CZS - Několik rad pro začátek 01

Kapitola předchozí: Úvodem

Navigace: Obsah knihy / Několik rad pro začátek /

Zveřejněno: 06.12.2019
Poslední korektura: 28.03.2024

Základní pravidlo – přesnost, upřímnost, poctivost

Pro ilustraci:
Na počátku každé činnosti se vždy objeví tzv. „štěstí začátečníka“. A také opojení úspěchem. V jednom z okamžiků cvičení jsem vždy pronášel formulaci, kterou jsem považoval za adekvátní mé potřebě – „… nabij mě svojí energií …“ ve smyslu prosby o doplnění mé prázdné nádrže na životní energii. A vždy jsem pak pociťoval příliv nové energie zespodu do první čakry. Když jsem již začátečníkem nebyl a moje čakry díky neustálým cvičením (i jiným) nebyly již tak zablokovány, tak intenzivní pocit průtoku energie tělem se vytratil. Byl jsem si vědom pořekadla, že „každý den není posvícení“ a v klidu ve cvičeních nadále pokračoval. A přibližně půl roku poté, kdy jsem již více otevřel i svou vnímavost, náhle, opět po mém hlasitém pronesení oné žádosti, odspodu, z hlubin středu Země, intuitivně vnímám a slyším hlas: „Opravdu chceš nakopat do prdele?“ V ten okamžik jsem si uvědomil velmi vysokou důležitost správné formulace každé žádosti (prostě všeho, co člověk vysloví). Změnil jsem ji okamžitě na: „… naplň mně svojí energií …“, a pak se počaly dít zázraky. Protože co žádáme (vyslovíme), to také dostaneme.

Bože, prosím, chraň nás před našimi přáními, i námi samotnými.

Proto vždy je nutné dbát na co nejpřesnější formulaci a vyjádření. I když v modlitbách zde později uvedených je možné leccos změnit a modifikovat, jinak přehodit a jinak a snad i lépe formulovat (zvláště celé dílčí moduly – podprogramy), tak ale vždy nám musí být jasné, proč to takto měníme a čeho chceme dosáhnout! A překontrolovat jednoznačnost vyjádření svého záměru. Pak to také bude v pořádku a celé to bude fungovat. Pouhé prázdné papouškování čehokoliv je velmi špatné! Podmínkou vždy a všeho je, že tomu všemu co myslíme a konáme náležitě rozumíme a že to tak i cítíme. Ne že jen něco mechanicky opakujeme a ani nevíme co a čeho se tím takto dopouštíme. Zvláště když něco „jen nepatrně“ modifikujeme.

Pronášené slovo (řeč) tedy musí být vždy jednoznačné a významově původní (sladěno s naší duší). Smysl musí být jasně a přesně vyjádřen. Vyjádřen v pozitivním tvaru, bez záporů a bez předpon „ne-“! Je zakázána jakákoliv dvojznačnost v jednotlivých slovech (pozor i na dávné pojmy, které dnes již ani neužíváme … v kosmu však stále platí jejich původní významy). Žádný jinotaj, ani ženská nadsázka¹⁴⁾ není povolena. Podvědomí ani astrál nezná žert! Na co pomyslíme, co a jak řekneme, to se také stane! Proto si hlídejme i postranní myšlenky … prostě nesmí být. V hlubinách podvědomí se totiž slabika záporu „ne“ (předpona i předložka) vypouští při „přejímání“ požadavku. Krásně to bývá vidět na malých dětech (které ještě dlouho od narození „fungují“ v takovém jakémsi „polotransu“): něco se jim zakáže – „to ne-dělej!“, a dítě jde a učiní pravý opak toho, co si myslíme, že jsme řekli. Dítě to „ne-“ na začátku slova neslyší. Podvědomí totiž slyší a vyhodnotí příkaz „to dělej!“ a poslušně jej provede.
(Rodič by naopak zasloužil výprask za to, že se již odnaučil správně vyjadřovat.)

