2024
• r. 2024
2024
• r. 2024
Cesta zažehnutí světla
Návod návratu k sobě domů, aneb průvodce výcvikem.
(autorský rukopis)
(dílčí moduly)
Zveřejněno: 21.11.2023
Poslední korektura: 09.04.2024
04.12.2024
Dosavadní text byl věnován především hlavní linii celého meditačního kompletu. Pozornost byla upřena k celému nosnému ději členěné meditace a důležité podrobnosti a zkušenosti byly komentovány vždy bezprostředně tam, kde to bylo potřebné. Jenže součástí meditační práce je i její správné zakončení. Prostory ani tělo či duše nesmí zůstat bez ochrany a napospas všeliké astrální havěti. Proto nyní bude popsáno ještě několik dílčích modulů určených právě pro tento úkol.
Další rozsáhlejší moduly, které v případě potřeby mohou být do celkového pracovního postupu správně včleněny – včetně jejich otevíracích i zavíracích částí a dalších podrobností, budou uvedeny v pokračování – „Dodatcích“. Tam také budou i mnohé další drobnější rady a i jiné doplňkové účelné postupy. Včetně výsledků výzkumu a objasnění mnohých „novinek“, tedy rozvrácení dalších oblíbených iluzí. To si již musí domyslet a posoudit každý sám.
V okamžiku, kdy jsme se pomocí síly a energie Božské Matky Země dostali až k samému Otci Nebes a jsme s nimi oběma ve spojení, tehdy lze již snadno řešit mnohé své problémy. Tedy především ty, které spočívají právě v nás. Především naše iluze nám brání vidět příčiny našich neúspěchů takové, jaké skutečně jsou. Je nutné vědět, že ostatní lidé na našich neúspěších obvykle nemají žádnou vinu, pouze nám a našemu chování a jednání nastavují zrcadlo, ve kterém vidíme především své vlastní nedostatky.
A tyto my můžeme řešit a jejich pravou příčinu odstranit – především u sebe.
Varování:
Kdo tyto vědomosti zneužije k ublížení jiným – ten se ze svých skutků později bude odpovídat Otci Nebeskému. A bude mu naměřeno opět jeho vlastním metrem. Neboť čím vyšší vědění, tím vyšší je i odpovědnost za veškeré své skutky.
Tento následující modul však nenahrazuje práci ani lékaře ani léčitele. To je opět téma na jiné odborné výcviky a knihy.
Je to jejich završení.
Pokud se tedy stále ještě po předchozí průpravě nacházíme ve spojení a sjednocení se dvěmi základními principy Univerza, stále jsme ve svém rozpoložení mozku v hladině alfa mozkových vln, můžeme také leccos řešit. Napřed však musíme přesně vědět, co to má být a znát příčinu (následky se nezabýváme – ty při správné znalosti a odstranění příčin pak mizí samy).
Návod je nyní nasměrován opět ku univerzální pomoci vyřešit nás samé.
Práci zahájíme pevným vyhlášením:
Vůlí Otce Nebes,
vůlí Božské Matky
i vůlí mou – nařizuje se!
A dále musí následovat předmět rozkazu:
Ve prospěch … (mého) bytí,
všechny mé inkarnační vazby a dluhy,
všechna omezení a destrukční formy,
dávné smlouvy včetně věčných,
a škodlivá depozita co rozvoji brání,
a jejich příčiny, průběhy a následky,
a vše s tím propojené a uschované,
nyní se rozvazují – okamžitě se ruší,
právě teď!
Dupneme pravou nohou!
Tímto můžeme udělat tzv. tlustou čáru za mnohými pradávnými problémy, které nás ještě z minulých inkarnací mohou blokovat – pokud již nadešel čas na jejich rozvázání. Na to již dohlíží nejvyšší instance – sám Otec Nebes.
Je dobré pak sledovat, co vše se náhle v nás a kolem nás začne měnit.
Je vhodné po čase ještě někdy zopakovat, celkem asi třikrát.
Tato práce není pro každý den a není pro úplné začátečníky. Tento modul je určen pro již vyspělé adepty s praktickou zkušeností s meditací této úrovně. Slouží k jejich dalšímu zrání a osobnímu postupu. Leccos se může zhoršit … přitahujeme si totiž další své karmické vazby a dopady, které prozatím ještě někde „spaly“ a čekaly, až bude jednou jejich čas.
