře znali a užívali jednoduchý test píchnutím (škrábnutím) z boku mezi žebra, kterým zjišťovali, zda ležící je skutečně mrtvý, anebo smrt jen předstírá.

77) … Například ke stanovení stáří radiokarbonovou metodou odešlou vzorek z jiného stře­dověkého textilu, avšak zapomenou, že má jinou strukturu tkaní než originál (ještě že laborant vzorek ofotografoval dříve před jeho spálením). Jindy neposkytnou informaci, že materiál již jednou prodělal působení vysokých teplot při požáru – a hned je tu chyba (nepřesnost měření) nezapočtením této korekce – o celé tisíciletí …

78) … Slepém – nevěděli o co se jedná, nebyla jim poskytnuta informace o vztahu k Ježíši.

79) … Dosud totiž byly řešeny úlohy zcela opačné – jak nastřihnout plech a pak jej natva­rovat, aby takto vznikl požadovaný prostorový povrch.

80) … V pramenech uvedených v pozn. 74 lze nalézt i informaci, že dosud je ve skále hlubo­ko zaražen původní římský železný kolík, který uzamykal kámen ve funkci dveří hrobky. Nebyl nikdy vytažen, byl kamenem ustřižen.

81) … Citlivost ne ve smyslu psychologickém, nýbrž ve smyslu měřicích přístrojů … tedy schopnost zachytit a od sebe navzájem rozlišit hodnoty jemných rozdílů dané veličiny.

82) … Za jistých příhodných energetických okolností se pak tyto informace kdysi proběhlého děje vždy neustále opakovaně promítají jak časová smyčka … princip „strašení“ na mís­tech vražd a podobných. I o tom bývá práce šamanů a solidních kněží – tato místa vyhle­dat a vyčistit. Tedy případně na daném místě bytosti v časoprostoru dané dávné události „zamrzlé“ uvolnit a odvést je domů.


Motto:
Rozumem vše ověřuj, smysly však otevřené měj a „rozum” – srdcem hlídej!