---

2024

---

Vstup

• aktuálně

• bude

• bylo

Rozpravy

• témata

Rukopis

Zdraví

Odkazy

Sbírky

• texty

• media

• prezentace

Archív:

• r. 2024

• r. 2023

• r. 2022

• r. 2021

• r. 2020

• r. 2019

• do 2015

Kontakt

---

Cesta zažehnutí světla
Návod návratu k sobě domů, aneb průvodce výcvikem.
(autorský rukopis)

Rituální prostor

(vymezení)

Zveřejněno: 25.11.2023
Poslední korektura: 03.04.2024

---

Rituální prostor

Každý prostor či místo, kde konáme jakoukoliv duchovní práci, opakovanou i jed­norázově, je potřebné napřed řádně připravit a očistit. A před vlastní prací také uzam­knout proti vnějším a rušivým vlivům. Lze rozlišit několik různých typů prostoru a ta­ké hladin a účelu užití.

Jednak je tu nejniternější svatý prostor – naše srdce a mysl, kde se odehrává to nejdůležitější – přímá komunikace s Bohem. Srdce i mysl čistíme a připravujeme dlou­hodobými tréninky a cvičeními. Každá výcviková škola má své osvědčené metodiky. Dále je to naše tělo (tělo je chrám duše) a oděv. Proto různé systémy používají nej­různější metody přípravy a očisty těla. Od stravy a půstu, přes rituální koupel, zvláštní oděv pro danou příležitost a další přípravy. Již tímto vždy začíná vlastní obřad, i když jsme zatím ještě doma. Proto od tohoto okamžiku zahájení příprav je nutno se vždy plně soustředit na vše, co vykonáváme, a v mysli i srdci držet lásku, víru, pokoru a oddanost. Prostě řečeno – naladit se.

To však neznamená, že dobrou práci nemůžeme konat, pokud toto vše ještě není připraveno. Již Ježíš říkal „čistému vše čisté“. Znamenalo to, že pokud jsme uvnitř své duše již pročištěni a připraveni, tedy máme již něco natrénováno, a hlavně náš úmysl je „čistý“, můžeme konat i bez dalších složitých příprav a oblékání speciálního roucha a jiných přípravných rituálů. Neboť „Bůh je již v našem srdci stále přítomen a stále vše kolem nás pročišťuje svým jasem. Tehdy stačí i jen jedním výdechem odfouknout vše špatné kolem nás a jediným hlubokým a vědomým nádechem jen ještě více zkoncen­trovat vědomí Jeho přítomnosti v nás. A již lze konat.

Dále to potom je venkovní prostor. Tedy místo, místnost, ale i chrám či příroda. Je potřebné si uvědomit, zda je to prostor pro podobný účel vyčleněný, opakovaně používaný, a tedy již do jisté míry užíváním připravený, aktivovaný a od okolí oddě­lený a ochráněný, anebo bude použit poprvé. A zda poté bude již užíván pouze pro obdobné účely (třeba posvátný háj), anebo zůstane volný a přístupný k obecnému užívání.

Také nutno vzít v úvahu, zda celá práce bude vykonávána jedincem, malou sku­pinou, nebo velkým shromážděním. To vše má vliv na další potřebné rituály.

Pozn. 117:
Pro potřebu čtenářů je zde uvedeno několik postupů, který kdo kdy použije již záleží na něm. Důležité je si uvědomit, že mají vždy svou počáteční (za­hajovací) a i ukončovací fázi, které rámují vše, co se mezi nimi děje. Tedy zajišťují ochranu nad účastníky a dílem. Pokud použijeme i několik různých postupů, které podle jejich počátků jsou do sebe určitým způsobem vnořeny – pak ukončování a rušení „závor“ musí probíhat v opačném sledu a nepře­skakovat. Je to stejné, jako u vnořování programových modulů do sebe při programování počítačů.

---

Vymezení a zajištění prostoru

Vždy před zahájením jakékoliv operace podobného charakteru (obřad, magický úkon, duchovní cvičení) je potřebné vymezit a připravit si celý prostor. Přípravný rituál může být různě komplikovaný podle toho, co zamýšlíme vykonat. Pak se samozřejmě prováděný rituál řídí příslušným předpisem jako součást obřadu. Protože celý program (obřad) kdysi připravil některý z dávných mistrů a nemáme důvod pochybovat o jeho účinnosti (jinak bychom jej neprováděli), v tom případě se raději budeme držet celého postupu.

