Cesta zažehnutí světla
Návod návratu k sobě domů, aneb průvodce výcvikem.
(autorský rukopis)
Trénink a příprava
Zveřejněno: 24.10.2023
Poslední korektura: 29.03.2024
Pokud člověk chce cokoliv úspěšně realizovat a vykonávat, musí se to napřed naučit. To platí pro každého a pro každou činnost, dokonce i pro mimořádné talenty, okamžiky „božské inspirace“ nevyjímaje. Někdy se zdaří pouze první pokus. Když pak máme to samé dokázat znovu, tak se již bez dalšího usilovného nácviku této dovednosti neobejdeme.
Proto i v praxi rozvíjení schopností duše a lidského ducha – stálé opakování je nutné. Jak pro trénink vnitřního ladění, tak i pro správnou výslovnost. To samozřejmě platí pro každou činnost. Neustálé opakování nakonec žákovi umožní pokročit na tovaryše a jednou jej nakonec přetaví třeba i v mistra. Ale bez nácviku a stálého pravidelného opakování to nejde. I každý mistr svého oboru musí své dovednosti denně utvrzovat neustálým opakováním a cvičením – na oboru nezáleží.
To platí i v případě, když již pokročíme dále a později v sobě dokážeme zrealizovat některé moduly v jednom okamžiku na „lusknutí prstu“. Například s jedním nádechem současně natáhnout odspodu sílu Země a zároveň od Otce se shora přijmout světlo do všech čaker najednou. Pak takovouto zkratku, přesněji získanou a natrénovanou dovednost, lze využít i při konání jiné komplikovanější práce. Ale i tak je pro další rozvoj takového pokročilého adepta velmi potřebné, alespoň občas, to „jednoduché“ cvičení si opět zopakovat postupně celé krok za krokem. Po čase pak zjistí, že jej právě toto opakování posunulo ještě dále. Odkryjí se najednou další možnosti, které ani nebyly předpokládány. Tedy přijde další božská inspirace. Ale bez dlouhého a pravidelného „rutinního“ provádění odhalit to, to není možné.
Z počátku to opakování a prožívání hlavního textu v nás současně vyvolává odpovídající euforické pocity a zároveň také buduje (vytváří) průchody a stavby v astrálu. Později opakování textu vede k uvědomění si odpovídajícího pocitu a tím k okamžité aktivaci související energetické kvality a jejímu průtoku tělem. Opakováním se to stále posiluje. Ještě později se to zkrátí jen na pocit a dech a vyslovení manter (textu). A jednou bude stačit již jen jeden nádech kombinovaný zároveň s názvem kompletního sjednoceného pocitu, a kol tebe „již sbor andělů pěje celý doprovodný text“.
A nezapomeňme na již dříve zmíněný a potřebný efekt postupného rozpouštění všech bloků přítomných v našem těle (i nemocí), poruch v auře, programů ve vědomí a podvědomí, potřebnou opravu mysli. Ten nácvik nás postupně léčí a posiluje přesně tak, jak je na příslušném místě popisováno.
Přesně tak!
Pozn. 12:
Výzkumy mozku i struktur vědomí a podvědomí, které byly prováděny, ukázaly jejich vrstevnatost a uplatňování principu priority při realizaci programů zapsaných v podvědomí (tedy paměti) na té či oné úrovni. Dále pak platí, že pro jakékoliv krizové situace, důležité právě z hlediska přežití, jsou důležité právě programy zapsané v hlubokém podvědomí (paměti). To, co je zapsáno (naučeno) v oněch lehkých vrstvách vědomí, tedy často běžné denní a pracovní rutiny, ty jsou v ten okamžik jako nedůležité odsouvány mimo hru právě těmi programy s mnohem vyšší prioritou – z podvědomí.
Proto pokud i jen kousek sebe sama chceme zdokonalit, naučit se něco nového, na co se později potřebujeme spolehnout, pak to musíme trénovat minimálně 21 dní. Po tomto intenzivním prožitkovém opakování dojde k tomu, že se nově vkládaný program (nová dovednost) prokopíruje do všech úrovňových hladin mozku (významových priorit), až do nejhlubšího podvědomí a stane se tak samozřejmou přítomností. Musí takto naší usilovností obdržet punc nejvyšších priorit.
