---

2024

---

Vstup

• aktuálně

• bude

• bylo

Rozpravy

• témata

Rukopis

Zdraví

Odkazy

Sbírky

• texty

• media

• prezentace

Archív:

• r. 2024

• r. 2023

• r. 2022

• r. 2021

• r. 2020

• r. 2019

• do 2015

Kontakt

---

Cesta zažehnutí světla
Návod návratu k sobě domů, aneb průvodce výcvikem.
(autorský rukopis)

Cesta světla

a použití červího tunelu (díry a bran)

Zveřejněno: 04.12.2023
Poslední korektura: 04.04.2024

---

Cesta světla

Upozornění:
Téma není ani tak těžké, avšak pro zvládnutí potřebuje pevnou víru v sebe a pak to prostě tak je. Ta víra, přesněji jistota, musí být uložena v nejhlubších hladinách pa­měti. Teprve pak je vědomí skutečně nadřazené nad hmotou, jež se mu podle zásad kvantového nastavení plně podřídí. Nevíra podrazí a zablokuje cokoliv. Ještě další důležitou podmínkou je, že člověk přicházející až k tomuto tématu přeci jen již něco zvládl. Že dobře ovládá všechna předchozí cvičení a tak je již svým duchem schopen přetvářet svůj svět.
Tato technika „cesty světla“ ještě vyžaduje zvládnutí předcházející techniky „černých děr“, které v našem prostoru pomáhají stabilizovat vstupní červí bránu.

---

V okamžiku meditačních cest ke středu Země, k Božské Matce a k Prvnímu stvo­řenému, jenž sám ze sebe a své vůle povstal, aby stvořil vše – k Otci Všehomíra, při cestách Universem a časem a setkávání se s jinými entitami, a ne jen s mimozemský­mi UFOny, je každému zřejmé, že realita je skutečně více vícedimenzionální, než se současná fyzika vůbec odvažuje fantazírovat. A protože vědci se neodvažují ve svých rovnicích počítat se Všemohoucím, nemohou nikdy rozluštit paradoxy, které On před ně postavil, sám jsa nepozorován a stojící v pozadí toho všeho. Naši předci z dob At­lantidy, ale i ti mladší z Egypta, Árijové, Keltové a Slované a mnozí jiní, protože ještě neměli na očích nasazeny klapky materialistické vědy,¹¹³⁾ všechny tyto skutečnosti znali a dokázali s nimi pracovat. Dnes tyto vědomosti a dovednosti mají již jen málo kteří. Buď Bohu dík také za to, že pro nás na okrajích „slepé civilizace“ ještě zachoval několik skrytých oblastí se šamany ze staré gardy, s původními a tisíciletími prověře­nými znalostmi a postupy. A také mnoho dalších vědění, které jsou útržkovitě roztrou­šeny v různých systémech po celém světě, kam byly uschovány před „šiřiteli falešné víry“. Neboť v tzv. „západní civilizaci“ již nejenom vědci, ale ani kněží dávno nemají správné povědomí o skutečnosti a raději se klaní svým utkvělým představám (iluzím) a falešnému Ježíši.

Při práci s dvojicí černých děr jsem si po nějakém čase uvědomil změnu kvality prostoru v jejich blízkosti – a tedy i v mé blízkosti. A také získal možnost otevření dalšího jevu, který je s černými dírami do jisté míry v interakci a hlavně je jimi po celou dobu jejich existence stabilizován. Je to červí díra, přesněji brána do červího tunelu.

Celé to probíhá v energeticko-informační hladině více-dimenzionálního prostoru, ve kterém je 3D hmotný prostor se svým časem jen jednou ze specifických podmno­žin. Proto tento následující popis je podobně jako popis chování dvojice černých děr pro snazší pochopení transformován (hrubě, ale snad názorně, tedy zkresleně) do tří a dvourozměrných představ. Jak jinak se vyjádřit i o dosud neprobádaných jevech než pomocí slovníku současného poznání. Může to být špatně, ale lepší možnost zatím není.

Podle vzájemného natočení „os rotací“ obou černých děr, které jsou stejně silné (mohutné), ve vzdálenosti, kde jsou jejich účinky v rovnováze (na vrcholu rovnora­menného trojúhelníka), v rozumné vzdálenosti od obou černých děr (ani moc blízko, ani daleko), tak tam prostor výrazně mění svoji kvalitu. V tomto místě je vysoký potenciál pro vytvoření další singularity zvané „červí díra“.