Na tomto místě je vhodné si připomenout příběh – legendu o obřadu kdysi vy­konaném při vymezení městských hradeb a bran budoucího věčného města Říma. Poučení z této legendy: vymezení prostoru je dílčí obřad a velmi důležitá součást každého většího díla, které připravujeme. Pokud se vymezení nezdaří, či je něčím narušeno, pak ani nemá cenu v čemkoli dalším dále pokračovat.⁹⁶⁾ Musí se to pří­padně vykonat celé znovu a řádně a ve vhodnější okamžik.

Co ale konat, pokud to vše ještě neznáme, anebo se pouštíme na pole námi do­sud neprobádané? Anebo když se nechceme držet postupů spojených se systémy, ke kterým již nemáme důvěru? Anebo informace o přípravě místa jsou ztracené (prostě nebyly v pramenech popsány z důvodu, že „přeci je každý zná …“.

Pozn. 118:
Uvědomme si, že věci samozřejmé, které se na počátku neuvedou (nezopa­kují), se později vždy stanou zdrojem chyb a neporozumění, které v budouc­nu přerostou v problémy velké.
(zkušenost kantora z výuky žáčků)

---

Nádech před přípravou

Aby celková příprava proběhla co nejlépe, je potřebné ještě před vlastním za­hájením tohoto „před-obřadu“ posílit sebe sama a aktivovat svou sílu. „Natáhnout do sebe energii.“ Pokud již máme něco natrénováno a zvládáme „rychlé spojení s Matkou a Otcem“, použijme je. Protože již propojovací kanály máme vytvořené a neustálým užíváním jsou aktivní, stačí k tomu i jen jeden jediný vědomý hluboký nádech – viz kapitolu „Prémie pro každý okamžik“. V ten okamžik svým náhlým rozsvícením se se všem duchům v okolí podstatně zviditelníme. Hned jim bude zřejmé, jakými silami vládneme, a že se bude komunikovat na mnohem vyšších úrovních, než je jen pouhá materie. Nám se tím rovněž posílí intuice. Neboť vnímání prostředí a všech okolností a náznaků z astrálu bývá v tom okamžiku rovněž důležité. Tato zvýšená citlivost nás optimálním způsobem v daném místě i okamžiku vede.

---

Genius loci v místě dosud nepoužívaném

Pokud budeme zamýšlený obřad konat na místě vybraném právě k tomuto účelu, ale jinak veřejně přístupném a volném, jakým pak má prostor opět zůstat, je vhodné napřed po příchodu na místo pozdravit a oslovit „genia loci“ onoho místa a požádat jej o svolení a případně též požádat o pomoc v našem díle. Toto oslovení neprovedeme přímo uprostřed budoucího magického prostoru, nýbrž se stavíme trochu bokem, nej­lépe u příchodu na místo a čelem ke středu tohoto místa, kde nyní právě cítíme a ctí­me pána tohoto prostoru (stojíme v „bráně místa“).

Doporučuje se také na tomto místě, někde bokem poblíž, zanechat duchům toho místa malý obětní dar. Je potřebné s tím dopředu počítat a pro jistotu s sebou nosit vždy něco vhodného a přijatelného, tvořícího příznivou náladu (např. ostré koření určitě není vhodné).⁹⁷⁾

Položíme připravený dárek na vhodné místo se slovy:

Dar pro Vás, bytosti tohoto místa.

Pak se postavíme, čelíme ke středu prostoru a zvoláme:

Ochranný duchu a strážci tohoto místa,
genie loci a všichni jeho obyvatelé.
Jménem Otce Univerza,
já … jméno
vás žádám o otevření prostoru,
a svolení a podporu k obřadu,
který zde vykonat mám.
Děkuji.

Chvíli počkáme, nadechneme se, soustředíme se ve svém srdci, sledujeme a pozorně vnímáme své pocity.

