Stezkou moudrosti – sjednocené poznání
Rozpravy badatele o věcech spirituálních, posvátných, rituálních, tajných, tajemných a záhadných.

Co vím a smím, to sdělím.

Závada v desateru

aneb velký podraz na lidstvo

Vytvořeno: 21.01.2025

Motto:
„Co chybou jednomu zdá se - to pro jiného cílem jest.“ … ksb
A víme my, co je vlastně chybou? A jakou?


V křesťanské části světové populace snad není známější říkanka, než je staro­zákonní desatero. Pro koho však platí a komu je určeno? A proč?

Je sepsáno v části zvané „Starý zákon“. Proto je určeno především Židům, ostat­ním je pro svou „líbivost“ a nepochopení vnucováno – coby životní krédo a postoj. Dle jejich tradice sám jejich bůh je sepsal na dvě kamenné desky, které pak z hory Sinaj do tábora snesl sám Mojžíš. Avšak pro ně především platí mnohem závaznější knihy než je jejich „sepsaný historický názor na dějiny“ (literární falzifikace skutečnosti), tzv. Tóra. Ta je vlastně hlavním obsahem Starého zákona – propagandistický text určený jiným národům pro pochopení, kdo že je vlastně „vyvolený“. Avšak mnohem větší závaznost pro ně samé má Talmud a další navazující spisy, a ty o lecčems zásad­ním mluví zcela jinou řečí. A pro jistotu do jiných jazyků se raději ani nepřekládají. Ty jsou skutečným závazným programem pro jejich podvědomí – pro jejich každodenní konání i způsob myšlení.
Toto je charakteristika stavu výchozích určujících podmínek desatera, není to však předmětem tohoto pojednání.

Zmíněné desatero božích přikázání se ke křesťanům takto dostává přes část Bible zvané Starý zákon a vlastně popisující „dějepis Židů“. Ale v Novém zákoně (závazném pro křesťany co-by „nová smlouva s bohem“) kromě situačních odvolávek na některé jeho části, není desatero jako celek deklarováno jako závaznost. Pro ty, co by chtěli následovat Ježíšovu cestu ve svém životě, tedy pro budoucí křesťany, není o desateru nikde výslovně zmínka (viz wikipedie). Naopak v dalších církevních spisech se po nich dokonce žádá, že není důležitá ta jeho cesta, ale že stačí pouhá víra, že již je všechny „zachránil“ (před čím?). Tou jeho cestou naopak kráčeli všichni ti, kteří byli později i se svými potomky vyhubeni systémem. Vlastně všichni jeho praví žáci. A jeho učení bylo nahrazeno zkresleným povídáním o Ježíši.
A přesto se všichni křesťané musí desatero učit a hlavně je často opakovat.

Proč?
Čemu to tedy slouží?
A jak vlastně správně zní?

Vždyť i znění desatera je vícero a značně se různí … viz již zmíněná wikipedie. Což je dáno jednak neexistencí originálu zápisu a dále jeho mnoha překlady. A každý překlad je většinou zkreslený mírou ne/znalostí témat pracovních režimů duše a také přesných významů terminologie a v zápisu textu užívané dávné frazeologie z hlediska jeho vnitřního smyslu. Navíc text bývá poznamenán nevyřčeným zájmem zadavatele překladu (ten kdo platí chce něco slyšet). Nicméně lze říci, že svým významem se ta různá vyjádření zdají být shodná. Což s výkladem skutečného fungování jednotlivých bodů „zákazu“ již tak zřejmé není.
A hlavně ne s tím, jak ve finále tomu rozumí a pracuje s tím lidské podvědomí a hlu­binná paměť. A také i celý vesmír, kde v ákašických kronikách je zapsáno každé naše hnutí mysli. A tam je všude zápis smyslu skutečné podstaty výroku (činu) v obecných termínech – nikoliv to, co si jedinec o tom právě myslí ve svém mozku, opíraje se o zkreslené významy slov i termínů (falešný smysl).
Čili tento text uložený v lidském podvědomí a hlubinné paměti, kterým se člověk vždy automaticky řídí, ten pak zní zcela jinak.

