2024
• r. 2024
2024
• r. 2024
Cesta zažehnutí světla
Návod návratu k sobě domů, aneb průvodce výcvikem.
(autorský rukopis)
Příprava k letu
Zveřejněno: 10.11.2023
Poslední korektura: 09.04.2024
Pokud máme „baterie plné energie, tedy nádrže plné paliva“, máme šanci dospět až k Otci Nebeskému. Ke skutečnému tvůrci a prapůvodci všeho, co bylo, je, a bude!
Celou cestu přitom musíme dávat bedlivý pozor na vše, s čím se setkáváme. Abychom „při své jízdě, letu mezi hvězdami“, mohli vše správně rozpoznat a neskončili na vrakovišti hned u první křižovatky. K tomu nám mají pomoci všechny senzory (smysly), kterými jsme byli na cestu po planetě Zemi vybaveni. Ty nám dají prvopočáteční informaci. Proto je nesmíme nikdy při žádné práci vypínat, tedy ani při práci mystické.
No a k tomu se navíc hodí i mapa a průvodce na cesty s mnoha cennými radami. Ty oceníme nejvíce tehdy, až když jsme na ně zapomenuli – a ony se nám proto opět zlomyslně samy připomenuly.
Druhým požadavkem pak je dovednost všechny signály správně vyhodnotit, abychom cestou nezbloudili či neskončili podobně jako Titanik. K tomu je nutné napřed získat hodně zkušeností. Opět jen přes chrám duše, tedy své tělo. Vždyť také toto je smyslem inkarnace – vtělení se, prozkoumat svět iluzí a naučit se odlišovat skutečnost od iluze a posbírat své vlastní zkušenosti. To je to, co nás má Božská Matka, planeta Země a příroda naučit. Jedině tak nám může předat svou sílu.
Abychom neskončili podobně jako mnoho jiných „mystiků“, kteří se zastavili na své pouti u prvního astrálního pidivajzlíka a nechali se jím ošálit. Protože nebyli ukotveni v zemi a v těle a neměli potřebnou energii a sílu, tak nedokázali ani prokouknout lež, ani najít cestu a doletět až ke skutečnému cíli svého putování. Prostě neprošli branou do skutečných nebes, nechali se chytit hned u „vstupní pasové kontroly“ při první „výletní hospodě na cestě“ a pak se snadno nechali zavřít do sálu iluzí. Prostě tzv. „na to ještě neměli“.
Ale i tak měli dostatek síly, aby přivedli celé zástupy nadšených následovníků k onomu astrálnímu pidivajzlíkovi přímo na talíř. Tu sílu pro ten účel, tu od toho filuty zase obdrželi, avšak smyslu dění neporozuměli. Nemohli poznat pravdu, neboť nebyli náležitě ukotveni, propojeni s Božskou Matkou a nadšení z jejich „letu“ bylo příliš velké a opojné. Neuvědomili si, že kromě Otce Nebeského – jedině Božská Matka (hmota) zná ještě vše. A že právě ji Otec ustanovil strážcem nejvyšších tajemství v této naší aktuální realitě. Ve své nabubřelé ješitnosti pohrdali Božskou Matkou ve všech jejích formách (a především ženami, které jsou jejími prsty a květy na tváři Boží). Neboť kdo vztáhne ruku na ženu,64) ten ji svatokrádežně pozvedl proti Bohu, Otci nejvyššímu. Trest jej nemine.
Historie je plná těchto příkladů. A inverzní vesmír, ovládán démonickými silami, tyto jemu podléhající mystiky velmi oslavuje, světí, jejich obraz zkresluje a dává za vzor.