Pozn. 119:
Pokud by se po tomto oslovení genia místa dostavil náhlý prudký pocit ne­souhlasu, tak je nutné respektovat tuto vůli. Místo nutno zanechat čisté tak, jak jsme je našli, dar již ponechat na místě, a s pozdravem odejít. Avšak pokud se již při výběru místa budoucího obřadu řídíme intuicí, k této variantě ani nedojde. Toto zkoumání konec konců můžeme provést ještě dří­ve dálkově, než místo konání definitivně určíme a přijdeme tam s veškerým svým vybavením.

Pozn. 120:
Někteří specifičtí duchové vázaní k místu (hlavně gnómové), obvykle poža­dují peníze, ale uznávají jen stříbro a zlato. Moderní náhražky je akorát ro­zezlí. Proto lze doporučit raději něco jiného, co na místě není až tak moc obvyklé. Např. trocha surového tabáku, nebo čokoláda… Obaly používat jen ekologicky vstřebatelné – raději vůbec žádné.

---

Při odchodu pak samozřejmě je potřebné také poděkovat duchům místa za je­jich vstřícnost, pomoc a případně je propustit ze služby (pokud jsme je předtím anga­žovali ke spoluúčasti na našem díle). Případně ještě znovu na stejném místě zanechat dárek, či úlitbu.
Na tyto dary je potřebné dopředu pamatovat při přípravě všech nutných rekvizit.

Na místě jsme svou činností soustředili značné množství energie, která tak rychle nemizí a s námi neodchází. Je vhodné ji věnovat „geniu loci“ a ostatním bytostem, jež tam také přebývají – slovy:

Genie loci tohoto místa
a všichni jeho obyvatelé.
Za vaši shovívavost, trpělivost
a pohostinnost vámi projevenou,
veškerou energii zde vám na oplátku,
k vašemu užitku a prospěchu ponechávám.
Děkuji a v míru odcházím.
Sváhá

Jaká použít slova většinou vyplývá ze situace na místě samém. Je potřebné se řídit intuicí. Přirovnám tuto situaci k účelovému setkání s někým známým na ulici. Je nutno jednat slušně a korektně. I když tyto bytosti jsou pro většinu z nás neviditelné. My taky, až jednou odložíme hmotný bioskafandr duše zvaný tělo, tak také nebudeme v hladině hmoty tak snadno k vidění.

---

Rituál pro běžně používaný prostor malý i velký, uzavřený i otevřený

Pokud konáme standardní činnost a na místě k tomu obvykle vyhrazeném, větši­nou postačí krátký udržovací zahajovací obřad. Může být několik různých verzí a mo­hou se od sebe různě lišit – podle okamžitých podmínek.

Můj standardní rituál bývá následující. Vstoupím do místnosti – ideálně překročit práh pravou nohou, a zavřu za sebou dveře. Zanechám případně u dveří papuče a vše nepotřebné a bos vstoupím do středu místnosti se vším, co budu potřebovat. Pokud to lze, snažím se, abych z jakékoliv příčiny později nemusel odbíhat a přerušovat práci a své plné soustředění. Snažím se řídit též zásadou „co nemám, nebudu potřebovat“.
Nebývá vždy nutné vykonat vše přesně na chlup podle původního scénáře, pro napl­nění cíle bývá mnohem důležitější čisté srdce, otevřená a klidná mysl a jasný záměr. Pak je také povolena i rozumná míra improvizace. Nezapomeňme, že i astrologická situace se neustále mění a důvěřujme svému průvodci, svému „vyššímu já“. V důle­žitých okamžicích nám vždy i pomáhá. Často za nás, a nejednou, leccos uhladil, do­konce třeba pro okamžitou nevhodnost dal zapomenout něco učinit – prostě klid, ne­stresujme se. I rutinu je nutno trénovat se stejnou lehkostí, jak vždy jednou budeme konat.

Položím co právě nepotřebuji, roztáhnu deku… a postavím se doprostřed.⁹⁸⁾ Za denního světla se stavím čelem k východu, za noční tmy čelím severu. Zklidním se a sepnu ruce na prsou a krátce hlavou provedu mírnou úklonu. Zdravím tak přítom­nost a poddávám se momentálně tekoucímu proudu energie.⁹⁹⁾ Pak provedu počá­teční výdech a nádech s natažením síly a eucitu lásky, energie a světla (viz kapitola „Neustálé plnění energií“). Případně i „Zklidnění mysli a její pročištění“ eventuálně i „Koncentrace v sobě samém“ … uvedeno tamtéž.