Tento jev obdržel svůj název podle rozšířené fyzikální představy červa prokousá­vajícího se jablkem jako zkratkou jeho cesty na druhý konec vesmíru, místo aby tam lezl pomaličku oklikou po jeho povrchu (toho jablka). Toto by mělo umožnit jak cestu prostorem, tak také i časem. V této představě má dosud fyzika ještě mnoho, zatím nezformulovaných otázek, natož aby si kladla otázky následné, jako například „jak se na druhém konci vesmíru červ otočí a pak poleze tunelem zpátky domů. Nebo snad jinak?“

Inspirován tímto zjištěním, pokusil jsem se tento jev vyvolat. Zjistil jsem, že to tak skutečně funguje a že mě inspirace neklamala. Takto lze v jednom okamžiku vy­tvořit celý transportní tunel vedoucí jak informace, tak i vyšší celky tam, kam je po­třebné. Tunel má brány na obou koncích a funguje jednosměrně, a proto ta druhá brána, výstupní, vzniká automaticky. Obdobně jak tunel vzniká, tak i trvá podle potře­by tak dlouho, dokud není na vstupu uzavřen. Druhá, výstupní brána vzniká na svém místě přesně tam, kam je lokalizována programem při otevírání vstupního portá­lu. Protože se vlastně jedná o celou soustavu složenou z dílčích částí, píšu ne pouze o červí díře, ale též o červí bráně a vlastně celém červím tunelu. Je to celek, a funguje komplexně, ať již použijeme kterýkoliv z pojmů.

---

Velmi zásadní problém v tomto okamžiku je správné zacílení, tedy naprogramo­vání cíle letu, kde že má být ta výstupní brána – tedy o adrese místa určení. Trošku to připomíná střelbu naslepo. Ale je to v naprostém souladu s tvrzením platným ve všech mystických naukách – „co žádáš, přesně to dostaneš“. Můžeme chtít z tunelu vy­stoupit až u samého boha. Ale nesmíme být překvapeni, když tam na trůně potom se­dí sám Belzebub. Nebo některý jiný z jeho pobočníků, ať již to je Je*o*a, někdy zvaný také J*h*e, nebo A*l*h, potažmo i falešný J*ž*š. Když my vlastně ani přesně nevíme, ke kterému „bohovi“, ke které z našich iluzí to chceme dojít?

Celý problém spočívá v tom, že církevní představitelé již velmi dávno, ve spolu­práci s necírkevními představiteli moci, prodali svou duši i duši národů a lidstva nej­různějším astrálním dravcům. A za to od nich na dobu svého pobytu v těle obdrželi iluzi všech možných výhod (stejně nakonec vše vrátí a ještě draze přeplatí). Aby se v tomto podvodu páchaném na lidech udrželi, zcenzurovali a zfalšovali mnohá stará učení a texty. Překroutili obraz skutečnosti, vyhradili si právo správného výkladu rea­lity, vytvořili pokřivené obrazy pravdy. Svatokrádežnou ruku vztáhli dokonce i na slova samotného Ježíše a vytvořili jeho změněný obraz, který nařídili uctívat, namísto násle­dování vzoru jeho cesty svým životem. Kodifikovali (zafixovali) změněný text a všem nařídili jej vyznávat. A tímto způsobem vedou lidstvo již velmi dlouhou dobu do záhu­by, do náruče „ďábla“. Neboť sami se nechali touto entitou zhloupnout tvrzením, že takový ďábel vlastně ani neexistuje, že bůh je on, a on je přeci vede správně a neomylně.

On je o tom vlastně ani nepřesvědčoval – není vinen.
Pouze nastavil zrcadlo jejich iluzím.
Viděli to, co chtěli vidět, jen ne pravdu.

Jenomže skutečný Otec Nebeský to vše ví a každému měří.

Pozn. 146:
Na jaře roku 2001 jsem ve velmi hlubokém meditačním pohroužení náhle uslyšel slova „Mene, tekel“. Můj tehdejší učitel mi vysvětlil, že sčítání účtu teprve počalo. Až bude sečteno, dozvíme se to, neboť výsledek bude 2× podtržen. Pak dojde k vystavování účtů a započne jejich splácení. Výsledek byl podtržen 11. 9. téhož roku.
Druhý závěrečný balík účtenek byl sečten a podtržen 7. 10. letošního roku (2023) a doručen k okamžitému splacení. Platit bude ten, kdo „si nyní myslí, že vyhrává a bude inkasovat platby z celého světa“.
Se stavem svého účtu bude každý včas seznámen. A tentokrát se nesplácí částí nalou­peného zboží, jak v současném světě tomu bývalo dosud zvykem. Tentokráte neúčtuje a neinkasuje podplacený Satan, ale instance tak vyso­ká, že i sám Satan z ní má strach.