    Pravidla desatera v podstatě lze krátce shrnout takto (wikipedie):
  1. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne …
    (smyslem by měla být formulace „v jednoho boha věřiti budeš“).
  2. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho …
    Nebudeš se ničemu takovému klanět ani …
  3. Nezneužiješ jména svého Boha …
    (tedy ve smyslu „nevezmeš jména Božího nadarmo“).
  4. Nebudeš pracovat v den sváteční …
    (ve smyslu „pomni, abys den sváteční světil“).
  5. Cti otce svého i matku svou.
  6. Nezabiješ.
  7. Nezesmilníš (doslovně nezcizoložíš).
  8. Nepokradeš.
  9. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému
    (volněji či přesněji by se dalo vyjádřit stručněji frází „nebudeš lhát“).
  10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního …
    (přesněji by snad bylo možné vyjádřit … „nebudeš cizíhozachtivý1) “).

Pozn.:
Podle výkladu ve wikipedii (tedy dle ekumenického překladu, viz odkaz výše) tento poslední bod by svým dopadem bylo možné považovat za sjednocenou množinu 6. až 9. přikázání. Dychtivost po něčem (cizím) totiž vede k zacílení veškerého myšlení na uspokojení oné žádosti, aby nakonec vedla i k jejich fyzickému (skutkovému) naplnění. Nejčastěji právě porušením oněch bodů. A je jedno, v jakém poměru jsou v té snaze o dosažení předmětu touhy ty předchozí přikázání namíchána, tedy které pravidlo bude porušeno. Z tohoto důvodu je tento specifický psychický stav, coby prvopočáteční příčina pro zahájení mnoha dalších špatných činů, pro tuto svou důležitost samostatně jmenován na konci výčtu.

Těchto deset pravidel je vlastně o dvou kategoriích. Prvních pět se týká duchovní stránky života a zbytek pak praktického jednání v životě jedince v lidské společnosti. Jedině páté přikázání je jednoznačné a v souladu s kony a pomáhá udržet základní řád a soudržnost společenství … proto jeho formulace je také zcela odlišná. Vše ostatní je vyjádřeno pouze svým záporem. Tedy negací pojmu „činnosti“, která by tím měla být takto „jako když zakázána“. Takto si to alespoň všichni ve svém přeprogramova­ném uvažování interpretují (tedy ve svém myšlení), že to takto je, takto to chápou a považují za správné.
Ale sami se tím neřídí!
Nanejvýš to požadují od ostatních, především vůči své osobě.


Neustálým opakováním těchto slov se však totiž do hlubinné paměti ukládá zcela jiný program! A člověk ve svém konání i myšlení reaguje především podle vnitřních příkazů s vyšší prioritou, tedy podle „programů jednání“ uložených v hlubších úrovních paměti. Tehdy v okamžicích vypjaté situace a především emočně náročné, tehdy jedná okamžitě, rychle a bez přemýšlení právě podle těch v paměti „nejhlouběji uložených pokynů“. A pak se často ani nestačí divit, kde se to v něm vzalo.

Pravidlo fungování mozku coby řídicího počítače našich skutků je, že program konání s vyšší prioritou, tedy v paměti hlouběji uložený, má v krizi přednost nad aktivací programů v paměti jen mělce a nedávno uložených. Jsou to ty programy, které byly neustálým opakováním stále přesouvány do hlubších a hlubších paměťo­vých úrovní. Někdy na tom závisí třeba i schopnost přežít tu konkrétní okamžitou situaci.

Co je však podstatné a je nutno vědět je to, jak pracuje zápis „vět“ (tedy bu­doucích řídicích podprogramů) do lidského podvědomí a tedy i následné zpracování těchto programů, jednou v budoucnu vytažených z paměti do mozku. Tedy jak pro­běhne konání podle nich. A zde je důležité znát, že podvědomí2) (ba ani kosmos) při vyjadřování neužívá negaci (zápor, předponu ani předložku NE...)!