Právě proto je při mystické práci velmi potřebná vysoká hladina energie Božské Matky v nás a naše ukotvení v její hmotě a energii. Neboť ta nám dává jak sílu, tak kolem nás vytváří velmi silné ochranné pole, které také všechny tyto astrální larvy již zdaleka varuje: „Jsem tvůj zánik!“ Sice by se na nás velmi rády nažraly naší energie, ale zároveň ví, že je to zničí. Neboť ony dobře vidí a vědí, že jsme zahaleni do energie Kálí – vítěze nad démony.65) Raději uhnou z cesty. Nicméně než tohoto stavu člověk dosáhne, napřed se sám musí nějaký čas pracně prokousat různými svými iluzemi a dobře je poznat. Teprve pak se dostane k Matce. Anebo jde k ní přímou cestou podle předchozí kapitoly. S bezelstností a otevřeností dítěte. Děti a vůbec všechna mláďata mívají od ní vždy jednu z nejvyšších ochran. Avšak pozor, nezaměňovat s hloupostí a naivitou, jak to má ráda a hlásá katolická církev a mnohé jí podobné „křesťanské“ sekty, většinou kromě označení nemající nic společného se skutečným Kristem, ani skutečným Ježíšem!
Není pravda, že nevědomost hříchu nečiní – nýbrž nevědomost sama jest těžkým hříchem.
Tady se nabízí hned několik možných variant dalšího postupu. „Kvantový výtah“, „skok červím tunelem“, „vystřelení telegrafního paprsku až za konec vesmíru“, „příprava a použití létacího vybavení a cesta celým vesmírem“. Když jsem jednou prováděl toto cvičení během jednoho dne již poněkolikáté, obdržel jsem pak další informaci a ihned ověřil, že k projití všemi úrovněmi a několika dalšími vícedimenzionálními prostory stačí jen „rozhrnout závoj iluzí“. A byl jsem přesně tam, kde jsem měl být. Tato „cesta hyperprostorem“ však již žádá předchozí dlouhodobější trénink některé z uvedených technik, kvalitní přípravu a také velmi naplněné „palivové nádrže“. Pak proletíme s nulovou spotřebou, ba naopak, na cestě vesmíry si je ještě více naplníme.
Použití červí brány a tunelu vyžaduje umět je vytvořit a otevřít podle potřeby. To není úloha pro začátek a je popsáno v samostatné kapitole „Červí díra, brána, tunel“ v oddíle dodatků.
Většinou jsem od samého počátku svých nácviků používal techniku „vyslání jednosměrného komunikačního paprsku“ – pro začátek velmi vhodné a bezproblémové. S ohledem na poslední informace a techniky předané šamany, ale i poznatků přišlých z jiných a velmi dávných směrů, dnes s ohledem na potřebu dalšího rozvoje používám techniku „kosmického korábu“. Je určena pro pokročilejší praktikanty. Cítím, že má svůj praktický význam i pro další jiné pokročilejší techniky duchovní práce, které snad ještě ke mně přijdou. Proto zde uvádím obě metody a je na čtenáři, kterou bude používat. Obě varianty cesty se pak opět spojují v komunikaci s prapůvodním Zdrojem, Otcem Všehomíra (Otcem Nebeským – jak jsem již vícekrát předeslal).
A ještě je jeden důležitý problém při každé mystické cestě k nebesům … znalost adresy a vědět, „kdo na ní bydlí“. Pokud toto nevíme – opět můžeme cestou zbloudit a nechat se někde „opít rohlíkem“. Je nutno přesně vědět, kde je cíl té mé cesty ke hvězdám. Vědět, za kým jdu na návštěvu a proč. Důvod nechám na každém – aby si to sám promyslel. Kardinální otázka tedy je, kdo nás tam někde nakonec bude skutečně čekat, s kým budeme jednat. Hledání odpovědi a jeho mnoha jmen by mohlo být i samostatnou náplní další bohaprázdné filosofické knihy. To jen pro uvědomění si důležitosti správného a přesného vymezení adresy.
Ať cíl své cesty nazveš jak chceš – dostaneš se tam, ale… ?
Proto ze svých zkušeností doporučuji, nevěřit knihám, tedy rozhodně ne textům ze tří „náboženství knihy“. Za všemi třemi se totiž skrývá ten samý darebák a iluze JHVH a je falešnější než „děravý pětník“.
Proto také není dobré chodit po malých kováříčcích – i když i jim budiž chvála. Všichni světci a andělé jsou specialisté a prsty dlaně Boží a když je umíme požádat – rádi pomohou a nic za to nežádají. Ale když jsme děti boží – proč tedy nejít rovnou ke kováři? K Otci Nebeskému – jak jej kdysi pojmenoval učitel světla Ježíš (ten skutečný). A toho se v této knize budu i nadále držet.