---

Jak se tedy správně zaměřit k cíli?
Nesmí se užívat profláknutých jmen používaných inverzním vesmírem pro jeho falešné ikony. V kosmu, astrálu a mantrách je nutno použít „celou adresu“, včetně případně možných a známých upřesnění. Pokud se chci dostat ke skutečnému Ježíši, musím volat:
„… k tobě, Ježíši, jenž jsi skutečně před necelými dvěma tisíci lety chodil po Judeji a Jeruzalémě, hlásal slovo Otce Nebeského, slovo pravdy a lásky a také vypráskal kněze z chrámu. K tobě, který jsi byl za hradbami města všem na očích přibit na kříž.“
Tato adresa je zcela přesná a stále platná.
Podrobněji bude uvedeno v kapitole věnované problematice jmen.

Ještě je tu drobný problém v pojmosloví.
Slovo „červí díra“ je terminus technikus z fyziky. Tam jako pracovní název při vytváře­ní teoretických hypotéz pro svou obrazovou názornost vyhovuje. Pak jsem si ale uvě­domil, že pokud by mě po smrti někdo chtěl pomoci a odeslat až k Otci Nebeskému a cpal mě přitom někam do díry k „červům“, že by se mně asi moc nechtělo. Ve správný okamžik mi proto do rukou náhle přišla jiná publikace.¹¹⁴⁾ Tam jsem zjistil, že již ve Starém Egyptě byl používán jiný, mnohem výstižnější název pro tuto cestu. Proto při recitaci v meditačním naladění od té doby již nadále používám tento staronový název. Právě s ohledem na výstupní portál v cílové stanici, a také pro efekty, které tento jev doprovází. (Při výkladu v textu pro fyzikální jasnost principu funkce používám i onen fyzikální termín.)

 

---

Otevření červího tunelu

V první řadě je nutné si uvědomit, proč tento červí tunel chceme otevřít. To po­může k určení směru a cíle výstupu. Zda se pouze někam chci sám dopravit – pře­místit své vědomí. Nebo budu jen posílat informaci? Nebo budu zajišťovat přepravu? A proč? Tyto odpovědi také odpoví na otázku „kam?“.

Protože při léčebném působení je z nemocného kromě destrukcí a různého smetí mnohokrát uvolněno i mnoho parazitujících bytostí nižšího řádu, je potřebné jejich nastalý problém také řešit. Jinak hrozí nebezpečí jejich opětovného zahnízdění se … Problém se pak po nějaké době vrátí opět zpět. Drtiče černých děr jsou určeny jen pro smetí, ne pro samostatné bytosti s vědomím. Protože jsem při tom právě zároveň tré­noval napojení se na nejvyšší autoritu celého Universa, která bude v tom okamžiku působit (někoho léčit), tedy působit prostřednictvím mne coby jakési „provozní anté­ny“, a aby se tato autorita také mohla uplatnit, proto jí nesmím překážet.
Kam tedy s tou havětí?

Odpověď nakonec jako vždy byla jednoduchá, i když mi nějaký čas trvalo, než jsem na ni přišel. Všechny tyto elementály, larvy a rarášky a bůhví co ještě, je potřeb­né někam odeslat. Pošleme je proto k raportu té nejvyšší – absolutní autoritě. Ten již o všem ví, a o nich také všechno ví, sám si je postaví do latě a „šupito presto“ odešle tam, kam patří.

Jenže máme tu ještě jeden mírně filozofický problém. Opravdu chci Otce Nebes a jeho pomocníky zahltit prací úklidem po mě? Posílat mu veškeré smetí?
Bytosti mají vědomí – i když je mohou mít na nízkém stupni vyspělosti, podle toho, do které úrovně patří. A pokud měly úkol nám zde pomáhat tím, že nám budou klást pře­kážky důležité pro náš rozvoj – určitě i ony obdrží tu šanci dostat se domů – pokud i ony samy projdou svým testem a vstoupí do brány světla.
Neboť to spojení je vytvořeno pro bytosti.
Pokud tam nepatří, to světlo je do tunelu nepustí, anebo je rozloží ještě před vstupem do brány tunelu. Tuto kategorii pak není nutno zachraňovat a mohou zůstat až do zá­věrečného úklidu smetí do černé díry. Protože to světlo přicházející tunelem je rozpus­tí dříve než budu zametat a rušit černé díry.
To světlo procházející tunelem totiž tvoří filtr - síto.

---

Po delším vývoji a prověřování vznikl tento následující mantrický text na tři fáze.