Tento fakt je krásně vidět na malých dětech. Stačí si to jen uvědomit, pozorovat a chvilku přemýšlet o souvislostech. Malé děti si hrají a protože ještě několik let po svém narození mají vysoké propojení na svou duši i vyšší tzv. andělské sféry, tak je jejich mozek při tom většinou v meditativním rozpoložení. Tzv. laděný v hladině alfa mozkových vln. A to i přesto, že mají oči otevřené a reagují na mnohé podněty okolí. Tedy pokud to zrovna potřebují. A jiné podněty nevnímají, nevidí, neslyší.
Opravdu ne?
Omyl dospělých. Děti vnímají a registrují vše co se kolem nich děje, avšak neprochází to mozkovým zpracováním a přes krátkodobou operační paměť (ví totiž, že v daném okamžiku na to nemusí okamžitě reagovat). Všechna naše slova proto obchází mozko­vé zpracování a přímo se ukládají do „o třídu hlubších úrovní paměti“. Je to nutné, neboť v tom nejmenším věku musí přímo nasát velmi velké množství dat a programů později potřebných v jejich životě. A to je právě to „hraní si“ a zdánlivé neslyšení a nevnímání. Ale v jejich hlubinné paměti, se v tu dobu právě vytváří a usazuje budoucí „operační systém“ platný pro jejich současnou inkarnaci … jejich budoucí tzv. „ego“. Včetně všech budoucích poruch, které jim tam my dospělí vnášíme svým hloupým „bezbožným tlacháním“.

Příklad oné filtrace záporu v řeči:
Takže jsou velmi časté situace, kdy dítě něco dělá … a všímající si dospělý mu v tom okamžiku vydá nějaký příkaz – něco zakazující. „Nedělej to či ono, či nechoď tam a tam!“ A dítě neslyší – přesněji nereaguje okamžitě, neodpovídá a hraje si dál. Jeho paměť zaregistrovala a uložila nějaká data, avšak jeho mysl byla právě upoutána řešením jiné své úlohy s mnohem vyšší prioritou. (Odborníci od počítačů by to vyjá­dřili slovy – že běžící úloha s vyšší prioritou nemohla být přerušena a proto žádosti o přerušení procesoru nebylo vyhověno a proto proud došlých dat musel čekat ve frontě, až se procesor s operační pamětí uvolní pro zpracování/řešení další úlohy čekající ve frontě úloh.)
A po chvíli je možné pozorovat, jak dítě vstane a provede přesně to, co jsme mu před chvilkou zakázali. Jak je to možné? To udělal schválně! Děcko jedno neposlušné …
Ne, ono si jen po vyřešení svých rozpracovaných úloh své duše uvědomilo, že dospělý po něm něco žádal. A protože právě má pauzu mezi úlohami svého učení a rozvoje, může jít a provést to, co po něm bylo požadováno, co mělo nařízeno a přesně tak, jak to bylo po něm žádáno! To námi vyslovené NE…, to tam v jeho mozku a ani paměti prostě není!
Ono to dítě není zlé a špatné, ono vám pouze chtělo udělat radost … poslechlo vás.
Oč lépe namísto slov se záporem by bylo mu říci: „… udělej to a to, udělej to tak a tak …“ a vše v pozitivně laděných pojmech a bez slovních a větných záporů.
 

Závěrečné poučení této části výkladu:
Cokoliv vyslovené svým záporem je špatně a v biologické paměti se ukládá přesně ve formě jeho opaku.
Pravidlo i osobní úkol pro budoucnost … slov, termínů a frází užívajících zápor je potřebné se zbavit a vyškrtat ze svého slovníku. Je nutné je nahradit jejich správnými ekvivalenty v pozitivním vyjádření!
Tato problematika zpracování výroků byla na základní úrovni již kdysi dávno vyřešena v oboru zvaném algebra logiky. Logika se kdysi vyučovala, než někomu začalo vadit, že lidé by byli moudří a dokázali myslet. Jinak je to základ vzniku veškeré výpočetní techniky, informačních a komunikačních technologií, i „umělé inteligence“.