Zde se vlastně skrývá ona požadovaná jednota řeči a mysli. Již rozumíme, jak to Ježíš myslel, když řekl: „… vaše řeč budiž ano ano, ne ne“? A co když se to ještě vysloví v jiném rytmu, a s jinou intonaci? Je to totéž?

Uvědomme si, že stále během toku času dochází v řeči k posunu a tedy ke změně ve vnímání smyslu – obrazu spojeného se slovem. Mění se náplň slov, vznikají jiná slovní spojení, jiný a modifikovaný význam pojmu vedle ještě nedávno platného původního smyslu. Mění se užívané fráze. Děda často nerozumí, o čem mluví jeho vnuk, často ani otec nerozumí synovi. A co teprve nářečí sousední vesnice, kraje, …
A přesto se stále jedná o jeden a tentýž jazyk.

Proto vždy hlavní důraz kladu právě na správné pochopení a přesné vyjádření smyslu. Doslovná citace bez znalosti a uvedení souvislostí či doslovný překlad z cizího jazyka je většinou omylný a zavádějící. Důležitý je tedy smyslově přesně slovně vyjádřený obrazně-významový výklad – včetně znalostí okrajových podmínek platnosti merita věci.
K tomu je zároveň důležité též vědět, že v energeticko-informačním silovém poli nad planetou (magickém prostoru určujícím další průběh dějů v čase) je již i celá řada vytvořených (předprogramovaných) dějů čekajících na aktivaci (spuštění) ve prospěch toho, kdo je oživí. Podobně jako když bájný Golem, čekají na oživení – povolání do služby. Stejně jako programy zapsané na disku počítače. A to, stejně jako u počítačů, provede správné „vyvolání jména“ onoho procesu (programu, egregoru, démona či boha). Správné v tom, že jméno musí být správně, tedy přesně vysloveno. Ta „mince“ má dvě strany (text a energii) a obě části musí být přesně naplněny. To boží „slovo“ může být i celá „báseň“ (v sanskrtu mantra). A špatně vyslovené některé písmenko … a proces nemusí být spuštěn, anebo je spuštěn se „špatnými zadávacími parametry“.

Problém přesného a nezkresleného předávání vědomostí byl kdysi v dávných dobách a též v Indii řešen učiteli¹⁵⁾ požadavkem na přesné memorování textu žáky. Tedy přesné ústní a paměťové předávání znalostí, neboť písemný záznam bez živého předání by mohl být později nesprávně přečten a změněn. Proto byly texty (znění) neustále memorovány celými skupinami přenašečů vědomostí v rámci prováděných náboženských obřadů (princip denní kontroly a udržování v paměti). A zároveň učitel při tom měl svého žáka bedlivě hlídat a pozorovat, jak mu při tom neustálém opakování manter proudí energie tělem … a nepustit jej k dalším vědomostem (výcviku), pokud žák veškeré dosud obdržené vědění ve své praxi dokonale nezvládl.
Vědění mělo být předáno nezkreslené.
Vyšší úrovně (stupně) vědění totiž mají kvalitu „brizance jaderných zbraní“ a nepatří do rukou tomu, jehož vnitřní mravnost není na patřičné výši. Učitel společnosti ručil za to, že žák své získané znalosti jednou nezneužije.

Z těchto důvodů pro obřady v Indii (a s tím spojené užívané mantry) je stále dosud používán prapůvodní jazyk – sanskrt, který dnes jinak není živě používán a je proto zdánlivě považován za mrtvý.¹⁶⁾ Jeho velkou výhodou tedy je, že se jím nemůže ani lhát a ani měnit význam a smysl slov (jako by „zamrzl“ v čase).