Provádíme výhradně pro sebe, pokud se domníváme, že jsme k tomu již zralí.
Protože každý máme za sebou velké množství inkarnací a tedy i v časoprostoru zanechané značné množství svých stop, zbytků energií a informací (strašidel), je potřebné je na konci věků všechny posbírat. Vznikly jak naším dávným působením, tak ale třeba i naší násilnou smrtí a podobně. Toto nalézání těchto úlomků a zbytků a opětovné scelení se své duše je standardní součástí výcviku šamanů. Může být i časově náročné, ale je možné to vykonat i rychle bez dlouhého pátrání – pomocí přivolání. Pokud nepotřebujeme zrovna pátrat po tom a vědět, co to kdy bylo.
Proč ty kousky musíme sesbírat?
Protože prostřednictvím těchto astrálních stop jsme dálkově přes časoprostor kdykoliv někým ovladatelní a stát se nástrojem v cizí prospěch.
Opět silně energetizovaní a ve spojení s Matkou i Otcem, ve stavu alfa ladění mozku pronášíme toto volání (po předchozím třířádkovém vyhlášení o vůli):
Všechny úlomky …(mé) duše,
Kdykoliv ztracené,
kdekoliv zanechané,
zpět k sobě volám.
Dávné části mé duše nyní se vyvazují – osvobozují,
zpět … (ku mě) – se vrací,
v jedno se mnou – opět se spojují.
Právě teď!
Dáme krátkou pauzu. Proneseme to 3× za sebou (tři úrovně bytí).
Dáme si pauzu a nazíráme, co se děje a sledujeme, jaké máme pocity. Několik plných dechů. Vnímáme. Další dny pak budeme velmi pozorní, co vše se nám v životě ukáže a projeví, co vše nečekaného ještě budeme řešit.
V tomto okamžiku většinou zjistíme, že stále ještě máme na čem na sobě pracovat a co řešit. Nyní se opět hodí – viz výše: „Ve prospěch … (mého) bytí…“.
Toto svolávání částí a úlomků své duše lze nejdříve zopakovat tak asi až za rok.
Není snadné se stát svatým člověkem.
Ještě důležitá douška,
týkající se „Zaparkování všech svých těl“ popisovaného v samostatné kapitolce o kousek dále. Pokud jsme provedli toto přivolání starých a ztracených úlomků své duše, pak před moduly ukončení práce musíme svá těla správně zaparkovat právě s ohledem na tuto skutečnost. Proto se to o něco dále uváděné „volání“ musí protentokrát modifikovat do podoby:
Všechny části … (mé) duše
kdekoliv se nalézající,
všechna … (má) těla
inkarnace současné,
včetně všech úlomků duše
ze životů minulých,
kdesi dávno ztracených,
ke mně domů – teď!
Tento modul je potřebný především po léčení – kohokoliv. A také po léčení sebe sama, ke kterému dochází během celého postupu zde dosud uvedeném, i jen kterékoliv z částí.
K závěru práce je potřebné konstatovat změnu, ke které již vlastně došlo. Nový stav potvrdit a tím jej stabilizovat. Důležitý je osobní vnitřní postoj, že to již proběhlo, že se tak již skutečně stalo (pravidla „kvantového programování“ reality). Protože ta změna již proběhla na jemné úrovni, právě v energeticko-informačních polích řídících hmotnou realitu. Zbytek, tedy zpětné promítnutí do hmoty, to již je otázkou jen krátkého času. Změna ve hmotě již započala, i když ji prozatím ještě nevidíme.
Jako vše dosud, i toto pronášíme v meditačním rozpoložení mysli – tedy v polotranzu, kdy náš mozek je naladěn na frekvence polospánku (v režimu alfa mozkových vln). Ale stále ještě jsme schopni myslet a mluvit, či konat i jinou potřebnou činnost, dokonce i fyzicky, i když dosud ještě ne tak zcela.
Opět s nádechem do celého těla natáhneme energii a pak s výdechem nahlas a procítěně (vnímáme, jak to námi uvnitř zní) proneseme následující tvrzení (formulováno pro 1. osobu jednotného čísla):
Ze všech úrovní … (mého) bytí,
napříč časem a prostorem,
staré stíny se uvolnily,
stíny se rozpustily.