 
Poznámka dosti důležitá:
Zvláště pak vícenásobné vnoření záporů do sebe při řeči je velký a pro chá­pání nepřekonatelný problém. V tom okamžiku většinou i mozek posluchače vypíná a zdánlivě vše jde mimo něj. Vědomě neslyší, nezpracovává přichá­zející tok dat (řeč) … smysl sdělení není zachycen. Nicméně mozek reaguje, vše rozseká na nesouvislé segmenty a ty pak ukládá do sekce „krátkodobé operační paměti“ a odtud pak bez kontroly přesouvá i do hlubších úrovní. V paměti se pak ukládá již jen „slovní guláš“.
Protože tam však schází komplexní obrazy významu (ty při poslechu nebyly navázány), pak pozdější vyvolání do mysli těchto jen částí kdysi uložených programů a dat vede k chybovým reakcím z hlediska potřeb člověka reagu­jícího na konkrétní vnější události. Neboť tam jsou to jen roztříštěné úlomky záznamů (vytržené úryvky, bez ztracených souvislostí).
Tohoto principu (nesrozumitelného řeči – vyjádření) je podlým způsobem využíváno na lidech jednak politiky, vládami, oficiálními mocenskými médii a reklamou (public relations - PR) pro ovlivňování a programování lidí-otroků.
 


    Jak tedy vypadá to, co je skutečně zapsáno z desatera do podvědomí?
    Ty programy (příkazy) později řídící chování a jednání pak mají tuto podobu:
  1. Budeš mít jakékoliv jiné bohy … (mimo pravdu).
  2. Vytvoříš si boha a budeš se mu klanět … (i pravdu mu obětuješ).
  3. Zneužiješ jména svého Boha … (tedy smíš křivě přísahat).
  4. Budeš pracovat i v den sváteční … (především zaměstnáváním otroků).
  5. Cti otce svého i matku svou.
  6. Zabiješ.
  7. Zesmilníš i zcizoložíš.
  8. Pokradeš.
  9. Budeš lhát a křivě svědčit.
  10. Budeš cizíhozachtivý3) po všem co není tvé … (tedy „budeš vše loupit“).
  11. ---
    A o tom všem vlastně je sepsán Starý zákon … his-tóry.

Desatero je tedy soubor pravidel, který vede k „devoluci lidské duše“ a rychlé degradaci jakékoliv společnosti, k rozvratu jakéhokoliv řádu. Aby se Satanův nástroj jím pro jeho záměr budovaný, aby se mu pod rukama sám nerozsypal dříve než splní úkol, doplnil to dalšími pravidly zapsanými však jinde … ve smyslu „uvnitř své komu­nity se toto vše zapovídá“ (známé jako pořekadlo, že „mezi zloději se nekrade“). Jedině tímto nasměrováním všeho tohoto destrukčního programování podvědomí ven mimo vlastní okruh členů bylo možné udržet vnitřní soudržnost a kázeň programově šlechtěného satanova nástroje a docílit vytvoření a rozbujení zhoubného „sociálního parasitismu“, který ke dnešnímu dni málem vyhubil veškerou humanoidní populaci planety Země ve prospěch jiné nehumanoidní mimozemské entity. Veškeré to dění je známé jako politická tendence o nastolení „Nového světového pořádku“ (NWO) … celosvětové tyranie, despocie a zavedení otroctví všeho lidstva na základě ustavení totálního celosvětového fašismu4) a absolutní kontroly nad obyvateli (zbavených jakýchkoliv práv). Pro tento účel jsou spouštěny (vytvářeny) nejrůznější dílčí postu­pové agendy a zřizovány všechny tzv. „mimovládní organizace“ – např. „zelený tero­rismus (CO2)“, chiméra nedostatku ropy a pod., ale i umělé vytváření světového hladu ničením potravinových zdrojů a …

To vše – z hlediska funkce psychologie, myšlení i paměti – je důsledkem použití úmyslně nesprávného zápisu zásad „desatera“ a jeho následného celosvětového rozšíření. Lze se domnívat, že naopak ten někdo, kdo to formuloval, velmi dobře věděl, čeho tím chce dosáhnout a proč.
Kdo že to sepsal?
Přeci sám Jehova, syn Satanův to psal.