Kdo chceš – nazvi jej po svém, buď však obezřetný.
Aby jsi se nakonec nesetkal se svou vlastní iluzí – s tou se nejhůře bojuje.
Navazuje na předchozí „naplnění se“ energií Božské Matky. Je to bezpečné, nikam necestujeme. Pouze odešleme fonogram naší žádosti vzhůru „přímou linkou“. Vystřelíme jako šíp se vzkazem, vzhůru až do nebes. Již jsme si to vyzkoušeli v průpravném cvičení v kapitole „Žádost k Otci Universa“. Zde je tentýž postup, jen nepatrně modifikovaný.
Pro drobné žádosti je tento postup dostatečný a po delší dobu vhodný pro všechny začátečníky. Umožňuje jak své osobní čištění a léčení a rozpouštění karmy z vůle Otce Nebeského, tak umožní i vyslání prosby ve prospěch kohokoliv jiného. Pouze se nedostaneme do blízkosti Otce a nezažijeme jeho přítomnost, což i tak pro začátek stačí.
(Tento blok lze přeskočit a pokračovat hned dalšími moduly – 2. variantou.)
Napřed zopakujeme „Cestu k Matce“ až včetně „Naplnění“ se její energií.
Po chvíli setrvávání v blažené a léčivé energii Božské Matky směřujeme svou pozornost k Otci Universa. Mysl vyprázdníme ode všech myšlenek, opět se zhluboka nadechneme. Tentokrát se nadechneme přes své srdce a výdech vedeme nahoru prozářenou korunní čakrou. Jako paprsek s telegramem vystřelený až do nejzazších končin vesmíru a ještě dál, posíláme náš výdech z hloubi svého srdce a s výdechem nahoru svou korunní čakrou. Lze ještě dvakrát zopakovat, není to však nutné. Již je tam. Jen si uvědomíme, že s každým dalším výdechem, který směřujeme vzhůru temenem hlavy, se tento paprsek neustále obnovuje a posiluje. Zároveň nese naši žádost, kterou při tom nahlas vyslovíme.
A s výdechem postupně pronášíme slova naší žádosti od úvodního pozdravu (modul „Pozdravy a komplimenty“) až po závěrečná „Děkování“ tak, jak je dále popsáno. Tedy zarámováno mezi těmito dvěma prohlášeními:
Buď pozdraven
Tvůrče vesmírů,
…
až po
…
Děkuji.
Sváhá.
Po pozdravu tedy následuje vyslání dalších „paprsků“ s našimi přáními a požadavky, tedy včetně dalších modulů popsaných pod názvy „Představíme se, Propojíme se, Žádost předneseme, Potvrdíme záměr …, Děkujeme a odevzdáme“ a další.
Samozřejmě, i když se vše snažíme vyslovit nahlas a vždy s výdechem, tak ale celé to vyslovit na jeden výdech, to není v lidských silách. Hovoříme rozvážně, promyšleně a pomalu – hospodaříme s dechem.
Je to ta jednodušší varianta vhodná pro začátek. Prováděl jsem to několik let. Předtím však jsem delší dobu vykonával pouze cestu k Matce, než mi intuice nadiktovala toto pokračování. A opět nějaká léta trvalo, než mi vnuknutí přineslo jiné další varianty přímého cestování a komunikace. A k tomu návdavkem i další užitečné techniky.
Pokud tedy takto provedeme odeslání žádosti k Otci Universa, pak přeskočíme následující bloky s názvy „Stavba vimany …, Ukotvení těla, Předletová navigace … Příkaz k letu“, avšak lze pokračovat moduly „Nádech do čaker – zářící strom“ a dalšími.
Doporučuji někdy vyzkoušet jednu, pak druhou variantu. Pak se rozhodnout, kterou používat častěji. Já osobně rád užívám tu druhou variantu, ale občas z časových důvodů a podle okamžité potřeby se někdy hodí též i tento kratší postup. Proto se vyplatí jej znát a začít ponejprv s touto variantou jen „pouhého odeslání svého požadavku“.