Všechny stíny
(mé) … tělo – auru – duši – opustily.
Světlo Otce a energie Matky
uvolněné místo zaplnily – opravily.
Tak jest – tak zůstává!
Pozn. 112:
Text je psán univerzálně tak, jak jej většinou pronáším ve své meditaci sám pro sebe. Při řízené meditaci vedením skupiny … napřed všechny vyzvu, včetně upozornění, že mohou i jen mentálně (procítěně vyslovovat jen pro sebe, v duchu) – formulací:
„prociťuj a opakuj si po mě …“ .
V případě závěru léčení konkrétní osoby, tehdy jako součást závěru léčebného terapeutického bloku lze pro klienta text pronášet hypnotickým – sugestivním způsobem a upravit jej, coby „posthypnotický příkaz“ platný pro klienta … Bez ohledu na to, je-li při vědomí, vnímá a poslouchá, anebo mezitím skutečně i usnul. Jeho podvědomí je otevřené a tu informaci přijímá a jeho aurické biopole podle něj všechny provedené léčivé změny přijímá a fixuje je v sobě.
První sloka je zaměřena především k léčení. Pokud se jednalo o práci tematicky jinak zaměřenou, třeba ke konkrétním životním těžkostem, pak je potřebné ji vhodně modifikovat. Tedy rozšířit ještě ve smyslu, že např. „překážky byly a jsou rozpuštěny, úspěšné dosažení cíle se přiblížilo, cíl již je před tebou, tvá cesta je volná“ (což bylo vlastně náplní předchozí a již vykonané práce: například léčení těla, psychiky, či rozpouštění již doznívajících karmických bloků, …)
Důležité je, že prostor po předchozí práci rušení škodlivých programů uložených i v hlubinné paměti duše a také vyčištění od blokujících energetických shluků – ten uvolněný prostor nezůstává prázdný, nýbrž je zaplněn novým funkčním programem od vyšších úrovní bytí – což zajišťuje druhá sloka.
Třetí sloka (nejkratší) – ta pak již vše jen pečetí.
A tak také je – nadále vždy tak bude!
V průběhu celého cvičení jsme sice mohli vnímat a sledovat, kde jsme nechali zaparkované tělo a co se s ním děje – málo kdo to však dělá. Svěřili jsme je pod ochranu Božské Matky a případně i některého hmotného strážce a ochránce hlídajícího klid našeho uloženého těla a víme, že po našem návratu z hvězd bude naše tělo v naprostém pořádku.
V případě první iniciace pod vedením zkušeného učitele se o prvotní bezpečnost jak celého pracovního prostoru, tak i začátečníků má postarat právě on. A pro samouky jsou ty potřebné vědomosti k ochranám sepsány v následujících „Dodatcích“ v kapitolách „Rituální prostor“ a „Spolupráce s pomocníky“.
Avšak po našem letu vesmíry a plnění svých čaker energií a světlem, které na nás ve všech úrovních (tělech) léčivě působily, nyní nastává čas návratu zpět k jeho plnému ovládání v běžném provozu. Jedná se o několik dílčích modulů následujících po sobě.
V této hmotné realitě se naše tělo skládá kromě fyzického korpusu – biorobota, také ze silových polí různých vibračních hladin … několika dalších těl.92) Sice v celém našem těle i prostoru kolem nás se prolínají (asi jako bychom měli v rukou zapnuto současně několik zvonících mobilů), ale zároveň mnohé literatury je popisují nepřesně jako „vrstvy“ „na sobě“ (pod dojmem jejich běžně viditelného dosahu je popisují jako-by „cibuli“). Je zbytečné při návratu z cest s těmito těly pracovat individuálně – nicméně jsou „rozlítnutá“ prostorem (roztažená) a potřebujeme je stáhnout a zaparkovat opět ve funkční harmonický celek. Abychom později, až půjdeme po ulici či budeme řídit auto, neplavali přitom celým vesmírem.
Doporučuji při tom užít toto gesto: ruce s prvním veršem uvolněně zvedáme nad hlavu a roztahujeme (do polohy Y), dlaně otevřené a prsty mírně roztažené – necháme je tak. Současně se zahájením posledního verše prsty a dlaně sevřeme v pěst – jako když jsme právě něco uchopili. Se závěrečným slovem „teď!“ a prudkým výdechem je pak zároveň přitáhneme pevně dolů k tělu tak, že obě předloktí i se sevřenými pěstmi zkřížíme na prsou do pozice písmene X.