Odsunutí svých vlastních iluzivních závojů bránících vidění reality. Doprovázet gestem své aktivní (vysílací) ruky šikmo vzhůru před čelem (soma čakrou).

Závoj iluzí světa  –  rozkrývám.

 

Otvírání brány a adresace cílové brány červího tunelu.
Počátek začíná gestem ruky směrem vzhůru vpřed (od soma čakry), v místě „po od­hrnutých závojích iluzí“. Otevřenou ruku (prsty, dlaň) držet stále stejně po celou dobu otvírání – ukazuji kam (vzhůru k nebesům). Při posledním verši pak nutno provést gesto otevření (viz dále).
Vědomě (soustředěně) při tom pronést:

Bránu ke Světlu světa
a prapůvodnímu Zdroji všeho,
k božskému řádu,
k jednotě a harmonii,
k lásce a soucítění,
  –  
na dobu … (trvání tohoto obřadu),
  –  
až k samému Otci,
k tvůrci všech světů,
  –  
cestu světla  –  otvírám.

Gesto otevření udělám tak, že v místě otvírání této červí brány, volně prsty a dlaní zlehka natažené ruky, kroužením v zápěstí vytvořím před sebou zvolna jeden malý kroužek po směru točení hodinových ručiček tak, jak zápěstí dovoluje (vymezuji symbolický kruh brány). Začínám nejnižším místem a točím doleva nahoru. Jakmile dokončuji kroužek (opět dole), a hřbet ruky při tom směřuje nahoru, již předem volně spojím palec s konečky některých prstů. Stačí, když ke konci kroužku ohnu prsty a palec přidrží z boku některé prsty za nehty. Jakmile dokončuji kroužek, tak se slovem „otvírám“ se palec sesmekne a všechny prsty volně roztažené vystřelí středem vytvo­řeného kroužku vzhůru vpřed. Jako když do dveří strčím, aby se otevřely. Tedy otáče­ním jedné otáčky doprava uvolním kruhovou bránu („odšroubuji poklop“) a následně do ní strčím … uzávěr brány se „rozplyne“.

 

Závěrečné stvrzení:

Cesta k Otci  –  jest otevřena.

Samozřejmě gesta si lze s rozmyslem individuálně modifikovat. Jen je nutné při tom dát velký pozor a vyhnout se některým satanistickým „mudrám“, ve dnešní medi­ální scéně velice oblíbeným (hlavně u nevědomé a neznalé mládeže). Ty otevíráš tunel a ručíš za něj všem pro tebe neviditelným bytostem, které jím budou procházet, že cesta je bezpečná. Jinak trest na sebe nenechá dlouho čekat, ani nebudeš tušit zač.
Je nutné se vždy řídit vlastní intuicí. Pak to funguje.

Ty jsi nyní v tomto okamžiku tvůrce této brány a také tedy „Strážcem brány“, až do jejího opětného uzavření! Je důležité vědět/znát její orientaci. Směr pohybu je od tebe do brány a do červího tunelu. Uvědom si nyní směr otáčení při jejím otvírání vůči vektoru tunelu a vůči sobě. Bude důležité to znát.

---

V tomto okamžiku, když je spojení navázáno – lze si usnadnit cestu k Otci Ne­beskému. Místo přípravy „hvězdoletu“ a dlouhé cesty až na konec všech vesmírů (viz kapitoly od „Cesta k Otci pro světlo světa“ až po „Příkaz k letu“) – nyní stačí včas si otevřít bránu „cesty světla“ a v potřebný okamžik již jen vstoupit.

Protože černé díry vytvářím obvykle trochu dole, šikmo před sebou vlevo a vpravo, na úrovni boků na dosah rukou, tak tuto bránu jsem původně začínal otvírat uprostřed před sebou, asi tak ve výši hrudi a výše, až ramen. V posledních letech to vykonávám spíše šikmo vzhůru, vlastně až nad čelem (nad hlavou). Tam, kde jsem před chvílí odsunul závoje iluzí. Což mi následně odhalilo tu již výše zmíněnou zkrat­ku. Byl to postupný vývoj.

Pozn. 147:
Pokud vedu týmovou práci, tehdy mohu stejným postupem otevřít „Cestu světla“ pro celé shromáždění. Otevírání se provede nad středem shromáž­dění a vzhůru. Důležité je si nyní uvědomit správný směr otáčení při otvírání brány! Ne každý má schopnost vidět směry prostorem.
Rada: dívej se nad sebe.
Povinnost vedení obřadu z pohledu strážce:
… před uzavřením brány musí všichni, kteří jí procházeli vzhůru – také se celí vrátit zpět (stáhnout svá jemněhmotná těla) a opět se ukotvit v Zemi. Tedy je potřebné vždy v pravý okamžik vydat celé skupině správné příkazy.