K použití této techniky je vhodné být již dostatečně vnitřně pročištěn a připraven.67) Jedná se o silný prostředek pro průlet vesmírem, prakticky kamkoliv. Zároveň zajišťuje ochranu naší pozemské schránce po celou tuto dobu. Přesto doporučuji při cestování vesmíry vždy jistou opatrnost a obezřetnost. Pokud se jen chceme toulat, tak pro začátečníky je dobré si s sebou vzít kouzelný prsten návratu (téma pro jinou kapitolu do jiné knihy).68) Ten však není nutný, pokud se pohybujeme pouze po přesně vymezené trase, která je popisována v této knize.
Podmínkou úspěchu je mít již zvýšenou hladinu energie a otevřený „zemský kanál“ – energetické propojení se Zemí. Proto se tento modul začíná až po propojení s Božskou Matkou a završení nádechu energie Matky do čaker. Když rozkvetl strom, jsme dostatečně naplněni její energií a všechny naše čakry páteřního kanálu jsou vysoce aktivovány a hlavní páteřní kanály jsou v potřebné míře také otevřené. Na podprogram „naplnění“ nyní úzce navazuje tento další postup, ve kterém stavíme „spojovací kabinu“, loď, která nás pronese všemi vesmíry.
Práci zahájíme jednak upevněním se ve svém soustředění, potvrzením (konstatováním) svého aktuálního stavu naladění. Pronášíme pomalu s výdechem, z počátku třeba i několika. Následuje asi tak jeden plný dech (možná na to bude stačit i pouhý nádech), kdy si uvědomíme celé své pocitové rozpoložení, že to tak je a že jsme tedy připraveni pokračovat.
Pak vyhlásíme záměr … co nyní budeme dále dělat. To vše slovy:
Mysl prázdná,
srdce otevřené,
vnímání rozšířené.
–
Chrám duše stavím.
Malé zpřesnění:
Naše duše těchto chrámů může mít i několik. Některé dočasné, jiné trvalé. Některé na „nebesích“, dokonce mohou být i veřejné, některé patří jen nám. A zde nyní kolem těla tvoříme pevnou základnu, dočasně potřebnou ke startu na cestu k Otci Nebeskému, anebo i jinam. Zde v pyramidě a v naprostém bezpečí bude tělo čekat po dobu našeho letu – na návrat vědomí.
Podrobněji je postup rozveden dále.
Navazujeme na okamžik, kdy naše korunní čakra nad temenem hlavy je otevřená, korunní čakra se stále více rozsvěcí energií Země protékající námi ze srdce Božské Matky, se kterou jsme stále úzce propojeni. Místo dýchání do čtverce či kostky popsané v předchozím modulu „naplnění“ svým dechem z prány nyní vytvoříme pyramidu.
Jakmile jsme dosáhli stavu naplnění celého těla energií Země, jen si to znovu uvědomíme a chvíli necháme naplňovat všechny své čakry přitékající energií. Již bez kontroly. Svou pozornost, své vědomí opět otočíme dolů ke středu Země. A s dalším hlubokým a dlouhým nádechem nasáváme do sebe další energii a sílu. Protáhneme ji tělem až nahoru do Sahasráry. A odtud pak, zároveň s následným výdechem, tuto energii „nad hlavou“ vydechneme vodorovně do jednoho ze čtyř hlavních směrů od nás. Není potřebné se při tom otáčet, stačí si to jen představit. Výdech může být hlasitý, jako odfouknutí.
Zároveň s tím si představujeme, jak tato energie vytéká bokem z korunní čakry a jako když zemské magma z vrcholu sopky stéká požadovaným směrem šikmo po úbočí a trojúhelníkovitě se roztahuje. Tato stékající energie svým povrchem, tak jak klesá až k zemi, na které sedíme a spojuje se s ní, vytváří od země až k temeni naší hlavy šikmou lichoběžníkovou stěnu pyramidy – s nahoře seříznutým vrcholem.
