Cesta zažehnutí světla
Návod návratu k sobě domů, aneb průvodce výcvikem.
(autorský rukopis)

Spolupráce s pomocníky

(živly, patron, vyšší Já, černá bohyně)

Zveřejněno: 28.11.2023
Poslední korektura: 03.04.2024
02.12.2024


Spolupráce s pomocníky

Během své dočasné existence v tomto koutě Universa, po dobu série našich učebních lekcí v biologickém skafandru duše zvané tělo, ve výcvikovém táboře zva­ném planeta Země, kde se máme v tzv. „škole života“ mnohé naučit, mnohému poro­zumět, posbírat co nejvíce poznatků a vědění, tak také si to máme přiměřeně vychut­nat a s radostí si též i něco užít. A tak také spolupracujeme s řadou dalších různých bytostí. Některé nám prospívají, jiné pomáhají, další nám zase mají trochu škodit. Jiné jsou pro nás více méně něco jako očkování.105) Některé jsou maturitní zkušební ko­misí. Nakonec to stejně celé záleží jen na nás, jak se s tím dokážeme poprat a jaké přátele ze všech možností si vybereme a jak sehrajeme svůj part na zdejší scéně.

Tak, jako během života spolupracujeme s mnohými lidmi, a často musíme vychá­zet i s velmi protivnými jedinci, i když bychom nejraději utekli, tak obdobně jsme ve stálém kontaktu s celou řadou bytostí, které se tu pohybují mimo naše obvyklé vidi­telné spektrum. Přeloženo do normální řeči: jsou zde a pohybují se naším prostorem zcela volně jako to dělá například elektromagnetické vlnění – avšak pro jejich značně odlišnou frekvenční hustotu je nemůžeme vidět. Někdy si je uvědomujeme, častěji vůbec ne. Často jim také velmi škodíme. Od různých přírodních sil a zvířat i rostlin, řady elementálů, přes různé trpaslíky, víly a duchy, nešťastně v bardu zbloudilé lidské duše, UFOuny, až po řadu andělů různé hierarchie včetně andělů strážných, patronů a strážců planety a dalších bytostí světla. Je mezi nimi mnoho různých specialistů. A i když tato kniha popisuje především cestu opětného účinného a rychlého napojení se ke dvěma nejvyšším silám a principům Universa (dvěma projevům téhož), jehož my jsme právě oním třetím dílkem,106) tak je velmi dobré při této své práci využít ještě i některé další pomocníky-specialisty. A vůbec není potřebné se obávat spolupráce, ani to není od nás drzost či troufalost. I oni si z této spolupráce velmi často odnesou svůj díl zisku.
Pouze si musíme být vědomi toho, že každý z nich, každá ta neviditelná bytost má své kvality a ty se mohou přenášet i na nás. Tedy že za výběr přátel si odpovídáme vždy my sami. Důvěřuj a prověřuj.

Pozn. 137:
Pozor, něco jiného je kategorie zvaná „smlouva s čertem“! V pohádkách bylo mnohokrát popsáno, jak to většinou dopadne a také, jak tyto „lákavé a vý­hodné smlouvy“ vypadají. Jenže lidé jsou nepoučitelní a opakují stejné chyby i v reálu mimo pohádku (příklady podvodných smluv by vydaly na hodně roz­sáhlou knihovnu).
Právě z tohoto důvodu musíme být ve styku se všemi „nehmotnými“ bytost­mi velmi obezřetní (pozorní a všímaví) – neboť nejsou všechny jen bytostmi světla. Což neznamená, že se jich musíme bát … svým strachem bychom je jen posilovali.

Lidský život lze opět přirovnat ke škole. Jsou tam žáci a pak ti protivní kantoři. Nebo snad nejsou protivní? Nebo že by to bylo pouze o našem pohledu? Že by oprav­du ten kantor nám nechtěl pomoci, když jej požádáme? A troufli jsme si vůbec někdy, místo neustálé nepozornosti a vyrušování a nepřátelského brblání, o něco rozumného požádat? A co také ten další školní kompars, který ani nevidíme a jejichž činnost si v tom celku ani neuvědomujeme – asistenti, pomocníci, školník, úklid, sekretariát. A doma rodiče, babičky… Zasloužili jsme se vůbec někdy o jejich pomoc my sami a poděkovali za ní? A jsme vůbec schopni zvládnout vše sami? Víme vůbec, kolik našich chyb a provinění všichni ti obětavci za nás v našem životě „vyžehlili“?

Proto se neobávejme v pravý čas a hlavně vědomě požádat o podporu v našem snažení. Až jednou na své cestě dospějeme do vyšších hladin bytí a nebudeme již zde muset neustále opakovat tyto zdejší školní třídy a lekce, sami také jednou budeme v té samé pozici někomu někde pomáhat. Co jsme ze srdce obdrželi, to také jednou rozmnožené předáme dále i my. Vždy však za vše poděkujme a vhodným způsobem Univerzu splácejme co lze – ve prospěch dalších bytostí kolem nás.