Následně pak s gestem a nataženou pravou rukou vykonám celým tělem tři kruhy (otáčky) doprava ve směru hodinových ručiček. Bez ohledu na denní dobu, začínám se otáčet vždy od východu.

1. kruh:
Vytrčím vodorovně pravou ruku východním směrem, držím ji volně napnutou v úrovni ramene. Dlaň pevnou a obrácenou prsty nahoru a malíkovou hranou natočenou ven z kruhu, jako když ruka tvoří radlici pluhu. Otáčím se doprava za rukou a nahlas při tom vyslovuji mantru:

Čistím tuto místnost. ¹⁰⁰⁾

Pozn. 121:
Pokud by se jednalo o větší prostor venku, dosud nepročišťovaný, nebo si­tuace si toho žádala, projdu napřed s rituální metličkou tento vymezovaný kruh po jeho obvodě (opět dodržuji směry obcházení doprava ve směru to­čení hodinových ručiček). Vymetám prostor točením metličky ven z kruhu. Směr obcházení je vlastně dán směrem oběhu Slunce kolem nás a také po­hybu vrženého stínu zapíchnuté tyče slunečních hodin.
Tento větší kruh procházím po jeho obvodu z místa brány celého vymezo­vaného prostoru. Pokud jsem však započal uvnitř ze středu vymezovaného kruhu, pak obejití je delší o pravotočivou spirálu, kterou vykonám z počátku, abych se tak dostal až k vnějšímu kruhu, který musím obejít a uzavřít. Pak se zase vlastně vracím zpět ke středu – opět ještě jedním okruhem (spirá­lou), stále postupuji stejným směrem.
V případě hodně velkého prostoru, který by bylo komplikované a časově ná­ročné v tomto okamžiku celý obcházet po obvodu, pak v časové nouzi pro­vádím vymezení hranice a očistu mentálně, symbolicky, ze středu místa. Po celou tuto dobu pohledem sleduji perimetr (vnější obvod) vymezovaného „pozemku“, jako bych po něm právě fyzicky kráčel.
Řeč je stejná, lze pronášet i mentálně. Pokud známe jiné očistné mantramy (mohou být i delší), můžeme je také používat.
Úkol pro čtenáře:
– meditovat o efektu a smyslu spirál a vlnovodů a přijít na to, co se tím vy­volává a jak fyzikálně působí.

2. kruh:
Stojím přibližně uprostřed místa. Pravou paži ve sklonu cca 30 až 45º zvednutou nahoru tak, aby dlaň byla výše jak hlava. Povolím napnutí paže (mírně pokrčím) a dlaň přetočím takřka vzhůru, volně, bez křeče. Prsty mírně roztáhnu a slabě pokrčím – v gesto pozývání Otce, který se na nás z nebes dívá. Vzhůru zvednutým pohledem se dívám na ruku. Opět se točím v kruhu za pravou rukou a pronáším mantru:

Bohu do ochrany dávám tuto místnost.

3. kruh:
Pravou paži opět napnutou skloním šikmo dolů před sebe (cca ve sklonu 30º od ho­rizontály) a dlaní otočenou k zemi s prsty u sebe napnutými (celá ruka vlastně koná funkci meče, či vysílá paprsek světla) a vykonám („kreslím“) po obvodu kruh se slovy:

Uzamykám tuto místnost!