---

 

---

Umožnění průchodu

Nějaký čas jsem pouze prověřoval vytvořené spojení a využíval je především ke zkrácení své cesty – k přímému vstupu k Otci a pokračoval meditacemi se světlem. Po letech tréninků je můj prostor dosti čistý a nebylo bytostí, které bych musel odvádět.

A pak jsem si povšimnul jistého „neklidu“ v okolí vždy v době mých meditačních cvičení. A zjistil, že lidé, kterým „upadlo tělo“ (zemřelí, avšak stále se ještě pohybující v naší realitě již jen jako „stín“) reagují na tento mnou otevřený tunel. Přišli totiž za světlem – avšak nemohli se k němu dostat. Ochrana prostoru je nepustila dál.

Pozn. 148:
Je potřebné si uvědomit, že nejenom řada astrálních bytostí nižšího řádu se potřebuje odtud vrátit pryč, domů. Také především mnoho lidí. V dnešní mo­derní době je mnoho lidí, kterým náhle upadlo tělo a ani si toho nevšimli. Často z nepozornosti a neuvědomělosti promeškají svou možnost odejít na druhou stranu právě pro ně v tom okamžiku otevřeným tunelem. Často bývá následný obřad vykonán nedbale, špatně, anebo vůbec ne … tedy opět pro zesnulé není z naší strany správně otevřen průchod tam, kam by měli jít. Anebo je, ale oni nevědí, že zrovna tam, kam směřuje, že právě tam mají vstoupit, především z důvodu svého předchozího silného materialisticko-ateistického programování, jehož se stále ještě nemohou zbavit. Prostě ne­ví, že jsou především duchovní bytosti. Anebo jsou zdržování pozůstalými – což jim brání v odchodu a svazuje v našem časoprostoru, a pak již je pozdě a bránu nenajdou, nevidí. Tito lidé pak zde v meziprostoru zamrznou, místo toho, aby šli tam, kde jsou již očekáváni. Místo toho se tu potulují, nikdo si jich nevšímá – neodpovídá jim…, podléhají smutku a snižují si vibrace – o to hůře pak hledají cestu domů.

A pak náhle uvidí světlo meditující osoby, ke kterému je jak magnet navíc přita­hují ještě vše pohlcující černé díry. A nahoře nad tímto nebezpečím ještě ústí nějaký tunel, kde mizí jakási světélka – kdo by se nebál, i když již nemá tělo. „Kdyby je to alespoň tak nelákalo a nepřitahovalo.“

Je potřebné si uvědomit, že je málo kultur, kde se skutečně odpovědně pomáhá lidem s přechodem přes „řeku Styx“. Tedy rozhodně ne zde, ve vychvalované západní civilizaci. Kdy v potřebném čase jak umírající a později tedy již zemřelí, tak ale taktéž ošetřující a pozůstalí, kdy by dostávali správné informace. Přesné informace o tom, co se to nyní s nimi vlastně děje. Naopak, zesnulí jsou zde ještě násilně zadržováni pláčem a nářkem blízkých pozůstalých. Nikdo jim ani nechce odpovědět, koho že to pohřbívají. Mluvit na ně také přestali, neodpovídají jim …, neboť je nevidí a neslyší. Totální ignorace.

To vše je důsledkem cíleně pěstovaného strachu ze smrti a jejím vytěsněním mimo život. A zamezením pravdivých vědění o tom, co se vlastně děje. Neboť uměle pěstovaný strach je základem biče moci nad otroky.

Jak jsem si toto vše uvědomil, věděl jsem zároveň, že na této úrovni vědění je potřebné také i jim poskytnout pomoc odejít tam, kde se jich ujmou další čekající po­mocníci. Opět bylo nutné celou práci s tunelem cesty světla překomponovat, doplnit o další funkce (rituál a mantry).
Cílem se stalo, umožnit těmto bloudícím lidským bytostem přímý odchod cestou světla až k Otci Nebeskému. U něj je již dost pomocníků, aby se o ně postarali a doručili je až domů.

---

Příprava cesty

Z toho důvodu také hned po otevření tunelu je přidáno předurčení (programování funkce) této otevřené brány. Stavím vlastně směrovky, ukazatele cesty, zároveň svým hlasitým voláním podobně jako dávný herold, do širého okolí dávám na vědomí zprá­vu se slovy:

Všechny bytosti
z hmoty uvolněné a od těl oddělené,
cestou světla  –  k Otci nebes odchází.
 