Je zcela jedno, zda tyto entity budeme povolávat jako čisté živly, nebo ve stejné funkci si pozveme totemová zvířata, či podle pravidel tibetského budhismu povoláme ku pomoci čtyři hlavní dhjánibuddhy, anebo je nazveme archanděly. Neboť i oni jsou specializovaní a každý je propojen na svůj hlavní nosný živel. Hlavně že nám dodají energii požadované kvality a pomohou nám pohlídat a vhodným způsobem zajistit ce­lý náš stávající pracovní prostor a případně pomohou v rámci své kompetence i někde něco „dotáhnout“, kde jsme prozatím ještě nebyli tak dokonalí. Když je máme za přá­tele, tak nám často pomohou, aniž to vždy víme.107) Nechť si proto každý tyto pomo­cníky povolá jmenovitě podle toho, jakého je založení a z jaké výcvikové školy vyšel, výsledek je stejný. Já zde budu psát o všeobecně známých pojmech – živlech a jejich základních energiích. A co a koho si kdo přivolá, to přijde.

Tito různí specialisté, ať již jsou užíváni ve kterékoliv výkladní skříni libovolného věroučného systému (výcvikové a názorové školy) – jsou univerzální a vůbec je neza­jímá, že zrovna nejsme z jejich náboženské či církevní obce. Nicméně umění požádat spočívá v tom, že se také přesně vymezí, co žádáme a také i případná „platba“ – byť i jen vděčné poděkování.


Hlavně pozor na všechny nabídky z astrálu – není to vždy nezištné a do­brosrdečné, a jak se ví – Lucifer je velmi sličný mladík. Proto pozor na vzhled, zdání krásy a jiné klamy a přesvědčování o výhodných nabídkách. Je to podobné jako s podomním obchodníkem – přeci nedá slevu zadarmo – a nakonec zjistíme, že náš místní obchodník by nám dodal totéž, kvalitnější a levněji, i se zárukou. Pokud tedy něco já nepotřebuji a nejsou zcela známé a jasné veškeré podmínky smlouvy (včetně nevyslovených … tedy místních zvykových a nám neznámých pravidel) – stále platí doporučení základního pravidla bezpečného cestování po hvězdách: nebrat nic nabízené, nedotýkat se.
Dodržování smluv totiž patří mezi vyšší kony kosmicky platného přirozeného práva platného i ve vyšších nebeských sférách. Jsou v podstatě čtyři druhy smluv (formy) – o dvou z nich lidé ani netuší, jakou mají závaznost a jak jsou tyto formy v nevědo­mosti zákeřné. Na tomto místě vřele doporučuji si pozorně přečíst krátké pojednání „Systém současného otroctví – (2) – smlouvy“.

Pozn. 138:
I výrazná postava Starého zákona, král Šalamoun – dokázal svou sílu tím, že donutil i špatné astrální bytosti přiložit ruku k dílu při stavbě chrámu (pozor, měl o nich mnohem hlubší znalosti než máme nyní my). My sice nejsme o nic horší než byl on, ale musíme být mnohem opatrnější. My musíme vládnout jim a donutit je konat věci správné, a nikdy ne, aby tomu bylo naopak!
Raději si s nimi nic nezačínat!

 


Živly a pomocníci - kruh i čtverec

V zásadě lze ku pomoci přivolat jak živly (přeci jen stojíme na Zemi), tak anděly, duchy a strážce směru, temné síly nedoporučuji. Přírodní a totemové bytosti také, lze se opřít také o sílu předků. A samozřejmě i o ty nejvyšší instance z bytostí světla – ty však volám jen v případě vážných úkolů. Nikdy pro ochranu pracovního místa a jeho kruhu.

Pracovní prostor by měl být vždy vymezen svou hranicí. I kdyby jen namalova­nou, či jen mentálně stanovenou (myšlením ve vzduchu kreslenou). Pokud se obvod shoduje se zdmi – je to o to lepší. Vytváří se tak uzavřený rezonanční prostor, jenž může zesilovat to, co se uvnitř děje – ale hlavně vše uvnitř chránit. Ideální je kruh – poskytuje maximální plochu při nejkratším možném obvodu, navíc je pevný, odolný. Neutrální vůči směrům, údajně poskytuje neviditelnost toho, co je uvnitř. Symbol uzavření, také opakování, kruh nemá začátek ani konec.

