Jména a pravidla jejich užívání

Jméno je zvuková vibrace, která nás jednak charakterizuje, ale také i ovlivňuje. Námi užívané jméno je vlastně „rámcový“ název životního programu, má své frekvenční ladění, svůj dešifrovatelný význam (vysvětlí bukvice), vnitřní smysl i cíl našeho života. Jsme s ním spojeni pro danou etapu svého života. Minimálně v každé inkarnaci máme alespoň jedno jméno, se kterým jsme se propojili. Úzce souvisí s naším vývojem, postojem k životním úkolům, ale i ostatním lidem, ovlivňuje komunikaci …
Prostě nás svým způsobem ladí a tím před-nastavuje náš život.

Protože námi užívané jméno je s námi velmi úzce spojeno, je také navíc nástrojem našeho ovládání někým jiným. Pro ilustraci: když uslyšíme kohokoliv zavolat své jméno, tak z celého davu se ozveme vždy právě my, připraveni někoho poslechnout. A naše jméno (dokonce i to dávné, z naší minulé inkarnace) je zároveň také naše stopa v astrálu, pomocí které se na nás může kdokoliv a kdykoliv, i na dálku napojit a nějakým způsobem nás ovlivnit – aniž my to můžeme i jen tušit. Nebo si také od nás může vyžádat pomoc. Nebo také nás vyhledat a poskytnout pomoc on nám.

Takto např. lze žádat o pomoc různé světce¹¹⁵⁾ i andělské bytosti. A samozřejmě také všechny mistry a lidmi uznávané učitele, bez ohledu na duchovní školu, ze které oni kdysi vzešli a ke které názorové škole zrovna nyní patříme my sami. Ne však, pokud se s nimi diametrálně rozcházíme v názorech na život a na mravnost (tedy lidsky) – to by ta pomoc nám pak byla blokována, právě jen a pouze námi samými (a opět by se dostavil pouze démon). Žilo také i mnoho jiných mistrů, kteří byli nenápadní a zůstávali před lidmi utajeni právě proto, aby ve skrytu mohli snadněji pracovat. A jiní, malí a nenápadní, kteří dali slib, že pomohou každému, kdo je o pomoc požádá.
Uvědomme si hlavně, že který boží posel má nám právě nyní pomoci či předat vzkaz a je k tomu právě ten nejvhodnější – o tom stejně nakonec rozhodne vždy ten Nejvyšší – Otec a prapůvodce všeho. A posel přijde vždy nenápadně – námi nepoznán a projde jen nenápadně kolem.

Na Zemi žily i velmi vyspělé duše,¹¹⁶⁾ poslové Otce Nebeského, jejichž všeobecně poskytovaná pomoc byla posléze zneužita. Později byl vytvořen jejich pokroucený, falešný obraz sloužící temnu (satanistickému matrixu s jeho umělou inteligencí). Tento plagiát potom jako nános překryl a modifikoval původní svatý princip s cílem přesměrování chování lidí jiným směrem. Takto bylo třemi náboženstvími knihy docíleno nasměrování cesty vývoje lidstva do náruče démonických sil. Abychom do této skryté pasti nespadli a nežádali o pomoc „vládce stínů a nevědomí“ právě prostřednictvím pokroucených falešných kopií světců a proroků, proto je nutné použít ještě doplňkového „upřesnění jména“. Abychom byli schopni se spojit se skutečným původním originálem a došli vždy právě až k jeho principu. Odlišit je a naučit se nastavit správně adresu spojení – to je náš úkol.

Příklady:
„Otče, který jsi stvořil všechny vesmíry, …“
„Kriste, jenž ctíš a naplňuješ prapůvodní božský řád, jednotu a harmonii, …“
„Ježíši, který jsi chodil po Jeruzalémě a z chrámu vypráskal penězoměnce, …“

Právě z důvodu možnosti dálkového napojení se a především magického ovlivnění jedince prostřednictvím jeho jména – v historii lze vysledovat vždy dodržovanou snahu o utajení osobního jména právě u vysoce postavených osobností, mágů, veleknězů, faraonů a podobně. Právě z bezpečnostních důvodů se pro veřejnost používaly pouze tituly opisující danou osobu její funkcí, neboť s tím také byla spojena i příslušná magická a egregorická ochrana této funkce a automaticky se tedy vztahující i na osobu, která ji vykonává.¹¹⁷⁾ Např. jména faraonů vytesaná na stěnách chrámů a určená pro veřejné čtení a vyslovování jsou jen pouhým dlouhým titulárním soupisem jeho úkolů a funkcí, nikdy ne jeho osobním jménem. A pokud přeci jen bylo někde nutno uvést jeho jméno, tak vždy pouze neúplné (veřejná část z celého jména), částečné jméno a navíc ještě chráněné specifickou grafickou magickou ochranou (uzavřeno v kartuši).
Jejich osobní jména i z bezprostředního okolí málokdo znal.
A pokud ano, běda mu, pokud by je někde veřejně vyslovil.