Jak již bylo výše zmíněno, býval při oněch opakovaných recitacích kladen důraz na žákův prožitek.¹⁷⁾ Neboť zároveň s tím při hlasitém vyslovování mantry docházelo i k požadované modulaci energie v těle žáka ve smyslu a znění jasně definovaného programu (mantry) a zároveň i k čištění jeho ega od dosud nezvládnutých a nežádoucích virů uložených v hlubinné paměti žáka. Tedy pokud právě toto byl schopen mentor kontrolovat a žáka správně uhlídat. Proto také i z těchto „bezpečnostních důvodů“ platil vždy požadavek dlouhého opakování manter při jejich aktivaci a nácviku jako poslední pojistka ochrany systému proti degradaci (symbolicky „korozi“). Bohužel však během dlouhých let i veškerá tato snaha o udržení přesného postupu většinou vždy stejně některá vědění nakonec degradují na pouhopouhé opakování. Ale je tam alespoň ona pojistka, ten požadavek velmi dlouhého nácviku. To je ta naděje, že čas od času některý nadaný žák (nové vtělení staré duše), třeba i ne příliš dobrého učitele, přeci jen pochopí a jednou vědění případně opraví – očistí od chyb a nepřesností časem do nich vnesených.

Jednou z posledních pojistek pak je, že většina dlouhodobého praktického výcviku a hlasitého memorování žáků probíhá především na mantrách méně nebezpečných (a když, tak jen pro žáka). Ty nejnáročnější a pro lidstvo nebezpečné techniky jsou tajné a jsou předávány pouze prověřeným a vycvičeným adeptům schopných toto provést i jen ze záznamu … předaného jim při jejich iniciaci do daného postupu.
Prostě výcvik „mačkání červeného tlačítka u jaderného kufříku“ se praktickým ostrým způsobem neprovádí.

Stejnými principy se také řídilo předávání vědomostí kdysi v Egyptě. Přímo z učitele na žáka (z mozku na mozek) a přísné a dlouhé zkoušení. O tomto nejdůležitějším vědění nebyly nikdy nikde vedeny jakékoliv záznamy, nebylo jich třeba. Zasvěcení vše znali a měli neustálé propojení s vyšší instancí – bohy.
Později byly některé (pouze pomocné) texty sepsány a předány k hlasité recitaci pomocnému sboru, který jejich vnitřní smysl ani neznal a nemusel znát. Veškerou hlavní práci konal velekněz v sobě – vnitřním mentálním laděním, a pěvecký sbor se pouze staral o časovanou nápovědu. Byla to taková pracovní pomůcka a pojistka proti vypadnutí některého článku z paměti a obřadu. Prostě všechny ty nalezené staroegyptské texty bez jejich dalšího návodu – klíče ke správnému a přesnému užití (mimochodem stále ještě zapsaném a přístupném v ákaši) jsou bezcenné a vedou pouze ke zkreslení představ o pravé podstatě skutečnosti u egyptologů plovoucích v písku pouště zapomnění.

Jenže i tak, v dlouhém časovém horizontu, počalo docházet k posunu ladění a ztrátě vědomí o významu celku a též i zapomínání souvisejících znalostí. Přenašeči textů ztráceli svou původní sílu, rozdrobili ji v radovánkách. Přestali vnímat a ctít prožitek energie. Rutina je zahlušila, ztratili své vnitřní spojení s energií a její kvalitou a v důsledku toho i s oněmi vyššími silovými poli. Občas si také něco ulehčili, občas z neznalosti svitky zpřeházeli. V rakvích na pořadí soulepu papyrů přece nezáleží. Hlavně že tam něco bylo uloženo. Navíc opisovači již ani neznali přesný smysl toho, co právě píší. Proto také Starý Egypt postupně ztrácel své výjimečné postavení. Výjimečné vědění se nakonec vytratilo.

Je velký rozdíl mezi účelným zkrácením textu vysloveného mistrem oproti vyslovení téhož někým, kdo neví, o co se vlastně jedná. Mistrovi stačí pronést jen jedno slovo (zkratku) místo celých odstavců, neboť „již má natrénováno“ a v tom okamžiku jím celá kvalita energie projede jak blesk a vyvolá s ní spojený efekt. Když však totéž slyší a provede někdo, kdo neví, o jaký vnitřní prožitek se jedná a jaké má být přesné naladění celé složité vysílačky duše (zvané tělo), tak s tím spojená žádost k „nebesům“ prostě není odeslána. Prostě nemá ten nejpotřebnější klíč, „schází mu PIN od jeho mobilu“. Pak je to jen a pouze kvákání žáby.