Čtverec také definuje pevnost, nedotknutelnost a stabilitu, vyváženost. Zajišťuje rovnováhu dvou směrů – v jejich směrech vzniká vždy kolmo na stěny stojaté vlnění – oba směry je mají stejné (stejnou frekvenci, tedy je tam jen jedna). Půlvlna je dána hranou čtverce. Vyvážený poměr jin a jang (vodorovná a svislá hrana). Pokud hrany jsou ve směru světových stran anebo vůči horizontále a svislici – je stabilní, symbol stability. Pokud je natočen o 45º … je dynamický, vše bude v pohybu a neustálých změnách. Poměrem plochy ku obvodu je od jiných obrazců nejblíže ke kruhu.

Obdélník již není v rovnováze, může převládat jin či jang. Nese sebou již dvě různé základní frekvence a jejich vyšší harmonické se v nějakých poměrech mohou skládat do záznějí (a ty vůbec nemusí působit harmonicky). Ideální obdélník by měl poměrem svých stran vyhovovat pravidlu zlatému řezu.


Přivolání živlů ku pomoci

Pokud tedy nemáme předepsánu jinou speciální potřebu a postup, jak máme pra­covat se živly či jinými pomocníky z neviditelné říše, stačí je pouze přivolat prohláše­ním podle dále uvedeného návodu, zároveň spojeným s mentální vizualizací. Živly nám pomohou jak svou energií, tak zároveň i svou ochranou.

Pozn. 139:
Zdeněk K., který mě tuto techniku naučil, povolává ku pomoci konkrétní anděly. Proto si v mysli „kreslí“ (vizualizuje) čtyři stříbrná andělská křídla. Mně, ať jsem se snažil jak chtěl, z toho vždy vzniklo gesto i obrazec srdce. Ve svém finálním efektu je to jedno. Zůstal jsem u srdce, neboť je univerzál­nější a propojení přes něj je snad účinnější. Určitě i živly je mají (i když ne­hmotné, alespoň se domnívám).

Podobně jako při technice „tří zlatých křížů“ (viz kapitola „Aura – Zpevnění auryPosílení ochran“), i zde je doporučeno, po čas nácviku, před sebou ve vzduchu vytvá­řet – kreslit tuto symbolickou kresbu fyzicky, rukama. Alespoň na počátku nácviku. Později pak na to stačí jen pomyslet a již to takto vzniká. Kdo nemá problémy s vizu­alizací, může to trénovat ihned od počátku pouze mentálně. Tuto kresbu srdce je dů­ležité vytvářet oběma rukama, i virtuálníma a to symetricky, současně. Pak je to také automaticky plně spojeno s naším vlastním srdcem.

Ve směru cca 15º vpravo před sebou nakreslíme (vytvoříme) stříbrným světlem srdce. O dalších cca 30º ještě více vpravo pak kreslíme druhé srdce – opět stříbrným světlem. Aniž se nějak zbytečně otáčíme, totéž symetricky vlevo (15º od našeho pří­mého směru vlevo a pak ještě dalších 30º více vlevo). Tedy ještě dvě stříbrná srdce, celkem čtyři. Následně po vytvoření čtvrtého, hned z této pozice svou aktivní (domi­nantní) rukou gestem lehkého mávnutí zleva vpravo přes všechna srdce, je začneme jako když rozhánět kolem sebe (při mentální vizualizaci provádíme pouze pohledem – pohybem očí). Celkem čtyřikrát. Tedy mávneme vpravo, vlevo, vpravo a opět vlevo. Tím jsme je z původní pozice navazování kontaktu „rozmístili“ ve čtverci či kruhu ko­lem nás. Od počátku vyslovujeme průvodní text tohoto obřadu se snahou, aby posled­ní slova padla přibližně s posledním, čtvrtým mávnutím.
Já přivolávám živly, místo nich lze povolat anděly, duchy, bytosti … jak to kdo cítí.

Čtyři …živly
ku pomoci volám.
O ochranu, podporu a pomoc žádám.
Aktivuji  –  teď.

Krátce vyčkáme a snažíme se vnímat proměnu kvality prostředí kolem nás, i v nás. Tak se v krátkém okamžiku dozvíme, že jsou již připraveni a na svém místě. V tomto okamžiku jejich přesné rozmístění nechme plně na nich. Můžeme pokračovat další prací podle našeho záměru a plánu celého obřadu.


Propuštění živlů (pomocníků)

Vždy po ukončení práce je nutné zbývající energii a na počátku přivolané pomoc­níky uvolnit, vyvázat ze služby a také jim poděkovat. Neblokovat je v prostoru a čase. Nevyplatilo by se to … podle potřeby je dokážeme kdykoliv opět zavolat. Vzhledem k tomu, že již provedeným rituálem přivolání jsme s nimi stále ještě ve spojení (kon­taktu), tak nyní stačí pouze verbálně, nahlas, pronést slova uvolnění této vazby (lze použít i gesta – každý podle svých pocitů):

Čtyřem …živlům
za ochranu, podporu a pomoc  –  děkuji.
Uvolňuji a propouštím Vás.
  –
Žehnám Vám!
Volní jste.
V harmonii a míru zůstáváme.
Sváhá.