Uvědomíme si – „jdu zpět k plnému ovládání svého těla“, uvědomíme si okolí a tlak podložky pod tělem (židle, zem, deku), nadechneme se a s prováděním gesta prohlásíme:
Všechny části … (mé) duše
kdekoliv se nalézající,
všechna … (má) těla
inkarnace současné,
ke mně domů – teď!
Otvíráme oči, nadechneme se, ruce uvolníme.
Uvědomíme si: „jsme plně spojeni se svou současnou fyzickou realitou“.
Pozn. 113:
Pokud máme náhodou pocit, že nejsme ve své kůži a stabilní, tzv. „v pohodě“, mohlo se stát, že některé tělo se nám zatoulalo někam dále a nestíhalo se vrátit. Kdysi jsem byl toho svědkem, ale jednalo se o výjimečnou záležitost a také o vědmu s mnoha dalšími schopnostmi a jedno ze svých těl skutečně měla v okamžiku běžného probouzení ještě v pilné práci v jiném prostoru – takže se její těla poskládala v „nepřesném pořadí“. Což hned poznala podle svých podivných pocitů.
V tomto případě je nutné si stoupnout, s výdechem nadskočit se současným rozhozením rukou vzhůru – s myšlenkou, že všechny své „aurické vrstvy“ najednou vyhazujeme nahoru (jako když náruč papírů či prádla). A jak dopadáme dolů i s rukama ponechanýma zvednutými nad hlavou – necháme svá jemnohmotná těla na sebe znovu spadnout – a pak již v klidu opět své ruce stáhneme zkříženě na prsa. Nyní již budou jednotlivá těla správně poskládaná. Hluboký nádech a výdech – je opraveno.
Pozn. 114:
Z vlastní zkušenosti vím, že když jsem po hodinovém léčebném působení mé léčitelky na mé tělo vstával z lůžka, tak jsem byl „dost mimo“. A musel se „zatáhnout“ zpět. Doprovázel jsem to jednak gestem a jednak hlasitým dechovým projevem (prudký výdech), zbytek mentálně. Protože ona na mne působila také v transu, ve kterém se stále ještě pohybovala, tak jsem ji tím často nechtěně polekal.
Naše aura po ukončení těchto meditací je značně rozšířená v prostoru kolem nás. Vyjít takto hned ven na ulici – sice tělem projdeme, i když auru máme na šířku celé ulice. Avšak zároveň budeme s naší aurou jako s koštětem vymetat všechna zákoutí a budou se na nás lepit všelijací nechutní astrální pidivajzlíci, pro něž jsme v tomto okamžiku vítaná energetická pochoutka, přímo chodicí bufet.
Proto je dobré, ještě ve svém dosud aktivovaném stavu posílit povrch své aury, preparovat a zpevnit. Proběhne to postupně na několik fází tak, jak je dále uvedeno. Řídíme se svým dechem. V každé fázi je samostatné gesto i prohlášení. Vizualizace je v souladu s daným vyhlášením.
I když budeme po bocích vedle sebe pohybovat nataženýma rukama (uvolněnýma, ne napnutýma), jako bychom „mávali křídly“, s prsty volně roztaženými jako peřím křídel, uchováme si v mysli při tom myšlenku, že se to děje po celém obvodu (a povrchu) naší aury. Tedy jako by ta naše „peříčka (prsty)“ byla roztažená plně kolem nás, až i dopředu i dozadu – kompletně dokola kolem nás. Mysl a představa to zvládne, když nad tím nebudeme přemýšlet … stane se tak.
Ke zpevnění povrchu celé aury mentálně použijeme diamanty.93) Vizualizace odpovídá slovnímu vyjádření a vnímáme, jak se tento z nebes na nás sypající se „diamantový prach“ nalepuje na povrch naší aury a celý povrch aury se tím vytvrzuje. Světlo nebes k nám nezkresleně odevšad proniká a na povrchu naší aury si ta havěť tak akorát obrousí zuby jako na brusném plátně.
Doprovázíme gestem, pohybem obou rukou – od shora ze vzpažení nad hlavou – podél boků až k upažení – roztažené prsty zároveň kmitají a chvějí se (napodobují padání a rozsypávání tohoto prachu po povrchu aury). Pronášíme:
Démantový prach z nebes padá.