Pozn. 69:
Je to stěna vymezující a chránící prostor bezprostředně našeho těla a tvořící bezpečný předěl mezi námi a okolním blízkým prostorem daným směrem. Má podobu souměrného lichoběžníka s dolní základnou asi metr od nás a délkou asi 2 m (rámcově), nahoru se zužuje. Výška bude po vrchol naší hlavy (temeno). Dobře pomáhá představa vržené lávy stékající po šikmé stěně kopce jedním směrem, kde tuhne. Nemusí být hned ideálně rovná a přesná, to vše dorovná pátý výdech.
Pozn. 70:
Pořadí stavby stěn doporučuji takto: první výdech směrovat vždy směrem k jihu – elementu země (jsou pro to i další důvody, mimo rámec tohoto textu). Druhý směr by měl být západní. Poslední, čtvrtý výdech, který pyramidu dokončí, by měl směřovat před nás.
Proto třetí směr je závislý na našem posazení vůči světovým stranám, tedy vůči dennímu světlu. Za světla tedy třetí směr je vlevo k severu a čtvrtý směřuje k východu (čelím východu). A za tmy třetí výdech směřuji vpravo k východu a čtvrtý severním směrem, neboť za tmy čelím severu.
Tedy ještě jednou. Za denního světla čelím východu a vytvářím pyramidu v pořadí: vpravo – vzadu – vlevo – vpředu, tedy jih – západ – sever – východ.
Za tmy při meditaci čelím severu, a proto používám pořadí tvorby stěn: vzadu – vlevo – vpravo – vpředu, tedy jih – západ – východ – sever.
Pozn. 71:
Pyramida je nahoře rovně seříznutá, nemá vrchol!
Pokračujeme tedy dalšími třemi hlubokými a dlouhými nádechy a výdechy a pozorností opět vnitřně upřenou postupně do dalších tří směrů kolem nás postavíme ještě zbývající stěny mentálně-energetické pyramidy. Ta na výšku našeho těla vzniká z energie Božské Matky a je s námi spojená. Ta pyramida je nahoře seříznutá, uvnitř ní se nacházíme – sedíme a tvoříme její osu. V prvním okamžiku možná je i částečně zaoblená a nepřesná – nevadí. Náš tisíciplátkový lotos Sahasrára čakry je rozprostřen na horní základně pyramidy.
Další náš pátý volný a hluboký nádech opět natahuje sílu Země a všech jejích elementů. Přivádí ji k nám v podobě mohutné vlny energie Matky Země, přitékající již celou základnou vzniklé pyramidy. Zcela ji vyplňuje, zpevňuje, stěny dorovnává. Hrany vystupují, pyramida krystalizuje, její povrch se leskne. Nacházíme se uprostřed pyramidy, jsme její součástí, ona je součástí nás. My sami jsme se stali pyramidou. Její stěny tu přitékající energii Matky Země odráží a koncentrují uprostřed v nás. Tato energie je v nás neustále zesilována a koncentrována. Všechny naše čakry se ještě více roztáčí a plní energií.
Ještě jeden, šestý, pomalý, hluboký a volný nádech přivádí z centra Země, z krystalového srdce Božské Matky, stále zesilující trvalý proud energie. Vede ji skrze nás a pyramidu nahoru do korunního lotosu, který leží na vrcholové rovině pyramidy, nad naší hlavou. Všechny plátky korunní čakry se přitékající energií nalévají a zvedají, náš korunní lotos rozkvétá, na pyramidě vytváří mísu. Lístky lotosu září, jiskří, chvějí se a pulzují. Setrváme v tomto stavu. Lehce a zvolna dýcháme. Energie námi dále již sama a nezávisle na našem dechu protéká a bude tak až do ukončení obřadu. Světlo nad námi zesiluje. Necháme energii dále proudit. Energie Země zespodu stále přitéká, naplňuje nás, zbytek nahoře jako ohňostroj – až k nebi tryská.
