Zveřejněno: 10.11.2019
Poslední korektura: 09.04.2024
02.12.2024
Na počátku, kdy nebylo nic, tu z nezrozeného a nestvořeného, z vlastní vůle a ohromné síly, sám ze sebe a v náhlém jasu povstal První Zrozený.
Aby na vše, co zamýšlel vykonat nebyl sám, rozdělil svou jednotnou podstatu na dva doplňující se a spolupracující principy. Energii a informaci. Energii věnoval prostor, informaci spojil se světlem.
Poté, aby si mohl hrát a poznávat se, ze své podstaty vytvořil řadu světů, bytostí a principů a počal jimi míchat. Vytvořil také kony - pravidla konání této kosmické hry. Nechal pak části svého Já, aby vše mohly zkoumat, poznávat, ale především poznaly samy sebe. A v každé části ponechal kousek sebe. A do každé bytosti vdechl svou jiskru, své nezničitelné světlo a kousíček svého vědomí.
Jednou se stalo, že jeden Atman204) přišel právě od stromu poznání.
- Otče, tady je to takové jednoduché, jednotvárné.
Nemáš tam něco náročnějšího?
Chci rychleji dojít ke stromu moudrosti.
- Ano, je to možné, avšak cesta je těžká, náročná. A také nebezpečná, plná nástrah a těžkých zkoušek. A lze na ní také velmi dlouho bloudit.
- Nebojím se, cestu najdu, jen mě pošli.
- Dobře - vyšlu tě na samostatnou cestu - na zkušenou. Půjdeš do samého pekla, půjdeš do hmoty. Jen sám to však nedokážeš. Abys to mohl zvládnout, učiním tě dvojitým. Budeš užívat dvě, trochu odlišná těla.
„Do dvou těl tě nyní dělím - na muže a ženu tě měním“ - řekl Otec Nebes.
A ne, abyste se cestou hádali a proti sobě bojovali. Každý z vás ode mě má svůj vlastní dar, který druhý nemá a též jej potřebuje. Spolupracovat a podporovat se musíte, je v tom vaše síla skryta.
- A Otče, dostanu návod na cestu?
Také návod na cestu k tobě zpět - mi dej!
A klíč od brány nebes ještě chci, k návratu jej potřebuji.
Tu vzal První Zrozený holografický klíč ode všech tajemství, rozlámal jej a hodil vpřed do světa, na cestu před bránu. Každý jeho dílčí střípek se rozplynul v jednom z mnoha učení.
- Všechny klíče k moudrosti máš připraveny na cestě. Očekávají tě. Musíš je jen najít, pravdu poznat, všechny posbírat. V každém střípku klíče je však také ukryt jeho návod. Jen pokud mu porozumíš, stane se pro tebe klíčem celým. Dej však velký pozor na iluze své mysli, neboť ta ti bude bránit ve správném čtení.
- A mohu se cestou o něco opřít?
Něco, na co se mohu spolehnout?
Mám něco, co mi ukáže správnou cestu?
- Ano, je to tvá víra, kompas a světlo, které si neseš ve svém srdci. Abys došel k cíli cesty, musíš se jím řídit. Ne jiným, ale tím svým, pokud nechceš dlouho bloudit. Pokud budeš udržovat oheň lásky ve svém srdci a radost rozdávat a poznání hledat, pak jiná světla srdcí ti cestu ukáží, posvítí, pomohou. Takto rychle celou cestou projdeš, s úspěchem se vrátíš a na konci mě opět nalezneš. Pokud však některá světla budeš zhasínat, tma tě bude pohlcovat. Cestu však musíš projít celou a sám, nikdo tě neponese.
Ještě stále si troufáš?
- Ano.
- Tak běžte, pokračujte dál, neboť jste již oba vyšli.
Ještě někdo chce jít také?
- Ano! Já. A já. Já taky. A já, já já já …
Když se všichni vydali na cesty, Otec se zamyslel.
Pak povolal Světlonoše a takto mu povídá:
- Mnoho lidských duší se vydalo na cestu, na zkušenou. Budou bloudit, učení ve škole života budou odbývat. Nebudou dost vnímaví, pozorní, pilní. Často špatným vlivům budou podléhat a dlouho to nepoznají.
Proto tě pověřuji - připravíš pro ně výukové lekce. Tak dlouho se budou rodit znovu a znovu v tělech, až všechno pochopí a řádně zvládnou. Koho doporučíš do komise pro praktické zkoušky?
- Jsou tam venku tři démoni, generálové. Každý z nich poroučí třem čtvrtinám pekla. Ti jsou schopni připravit ty nejnáročnější maturitní zkoušky. Určitě budeš spokojen.
Odvětil Lucifer.
- Dobře, zavolej je.
Když se dostavili, Otec veškerých nebes jim povídá.
- Vyslal jsem své děti na cestu.
Chci, aby se z cesty na zkušenou vrátili moudří a silní.
Silnější, než jste vy.
- Není možné, aby byl někdo silnější než my. Takový se ještě v žádném ze světů nezrodil.
- Nicméně já jim věřím a budete je tak dlouho cvičit a zkoušet, až to jednou dokáží. A do té doby jim smíte poroučet a máte nad nimi moc.
- Jak velkou máme nad nimi moc?
Smíme je svádět?
Smíme jim poroučet?
Smíme jim poručit, čemu a jak mají věřit?
Smíme se prohlásit bohem?
Smíme jim sepsat svaté slovo?
Smíme je trestat?
Smíme je zavřít v síni smrti?
Smíme je zničit?
…
- To vše můžete, avšak zničit je nemůžete. Jejich duše, jejich plamen života je věčný, dokud jej budou hledat. Avšak nad tím, kdo vás pozná a odhalí vaše jméno, nad ním ztrácíte svou moc. Ten již se ke mně navrací, po mém boku bude spočívat a mým jménem vaše zlo soudit. Běžte.
Od toho okamžiku se v náruči Božské Matky stále slepí pohybujeme.
Netuše, uvnitř svého srdce světlo Otce nosíme, sebe v iluzích hledáme,
bratry a sestry zraňujeme a děti – o jejich budoucnost – okrádáme.
Informace, co přišla před uzávěrkou.
Na konci všech zkoušek Otec, prapůvodní podstata a Zdroj všeho, tvůrce Univerza a všech světů, každému pokládá tři otázky, na které chce slyšet pouze správnou odpověď:
- Kolik lásky neseš? Té ode mne, kterou jsi rozdal a nic za ni nechtěl?
Co dobrého jsi vykonal? Ne pro své, ne pro sebe, ale pro jiné!
- Co jsi poznal?
Jaké máš zkušenosti a kolik vědomostí přinášíš ke stromu moudrosti?
- Jak je možné, že iluzím jsi věřil více než mně?
Neboť celou tu dobu jsem byl uschován ve všech kolem tebe, i ve tvém srdci.
Kolikrát sis na mě vzpomněl a pomohl, když s prosbou jsem k tobě vztahoval ruce?
Že učili tě jinak?
To není omluva - to je výmluva!
Kde schoval jsi své srdce,
když jsi se měl učit,
správně se rozhodnout a konat?
Znám již tu správnou odpověď?
Jsem již připraven na takovou otázku?
Já - každý?
A znám již jména oněch tří démonů
ve mě ukrytých?
Co bude dál?
To záleží již na tobě, co chceš, aby bylo
Jednou vyzkoušet je lepší, než o tom stále jen číst.
Poznámka pod čarou:
204) …
Átman (Adam) … duch, kvintesence pozdější duše (její vnitřní podstata, jádro).