A pak již jen chvíli posečkat a případně krátkým úklonem hlavy, či jiným vhod­ným gestem, takto ukončit. Je to individuální, jako rituál dočasného loučení s kama­rády, po práci.


Uspořádání živlů v prostoru

Nezapomeňme, že živly působí jednak celkově v prostředí kolem nás, ale také i interně, tedy uvnitř nás samých. Každý z nich má svou kvalitu a ovládá jednu fyzikální hladinu hmoty. On prostě je, existuje, a je jedno, jestli dobrý či škodlivý. Tyto nálepky dáváme až my a pouze z našeho úzkého aktuálního pohledu, jenž je většinou zcela neobjektivní a tedy chybný. A právě v jakém okamžitém rovnovážném poměru jsou – toto posouzení nyní není účelem tohoto textu.

Podle různých výcvikových škol také existují různé techniky na jejich zvládnutí. Jak živlů vnitřních (v těle i psychice), tak i venkovních. Záleží jen na tom, jakou ces­tou ke světlu právě kráčíme. Zda šamanskou, podle jógy, náboženskou kontemplací, anebo jakkoliv jinak. Pokud však zrovna nepotřebujeme specifický efekt, doporučuji povolat všechny čtyři zkladní živly (síly) a oni naší snaze dodají ve vzájemné souhře přesně právě tolik všech dílčích aspektů energie, kolik je jí právě v tom okamžiku potřebné. Jejich síla je značná. Proto i s těmito bytostmi je potřebné jednat ve vší úctě a slušnosti, ale jako rovný s rovným. Požádat a poděkovat. Netřeba uctívat, a v žádném případě se nesnažit uplácet! V tom okamžiku totiž pak často přilétne někte­rý z pidivajzlíků a o problémy spojenými právě s těmito entitami je postaráno!
Samostatná práce se živly je téma již na jiné učebnice.


Pro základní meditační techniku popsanou v této knize vzájemné uspořádání živlů není podstatné. Ony jsou také inteligentní a samy se správně poskládají.

Pokud budeme porovnávat různé systémy, můžeme si v mysli vytvořit trošku chaos. Některé směry a živly podle různých škol se někdy shodují, jindy rozcházejí. Pokud bychom je chtěli porovnávat, je nutné napřed vzít v úvahu účel, pro který je voláme, proč se k nim obracíme a aktivujeme je. Zda se pouze jedná o nastolení pří­rodní rovnováhy na místě někde v terénu, anebo budeme s některým živlem něco vý­razného konat. Nebo potřebujeme jen vyrovnat živly ve špatně postaveném bytě, a podobně.

Dále tedy musíme vzít v potaz také pozadí konkrétní výcvikové školy, která je většinou vázána na planetě na danou lokalitu. Tedy může být jiné požadované uspořá­dání u šamanů kanadských či peruánských nebo u amazonských, anebo australských šamanů, a pod. Jinak bude do jednotlivých směrů skládat živly africký a jinak sibiřský šaman. Jinak zase příznivci evropského neošamanismu. Jiné skládání živlů vůči hlav­ním směrům světových stran bylo užíváno ve starém Egyptě, jiné je v dnešní Indii či Číně. A mezi nimi ležící tibetští budhisté to poskládají opět trochu jinak.

Nabízí se proto domněnka, jako by toto vzájemné uspořádání bylo odvislé od polohy na planetě a že by také mohlo souviset s nastavením magnetického potenciálu Země v daném místě a hlavně siločar elektro-magnetických toků planetou. Neboť přes všechny mapy a místní deklinace, některé výsledky výzkumů občas naznačují, že toto globální magnetické pole není tak jednoduše tvarováno, jak je zobrazováno u jedno­duchých magnetů školních fyzikálních úloh, ale že je hodně komplikované. Jako by se mělo v prostoru a výšce přetáčet. Nevím, nyní je těžké říci, jak to přesně je, ale tyto otázky by rozhodně chtěly podrobnější fyzikální rozbor. Proto doporučuji vždy se raději držet především místních praktických zkušeností té které školy, jejíž rituál budeme právě provádět.

Jeden z postřehů: největší síla toho či onoho živlu na daném místě jako by při­cházely vždy z jednoho hlavního směru. To je vhodné vědět pro jeho účinné využití. Něco jiného je však domovské umístění živlu. Konkrétní příklad – indické Vastu, nauka správné architektury a uspořádání ohraničeného prostoru, definuje ve vymezeném ob­délníkovém prostoru (ne ve volné krajině) jejich sektory právě ve směrech diagonál­ních. Země na jihozápadě, voda na severovýchodě, oheň na jihovýchodě, a vzduch na severozápadě. Znovu zdůrazňuji, je to jejich prostor v uzavřeném rovnovážném pro­storu, který vyžaduje respektování s ohledem na ladění celkové rezonanční kvality z hlediska žití. A užívají totéž schéma i pro ohrazenou zahradu (ploty v Indii jsou většinou právě vysoké zdi).