Pozn. 13:
Pokud zároveň potřebujeme přepsat nějaký jiný starší program či zvyk v našem egu (což je základní operační systém pro přežití těla ve hmotné realitě), anebo kdysi dávno někým do nás implantovaný program v cizí prospěch, pak to bude trvat ještě déle. Ten výše uvedený minimální limit 21 dní v takovém případě je jen počátek pro vybudování stejně vysoké priority pro nový program, jako měl ten původní. Zvláště při vědomí, že doposud jsme se něco „učili přesně opačně“.
Pak se však v případě akutní potřeby řešení konkrétní situace mohou hlásit (aktivovat) dva, zcela různé programy. Použit bude ten, který je více zažitý. Vždy vítězí ten vlk, kterého více krmíme.
Proto pro upřednostnění nového programu musí být nácvik ještě delší. V mantrajóze bývá pro nácvik jednodušších manter častý požadavek 42 dní. Náročnější techniky (či problémy) duše vyžadují samozřejmě delší nácvik.
Pozn. 14:
To však ještě neznamená úplný výmaz nějakého starého programu. Ten je pouze zatlačen do pozadí, uspán. Avšak někdy může být probuzen také, a to se pak člověk sám sobě nestačí divit.
Pokud tedy potřebujeme vymazat onen obdobný starší program hluboko uložený v našem podvědomí, pak je zapotřebí ještě více tréninkového času na přepsání svého hlubinného podvědomí při jeho eliminaci. Neboť tento, v budoucnu již nežádoucí program musí být postupně zcela vymazán ze všech paměťových úrovní a v dalších širších vazbách. Na to pak jsou další postupy a techniky. Zde se tak dotýkáme dalších, jiných oborů.
Uváděná technika „zažehnutí světla“ způsobuje jednak léčení na duševní a následně i na fyzické úrovni. Zároveň posiluje biopole (auru) a poskytuje vysokou ochranu před nejrůznějšími škodlivými vlivy prostředí. Postupně širokospektrálně zvyšuje imunitu. Pokud po úspěšně ukončeném nácviku přestaneme alespoň občasně trénovat, pak dopad je takový, že v současném agresivním prostředí panujícím na planetě Zemi se posílená aura kolem nás na povrchu opět postupně pozvolna naruší (jako když naleptá), dříve vyspravený skafandr se opět stane děravý. Protože v oblasti mimo běžně lidskýma očima viditelné světlo svítíme více jak ostatní lidé, začneme silně přitahovat nejrůznější astrální havěť. Ta se nám pak časem snadno dostane do „skafandru“ a pochutná si na nás (naší energii) s o to větší chutí. Abychom se tomu ubránili, doporučuje se celé cvičení pravidelně opakovat v týdenním intervalu.40)
Pozn. 15:
Je dobré si uvědomit stejný požadavek pravidelnosti uplatňovaný (doporučovaný, někde i přímo nařizovaný) i v jiných náboženských systémech. Týden co týden se při návštěvě chrámu takto očistit, posílit a doplnit své vnitřní baterky – to je skvělé. Anebo alespoň občasně, dle potřeby, ale stačí i pravidelný privátní domácí trénink. Důležitý však je postoj, že člověk to tak sám chce. Pokud je ta návštěva povinnost – účinek jde silně dolů.
Ještě se při nácviku objevuje jeden dílčí problém. Celek je složen z řady dílčích modulů, některých i delších. A některé z nich jsou navíc zapouzdřeny svým začátkem a koncem. Zvláště ty dlouhé může být obtížné si zapamatovat v celém rozsahu. Proto lze doporučit nácvik po menších částech, a vždy třeba po týdnu opakování pak přidávat další sloku, atd.
A ty zapouzdřené moduly, např. černou díru, tam je potřebné trénovat vždy obě hlavní části, zvnějšku dovnitř a zevnitř ven. Tedy symetricky, současně. Abychom po dvou týdnech nácviků nebyli překvapeni, že kolem nás poletuje množství divokých a bezprizorních černých děr.
