2024
• r. 2024
2024
• r. 2024
Cesta zažehnutí světla
Návod návratu k sobě domů, aneb průvodce výcvikem.
(autorský rukopis)
Dech a pomůcky
Zveřejněno: 23.10.2023
Poslední korektura: 29.03.2024
Rovněž důležitý je správný dech, jeho hladké a plynulé ovládání. Pokud by při hlasité recitaci (při mentální rovněž tak) dech byl přepínán a křečovitý, docházelo by k zablokování toků energie tělem. Jak by potom všechna pronášená slova nám mohla pomoci, když si přidáváme problémy navíc, když tomu sami bráníme?
Proto je potřebné dýchat volně a klidně. Na počátku několik vědomých (tedy pozorovaných) delších volných a hlubokých nádechů a výdechů a pak již vždy přejít na plynulý, hladký, volný, a hlavně klidný rytmický dech. Perioda se počne sama natahovat. Lze doporučit jógový trénink, není však bezpodmínečně nutný.
Jedná se o tzv. brániční dech, který ovládají všechny malé děti. Nádech začíná zvedáním bříška, kdy bránice jde dolů k pánvi a zároveň se nasává vzduch dolními plicními laloky. Pak se začíná rozpínat hruď, žebra se roztahují – vzduch naplňuje prostřední část plicních sklípků – střední plicní lalok. Následuje rozpínání hrudního koše směrem vzhůru do oblasti klíčních kostí, ramena se zvedají – plní se horní plicní laloky. Výdech pak počíná opačně poklesem, ale opět od spodu nahoru. Celé to připomíná vlnu vycházející vždy z břicha. Takto se plíce plní na svou maximální kapacitu, takto vzduch naplní všechny plicní laloky a setrvá v nich potřebnou rozumně dlouhou dobu.
Může také docházet k efektu, kdy dolní část, bránice již zahajuje výdech, zatím co horní část teprve dokončuje nádech. Základní dech lze tak svým průběhem přirovnat k opisování číslice „0“. Tedy nádech a hned výdech. Pokud se podaří lehce prodloužit intervaly mezi nadechnutím a vydechnutím nahoře a dole, tedy na cyklus podobný více písmenu „O“, bude to lepší. Je to přiblížení se tzv. čtvercovému dechu. Není to však dogma, než "ideální čtvercový" dech s křečí, tak lépe ten lehký převalující se kruhový. Především to musí jít lehce, hladce a plynule.
Čtvercový dech pak nastává, když výdech doprovázený pohybem břicha čeká až po ukončení nádechu do „ramen“ (a nádech až po výdechu z ramen), a ještě mezi oběma fázemi se vloží prodleva na výměnu plynů v plicích. Ideálně všechny čtyři fáze (nádech – zádrž – výdech – zádrž) stejně dlouhé. Ne však každý zvládne tento čtvercový dech bez problémů. Než křečovitý čtvercový dech, tak raději plynulý a hladký úzký obdélník (čas zádrže dechu je kratší). A pokud přestaneme jednotlivé fáze hlídat a od sebe striktně oddělovat, tak se to tak nějak zaoblí a na tom režimu „O“ se to nakonec ustálí samo.
Pránajáma – jóga dechu zná i jiné verze dechu a někdy je používá. Např. typ dechu trojúhelník na špici (asi jako písmeno „V“), tedy prodleva (zádrž) především po nádechu a po výdechu následuje ihned nádech, a i jiné způsoby. Avšak opět bez křečí. Pro různé účely se používají různé typy řízeného dechu. Včetně řízení ústy či nosem (dokonce i kterou nosní dírkou), rychle či pomalu, se zvuky i mentálním pronášením specifických manter, různými zádržemi, různým střídáním cyklů, se současným upřením pozornosti na nějaké konkrétní místo … Tato cvičení jsou však určena pro specifické užití a je nutno pečlivě dodržovat individuální doporučení stanovená mistrem. Jinak může hrozit i poškození organismu.
Platí, že jakýkoliv disharmonický pocit při cvičení je varováním.
Ale plný jógový dech a pravidelný rytmický dech je každým snadno zvládnutelný, vždy bezpečný a každému jen prospěšný. Je přirozený a fyziologický.
Po nějakém čase pak zjistíme, že při meditaci již lépe hospodaříme s dechem a jeho cyklus se prodloužil. A pak si jednou můžeme všimnout i efektu, jako bychom prováděli nádech a případně i výdech úplně jinými částmi svého těla či celým tělem. Naučíme se sledovat tok prány svým tělem a budeme jej vnímat více než svůj plicní dech. To však již je jen ta malá třešinka na dortu – nyní není důležitá.
Při hlasitém pronášení textů pak tyto samozřejmě vyslovujeme s výdechem. To je doporučeno i při pozdějších, pouze mentálních trénincích, tedy potichu. A pokud to někdy nebude právě dechově vycházet, klidně si tam vložme volnější „odpočinkový mezidech“. Než něco pronášet na jeden výdech v křeči, raději s vhodně vloženým a třeba i krátkým mezinádechem.
Avšak začátečníkovi, který se teprve nechává do pocitů uvést recitací textů od jiné osoby, lze pro počátek doporučit pouhé sledování pocitů a nenechat se rušit usilovným sledováním vlastního dechu. Stejně se to časem zklidní a správně spojí. A jednou pak nakonec dojde k tomu, že si uvědomíme neustálý tok energie tělem a jemné vibrace, které je doprovází jak při výdechu, tak i při nádechu, i v čase mezi nimi – prostě stálý tok energie. Stálé naplňování jak proudem zdola, tak ze shora. Energií i světlem. A andělé se slétnou ku pomoci.