Proti tomu, když jsem hledal živly a jejich barvy a směry působení na tibetských mandalách, pak bylo rozmístění jiné. A přitom tibetský budhismus hodně využívá nej­různějších podkladů přišlých právě z Indie. U nich používaný živlový kříž podle jejich vzoru tedy má jinou dynamiku. Země na jihu, voda na východě, oheň na západě a vzduch na severu. Toto právě protikladné uspořádání živlů je zdrojem jistého napětí mezi nimi a vyrovnáním uprostřed vede k alchymistické přeměně kvality. Střed je pak (i jen pouhý bod) vyhrazen pátému elementu, který ve veřejně uváděných podkladech většinou bývá nepovšimnut. V tomto případě tedy ten bod je spojen se světlem a na mandalách bývá symbolem hory Méru.

Ještě jednou závěrečné doporučení – je nutno se vždy řídit individuální situací a také vlastní intuicí, případně doporučeními té školy, ze které daný rituál vzešel. Začá­tečníkům pak doporučuji při vážnější a náročnější práci držet se striktně daného návo­du. Ale někdy na tom dost často až tak moc přesně zase nezáleží.
A pak si vyber.
Hlavně se nestresovat a zachovat si klid.

 


Patron

Při duchovní práci je dobré mít také svého patrona. Je to vlastně některá z vyš­ších duchovních bytostí, přesněji bytost z vyšších úrovní bytí, která je ochotna nám kdykoliv přijít ku pomoci radou (projeví se intuitivním vnuknutím a směrováním), když je takříkajíc „nouze nejvyšší“ a my se na ni obrátíme. Většinou proto, že náš hlavní životní úkol, který zde na Zemi ve hmotě plníme právě nějakým způsobem souzní se specializací (odbornou profilací) onoho patrona. A prakticky všechny lidské pracovní obory mají své patrony a profesní strážce.
Patří sem od totemových zvířat u přírodních kmenů, přes význačné učitele v dějinách lidstva, až například po archanděly či jiné Mistry z jemných dimenzí, ale samozřejmě i světci kterýchkoliv náboženství. Prostě byli výjimeční a projevili se tak. A o tento je­jich projev (funkci) my nyní prosíme.

Tyto bytosti mívají často i více specializací (funkcí). Vždy je proto nutné o hlav­ních pravomocech (charakteristice, funkcích) patrona, alespoň rámcově a stručně vědět. Alespoň při svém prvním kontaktu s ním.

Patronů můžeme mít a případně povolat najednou i více, i když většinou je jen jeden náš hlavní (osobní, pokud o něm víme) – ke kterému se obracíme automaticky i bez pojmenování. Musíme jej a jeho jméno znát, bez znalosti jména není možno se s ním spojit (i když je později nebudeme vyslovovat … v tom okamžiku na něj totiž již myslíme).
Pokud právě potřebujeme dočasně pomoc dalších jiných specialistů podle typu našich aktuálních problémů – lze je také poprosit jejich jménem, hned po oslovení svého hlavního patrona.

Protože se nacházíme v centru Evropy, mnoho lidí se zde obrací k literární fikci zavedenou satanisty pro účel ovládání lidí. Pro ně doporučuji raději oslovit toho, se kterým se vlastně chtějí spojit – a oslovit jej trošku jinak: „učiteli Ježíši, který jsi sku­tečně chodil po Zemi a učil nás, jakou cestou se máme životem ubírat …“ a zkráceně pak již jen „Učiteli Ježíši“. Zaručuji – dostaví se ten pravý.

Patron, coby bytost světla velmi vysoké hierarchické úrovně, vždy funguje nezišt­ně (má to v popisu práce) – ale naše úkoly za nás plnit nebude. Je nám zde ku pomo­ci pro vážné okamžiky naší cesty, když nevíme jak dál. Proto jej volejme v naléhavých případech a ne pro hlouposti a z rozmaru. Děkovat však můžeme kdykoliv a za coko­liv, když se nám něco podařilo a „… nemuselo to přitom tak dobře dopadnout“, … byl určitě od nás nedaleko.108)
Je potřebné patrona umět jak zavolat, tak mu i poděkovat a propustit jej, když už po­minula potřeba jeho pomoci a dalšího dohledu.

Získání povědomí o jménu patrona a jeho specializaci a také výběr toho svého – to je již náplní a záležitostí jiných knih.