Tam jsou osvobozeny, očištěny,
prapůvodní láskou naplněny,
osamostatněny  –  a požehnány.
 
Tam kam patří,
domů  –  jsou dovedeny.

Vím, že všichni, kterých se týká, tu výzvu zaslechnou.

Po celou dobu gestem zvednuté ruky zároveň ukazuji na otevřenou, aktivní bránu světla, v podstatě se jí jako když „dotýkám“.

Tento text definuje a rozšiřuje program červího tunelu a zcela vystihuje, co se děje. Uvolněné vědomé entity mohou odejít samy, nebo je na tu cestu také mohu tro­chu postrčit. Další dění u Otce Nebeského je již v jeho režii.

Pozn. 149:
Poté může následovat již má zamýšlená hlavní práce (osobní meditace či něco jiného) a nemusel bych se již o nic starat. Pokud bych byl ve volném neuzamčeném prostoru a byl pouze sám a chráněn bezprostředním kruhem osobních ochran a brána světla ležela mimo tento můj vliv.
Pokud však sedím i s červí bránou světla uprostřed uzamknutého prostoru – duše zemřelých osob ještě nemohou vstoupit a odejít.

---

Otevření průchodu v ochraně místa

Proto po nádechu je nutné vykonat ještě jedno – výběrově otevřít vnější ochran­ný bezpečnostní kruh pro všechny ty, kteří jsou již k odchodu připraveni a skutečně chtějí odejít za světlem k Otci Nebeskému – když již vidí bránu, ke které se zatím ne­mohou dostat. Pro všechny ostatní entity vstup do mého chráněného prostoru musí zůstat uzamčen.
Stále se jedná o hlasové programování energeticko-informačních silových polí působí­cích v obecném prostoru všude kolem nás. Aby se to zdařilo, je tu trvalý požadavek zvýšených energetických toků tělem a mozkem nastaveným na pracovní „alfa režim“.

Proto, pokud tedy zamýšlíme umožnit bytostem vstup (pokud by naše práce je neohrozila a pokud tento zabezpečený transport přes náš vymezený a uzamčený ri­tuální prostor nezpůsobí narušení naší práce), je nutné nahlas vyslovit ještě jeden doplňující program:

Pro bytosti od těl oddělené,
od hmoty osvobozené,
k Otci nebes  –  cestu hledající,
jenom pro ně a tento okamžik
v ochraně tohoto místa
  –  
vchod nyní otevírám.
Směle vejdi  –  koho srdce přivádí!

Tuto meditační recitaci opět provázím gestikulací:
* ruku ukazující k zářící červí bráně přesměruji volným pohybem ke vchodu – kde zá­roveň v první sloce ukazuji, kde bude průchod a kudy a jak se bytosti budou k bráně přesouvat (svými volně roztaženými prsty trasuji a umetám stezku). Zároveň je to program doplňující nastavení ochran celého rituálního prostoru – pro koho a za jakým účelem platí povolení průchodu dovnitř.
* se slovy „vchod nyní otevírám.“ provedu gesto symbolizující odhrnutí závěsu nad vstupem do „symbolického stanu“ rituálního prostoru. Poté pak s posledním veršem „Směle vejdi …“ dokončím opětným nejkratším máchnutím (poukázáním) k červí bráně cesty světla. Tím jsem vlastně bytostem vymezil přímou trasu jejich přesunu.

Pozn. 150:
Je vhodné též vědět, že obvyklá poslední cesta odešlých bytostí bývala nejčastěji směrem k západu. Je tedy vhodné jejich vchod do prostoru mít situován přibližně od východu. Aby cestou od vchodu přibližně do středu vymezeného prostoru (kde obvykle konám svou hlavní duchovní práci, tedy kde ve svém dosahu jsem i otevřel „červí tunel“), aby se vlastně mým rituál­ním prostorem pohybovaly přibližně stále západním směrem.

Pozn. 151:
Více se nemusím starat, bytosti již samy zástupem jdou vstříc ke světlu, jež tak dlouho hledaly a které jim nyní září vstříc.
Obvykle se věnuji svému naplánovanému úkolu. Většinou celý cyklus Matky a Otce, nebo i jen část těch cvičení. Což vyvolá další světelný tok a příchod – průchod dalších bytostí.
Nijak mě neruší, pouze kolem tiše prochází.