Prociťujeme neustálý proud energie protékající námi vzhůru a pozorujeme jej svým vnitřním zrakem – vzhůru hledíme skrz své temeno nad hlavu s tím proudem ohnivé svítící energie. Po chvíli si začínáme uvědomovat, jak v prostoru nad námi, někde tam vysoko nad vrcholovým bodem pyramidy, jako neviditelná bublina spočívá ještě jedno, průzračně čiré a dosud ještě neviděné světlo – bod opalizujícího světla. Je zářícím lotosem naší Sahasráry silně přitahováno, přilétá a v jeho ohnisku, vrcholu sbíhajících se hran pyramidy se koncentruje. Velká, ohromná perla zářivého světla zlehka dosedá na náš rozkvetlý korunní lotos. Propojuje se se všemi okvětními lístky naší korunní čakry. Je to naše nesmrtelná duše, jež se prostřednictvím světla lotosu spojuje s ohněm našeho života tryskajícím z hloubi pyramidy a našeho srdce a rozzáří se novou silou, novým jasem.
Ponecháváme krátký okamžik několika dechů na stabilizaci spojení. Ta zářivá perla nás počíná zvedat a vtahovat do sebe. Naše vědomí vstupuje do středu jejího světlého prostoru. Opět jsme celiství a tento stav sjednocení potvrdíme hlasitým prohlášením – mantrou:
Vědomí a duše – jedno jsem.
Po propojení se se svou podstatou můžeme startovat na let časoprostorem, napříč dimenzemi. Tento okamžik uvědomění je potřebný pro zaměření cíle následující cesty. Vždy je nutné přesně vědět, kam směřujeme, kam se chceme dostat. Je to počátek našeho záměru, který máme, se kterým jsme do všeho vstupovali. První cíl cesty, kde pak budeme dále konat.
Pokud se chceme dostat kamkoliv jinam, než bude dále popisováno, je potřebné zde správně a předem formulovat cíl a jeho lokaci. Včetně přesně vymezujících podmínek. Neboť hrozí riziko navedení do inverzních vesmírů, kde vládnou zcela jiné entity a záměrně falzifikovaní virtuální bohové. Uvědomme si podstatný a zásadní rozdíl mezi Ježíšem, jenž chodil po Jeruzalémě, a Ježíšem stvořeným křesťanskou církví. První nás dovede k Otci Nebeskému a druhý je pouze virtuální literární fikce – billboard u bran pekla. Až budeme mít později více zkušeností a více znát multidimenzionální časoprostor, pak se lze také pouze jen tak toulat, jako turista, avšak vždy jen s maximální obezřetností.
Pokud však pokračujeme podle tohoto nácviku dále k Otci Nebeskému, je již záměr proveden a obsažen v následujícím letovém příkazu. Stačí jej jen vyslovit a již se letí. Neboť tato loď má velmi jednoduché ovládání – tvou vůli, tvůj hlas, tvé slovo (i jen mentálně vyslovené, myšlené). Tvá duše má potřebnou navigaci k Otci Nebeskému již dávno uloženou ve své paměti – ve tvém srdci, zapsanou ve strukturách tvé DNA. Baterky jsou naplněny, cíl je známý, bezpečnost letu je zajištěna.
Následují části „Let za Otcem“
Příkaz k letu
Pozdravy a komplimenty
Představíme se
Propojíme se
Žádost předneseme (záměr)
Potvrdíme svou vůli být součástí realizace
Děkujeme a odevzdáme
Následují části „Světlo Otce“
Vnímání a čas chvalozpěvu
Nádech do čaker – „Zářící strom“
Nové naplnění – fixace a aktivace
Vysvětlivky pod čarou:
64) … Řeč je o skutečných ženách a matkách … v žádném případě ne o zblblých a zakomplexovaných feministkách a mnoha jim podobným dosud nedozrálých tzv. „moderních“ nesmyslech, vlastně v ženských tělech pouhých prázdných biorobotů, bez duše.
65) … Tato definice z Indické mythologie je velmi výstižná a dobře charakterizuje celý efekt.
66) … Symbolické přirovnání. Jedná se o prastaré bájné létající stroje popisované ve védských textech.
67) … Proto z počátku je dobré provádět nějaký čas samostatné nácviky a cvičení podle 1. varianty. A až nám intuice řekne (ne pýcha a ego), pak teprve přejít na 2. variantu. První iniciace a ochutnávka této druhé techniky pod dohledem dobrého učitele je však již něco jiného.
68) … Za jistých okolností v astrálu číhají mnohé pastičky.
Motto:
Jednou vyzkoušet je lepší než o tom stokrát číst.