Přivolání svého patrona

Předpokladem přivolání je, že již svého patrona máme a především známe jeho jméno, případně funkční titulaturu. Tu ani nemusíme vyslovovat, když víme, o koho se jedná – později pak stačí již jen volat přímo jeho jméno (v programování počítačů to je „volání jménem funkce“ – ale ta napřed musí být vždy předem řádně definovaná). Nicméně je alespoň na počátku vždy nutné vědět o funkčním včlenění dané bytosti v nebeských strukturách. Neboť právě to je pojistkou, aby k nám místo ní „náhradou“ nepřišel někdo jiný a falešně se neprohlašoval právě za toho, koho my chceme vidět.

Pozn. 140:
Byť by nás tak úmyslně uvedl v omyl, ale později uzavřené smlouvy jsou pak již platné – i k naší věčné škodě. Proto je tak velmi důležitý ten požadavek té přesné adresace.
Dokonce se při komunikaci s bytostmi můžeme s nimi telepaticky bavit. Žádejme vždy – nechť se představí svým pravým celým jménem – svým skutečným jménem. A pokud máme pochybnost – žádejme, aby to 3× vyslovil (stvrdil), že je … Pokud se začne vykrucovat … raději jej odmítnout a požádat, aby odešel. I kdyby nechtěl – na třetí výzvu musí vždy odejít a nechat nás již na pokoj. I když mluví jak vystřižený z televizní reklamy (tím spíše již musí být podezřelý).
Pozor na bytosti s chováním a přesvědčováním – jak to činí tzv. „podomní obchodníci“.

Přivolání obvykle děláme na začátku nějaké práce, když jsme si již zajistili pra­covní místo (aktivovali rituální prostor), vyslovili zahajovací mantry, nastavili (ošetřili) svou auru a osobní ochrany, a přivolali i jiné potřebné pomocníky. Než se pustíme do hlavní práce – je okamžik vhodný pro posílení své duše a svého ducha.
Stojíme (sedíme) na svém stanovišti (většinou uprostřed toho prostoru) a po nádechu energie (základní naplnění) s plným vědomím a nahlas prohlásíme:

Tituly a Jméno,                    (… další upřesnění)
můj … (patrone),                   (učiteli, ochránče, …)
tebe ku pomoci volám.
O tvou … (podporu)                (ochranu, vedení, …)
  –  žádám.
Tady a teď!
Namahá.

Nejlépe se zavřenýma očima s jedním až několika nádechy vnímáme změny svých pocitů. Patron jako bytost jemně-hmotných úrovní se vůbec nemusí projevit – ani nemusíme tušit, že již je u nás – že již nám naslouchá, ale někde poblíž tam je.
Pokračujeme další prací.


Propuštění patrona

Po ukončení hlavní práce a uzavření všech otevřených programů, v závěru, ještě před poslední tečkou a otevíráním rituálního prostoru je potřebné také začít s propuš­těním pomocníků. Uvolnit ze služby všechny bytosti, které jsme si povolali ku pomoci. A jako první propouštíme bytosti ty „služebně“ vyšší. A mezi ně patří i náš patron. On totiž není jen a pouze náš.

Postavíme se opět, či sedíme uprostřed našeho rituálního prostrou a s nádechem energie a síly, stále s mozkem nastaveným v režimu alfa mozkových vln (případně i se zavřenýma očima), nahlas vyslovíme:

Tituly a Jméno,                    (… další upřesnění)
můj … (patrone).                   (učiteli, ochránče, …)
Za tvou … (pomoc)                (ochranu, podporu, …)
děkuji.
V míru se rozcházíme,
v Otci a jednotě spolu spočíváme.
Kdekoliv  –  vždy spojeni jsme.
Sváhá.

Pokračujeme dalšími úkoly závěru práce.

 


Spojení se svým vyšším Já

Problém herce v roli života na planetě Zemi je ten, že neustále setrvává v iluzi jedinečnosti. Do té byl uvržen po své fixaci v těle (po dozrávání dětského těla) a po připravení se na svou životní roli a svůj životní úkol, které zde má splnit – ze kterých má zpět přinést zkušenost.
Kdo a komu?

Malá částečka vědomí, která byla vyčleněna ze svého většího celku a oddělena iluzí „samostatnosti“. A pod tímto dojmem, když se tato entita nedokáže spojit s infor­mačním polem vyšší úrovně (svého hnízda) … většinou chaoticky dělá všechno špatně a sama sobě i jiným – škodí. Když svůj úkol nesplní – na konci cesty (výsadku na pla­netě Zemi) ji opět čeká – opakování úkolu … další inkarnace a s ní všechny dosud nedořešené problémy. A k nim ještě náklad dalších úkolů nových.

Z tohoto důvodu je dobré, pokud se jedinec dokáže propojit se svou vyšší instan­cí – do které patří. Pak může získat radu a nasměrování k cíli své cesty a snah. Pře­stat bloudit. A tato pro něj „služebně nadřízená instance“ je právě ono „vyšší Já“, je­hož je stále součástí. Lepší název prozatím neznám.