Pozn. 122:
Lze použít i skutečný normální či krátký meč, anebo athame (svěcená rituál­ní „dýka“). Ten nástroj je pak nutno skrýt do pochvy, pokud zůstává v kruhu a odkládáme jej buď na zem za svoje záda, anebo lépe složíme před oltář – nikdy na zem. Neměl by být použit během rituálů k ničemu jinému, než ku obraně kruhu před vnějškem, namířením proti démonickým silám snažících se narušit klid obřadu. Platí pro menší prostor, když člověk je sám.
Pro vymezení ochranného kruhu lze použít stejným způsobem i hůl, ta se však nemá pokládat na zem, ale měla by pak zůstat po celou dobu o něco opřena, či zapíchnuta v zemi.
Pro případ větší skupinky účastníků, případně pokud je uzamykaný prostor větší a pro více lidí, tak podobně jako při prvním čisticím kruhu pomocí rituál­ní metličky, tak i nyní – s taseným mečem obejdeme kruh (obvod) a s hro­tem skloněným k zemi před sebou šikmo vlevo „kreslíme“ ven od sebe kruh. Nezapomeňme nést pochvu s sebou.
Ten kruh je symbolicky vyrýván v prostoru, proto běžně nemusíme tu čáru hrotem po zemi přímo vyrývat. Pokud si však některý návod žádá přímo na­příklad kresbu svěcenou křídou, neváhejme a učiňme tak.

Pozn. 123:
Větší prostor většinou mívá také svou bránu, kterou se prochází dovnitř a ven. I kdyby to byly jen dvě svíce či dva kameny položené na zemi na zna­mení vytyčené brány. A tato brána musí být definována ještě před začát­kem kreslení ochranného kruhu. Tradičně tuto funkci mívaly dva menhiry, sloupy, obelisky, či také pylony. Tehdy kreslení ochranného kruhu mečem počíná a končí u brány. A při tomto obcházení kolem dokola s kreslením této ochranné hranice se buď nahlas, nebo v mysli stále pronáší výše uvedená mantra (namísto slova „místnost“ užijeme slovo „místo“). Na závěr se brána mečem také uzamkne – meč se zasune napůl do pochvy a položí se na „práh“ brány jako zámek se slovy:
„Prostor je uzamčen“.
Zde leží až do konce obřadu, neměl by být nikým překročen! Pokud někdo musí projít ven či dovnitř, je potřebné zvednout strážcem brány tento meč (zámek brány), dotyčný musí projít pod mečem a pak strážce meč položí opět na práh.

Pozn. 124:
Kolem velkých a napůl civilních shromáždění toto vymezení však většinou neděláme, leda v předstihu. Místo toho také stačí jen sepnout ruce, pohle­dem obkroužit perimetr (obvod) prostoru a mentálně pronést (případně 3×):
„Volám tebe Archanděli Michaeli,
kterýž ctíš a naplňuješ božský řád,
jednotu a harmonii,
volám tebe ku pomoci.
Ochraňuj nás a tento prostor,
před vším, co by náš obřad mohlo rušit.
Tak se staniž, tak se staň!
Právě teď!“
Je také možné toto uzamčení provést dopředu, bez přítomnosti veřejnosti, Pro tyto varianty je dobré mít pomocníky. A jednoho pak ustanovíme stráž­cem brány. A jeho povinností pak je celou dobu stát u brány a pouštět lidi. Po dobu obřadů pak on sám dělá zámek, tedy stojí či sedí uprostřed brány tak, aby jeho funkce byla všem jasná.

Na závěr tohoto vymezení prostoru pak opět sepneme ruce na prsou (nebo jen složíme křížem dlaněmi na prsou) a provedeme úklonu hlavou stejným směrem, kde jsme začínali, případně směrem k oltáři (středobodu pozornosti). Tímto gestem je předána ochrana nejvyšším silám a uvnitř kruhu jsme chráněni. I když je „kruh“ ne­viditelný, a prostor může být tvarově jakkoliv omezen, tak přesto je to magický kruh jdoucí prostorem a sceleným přes jakékoliv překážky. Je tak velký, jak je potřebné. Do ukončení práce by se magický kruh neměl opouštět jinudy než branou, neboť jej to napíná a deformuje. Po ukončení obřadu jej bude potřebné také zrušit (viz další podkapitola).

Důležité pravidlo:
pokud se v tomto prostoru pohybujeme (chodíme), tak pokud je to jen trochu možné, měli bychom se snažit chodit po kruhu ve směru hodinových ruček (symbolicky polo­žených na zemi ciferníkem nahoru). Doporučuje se dodržovat stále stejný směr toče­ní. U velkých shromáždění se toto nedá vždy dodržet. Ale v tom případě se účastníci většinou dělí na diváky a aktivně vykonávající. Aktivní osoby by měly toto pravidlo v místě akce dodržovat. Samozřejmě že ve stísněném prostoru provádíme vždy tak, jak je to jen možné. Proto si raději prostor připravme vždy dostatečně velký.