Auru plní – povrch zpevňuje.
Při tom si představujeme, jak zároveň se shůry padajícími drobnými jiskřícími diamanty se na nás sype i zlatý a stříbrný prach v podobě světelných fotonů. Ty naplňují a posilují celou naši aurickou bublinu. Nejhustěji nasycený je pak povrch aury – zářící jiskřivý pancíř zpevněný diamanty. Odolný proti nežádoucím vnějším vlivům a zároveň propustný pro posilující Božské světlo.
Pozn. 115:
Podpora (posílení) aury zlatým a stříbrným světlem má svůj silný ochranný magický i praktický význam ve frekvenčním ladění.
Ve starém Egyptě bylo stříbro považováno za kosti bohů, zlato pak za maso těla bohů. Cennější tam tehdy kupodivu bylo právě to stříbro.
Další fází je uhlazení povrchu aury a vyhlazení ještě různých nerovností povrchu, aby celá aura měla opět jednolitý a hladký povrch, na kterém se nemůže nic uchytit. Vytváříme tak vlastně pevné aurické vejce, s pevnou jiskřivou, odolnou a hladkou skořápkou.
Opět použijeme gesto: nyní s pozvolným nádechem zvedáme ruce s roztaženými prsty až nad hlavu dvěma širokými oblouky (vpravo a vlevo), s představou zevnitř uhlazování povrchu aury – všude po obvodu kolem celého těla. Opět se stejným vědomím současného uhlazování po celém „kruhu“ povrchu … jako v předchozím kroku.
Nahlas prohlásíme:
Auru uhlazuji.
Protože naše aura byla během cvičení hodně otevřená a v jejím prostoru bylo provedeno mnoho změn, je potřebné ji ještě uzavřít.
Gesto pohybu rukou tedy nad hlavou pokračuje dále – přes hlavu je překřížíme a stahujeme před tělem dolů až tak do úrovně břicha (pravá ruka „zavírá“ po levé straně těla a levá naopak) – s vizí zavíraných dvoukřídlých vrat.
Provádíme s výdechem a nahlas přitom pronášíme mantru:
Auru uzavírám.
Pocitově to působí, asi jako když zevnitř zavřeme dveře domu, nebo třeba divadla (anebo lze symbolicky přirovnat k zabalení výrobku k expedici).
Naše aura je stále ještě velmi rozšířená, roztažená. Proto je nutné opět provést to co jsme již zkoušeli na počátku všech cvičení, zpevnit auru jejím stažením – zároveň s prudším výdechem na konci (jak to půjde).
Protože předloktí máme právě překřížené někde dole před břichem a směřují jakoby dolů (vytváří tak písmeno X) – využijeme toho. Dovnitř k tělu je nahoru přetočíme, jako když zavazujeme uzel. Ruce se zároveň při tom opět překlopí (překříží) vzhůru až před naši hruď opět do podoby X. S tím zároveň i sevřeme obě ruce v pěst. Prohlásíme při tom:
Auru na optimum stahuji – teď!
Zároveň tím provádíme částečné „ufouknutí přetlaku“ energie z aury do prostoru zde – na místě naší meditace. Podrobněji to bylo již vysvětlováno při stahování aury v kapitole „Začínáme / Ukotvení a zpevnění aury“ a budeme se k tomuto cvičení ještě vracet i v Doplňcích.
Někdo svůj optimální rozměr zná, někdo ne. Lze si nyní dát i rozměr 90 cm, jak jsme již použili ve zmíněné kapitole „Začínáme…“. Navíc aktivita … naplněnost naší vnitřní baterky neustále mírně kolísá. Proto si s „přesným“ rozměrem nedělejme starosti a ponechme přesnou míru stažení na inteligenci aury samé (slovo „optimum“). Důležité pro nás je, že jsme trochu té energie z naší aury odfoukli, „upustili z balónku“ a povrch aury již není tolik napjatý, ale je trošku měkký, poddajně pružný a pevný (právě podobně jako u nafukovacího balónku). Již nejsme přetlakovaný papiňák bez pojistky.