Proto umíme-li se spojit s nezávislým patronem – není důvod, abychom neuměli se připojit i ke svému „hnízdu“, ze kterého naše duše vyšla na Zemi. Postup je celkem jednoduchý.

Napřed musí být zabezpečen rituální prostor a jeho ochrana. Následuje očištění a zpevnění svého aurického pole. Pomoc živlů je žádoucí a rovněž tak i dozor patrona v obdobích nácviků. Pak po nádechu a s koncentrací nahlas 1× vyslovíme mantru (volání):

Mé vyšší Já  –  těsněji s tebou se spojuji.
Tak jest  –  tak zůstává!

A setrváme chvíli v klidu a pozorujeme. Vnímáme svůj dech a pozorujeme své pocity, především při nádechu. Jen několik plných dechů, stačí tři, to se již projeví v pocitech těla. Podrobnosti neuvádím, musí si to v pocitech svého těla odhalit již každý sám.
Po nějaké době tréninků se to stane mnohem intenzivnější a když budeme sžití s tím svým „hnízdem“ (budeme mít natrénováno) – lze volat i přímo kdykoliv i jen mentálně (vyslovit v „duchu“ – pomyslet). Efekt se pak dostaví ihned. Stačí si to jen uvědomit.

Pozn. 141:
Pro celý tento nácvik i užívání tohoto spojení je důležité být napřed pročiš­těn předchozími nácviky spojení s Matkou Zemí a Otcem Nebes a mít již roz­vinuté tyto zkušenosti. Pak budeme i cítit a vědět, že to, co k nám přichází, je skutečně naší součástí a ne cizí astrální a démonická struktura.


Po ukončení aktuální práce – vlastně je zbytečné se odpojovat od spojení s „vě­domím svého vyššího já“, propouštět je někam „do pryč“, jak to děláme s nezávislým patronem, či se živly. Byla by to od nás hloupost – ono se to spojení stejně samo osla­bí v důsledku naší postupně ochabující rozptylované pozornosti. Proto, po ukončení veškeré práce, ještě než začneme ostatní síly s děkováním propouštět – pouze opětně stvrdíme pokračování našeho spojení s vyšším Já – opět hlasitým prohlášením:

Mé vyšší Já,
spojen s tebou  –  stále zůstávám.

 


Ochrana Černé bohyně

V dějinách této planety mnohokrát docházelo k boji mezi silami evoluce a devo­luce. Tedy mezi našimi předky (bohy Slovanů) a démony destrukce.109) Tehdy z ener­gie oněch strašných bojů se objevila Kálí – vítězka nad démony a ochránkyně slab­ších, utlačovaných.

Pozn. 142:
Kdysi, když v jedné válce všichni bohové již byli tzv. „na lopatě“ – v kruhu spojili sílu svých třetích očí (šišinek) a z jejich soustředění se v jejich kruhu a v plné zbroji zrodila Černá Bohyně – ochránkyně Kálí. Ta pak v nastalé líté bitvě porazila a pobila všechny démony dříve, než se její kolegové a bratři stačili sami rozhlédnout. V Indii (Bhárátu) ji znají i v jiném, slavnostním oděvu, než jen v její děsivé bitevní uniformě.
Byla zmíněna již několikrát, např. pozn. pod čarou č. 48 v kapitole „Základní ochrana od Božské Matky“.

Spojení s touto silou je důležitá dovednost, především pro léčitelskou praxi. Je to velmi silná ochrana před útoky a přesuny astrální havěti z aury klienta na léčitele. Zároveň s tím je dobré ovládat i své frekvenční ladění (vibrační úroveň svého těla) – to již souvisí s biopolem (aurou) – jiná kapitola. Proto ji také voláme k ochraně zákla­du podstaty struktury našeho života.
Samozřejmě přátelství s Černou Matkou je výhodné i při mnoha běžných činnostech, pohybu právě v očkováním zamořeném prostředí, rovněž tak v prostoru zamořeném astrálními entitami. Jen si na ni vždy vzpomenout.


Spojení s Černou bohyní

Spojení s touto bytostí je také napřed nutno vícenásobně aktivovat, než s ní bu­deme natolik sžití, že si ji dokážeme přivolat ku pomoci kdykoliv a za různých situací. Teprve později to budeme zvládat i bez všech ostatních příprav a vymezování prostorů.

Proto také toto cvičení (trénink) je zařazován teprve až po dobrém procvičení a zafixování svého spojení se Zemí a cvičeních „kvetoucího stromu“, kdy se kotvíme ve spojení s Matkou Zemí a budujeme její první ochrany našeho těla.