Když se tedy chyby ve znalostech příliš nahromadí, vždy čas od času přichází z vyšších míst revizor. Jak jsem již výše předeslal – „žák nad mistra“. Jeho úkolem je vše opravit a zrušit nefunkční litanie. Objeví se Avatár, jehož úkolem je oživit a znovu naplnit učení duchem pravdy a je hlavně rozšířit mezi lidem (viz později). Vysvětlit správný smysl starých původních znalostí a celek doplnit o nové výukové lekce pro všechny. Přichází, aby znovu správně nastavil ladění a mapy, aby předal pro spojení s Otcem Nebeským všechny potřebné nové nosné kmitočty místo již zastaralých a nefunkčních. Někdy dokonce i vadných a škodlivých, neboť byly mezitím v průběhu dlouhých věků falšovány.¹⁸⁾

Někdy kvůli tomu musí přijít i celé týmy, kde každý přinese jen částečku vědění. Naším úkolem je nyní tyto části najít a opět spojit.

Následuje: Několik rad pro začátek * Problém jazyka

Kapitola předchozí: Úvodem

Vysvětlivky:

14) … Obzvláště ženy mívají tendenci tvrdit opak toho, čeho chtějí dosáhnout – i když s jemnou výhružkou ve hlase. Tu však muži nejsou schopni ani vnímat, ani slyšet, a ještě … pochopit?

15) … Tam se učiteli říká guru a podobně jako i slovo láma v Tibetu označuje učitele. Není to však jako u nás jen ve smyslu pedagog, tedy profese ve smyslu základního vzdělávání mládeže. Je to již mistr ve vyšších dovednostech práce ducha a zároveň schopný toto své velmi vysoké vědění a schopnosti s tím spojené předávat žákům. A pro společnost též převzít i záruku za budoucí jednání těchto svých žáků.
V naší terminologii bych je přirovnal k profesorům na technických školách. Ne však na školách humanitních – tamní posty jsou dnes trvale obsazovány podle požadavků satanistické bažiny a jejího cíle – zotročení lidstva.

16) … Není až tak zcela pravda. Na Sibiři údajně byla zjištěna oblast, kde se sanskrt stále užívá živě, lidově. Navíc nejbližší vazbu na sanskrt Árjů mají právě slovanské jazyky, především ruština. Znalci sanskrtu tvrdí, že ruština je „pokažený“ sanskrt. Je to v podstatě totéž, jako když vynikající znalec staročeštiny odněkud z Afriky, vůbec neznající češtinu, přijede někam k nám na Hanou či Slovácko a bude poslouchat dnešní místní nářečí. Bude lidem rozumět a vyjádří se o jejich řeči naprosto stejně.

17) … Jak je tomu dnes, neodvažuji se odhadovat.

18) … Vzpomeňme, jak za války bylo dobré získat nepřátelskou vysílačku, kódové tabulky a radistu, který byl ochoten spolupracovat. Vládci stínů provedli to samé se všemi náboženskými knihami u náboženstvích založených na knihách. V sepsaných textech se velmi snadno falšuje. Na „první prioritě řízení“ stačí změnit i jen nepatrný zlomek informace, což z dlouhodobého hlediska později znamená velký následek.
Z jednoho zdroje tak vznikla postupně celá řada, zdánlivě „odchylných“ náboženství, založených na knize jednoho jediného autora a nakladatele: judaismus, křesťanství, islám, ateismus, Darvinismus, Marx-Leninismus, rasismus i fašismus, NWO, Globální reset. Co bude další zaručeně pravý a ten jedině správný návod, určený otrokům k jejich cestě ke světlým zítřkům, směřující do slepé uličky? K povýšení knihy a textu nad Boha?

Motto:
Jednou vyzkoušet je lepší než o tom stokrát číst.