Pozn. 116:
Tyto jednotlivé fráze mohou být vysloveny zvolna nebo i rychle po sobě, záleží na trénovanosti. Ta gesta mohou i nemusí být. To si již musí procítit každý sám, individuálně.
Po předchozím zpevnění své aury je velmi potřebné se ještě ukotvit ve hmotě, tedy propojit se Zemí. Jinak ještě hrozí jev charakterizován úslovím „ustřelili mu kecky“.
Po ukončení práce a uzavření všech dosud otevřených meditačních modulů a návratu vědomí ke svému tělu, i stažení a zpevnění své aury, okamžik vyčkáme a prodýchneme se. Vrátili jsme se časem a prostorem zpět a své tělo vnímáme opět plně a pod svou vládou, vědomou kontrolou, víme kde a kdy jsme. Pokud již nic jiného naléhavého nemáme k vykonání, tehdy nadešel okamžik ukotvení se a setrvání ve svém dalším spojení s Matkou Zemí – jež nám poskytuje základní servis těla i pomoc a stálé dodávky energie. Po letu kosmem se v ní a jejím prostoru musíme opět trvale a pevně ukotvit.
Vědomí koncentrované v srdci opět přesuneme v tom okamžiku dolů pod sebe, hluboko, až do středu planety Země a znovu nahlas oslovíme Bohyni Matku Zemi:
Božská Matko –
a jakmile pocítíme, že už jsme celí u ní, v jejím krystalovém srdci, s výdechem dokončíme své kotvení prohlášením:
– v Tobě se kotvím.
Pak vědomí zároveň s nádechem zvedneme ihned vzhůru pod sebe – do země pod naše chodidla, do hloubky asi na dlaň (cca 10 cm). Zastavíme se vědomím tam (koncentrací) a s výdechem se stabilizujeme (ukotvíme) zároveň se slovy:
Tělo uzemňuji.
S dalším nádechem pak svou pozornost (vědomí) přesouváme do svého srdce a v tomto okamžiku můžeme použít i doprovodné gesto: otevřené dlaně s volně roztaženými prsty složíme na svém srdci (dolní polovina hrudní kosti). Pomáhá to uvědomit si srdce – místo svého soustředění – někde tam v oblasti zvané hrudája.
S výdechem vyslovíme:
Energii a sílu mi dáváš,
vibrační úroveň mého těla
na potřebné výši stále udržuješ.
(Případně stačí vyslovit i jen první řádek.)
A následně vědomí již jen zlehka posuneme ještě výše, až ke krku – a prsty se zlehka dotkneme spodní části krku, někde tam, kde se u krční jamky nad hrudní kostí setkávají klíční kosti. Je to oblast Višudha čakry, ovládající naši schopnost komunikace, víru i osud.
Prohlásíme:
Podporu a ochranu
stále mně poskytuješ.
A z korunní čakry vnímáme opětně vytrysklou temně rudou energii Matky Země a necháme ji po sobě volně stékat na ramena a záda a dolů po těle, opět až k zemi. Tento kouzelný plášť naší ochrany splývající až na zem zároveň doprovázíme gestem pravé ruky nad hlavou. Uděláme nad sebou pravou rukou jako když kroužek doprava ve směru hodinových ručiček (kdybychom měli hodinky položené na hlavě ciferníkem nahoru) a následně s lehkým překrutem ruky a pohybem symbolicky dolů a opět doprava až za záda, jako bychom kolem sebe zavinovali tento kouzelný plášť ochrany a síly i s fixací – slovy:
Vůči zlým úmyslům
v plášť neviditelnosti mě halíš.
Tak jest – tak zůstává!
Tato slova je možno doplnit vizualizací přehozeného pláště, zapnutí u krku a zahalení se. Tento neviditelný královský magický plášť bude dále po nejbližší čas zajišťovat naši nedotknutelnost a hlavně neviditelnost ze strany různé astrální dravé havěti. Neboť v tomto okamžiku vysoké aktivace naší aury velmi svítíme a byli bychom zdaleka viditelní a přitahovali tak jejich zbytečnou pozornost.94)
Pokud jsme prováděli něčí léčení, tedy přesněji jsme byli poctěni tou možností někomu potřebnému pomoci, musíme si být vědomi zásadního omezení, které vždy musíme respektovat. Je to kon svobodné vůle duše a také kon respektování životní cesty té bytosti. Tedy pokud třeba z karmického důvodu je chronicky nemocen a má si něco odpracovat anebo poznat a …, tak přestože již přišel a vědomě by chtěl pomoci a žádá o pomoc – víme my, jestli je to již povoleno i v plánu dalšího osudu té duše? Každý léčitel si musí napřed na „nebesích“ zjistit, zda daná konkrétní pomoc je povolena.