Ve stavu meditačního rozpoložení a plní propojení na energii Božské Matky Země provedeme následující trojité volání. Po něm pak závěrečnou fixaci. Je mezi nimi vždy jen jistý posun.
Po každém zvolání a i na závěr si dopřejeme čas, spojený s hlubokým dýcháním, pře­devším však s pozorováním svých pocitů v celém těle.

Božská Matko  –  Černá Bohyně,
k mé ochraně
vstup do mých kostí,
vstup do mé krve,
právě teď!

Prodýcháme.

Božská Matka  –  Černá Bohyně,
k mé ochraně
vstupuje do mých kostí,
vstupuje do mé krve,
právě teď!

Prodýcháme.

Božská Matka  –  Černá Bohyně,
k mé ochraně
vstoupila do mých kostí,
vstoupila do mé krve,
právě teď!

Prodýcháme.

Tak jest  –  tak zůstává!

Prodýcháme, pozorujeme, vnímáme.

Po tomto nácviku pak většinou následuje pokračování dalšího základního cvičení, spojení se s duší a vědomím a cesta k Otci Nebeskému.

S ohledem na zkušenosti z jiných nácviků doporučuji cvičení spojení se s Černou bohyní nějaký čas trénovat, až bude automaticky následovat specifický vnitřní proži­tek. Pro základní upevnění to celé cvičení doporučuji začátečníkům opakovat asi tak 12× až 16× (při stanovení počtu opakování je dobré se držet magie čísel). Nemohu nyní odhadnout – počet nutných opakování je individuální – vždy podle aktuálních schopností konkrétního žáka.
Aktivace pod vedením někoho, kdo tu cestičku má již prošlapanou je mnohem výhod­nější, neboť v jeho blízkosti se ty mezidimenzní brány otvírají samy. A když je z počát­ku intenzivní prožitek – pak již samostatné navázání na prožitou zkušenost pomocí vzpomínky je vždy jednodušší a snazší.


Přivolání pomoci Černé bohyně

Pokud již máme vybudováno spojení s Černou bohyní, není problém ji zavolat a poprosit o pomoc a ochranu, kdykoliv je to potřebné. Při nácvicích to zařazuji mezi přípravou sebe sama k následným cvičením či rituálům a před povoláním pomocníků.
V takovém případě se však již nedělá opakování nácviku tohoto propojení, situované mezi cvičeními Matky a Otce.

Opět s nádechem a nácviky hlasitě vyslovujeme.

Černá Bohyně – Božská Matko,
tvůj syn …jméno – tě volá.
O tvou pomoc tě žádá.
K mé ochraně
vstup do mých kostí,
vstup do mé krve,
právě teď!
  –  
Tak jest!

Její přítomnost je v těle výrazně cítit.

Volání o pomoc k Černé Matce je možné provést kdykoliv, když je to nutné.


 

 




Vysvětlivky pod čarou:


105) … I když mnoho různých očkování, zvláště v řadě mnoha posledních desetiletí se uka­zuje většinou silně neúčinné a škodlivé, bráno z nejrůznějších úhlů pohledu. Zde to však berme v duchu přísloví „co tě nezabije, to tě posílí“.
(Začínal jsem tento text psát, když jsem ještě neměl nejmenšího tušení, že jednou to „očkování“ budou velice rafinované genocidní jedy zaměřené proti celé populaci planety a zároveň i dálkově ovládané biologické zbraně umístěné v tělech obětí.)

106) … Otec, Matka, syn (dámy prominou, jsou zde zařazeny v kategorii synů). Někde se to podává také v označení Otec, syn a Duch svatý. Ale je to pořád totéž! Duch svatý je prá­vě ona Matka („Velká matka“, příroda, hmota, ale také všechny její dcery). Důležité je, abychom se všichni chovali tak, jak máme, a ne jak by si někdo přál nám předepisovat.

107) … Zde musím vzpomenout na slova jednoho ze svých kamarádů, jenž kdysi své rato­lesti na počátku jejího působení na střední škole řekl: „Uvědom si, že za několik let budeš maturovat. Žádný učitel se nemstí a nechce žáka potopit. Ale může – a také nemusí chtít ti pomoci.“

108) … Příklad – třeba patron cestujících a ochránce na cestách sv. Kryštof, i když ochránců podobných zaměření je určitě i víc.

109) … Mívali vícero různých názvů, pojmenování, nyní nedůležitých. Nyní ani není důležité, ze kterých hvězdných systémů se sem dostali a kdo je jejich potomkem. S ohledem na silné promíchání těchto ras v průběhu mnoha katastrof, kterými planeta prošla, jsme již dávno genetickou směsí.
Každý v lidském těle má šanci se svým úsilím pozvednout mezi bohy, anebo spad­nout opět mezi démony a nakonec skončit destrukcí. Rozhodnutí a jeho další úsilí i osud je jen na něm, na jeho rozhodnutí a konání.


Motto:
Jednou vyzkoušet je lepší než o tom stokrát číst.