Tento zvyk dlouhého seznamu funkčních titulů byl později převzat šlechtou ve středověku a i v dobách ještě mladších (novějších), ale již z neznalosti principu, tedy v jiné konotaci … chlubení se. Tedy již jen jako prostředek jejich nafouknutého primitivního ega a nárokování si a uplatňování společenské prestiže v davu, kdy osobnostní kvality nositele titulů většinou zcela chybí. Již to byl jen pouhý „soupis majetků“.

Proto také není jedno, jaké jméno máme, přesněji používáme. Ono staré latinské „nomen – omen“, mající podle úhlu pohledu hned několik mírně se odlišujících výkladů, je vcelku velmi výstižné tvrzení. Proto dobře važme jméno a přezdívky pro sebe, pro jiné a především pro děti. Zvláště děti celý život nesou následky neuvážené volby svého jména svými rodiči.
Dobře si tedy rozmysleme, na jaké volání, na jakou přezdívku budeme reagovat. A jak také budeme oslovovat své přátele a blízké. Kdo na „vola“ slyší – ten se jím i stává! Libě znějící jméno cizokrajné – doma jen pouhým exotickým šaškem jest a v cizině – opět je jen cizincem.

Buďme pamětliví toho, že ve skutečnosti nám děti nikdy nepatří. Není to náš majetek, nejsou naše. Patří Tvůrci Všehomíra (stejně jako my). U nás jsou prozatím na návštěvě, než půjdou vykonat své úkoly, kterými je pověřil Otec Nebeský. Jsou to nám zcela rovnocenné svobodné duše, které nás poctily svou návštěvou a přinesly nám božskou milost a požehnání, abychom jim směli poskytnout svou pomoc. Pomoc po dobu zrání jejich biologického skafandru zvaného tělo, určeného pro pobyt zde na zemi.
Tak, jak i nám kdysi bylo umožněno, abychom mohli získávat své první poznatky a zkušenosti.

A mějme je rádi a buďme vděční svým rodičům i my – neboť nám tehdy poskytovali vše to nejlepší, co sami znali a mohli dát – i když to kolikrát bolelo. Jak nás, tak i je. Vše, co jsme pro náš další rozvoj měli v budoucnu jednou potřebovat, jsme obdrželi přesně tak, jak to bylo kdysi námi samými naplánováno. My sami jsme si své rodiče tehdy vybírali.

Proto také budoucím maminkám doporučuji v době těhotenství, aby si místo prohledávání kalendářů a sledování módních trendů raději se svým budoucím potomkem každá povykládala ve stavu rozšířeného vědomí. Raději se jej rovnou zeptala na jeho jméno, které bude jednou používat. A věřte, že on vám to nějakým způsobem sdělí. Když vypnete své ego a také mysl, tak potom v blízké budoucnosti přijde od vašeho ještě nenarozeného andílka vhodně zprostředkovaná informace s jeho budoucím jménem. Neboť jméno – to je základní vibrace prostupující a ladící celou bytost. Pokud však ovládáte některé formy komunikace se svým vyšším Já, jeho jméno zjistíte rychleji a bez čekání a bez pochybností. A také bez ultrazvuku, kterým se jej, ještě nenarozeného, snažíte přímo vařit ve vlastní šťávě! Ultrazvuk není zase až tak neškodný,¹¹⁸⁾ jak se veřejnost domnívá. Tuto pravdu se od lékařů nedozvíte, neboť i oni již dávno mají svůj mozek přeprogramován ziskuchtivými prodejci veškerého nemocničního vybavení.

Jména osobní, tajná a veřejná

Kdysi matka po porodu, v prvních okamžicích nového života, ihned na svých prsou, pošeptala svému dítěti jeho niterné jméno – intimní vazbu mezi nimi dvěma. Bylo to první slovo, které nově narozený člověk slyšel, a spolu s hvězdami mu určilo budoucí základ jeho osobnosti. Vtisklo se do něj jako pečeť do vosku. Toto jméno svého dítěte matka tajila. Bylo to tajné jméno a umožňovalo jejich komunikační vazbu po dobu jejich další pozemské pouti. Matky tak mohly svému dítěti kdykoliv účinně pomoci, zvláště když se jednalo o kritické situace. Neboť správně vyslovené slovo má moc přetvářet vesmír. Zvláště pak právě v okamžiku zrodu – tehdy má slovo přímo magický význam a velmi silný dopad. Neboť právě v tomto okamžiku je v prostoru kolem rodičky velmi silná Božská energie a je také přítomno více pomáhajících andělů.¹¹⁹⁾

Ostatními členy společenství pak bývalo později přiděleno novorozenci jiné, veřejné jméno dětské. Pro tento okamžik mají různé kultury také různé rituály. Zároveň byl jedinec takto přijímán jako nová bytost pod ochranu kmene.¹²⁰⁾ Později toto jeho dětské jméno po složení příslušných zkoušek bylo měněno.