Pokud ne (pozor na své ješitné ego), pokud bude provedeno i zázračné vyléčení – problém se nemocnému možná již nevrátí – avšak léčitel na sebe přivolal značný problém. Třeba rozbitím nezrušitelné magické smlouvy.
Bezpečným řešením této otázky je, že nedáváme svou energii a posloucháme intuici a jsme jen pouhými prostředníky. A hlavně poprosíme, oslovíme Otce Nebeského a Matku Zemi o léčení té dané osoby v jejím problému „…popis…“ s podmínkou – že „ …je-li to v souladu s plánem její duše a jejího osudu a v souladu s vůlí Otce Nebeského, tak… “. Jedná se o tzv. podmíněné programování, tedy napřed se vyslovují podmínky, pak co se má dít, případně co se má stát, není-li to možné (programátoři znají) … koncentrovaná energie někam musí dojít ku pomoci.
V tom okamžiku přes nás jde energie Matky Země i světlo Otce Nebeského – přesně tam kam má a tolik, kolik je potřebné. My se tím tokem necháváme vést a jen reagujeme, intuitivně směřujeme své ruce i myšlenky na poskytovanou pomoc. Víme, že my jsme jen hmotným nástrojem tady a teď, pouhým prostředníkem Vůle Otce. Na protékající energii a světlo reagujeme, s jejich zdroji se domlouváme a je ve prospěch nemocného o pomoc prosíme. My jsme pouze rourou a potrubím tohoto toku pomoci. Dílo je konáno někým mocnějším než jsme my, byť naším prostřednictvím (a pouze za tento náš kvalifikovaný čas nám patří odměna – ta síla a moc nebyla naše vlastní).
Až své působení ukončíme (že ten okamžik nastal – poznáme), odpojíme se od protékajícího proudu (odpojujeme se my, neodpojujeme klienta od jeho léčení, které bude ještě i dále probíhat podle vyšší vůle a potřeby i bez nás) a děkujeme v duchu (mentálně) jak klientovi, že nám dal svou důvěru, tak především Otci Nebes a Matce Zemi za pomoc poskytnutou ve prospěch této potřebné bytosti. A svého klienta předáme do této nejvyšší péče slovy:
Otče náš a Matko naše
do vaší péče a ochrany
nyní odevzdávám … (jméno léčeného).
Tvá vůle se staň.
Právě teď!
Tak jest – tak zůstává.
Neboť nejsme to my, kdo léčí, není to naše energie, my jsme pouze prostředníky. Formy odpojení a další potřebné kroky (manipulace, gesta a pod.) jsou již záležitostí té které výcvikové školy.
Víme, že dotyčný klient dostal maximum toho, co mohl obdržet (ta energie tekla kolem nás, mohli jsme ji vnímat), nadále zůstává pod další potřebnou vyšší ochranou a pomocí. A co je důležité, my jsme do jeho karmických vztahů nezasahovali – zbytek již je mezi klientem a Otcem nejvyšším v míře takové, jak je potřebné.
Toto odevzdání se užívá při léčení anebo při obřadu v něčí prospěch. Pronáší se v okamžik podle situace, na závěr přímého působení. Nejpozději však před moduly děkování, propouštění pomocníků, závěru a odemykání (viz dále).
Můžeme ještě vše stvrdit a dílčí připojenou pomoc uzavřít jakousi tečkou, pro koho jsme vše, celý obřad vykonali. Ještě než začneme děkování podle veršů následující kapitoly. Završíme slovy:
Otče náš a Matko naše – vykonáno jest.
Co bylo vykonáno,
do vaší péče a vám je (bylo) vše odevzdáno.
Právě teď!
Tak jest – tak zůstává.
Tímto se od aktuálně vykonaného díla odpojujeme a to již bude dále probíhat tak jak má. My u toho nebudeme překážet. Jen bychom to ještě pokazili. My dále budeme reagovat pouze na to, co bude zase aktuální a potřebné.
Po tomto následuje pouze děkování.