Každá činnost počíná již svým úmyslem, včetně prvotního formulování záměru, tj. cíle. Pak následují přípravné fáze a zajištění pomůcek a prostoru. A po práci pak je nutné po sobě vždy řádně uklidit. Vlastním prostorem se zde zabývá kapitola „Rituální prostor“ v dodatcích.
Avšak k přípravě se již počítá i kromě chystání jiných pomůcek, také připravení sebe sama. Vyjádřeno slovy jednoho z mých učitelů – již v okamžiku, kdy se dotkneme svého modlitebního roucha (magického oděvu), tak o nás nahoře vědí a sledují nás. Dodávám, nejen nahoře, ale také i pidivajzlíci a fujtajblíci v podsvětí. A toto si lze též i procítit. I podporu i překážky, které se v tomto okamžiku začnou projevovat.
Tuto fázi tedy již začíná rituální mytí a odívání. Bylo tomu tak již od dob Starého Egypta a platí až po současnost. Samozřejmě existují v životě okamžiky, kdy tato pravidla také porušujeme. Ne vždy lze lpět na všech těchto doporučeních. Jinak se z nich stane metla, bič na nás samé. Tedy když něco zrovna nejde, tak není nutno dramatizovat. To prostě jen nějaký pidivajzlík nám chtěl hodit klacek pod nohy. Přece mu tu radost neuděláme, prostě se přes to s lehkostí dětí božích přeneseme. Výsledek bude stejně dokonalý, jako bychom to celé fyzicky udělali. Nám to stačí v případě naléhavosti provést již i jen mentálně, za pochodu. Musím opět ocitovat učitele světla – Ježíše: „… Otec stvořil sobotu pro člověka, ne člověka pro sobotu …“.
Pouze pro inspiraci zde popíšu svůj osobní postup, který jsem kdysi z počátku užíval. Samozřejmě vznikal postupně, podle nálady. A i nálada se mění ze dne na den a čas je také velmi silně proměnný. Doma je to vše jednodušší a kratší. Zde uvádím trochu v obecnější rovině. Každý si však musí vytvořit svůj vlastní systém, který je „jeho“. Nemusí být za každou cenu zcela originální, ale je nutné být s ním ztotožněn.
Pozn. 16:
K oděvu – usedneme-li na zem a ovineme-li přes sebe prostěradlo, vzniká tak nejednodušší varianta pyramidy – kužel. A máme o „technickou podporu“ více.
Pozn. 17:
Ideální je sedět na zemi. Kdo nezvládne, tak na stoličce. Nohy by se neměly křížit.
Rituálním prostorem a jeho podmínkami se zabývá samostatná kapitola.
Znovu je nutné zdůraznit – „hlavně žádná křeč“. Tělo i mysl se snažíme uvolnit, na nic jiného nemyslet. Pozorujeme jen klidný tok energií a informací našim tělem. Potom se to všechno samo srovná, neboť ta energie je inteligentní. Ví mnohem lépe než my, co je pro nás v daném okamžiku nejlepší (vidí do nás). Netřeba se stresovat, s nadhledem necháme vše volně plynout tak, jak to samo potřebuje, tak jak má.
Vysvětlivky pod čarou:
40) … Kerstin Simoné: THOVTH projekt lidstvo; kapitola „Účinky vysokofrekvenčního záření na lidské tělo“.
41) … Skvělou kombinací pro tento účel je kapka „oleje devíti andělů“ ředěná se slunečnicovým olejem. Tato vůně se prodává v Indii pod jménem „Majmua“ (čti madžma).
42) … Začínal jsem kdysi cvičit se sedmi čakrami. Později byly zveřejněny ještě další dvě čakry na centrální ose (dříve před námi utajované) – proto již dlouho konám cvičení pro devět čaker. Záleží na každém, kterého počtu se přidrží, všechno je správné.
Motto:
Jednou vyzkoušet je lepší než o tom stokrát číst.