---

 

---

Odvádění bytostí

Po ukončení všech hlavních pracovních bloků, dříve než se začnou uzavírat ostat­ní otevřené procesy, zavírat černé díry, rušit ochrany a propouštět pomocníci …, je potřebné ještě před uzavíráním brány tunelu „cesty světla“ dokončit odvod přišlých duší jdoucích zástupem. Poukázáním na průchod k bráně světla a také výzvou – že „bude se zavírat“.

Přestože jsme na počátku naší konkrétní duchovní aktivity naším rituálním pro­storem k otevřené bráně cesty světla již předem a včas otevřeli speciální průchod pro duše, tedy bloudící duše již mohly procházet a mnohé také již i prošly, tak mohlo se také stát, že průchod se pozastavil. Kterákoliv z procházejících duší mohla reagovat na naši činnost, anebo z jakéhokoliv jiného důvodu známému jen jí – a tím tak zasta­vit pohyb celého zástupu. Je tedy nutné všem již dostaveným se dalším duším – také jim umožnit projít cestou světla tak, jak je nyní budeme vést. Nesmíme je zde u sebe uzamknout.

Doprovázím volným gestem ukazováním ruky „jako když vedením duší“ od vstu­pu ochranou dovnitř – cestou průchodu rituálním prostorem, až k poukázání na bránu světla. Přitom hlasitě vyslovuji:

Všechny bytosti
z hmoty uvolněné a od těl oddělené,
dle své vůle a svobodně,
v míru a svorně,
k božskému řádu,
k lásce a soucítění,
k jednotě a harmonii,
ke spravedlnosti i milosrdenství,
k prapůvodnímu Zdroji a Stvořiteli,
branou a cestou světla  –  k Otci odchází.
  –  
Pospěš  –  kdo ještě ku světlu cílíš.
Brána k Otci  –  bude brzy uzavřena.

Po této poslední výzvě je potřebné ještě chvíli posečkat a kontrolovat, zda bytosti ještě prochází, anebo jejich proud již ustal. Dáváme tak šanci odejít ještě i těm, kteří dosud otáleli.

 

---

Uzavírání

Pokud jsme tedy při jakékoliv své vlastní duchovní činnosti otevřeli prů­chozí cestu ke Zdroji všeho Univerza, k Otci Nebeskému, kterou kolem nás jako majáku mohly procházet zde nešťastně uvíznuté a bloudící duše – vždy tuto cestu musíme uzavřít s vyloučením toho, že by některá nám zde v prostoru uvízla. Za chvíli totiž, až budeme celý prostor rušit, mohla by nedopatřením zůstat zde uzamčena. To by na naši hlavu dopadlo jako velmi těžké provinění a mohlo by být velmi náročné, skoro až nemožné tuto chybu napravit.

Proto pečlivě dodržíme následný postup.

---

Kontroly

Pozn. 152:
Kdo bytosti vidí – sleduje.
Ideální na tento úkol je siderické kyvadlo.
Jinak je nutné užít tu diagnostickou techniku, kterou kdo ovládá.

Je potřebné čekat a hlídat, dokud pro tento okamžik neprojde poslední odcháze­jící duše. Až do okamžiku, kdy kyvadlo přestane ukazovat. Základní mentální otázka pro kyvadlo v tomto okamžiku zní:
  Již všichni prošli ? ? ?  

Pozn. 153:
Na to je možná pouze odpověď „ANO“ anebo „NE“, více možností v podstatě není.

Pozn. 154:
Pokud by to trvalo příliš dlouho a odpověď kyvadla byla nějaká nejistá, nebo se stalo, že vůbec přestalo odpovídat … mohlo se stát, že sice někdo zvě­davě vešel, ale na poslední okamžik před vstupem do brány světla dostal panický strach, anebo něco jiného mu ještě brání odejít a vstoupit do světla.
V takovém případě pro dnešek je nutno zastavit proud odcházejících – slíbit pokračování v blízké budoucnosti (nejlépe zítra … dodržet – takový slib je svatý a závazný) a požádat všechny k odchodu.
A pak řešit „zamrzlý případ“ dotazováním a pokusit se o domluvu a pomoc. Třeba nemá ještě něco dořešeno – stává se to, řeší se individuálně a s ci­tem! Pokud však nechce vejít – nesmí být k odchodu do světla nucen! Tehdy je nutné jej vyzvat k odchodu – tedy ven mimo rituální prostor – to odejít musí.
Dokud nebude jasně rozhodnuto o vyřešení tohoto stavu – brána se nechává stále otevřená.