 


 


 

Jaká by tedy měla být správná podoba zápisu a vyslovování těchto zásad, aby působily tak, jak bychom si přáli?
 

Především vše musí být psáno v jasném pozitivu –
– bez negovaných slov!

 

Nejsem nyní schopen to vše správně přepsat a navíc na tak složitá témata nám nyní chybí správná všeobsažná a jasná terminologie. Proto každý bod bude vyžadovat delší filozofické pojednání a nechám je budoucím týmům řešitelů, kteří to musí odpo­vědně zpracovat. Vím pouze, že je možné se odrazit od prastarých slovanských zna­lostí formulovaných v tzv. konech. Jsou to celo-kosmicky platné příkazy definované nejvyšším principem Univerza a všude platná pravidla správného konání. Nad ně nic lepšího není a oproti konům jsou veškeré lidmi sepsané zákony světa pouhé hloupé „žvatlání dětí na hřišti mateřské školky“. Kdykoliv když duše opustí tělo a přechází do vyšších sfér … vždy je konfrontována se svým právě proběhlým životem. Nikoliv však podle „pozemských zákonů“, nýbrž je posuzována právě oproti těmto konům a míry jejich porušení.

Uvedu pouze první dva body seznamu desatera, neboť spolu úzce souvisí tak, že je možné je považovat za dvě z mnoha stran (vyjádření) téhož sdělení. Před časem jsem kvůli tomu byl v noci mnohokrát vzbuzen a donucen vstát a to sdělení sepsat. Není mé, bylo mi nadiktováno od „vyšších nebeských instancí“ – tak tlumočím. Hledej každý sám jeho smysl, neboť lidská slova nejsou vždy dokonalá. Příkladů ze svého života i okolí jistě najdeš více jak dost.

 
Sdělení nejvyššího principu a stvořitele všeho Univerza:

Cokoliv postavíš mezi sebe a mne,
vše bude ti zkázou.
Modla i kněz, i kniha či text jakkoliv svatý,
vše uškodí tobě.
Cestu ke mě ti zhatí – uzamknou.

Vše, na co se upneš
a nade mne postavíš,
vše bude ti odejmuto
a dále bloudit budeš.
Trvalé uctívání ukazatelů cesty tě zastaví.

Až iluze své překonáš,
tehdy mě nalezneš.
Sám ke mě musíš jít a dojít.
Ni ku kováříčkovi – přímo za kovářem musíš jít.

Z Boha – Otce nebeského,
každý jen kousek je schopen poznat.
Kdo však ví – která část to je?
Sám musíš nalézt a poskládat hologram svého klíče,
který v srdci nosíš,
zatím co stále sám, ve světě jej marně hledáš.


Důležitý dodatek k obrazoborectví

Je nutné dát velký pozor na tyto velmi časté tendence neznalých fanatiků, ničitelů všeho, především jiných kultur – ve jménu své vlastní nedokonalosti – ať již ji nazývají jakkoliv vznešeně. Tomu je nutné bránit a zabránit. Ničit něco může pouze ten, komu to patří a má k tomu oprávnění.