---

Uvolnění prostoru

Po ukončení meditace či jiné duchovní operaci je potřebné vždy vše uklidit a co bylo přineseno odnést (až na výjimky). Zda napřed zrušit hranici a pak uklízet, nebo napřed vše poklidit a nachystat na odnesení, a pak teprve otevřít ochranný kruh a při odchodu vše najednou odnést? Rozhodnutí pořadí dílčích činností je na nás a povaze vykonaného díla.

Hranice prostoru by však měla být respektována. Pokud byl prostor vymezen přesně a ostře, např. kruhem plnou čarou na zemi, provedenou svěcenou křídou (ně­které operace to vyžadují), pak je nutno tuto hranici dodržet velmi striktně. Pokud hranice byla vymezena symbolicky ukázáním (gestem napřaženou paží či hrotem me­če, kterým se ale čára po zemi neryla), pak se jedná o kruh dynamický, ležící cca krok od nás směrem ven. V tomto případě „mírný krok bokem při úklidu“ není až tak zá­važné provinění. Například při vymezení ochranného kruhu ukázáním kolem nás, pro meditaci v místnosti, kde se pletou židle, skříně a jiné předměty, probíhá kruh skrze tyto překážky a protíná i zdi a je dynamicky vytvarován. A za kruh je považována vlastně celá hranatá místnost.

Některé speciální rituály mohou být vázány přesným předpisem jak pro uzamčení prostoru, tak i jeho odemčení. V takovém případě je nutno se daných pravidel přesně držet, neboť je to součást celé operace (řečeno moderní mluvou – velmi důležité pod­programy v rámci chodu celého programu).

---

Pokud se jednalo o vymezení prostoru místnosti pro náš klid při meditačních cvičeních provedené třemi gesty rukou (tři kruhy), tedy bez jiných pomůcek, osvědčil se mi následující rychlý postup.

Opět se postavím přibližně uprostřed chráněného prostoru, čelem stejně, jako když jsem začínal s rituálem vymezení prostoru (východ). Volně nataženou levou ru­kou přibližně ve výšce hrudi učiním gesto, jako když smetám vše před sebou z pomy­slného stolu a zároveň při tom konám celou jednu otáčku doleva, proti směru hodino­vých ručiček, se slovy:

Odemykám tuto místnost,
uvolňuji tuto místnost.¹⁰¹⁾

Načež vše dokončím úklonou se sepnutýma rukama směrem, odkud na nás prou­dila po celou dobu energie, tedy v okamžiku počátku. Uctím tak energii v jejím směru, neboť napomáhala k úspěchu celého snažení.

Ruší se jen třetí – ochranný kruh. První dva kruhy, „čistotu místa a Boží požehná­ní prostoru“ ponecháváme dále na místě, ku prospěchu každému, kdo zavítá na toto místo.
Není to dogma, je to návod k přemýšlení – vždy dělej jak to cítíš.

---

Pokud by se však jednalo o větší vymezený prostor, případně o práci skupiny, či většího shromáždění, kdy na počátku jsme vymezovali ochranný kruh a případně také měli bránu se zámkem, pak musíme tato vymezení v prostoru zrušit. Není dobré ne­chávat na místě astrální zdi. Jednak by tříštily prostor a navíc by narušovaly energe­tické toky krajinou. Rušení těchto hranic provádíme vždy opačným směrem, než jsme ty ochrany vytvářeli.

Pozn. 125:
Pokud bylo prováděno zamčení prostoru mečem, je potřebné provést vždy v opačném pořadí, než bylo provedeno zajištění. A to podle použité varianty.

Pozn. 126:
Pokud byla brána a v ní ležel zámek, napůl vytažený meč v pochvě, musí strážce brány jej takto zvednout, zasunout do pochvy a nahlas pronést:
„Prostor je odemčen!“
Od tohoto okamžiku se smí branou volně chodit oběma směry, ne však jinu­dy, pokud není dokončeno zrušení celé ochrany po jejím obvodu.

