2024
• r. 2024
2024
• r. 2024
Cesta zažehnutí světla
Návod návratu k sobě domů, aneb průvodce výcvikem.
(autorský rukopis)
Let za Otcem
Zveřejněno: 10.11.2023
Poslední korektura: 01.04.2024
04.12.2024
Předchozí část „Cesty k Otci - příprava k letu“
1. varianta – dálkové vysílání
2. varianta – stavba vimany
Předletová navigace – uvědomění si záměru
Chceme se dostat až tam, kde všechno počíná. Ke Zdroji. K prvopočátku všeho. Okamžiku, kdy z ničeho ze své vlastní vůle povstává nejvyšší vědomí a vytváří vše. Všechny vesmíry a všechny dimenze i všechny „bohy“. K Otci Nebeskému, o kterém mluvil skutečný Ježíš.69)
Vyslovíme řídicí program směřující k cíli:
K Otci nebeskému – směřuji.
S pomocí … (Krista), (předků, …)
jenž ctí a naplňuje prapůvodní božský řád,
jednotu a harmonii, lásku a soucítění,
–
k prvopočátku veškerého stvoření,
na samý počátek všech světů i věků,
v lůno prapůvodního božského řádu,
jednoty a harmonie, lásky a soucítění,
–
až k záři Prvního Zrozeného a
v prapůvodní sílu Nestvořeného
má duše – leť! ( – vchází.)
Právě teď !
Pokud následně zavřenýma očima vidíme vířící světla, pouze vyčkáváme a jen pozorujeme svůj průlet celým Universem a nikde nestavíme. Naše duše již dávno tu cestu zná a letí zpět, letí domů. V našem srdci nosíme mapu. Prolétáme galaxiemi, míjíme hvězdokupy, letíme „červími děrami“. Je to jak výtah na samou hranici všech vesmírů, a ještě kousek dál.
Cíl cesty. Jsme v srdci a mysli Prvního Zrozeného, na samém počátku první „doby snění“. Nesmírná záře, nezměrný jas. Chvíli si užíváme přítomnosti. Krátce vyčkáme – dle zkušenosti.
Přistávat vlastně ani není kam. Jsme tam a jsme součástí všeho. A vše je také v nás. Je pouze „jsem“. Sjednocení. Prožijme toto poznání. Je to pro nás do budoucna něco jako naše kotva, hologram, který jednou, za jiných okolností, může posloužit pro ověření pravosti spojení. A také klíč od této brány, kompas a také mapa na cestu. Přímá linka pro stav nouze a také ochrana pro duši.
Prožíváme . . .
Pozn. 72:
Tak cestují začátečníci, kteří se chtějí cestou kochat. Později, až budeme procházet již pokolikáté, to bývá takový fofr, že to ani nezaregistrujeme. Než se nadechneme, jsme tam! Tak rychle, že cestou není ani čas pozorovat krásy a barvy vesmíru. Podobně jako při sestupu k Matce. Než byl vytvořen první průchod, chvíli to trvalo. A jeho další užívání je pak později již rychlost blesku.
Pozn. 73:
Teprve po delším nácviku lze zjistit, že lze vlastně projít přímou branou. Rychleji než létat „červí dírou“. Stačí jen odhrnout „závoj iluzí“ a stojíme před Otcem. Ale musí se to chvíli trénovat, než tato skutečnost nastane. To je každého individuální skutečnost a zkušenost.
Zvolání, kterým oznamujeme svou přítomnost a svůj vztah.
I když jsme v Něm a On v nás, jedině slovem lze vytvořit a měnit vše.
Neboť jak praví staré texty:
„na počátku bylo slovo, a to slovo bylo …“
Uvědomuji si a vyslovuji:
K Otci Nebeskému – vcházím.
Nahlas ohlašuji:
Buď pozdraven,
tvůrče vesmírů,
vládče nebes,
Otče Bohů.
Tvůj syn*) tě zdraví.
*) ... též Tvá dcera; Tvé děti
Pronášíme s výdechem a sdělujeme, kdo jsme.70)
Rada – chovejme se velmi slušně a uctivě. Neboť i my chceme být váženi, respektováni a ctěni. Rovný mezi rovnými, svůj mezi svými. Pevní a mocní, důstojní i laskaví, slavní a také skromní, se silou andělů. S láskou v srdci a radostí dítěte. A vědomi si toho, kdo jsme, a také vědomi toho, kdo je nejvyšším pánem nad všemi vesmíry. Čí vůle všude platí. Vnímáme jedinečný okamžik.
Oslovíme Zdroj Všehomíra a představíme se slovy:
Zdravím tebe,
Otče náš a prapůvodče všeho,
jenž jsi bez počátku – bez konce,
nade vším stojící.
Jsem tvůj syn*) …jméno71)
*) ... tvá dcera …jméno
V klidu setrváváme, jsme děti bohů.
Hned jak se nadechneme, můžeme opět nahlas pokračovat:
Ve tvé záři spočívám.
Tvým jasem naplněn jsem.
Tvá přítomnost ve mně přebývá.
Tvá láska a soucítění mnou proniká.
S tebou stále spojen jsem
a tvým světlem naplněn,
pro dobro mé, a bytostí kol mne.
Zdvořilostní pauza – nádech pro ustálení. V tomto okamžiku prociťujeme svou průhlednost. Záře námi prochází a my expandujeme přes celý vesmír. Jsme ve všem a vše je v nás. Nic není odděleno, nic není ohraničeno.
Doporučuji tuto univerzální a téměř vše zahrnující prosbu, podobně jako u Božské Matky.
O moudrost a čiré vědomí tě žádám.