I když pro evoluci duše (rozvoj) je nutné její směřování k Otci nebeskému (jak jej kdysi nazýval vedůn a učitel Ježíš), tak to neznamená, že celý život máme trávit někde na smetišti či v jeskyni. Tvorba a i využívání pomůcek jak k životu, tak také i k duchovnímu rozvoji, je projevem tvůrčího ducha a jeho hledání dalších možností svého vzestupu a i jeho měřítkem. Pokud vždy to hlavní, co sleduje, je rozvoj člověka a jeho spojení s vyššími úrovněmi bytí. A k tomu tedy tvorba technologií patří také. Avšak běda, pokud se na nich stane člověk závislý a jak se dnes také s mnohými děje, ba dokonce je ve výsledku „staví nad sebe, nad člověka i nad Boha“. Pokud si člověk neudrží vládu nad technologiemi a pomůckami a přestane pracovat a zdokonalovat se a svěří řízení svého osudu čemukoliv a komukoliv jinému, tehdy podlehne – vlastně sám sobě – své slabosti. V první fázi se stane napřed otrokem (i té neosobní techno­logie) a pak po vytvoření své závislosti nastoupí postupnou cestu k destrukci své duše a rozkladu svého společenství. Je to stejné jako třeba s drogami, alkoholem, mobily … Dojde k úpadku kultury, vědění a postupně dojde k poklesu na živočišném žebříčku – stává se jen pouhou opicí. Což v současné době lze pozorovat na mnoha místech, především západního světa.
To se zde na planetě Zemi stalo již vícekrát … opičí druhy jsou degradovanými zbytky kdysi původně vyspělých zde vládnoucích humanoidních civilizací, které nezvládly svůj vývojový vrchol. Ať již na závěr zapůsobila jakákoliv katastrofická situace. A toto na­šemu druhu hrozí také, kromě i možného kompletního sebe vyhubení.
A jakýkoliv fanatismus i úchylky od zlaté střední cesty má k tomuto silné tendence a takovéto možnosti aktivně tvoří. Proto je nutné jej potírat včetně jeho doprovodné složky – nenávisti a terorismu.

Protože planeta je živoucí systém plný elektromagnetických polí různé hustoty (frekvenčního ladění), tak celý prostor je zároveň protkaný různými energeticko-informačními silovými toky a branami, vortexy, komunikačními i transportními portály v rámci blízkého i vzdáleného kosmu a pod. To vše jsou nástroje vhodné k využití, neboť ne každý jedinec je ve své aktuální inkarnaci vyspělým mistrem, který se bez toho všeho dokáže obejít. Pokud by ano – tak proč sem vlastně chodil? Když tento prostor je „životní školou a výcvikovou základnou duší“.

Z tohoto důvodu je potřebné taková místa nalézat a také správně používat. Protože nám mohou pomoci posunout se o kus dále, abychom se nakonec bez nich obešli – neboť sami nakonec budeme ještě silnější. Navíc mnohé již vyspělé duše jsou schopny i taková silová místa tvořit a napojit je na soustavu již existujících planetár­ních sítí a dokonce vytvářet i hmotný předmět s navázáním na energeticko-informační silová pole s efektem konkrétního přesného ladění. Jedná se o tvorbu silových před­mětů coby „přenosné varianty“ stabilních silových míst. Ty se pak stávají prostřed­níkem napojení třeba léčivých sil, či harmonizují své okolí a obecně prospívají životu. Na rozdíl od těchto přenosných předmětů, ta v prostoru vázaná silová místa se zase vždy stávala místem stavby chrámů – tedy zesilujících rezonančních prostředků a zářičů životních a léčivých harmonizujících energií do svého okolí.
A pro jejich použití těmi, kteří jsou zatím ve svých schopnostech oproti mistrům a učitelům ve zpoždění – to bývá symbolicky zdobeno. Takže neznalému to připomíná „modly“ a duchovní praxe adeptů v jejich blízkosti pak „modloslužbu“. To vše jen proto, že tito „posuzovači“ jsou v těchto oblastech své cesty k Otci nebeskému prozatím velmi zaostalí.
Ve skutečnosti všechny ty předměty a prostory při komunikaci s neviditelnými vyššími poli i bytostmi jsou vlastně něco jako mobil, mikrofon, monitor, antény … vše dohro­mady. A jsou tu proto, aby nám usnadnily práci a pomohly urychlit náš duchovní vzestup a získávání dalších praktických vědomostí a dovedností.