Pozn. 11:
Jedno doporučení navíc. Je dobré si občas při kontrole dechu uvědomit i vnitřní pocity v hrudi, v Anaháta čakře. Přesněji někde v prostoru uvnitř za srdcem, před páteří. Pokud se to tam člověk naučí vnímat, pak takto opět získal kontakt na svou duši. Kontaktní místo ke komunikaci s ní. Duše zde s námi mluví prostřednictvím pocitů.
Indičtí bráhmani se vždy učili veškeré texty zpaměti. Mělo to výhodu, že nemuseli tahat s sebou celé knihovny. A než se to celé naučili opakovat a správně vyslovovat, byla to doba jejich tréninku. Tedy po předchozích dlouhých univerzálních trénincích od útlého mládí. V okamžiku nácviku se již dokázali účinně propojit s danou kvalitou energie a veškerá práce měla onen požadovaný, moderně nazývaný „synergický efekt“. Tedy, pokud se vždy dokáží udržet v potřebné kvalitě přípravy a nesklouznou do pouhého rutinního předříkávání pro pobavení turistů. Ale folklorní „divadelní“ skupiny pro turisty – to je námět na jiné publikace.
Podobnému typu výcviku jsou podrobováni také učni šamanů u kmenů schovaných před civilizací. Opět talentové zkoušky, síto přísného výběru, dlouhý tvrdý výcvik, náročné a neustálé přezkušování… Na schopnostech šamana v divoké přírodě závisí, zda kmen přežije v drsných životních podmínkách. A to vyžaduje jinší sílu, než jen pouhé opakování nějakých textů. To je dennodenní prožívání skutečného života. Proto narušení této přípravy misijními kněžími se rovná realizaci plánované genocidy daného lidu.37)
Skuteční šamanští mistři staré školy žádné texty nepotřebují. Díky zkušenostem a neustálému žití v této energii, která je jejich přirozeností a stálou součástí denního života, jsou již o několik úrovní výše, než my zde v té naší, námi samolibě a neoprávněně oslavované civilizaci. Z hlediska jejich schopností a moci s tím spojené jsou něco jako andělé, prozatím ještě přebývající v těle. Mám samozřejmě na mysli skutečné šamany. Ne ony turistické „polocivilizované“, divadelně folklorní atrakce.
Protože naše těla jsou přeci jen již civilizací zlenivělá, mozek zanesen destrukční chemií (fluor a pod.), neustále ničen elektromagnetickými zářeními, a paměť je zasažena cíleným programovaným rozkladem38), je vhodné si pro účel nácviku připravit vlastní pomůcky. Ve škole se tomu říkalo tahák. I zde je to možné. Každému doporučuji si jej vytvořit sám, podle svého dechu a svou rukou. Případně si v něm nastavit i zlom v textu … procítěná recitace. Takové „pamatováky“ bývají obzvláště účinné.
Avšak nezapomeň: tahák musí být vždy vlastní a musíš jej znát (cizí je nečitelný, nesrozumitelný). Tedy trénovat pomocí něj. Tak také vše velmi dobře poznáš. A také je vhodné jej občas přepsat, neboť energie ti sama řekne, kde máš ten zápis špatně provedený a že od nynějška dále to musí být vyslovováno trochu jinak. Například jinde nádechy … prostě jsi v tréninku již pokročil dále. Toho lze docílit opět jen neustálým užíváním. Tedy učením se a opakováním. Nakonec pak jednou zjistíš, že tahák vlastně nepotřebuješ. Ale budiž mu chvála, bez něj by ses to tak dobře a rychle nenaučil. Bez pravidelných tréninků s ním je jinak každý taháček bezcenný 39) a zbytečně vynaložená práce. Samo jeho vytváření a používání je i trénink.
Tento tahák bude mít formu textu. Sám jsem jej v letech prověřování všech „litanií“ pro sebe vytvářel a mnohokrát jej celý přepsal, než se podoba textu definitivně usadila a přestala měnit. Jeho užívání má jistou nevýhodu, že člověk musí občas otevřít oči a tím přerušit či částečně oslabit své soustředění, tedy výrazně oslabit svou hladinu alfa mozkových vln. A přijít tak o část soustředění a energie – proto doporučuji jen částečné, přimhouřené pootevření očí. Očima nám uniká velmi značné množství energie!
Nicméně zkušení šamané i léčitelé umí již udržet svůj mozek v režimu „alfa“ mozkových vln a uhlídat a řídit tok energií, i když mají oči otevřené a dokonce při tom ještě něco celým tělem konají. Je to jen jejich další trénink navíc.
Jiná forma je doprovodné audio. Prostě si ten text namluvit na „mp3 přehrávač“. Poté při nácviku pouštět a s tímto vedením souběžně pronášet. Fixovat v paměti stejně tak, jako když zpíváme oblíbené písně spolu s rádiem.
Vysvětlivky pod čarou:
37) … Každý misijní kněz nakonec stojí před Bohem pouze coby hromadný vrah a v pekle má již dávno rezervovaný vlastní „předehřátý kotel“.
38) … Vládci stínů a nevědomí a jejich satanistický Matrix pro svůj úspěch a nastolení světovlády potřebují vymazat paměť jak jednotlivců, tak i celých národů – ještě stále na tom usilovně pracují. Ještě jim odolává asi tak 1 % lidí.
39) … Denně to vidím na studentech v hodinách výpočetní techniky – všechny taháky mají neustále před očima na monitorech a vůbec o nich nemají nejmenšího tušení. Ani vlastně neví, na co se to dívají a co vidí, a hlavně vůbec netuší, co jim to má sdělit. Ptám se jich na to, co mají před očima – oni to neví, nápovědu nevidí. Tak s čím to vlastně pracují? A kde je v tom okamžiku jejich mozek?
Motto:
Jednou vyzkoušet je lepší než o tom stokrát číst.