Navázané spojení s Matkou Zemí a Otcem Univerza nebudeme rušit. Kdykoliv se nám pak snadněji daří navázat s nimi spojení. Podruhé je to vždy mnohem snadnější. Kdysi zavřené okno je již nastálo otevřené – jen je potřeba jej v tom stavu udržovat.
Nyní jimi v meditaci posíleni, i dále setrváváme pod ochranou vysokých energií a sil. Napojeni na nekonečné zdroje síly a lásky a pod jejich vysokou ochranou (pokud si to napojení budeme stále ve svém srdci držet), se můžeme vydat za svými dalšími povinnostmi všedního dne. Chovejme se tak, aby ten, kdo nám poskytl tyto dary na naši další cestu, mohl být na nás hrdý.
Okamžik poděkování:
Otče náš a Matko naše.
–
Děkuji za vaši pomoc.
Děkuji za všechny dary.
Děkuji za dar dnešního dne.
Spojen s vámi zůstávám.
–
Tak jest – tak zůstává!
Lze případně ještě pokračovat i jiným duchovním cvičením anebo další duchovní prací. I podle jiných výcvikových škol. Nebo si také stanovit dnešní plán. Pak zbývá již jen vstát a úklonou také poděkovat přitékající energii ze směru, kterému jsme seděli čelem. Neboť nás po celou dobu naší meditační práce tato po povrchu Země tekoucí energie podporovala a posilovala (za denního světla bohatství všeho druhu přitéká od východu, za tmy pak ze severního směru přitéká moudrost).
Uchopíme případné pomůcky a uvolníme celý prostor podle návodu v kapitole „Rituální prostor – uvolnění prostoru“.
Malá douška na závěr
Pro úspěšné a pevné udržení tohoto již navázaného kontaktu – spojení s Matkou Zemí a Otcem Univerza, je doporučeno tomuto cvičení (vnitřnímu obřadu) se věnovat přibližně jednou týdně. To je zkušenost mnoha civilizací … pravidelné navštěvování chrámu.
Tedy jednou týdně věnovat asi hodinu času sobě a svému vnitřnímu spojení se sebou samým a sjednocení se s Matkou Zemí a Otcem Univerza. Může ti někdo pomáhat – hlídat čas a předčítat ti verše litanií – ale to hlavní, tvůj prožitek a kontakt onoho spojení – to je jen v tobě a na tobě. Nic nesmí ležet mezi tebou a Otcem Nebeským (jak jej kdysi nazýval skutečný učitel světla Ježíš).
Ani kněz ne,
ani svatá kniha ne,
ani vykladač písma ne,
ani umělá inteligence ne!
Když znáš a máš takové silové místo (výronu pozitivních telurických sil), je to pro tebe skvělé. Nemusí to být jen oficiální chrám95) – stačí i jen kámen u cesty, kde můžeš usednout. A taktéž i místo doma upravené, např. domácí oltář „předků“ – i to je dobré.
Cestu znáš – zbytek je již jen tvůj.
Vysvětlivky pod čarou:
92) … Různé výcvikové školy a literatury je popisují po svém způsobu, např.: fyzické (hmotné); energetické; emocionální (psychické); mentální; informační; duševní; duchovní … a mají i své podkategorie.
93) … Jsou čiré podobně, jako ve východních kulturách vysoce ceněné a oblíbené křišťály, ale oproti křišťálu jsou tvrdší.
94) … A matrix inverzního (destrukčního) vesmíru o nás stejně již dobře ví, že se mu opět jedna duše vymanila z jeho moci. A bude se snažit nějakými kličkami nás nalákat zpět. Často i formou „mocí obdařeného“ v jeho systému. Tomuto lákadlu – iluzi své výjimečnosti podlehne mnohé srdce, jež není dokonale čisté. Dokonce takto podlehly i mnohé uměle vytvořené národy, počínaje tím „nejstarším“ zapsaným.
95) … V naší krajině pohříchu většina silových míst našich dávných předků byla člověku uloupena a přeměněna na svatyně satana – s líbivým maskováním. A ten není tolerantní, jako tomu bývá u védských národů. Proto dokud ta místa a stavby na nich nebudou očištěny – do cizího chrámu svou víru nevnášej.
Motto:
Jednou vyzkoušet je lepší než o tom stokrát číst.