Navíc ti všichni obrazobořiči (modlolikvidátoři) si neuvědomují, že tato místa i předměty mívají silnou energetickou ochranu a pokud dojde k destrukčnímu jednání – většinou ne hned, ale později nějakým způsobem se vše od nebes odrazí k nim zpět a oni tak vlastně nakonec poškodí sami sebe i svou životní cestu. Soupis takových příběhů by byl nekonečný. Proto je každému doporučeno respektování všech takových svatých míst i hmotných statků nemovitých i movitých a činnosti i zvyků lidí místních komunit a zdržení se veškerého jejich narušování.
Pro místní pak zároveň platí, že pokud se k něčemu z toho upnou, tedy k těm svým pomůckám, silová pole Univerza jim je nakonec stejně nějakým způsobem odeberou. Prostě pomůcky jsou jen pomůcky …, ale nejdůležitější je stálá cesta lidské duše vpřed a vzhůru ve svém vývoji. Tak jak bylo výše v přikázání sděleno.


 




Poznámky pod čarou:


1) … Problémem jazyka někdy je nedostatek naprosto přesných, výstižných termínů. Pro ten účel vyspělé jazyky mohou použít složená slova – pokud význam je takto vystižen. Nejsou to však zkratky, byť často používané!
Příkladem může být Sanskrt – prajazyk Slovanů, ale třeba i Němčina.

2) … Včetně DNA programů!
Tzv. nekódovaná DNA (tedy těch cca 95 % zdánlivě zbytečného kódu z celé DNA) totiž nedefinují tvarování a funkce částí živého organismu. To dělá právě jen těch cca 5 % kódované DNA (kódu – programu). Proto si západní vědátoři myslí, že ten velký „zbytek“ je nepotřebný. Jenže jiné výzkumy ukázaly, že právě v ní je zakódován náš jazyk, tedy univerzální lidská řeč. Slouží tedy ke komunikaci. A podle ní je také tvarováno jak lidské myšlení, tak i venkovní zvukové vyjádření myšlenek … řeč – mluvený jazyk. Ale dokonce také i přímá komunikace s veškerým vesmírem kolem nás. Stačí pomyslet a na druhém konci galaxie vše vědí a zapisují do ákašických kronik našeho života.
Je to univerzální dorozumívací kosmický jazyk na vnější zvukové podobě nezávislý.
Navíc díky DNA šroubovici má každá buňka i svou fraktální anténu naladěnou pro přímé spojení s Univerzem.

3) … Toto si žádá upřesnění.
CizíhoZachtivost, tedy přímo až patologická žádostivost je materialistickým projevem defektního myšlení, kdy za zdroj vší blaženosti, štěstí, i za vyšší společenský status je pokládáno vlastnictví majetku (a čehokoliv s tím souvisejícího … prostě „Zlaté tele)“. Vede to k rozvoji psychických vlastností (charakteristik, poruch) jako je především „podlost v jednání“, „bezectnost“, „věrolomnost“ a přímo programová „zákeřnost“.

4) … Je nutné pochopit významově správnou a co nejstručnější definici pojmu FAŠISMUS. Různých dlouhých popisných souvětí je bezpočet, ale všechny se obtížně pamatují a ne vždy je lze okamžitě v konkrétních souvislostech dopředně odhalit.
Je „všežravý“ ve smyslu, že je postaven na jakémkoliv nesmyslu.
Jedná se o uměle vyvolané rozdělení lidské společnosti na dvě části podle jakéhokoliv kriteria (národnost, rasa, pohlaví, vyznání, společenský status, či třeba i jen „délka vlasů“ a …) a uplatnění tzv. „dvojího metru“ – kdy jedni jsou zcela bezprávní a druhá skupina (terorizující menšina) je uměle (dočasně) plnoprávná a „všechno si dovolující“.
Je to provázeno psychickým tlakem vedoucím k degradaci morálky (společenský úzus).


Motto:
Rozumem vše ověřuj, smysly však otevřené měj a „rozum” – srdcem hlídej!