Dovednost respektu a tolerance,
umění pochopit a soucítění – mně dej.
Tvé světlo o pomoc a ochranu žádám
pro … (mého ducha, duši i tělo).
(… jiné jméno, … jiný záměr)
Právě tady – a teď – a stále.
Lze také konkretizovat další, jiný záměr pro jiné i pro sebe. Nejčastěji jako součást obřadu léčení. Možno doplnit, změnit či něco vypustit. Podle momentální potřeby tak, jak právě říká duše a srdce. Vyžaduje se formulace žádosti v pozitivním, přesném a komplexním vyjádření.
Můžeme jej také žádat o jeho vedení. Viz také kapitolu „Chvalozpěvy“.
Pozn. 74:
Je nutné to mít předem celé dobře promyšlené, včetně všech následků! Abychom vůbec byli jednou schopni unést vše, co obdržíme. Netřeba být příliš skromný, ale nežádejme hlouposti. Pokud to jen jde, je potřebné upřesnit hlavně míru, jednotky a čas. Jako první vždy to primárně důležité, příčinné. Teprve pak doplňkové a související potřeby.
Pozn. 75:
Nejsme-li si žádostí zcela jisti, tedy její oprávněností, a že nenarušíme vyšší záměr, použijeme tzv. „podmíněný příkaz“ z programování počítačů. Formulace začíná slovy:
„Je-li to vůle Tvá, nechť …“
Pozn. 76:
Žádostí může být i více variant a je možno zde podle uvážení doplnit, přidat. Ale nepřehánět, aby jsme si netříštily síly! Tedy nesouvisející, jiné žádosti je vhodné nechat na příště. Cestu známe, již je otevřena a k Otci lze přijít kdykoliv.
Všimneme si také jedinečného vnitřního naladění v sobě. Otevíráme tím všechny své vnitřní energetické kanálky a dráhy, aby pak nic neblokovalo silný průtok světelné energie. Jsme vůči ní průzrační.
Pokud podle předchozího postupu stojíme před Otcem Nebeským, pak vyslovení této velmi důležité části našeho programu je potřebné sladit s výdechem a vyslovit celým srdcem – tedy být koncentrován v sobě ve hrudních čakrách. Anebo je možno zůstat též dále roztažený prostorem přes celý kosmos. Má to stejný dopad, zůstáváme i nadále v plné rezonanci a sjednocení.
Pokud jsme užívali techniku 1. varianty „dálkového vysílání telegramového paprsku“, pak vedeme (odesíléme) i tuto součást svého úmyslu vzhůru korunní čakrou, stejně tak, jako jsme odesílali i ty předchozí části (prohlášení).
Je to stvrzení.
Konstatujeme tím, že jsme připraveni konat a všechny výsledky odevzdat tomu, komu patří. V takovémto okamžiku při nesobeckých žádostech a realizaci ponechané na jeho vůli (musí být též vysloveno) – si již nevytváříme další karmu, neboť se již přesouváme mimo kolo karmy. Pak vše bude správné a takové, jaký je záměr Otce, před kterým nyní stojíme. Bude to takové, jak chce On, a my jsme jen vykonavatelé jeho vůle. A my to tak přijímáme.
Vyslovujeme:
Jedno jediné jest a jedno jediné koná!
Jedno jediné jest – jedno jediné koná.
Jedno jediné jest.
Jedno jediné koná.
Právě tady, právě teď – je vůle Tvá.
Pozn. 77:
Zde mohou být dvě varianty.
Pokud jsem byl ve vysílacím módu podle 1. varianty odesílání prosby pomocí paprsku, či prosba byla osobní – děkuji a odesílám.
Pokud jsem stál přímo před Otcem z nesobeckých důvodů – pouze odesílám a pečetím (jen Sváhá).
(I když si myslím, že poděkování ještě nikdy nikomu neublížilo.)
Tímto dalším výdechem komunikaci končíme tak, jak je zvykem mezi slušnými bytostmi. Proneseme nahlas, stejně, jako dosud. Směřujeme vzhůru korunní čakrou, nebo vyslovíme srdcem (podle varianty). Opět pronášíme s výdechem, především to koncové slovo, které zpečeťuje naši žádost a odesílá, nese ji prostorem.
Děkuji.
Sváhá.
Pozn. 78:
Pokud jsme celou komunikaci dosud vedli mentálně anebo nahlas, ať již pro sebe či v rámci léčebného působení pro jinou osobu, tak toto proneseme stejným způsobem.
Následující část „Světlo Otce“
Vnímání a čas chvalozpěvu
Nádech do čaker – „Zářící strom“
Nové naplnění – fixace a aktivace
Vysvětlivky pod čarou:
69) …
Byla „prapůvodní nezrozená podstata“, z níž na počátku věků ve veliké záři vystoupil „první zrozený“. Toto je „Zdroj“, z něhož vše vzniká a k němuž se vše navrací. „Otec“, jenž jméno nemá, nade vším stojící. Je to podrobně probráno v jiných pramenech a lze se o tom přesvědčit. Stačí jen vstoupit do onoho místa a okamžiku.
O bozích a uctívání – již jiná témata a jiné knihy.
70) … I když On nás velmi dobře zná a ví, kdo jsme (dokonce lépe, než tušíme), tak představení se je vždy základním a prvním pravidlem slušnosti. Především před zahájením dalšího hovoru (žádosti). Potvrzujeme, kdo skutečně jsme.
71) … Pokud již máš své duchovní jméno, prones je. Pozor však na pravidla pronášení (vyslovování) tajných jmen!
Motto:
Jednou vyzkoušet je lepší než o tom stokrát číst.