Pozn. 127:
Ještě zbývá zrušit kruh ochrany. Prochází se opět stejná trasa po obvodu, jako při definici ochrany, ale proti původnímu pohybu (tedy proti směru to­čení hodinových ručiček). Nese se meč zasunutý v pochvě v levé ruce a druhou rukou se mává střídavě do boku, jako bychom rozmetávali hradbu postavenou z dětských kostiček – to je vizualizace. Pokud v pravé ruce držíme rituální metličku, používáme ji na toto rozmetání virtuální kruhové bariéry. Zároveň lze mentálně, nebo případně i hlasitě pronášet:
„Ruším tuto ochranu,
na počátku postavenou.“
Takto obejdeme celý kruh.
Na závěr proneseme nahlas do středu prostoru slova:
„Prostor je uvolněn – vše volně plyne.“

Pozn. 128:
Pokud byl skutečně na zemi nakreslen kolem prostoru kruh, pak je nutné jej obejít opět proti směru, ve kterém byl kreslen, stále se nacházet uvnitř kru­hu a rozmést kresbu čáry. Alespoň několikrát na různých místech. Nejlépe k tomu určeným koštětem, které musí být dopředu připraveno uvnitř kruhu v místě brány.¹⁰²⁾ Jinak to musíme udělat rukou!

Pozn. 129:
Pokud byl prostor velký a ochranu jsme svěřili Archanděli Michaelovi, je nut­né ukončit jeho práci a propustit jej – stačí mentálně:
„Archanděli Michaeli, ochránče náš.
Za pomoc a ochranu tobě děkuji.
Propouštím tě. Volný jsi – jdi v míru.“
A v duchu se mu uklonit. Lze při tom použít gesto na prsou zkřížených rukou (prstů a dlaní) a stát a dívat se pohledem nad střed shromáždění (prostoru).

---

Tady je nutné přidat ještě krátký dovětek, týkající se změny kvality místa v dů­sledku provedených obřadů. Pokud na venkovním přírodním místě je proveden řádně obřad, tak na toto místo bude nasměrován proud „božského světla“, který tam zůsta­ne proudit i dále po ukončení celého obřadu. Pokud se takových obřadů tam bude dít více, časem se toto místo může stát svatým. Tedy energetická hladina tohoto místa se začne zvyšovat. Běžným lidem se tak bude jevit a začnou tam chodit pro své posílení a uzdravení.

Již z principu, dobrý žák či adept vysokých umění si pro vykonání obřadů vždy najde vhodné místo, které tento potenciál v sobě již má. Nebo naopak, takové místo si jej k sobě i přitáhne. Prostě náhoda neexistuje – to jen Bůh si přeje být nepoznán. On sám si určí, co od koho chce, kdy, kde a co má vykonat syn člověka.

A pak se může velmi dobře stát, že si tohoto posvěceného místa všimne některý člen kterékoliv ze státem protěžovaných démonických církví. Další děj pak bývá prostý – honem spěchají takové místo „přesvětit“ a zablokovat je pro sebe, nainstalovat na něm některé ze svých symbolů moci. Prostě na něm vztyčit anténu svých vysílačů a symbolů nadvlády nad lidmi. Jak se vlastně dosud stále děje již od okamžiku, kdy křesťanství opustilo Ježíšovo učení a vydalo se cestou moci. Tehdy církve započaly všechna silná a svatá místa blokovat pro sebe pod heslem boje proti pohanství. Ale to by bylo téma na další samostatnou knihu o zločinech církevních administrátorů a fanatiků proti lidu i Bohu. A o tomto dění má Otec Nejvyšší sám velmi dobrý přehled a evidenci. A již to také řeší. Jen oni stále ještě nechápou, že opravdu je již po konci světa. Že již jsou na odchodu ke svému poslednímu soudu.

S tímto je nutné také počítat a případně již dopředu správně řešit, pokud takový úkol přijde. Jinak nechme další vývoj na nejvyšším. Vím z několika případů, že skuteč­ně velmi silná místa jsou pod tak silnou Boží ochranou, že zůstala utajená dodnes. I když kolem chodí lidé, a mají z nich prospěch, tak si jejich působení ani neuvědomují. A pokud po sobě člověk v přírodě uklidí a nezanechá po sobě stopy, tak takto zůsta­nou čistá i nadále.

---