Pokud je již zřejmé, že poslední duše již odešla a další duše k odchodu do světla se již nedostavila, je čas konstatovat stav a také ihned stvrdit, že tu po nich nic jejich nezůstává. Pokud by i ano, stejně se nebude již nic zjišťovat – v závěrečném úklidu a bez kontroly bude všechno zameteno při dokončení rituálu uzavírání černých děr.

Hlasitě stvrdíme:

Všichni co přišli  –  odešli,
vše své s sebou  –  odnesli.

---

Uzavření průchodu v ochraně místa

V tomto okamžiku ještě musíme ihned zacelit – uzavřít vstup do rituálního pro­storu a zároveň stvrdit, že se tu již nikdo jiný nezdržuje. Prostor bude později celý uvolněn a rušen v jeho závěrečné fázi užívání.

Doprovázíme vhodným gestem ruky, symbolizující zavření dveří či zatažení závě­su „pomyslného stanu“.

Průchod ochranou místa  –  zavírám.
  –  
Bytosti světlem uvolněné,
osvobozené, radostí naplněné,
cestou světla  –  k Otci  –  odešly.

Doporučuji ještě jednou otestovat, pro sebe pro kontrolu, že opravdu mezitím již nikdo nevešel a pokud ano – ještě chvilku počkat a pak znovu překontrolovat a potvr­dit skutečnost – předchozí bod … „Všichni co přišli … odnesli.“

---

Uzavření červího tunelu

Podmínka:
V uzavřeném rituálním prostoru se nenachází žádná duše, viz předchozí texty. Pokud od začátku naší práce až do tohoto okamžiku nebyl ke světlu otevřen žádný průchod pro duše a červí tunel sloužil výhradně a pouze pro náš obřad, provede se toto uzavření tunelu samozřejmě přímo, bez předchozího bloku – rituálu „Odvádění bytostí“.

---

Mantra zavření brány světla se opět vyslovuje zároveň s vhodným gestem ruky.
Ve stejném místě před sebou, kde jsme předtím otevírali tunel pro odcházení, prsty napnutými u sebe, v rozsahu zápěstí, opět symbolicky a od spodu provedeme malý kroužek, jako-by po obvodu kruhové vstupní brány – avšak tentokrát proti směru to­čení hodinových ručiček. Tedy opačným směrem, než jsme ji otevírali. Pěkně zvolna, během pronášení slova druhého verše „… zavírám –“. Zároveň v posledním okam­žiku, když je ruka a prsty již dole takřka v pěsti a hřbet ruky již také směřuje vzhůru, prsty rychle zvedneme vzhůru, otevřeme a zpevněnou dlaní vytrčenou vpřed krátkým rázným pohybem bránu „prudce“ zabouchneme se slovem „– teď!“.
Celé je to mnohem rychlejší, než jsme četli tento popis.

Jakmile je s tímto gestem zavřen vstup, tímto okamžikem vše, „co snad možná ještě mohlo být na cestě uvnitř tunelu (ach ty naše představy)“, je zavírajícím se tu­nelem právě vyloženo před jeho východem přímo na místě určení. Výstup je uzavřen a druhá brána i s tunelem jsou také zrušeny. Tedy, kdo ještě stihl vstoupit, ten v tom okamžiku také právě vystoupil u cíle. Tedy bez ohledu na „dálku“ – již je tam, kde má být.

Bránu světla k Otci směřující
zavírám  –  teď!

Pozn. 155:
Celé to zní velmi krátce – první verš nepatrně pomalejší a druhý rychlý, vše během jednoho výdechu.

---

Při všech těchto obřadech odvádění je dobré se nechat vést intuicí – ne vždy můžeme vykonat vše podle kompletního scénáře. Občas musíme improvizovat, vybrat jen to potřebné právě v tom daném okamžiku. Nezapomenout, že dvojice černých děr pomáhá celou sousta­vu stabilizovat. Proto před rušením černých děr je napřed vždy nutné uzavřít komplex červího tunelu. Avšak teprve až po dokončení posledního průchodu.

Důležitý dovětek:
Jednou jsem při větším převádění kontroloval, kdo všechno k bráně světla přichází. Jakmile padlo slovo „terorista“ – rázem došlo k uzavření celého tunelu a prostorem zazněla slova: „teroristé ne!“ Dozvěděl jsem se tak, že tato kategorie „také bytostí“ je již jimi samými vědomě trvale odpoje­ná od Boha, od Zdroje. Je již na své vlastní cestě definitivní destrukce – nezachrání ji ani předchozí „nadšené svaté vykřikování … jménem kterého boha-démona tak činí v domněnce, že později za to všechno učiněné zlé bude odměněna. Nebude.
Platí sám sebou, celou svou duší.

---