Změna jména není nic neobvyklého. Jen si uvědomme, kolik nejrůznějších jmen jsme za ta tisíciletí, během mnoha našich předchozích inkarnací obdrželi a nosili. Kolik to bylo charakteristik. V některých kulturách má člověk za svůj život postupně i vícero jmen. Vždy, když dospěje do daného bodu svého vývoje a poznání, či projde odpovídajícím rituálem přeměny, získává jméno nové. Pak staré jméno, např. dětské již pozbývá účinku a člověk je již dále oslovován novým jménem, jehož je hrdým nositelem. Jsou to jména lovců, bojovníků a hrdinů, ctěných stařešinů kmene proslulých svou moudrostí, proslulých šamanů - léčitelů. Drobná provinění předcházející životní etapy zrání „malin nezralých“ jsou v tomto okamžiku mazána, jako loňské špatně napsané domácí úkoly. Člověk dostává nové jméno a to jej i zavazuje jít životem tak, aby nepošpinil zvuk svého nového jména. I dnes se tato zvyklost změny jména udržuje i u nás, např. v profesi křesťanských kněží. Ale třeba i v občanském životě funkčním přídomkem ke jménu – např. pan ředitel …, která se užívají v komunikaci místo jmen. Odděluje se tak bytost od vykonávané egregorické funkce.

Máme jména občanská, rovněž tak různé přezdívky. Záleží na tobě, jaké jméno si vybereš, použiješ, pod kterým se proslavíš a budeš vážen. Kde jaké jméno použiješ a na jaké budeš slyšet. Neboj se toho. Veřejně užívané jméno ti má pomáhat splnit tvůj životní úkol. To jen krávy uvázané u žlabu mají po celou dobu své existence jen jedno a stálé evidenční číslo. Tak, jak to jejich vykořisťovateli (průmyslu) vyhovuje.
A co ty, jsi spokojen se svým rodným číslem? Nejsi pro někoho jen a pouze číslo, kus? Není to náhodou číslo nesvéprávného otroka, mluvícího dobytka? O čem svědčí forma předepsaná úředním zápisem tvého jména – co ta znamená?

Přídomky osobního jména

Protože osobních jmen pro rozlišení toho velkého množství lidí zase není až tak tolik, kolik by jich bylo potřeba (tedy zcela individuálních), tak bylo nutné vždy rozlišit – o kterého Honzu se vždy jedná. Jaká je jeho skupinová příslušnost, případně rodový původ (rodinná linie). V rozporu se starým latinským příslovím „mater semper certa pater incertus“ (matka je vždy jistá, otec nejistý) se kupodivu jména rozšířila nikoliv o jméno matky, nýbrž o jméno otce. Tedy „Ježíš syn Josefův“, čili krátce Ježíš Josefův, rusky Ježíš Josefovič. A to dokonce i u děvčat – avšak místo jména matky to bylo opět vždy jen jméno otce. Z jakého důvodu?

Princip spočíval v energiích. Ženská shromažďující energie působí dovnitř a bývá ukryté přirozenosti. Pro zajištění dětí matce vyhovuje úkryt a venkovní pomoc mužů – jejichž energie je expanzní. Dům byl navenek právě z tohoto důvodu reprezentován vždy mužem, který jej ochraňoval. Takto k němu tedy byly přiřazeny i děti. Protože charakter i schopnosti otce z hlediska vnějších vztahů (a také způsoby myšlení a jednání) se přenášely na potomky žijící a rostoucí v jeho dosahu – formovaly je.
Toto je i důvod, proč děti poražených vládců vždy musely jít na výchovu do rodiny dobyvatele. Jednak jako rukojmí, kterým v případě neposlušnosti porobených správců nyní vlastně již „cizího území“ hrozila kdykoliv poprava. Hlavně však po návratu do „rodného hnízda“ takový jedinec hájil již zájmy jiného pána.
Dnes je to stále uplatňováno … zasílání vybraných dětí do cizích škol je vždy zárukou jejich odrození, psychického přeprogramování. Již dopředu jsou určeny stát se nepřítelem a budoucím zrádcem svého lidu a takto jsou i vychovávány. Jsou otroky zájmu cizího pána.

Až teprve mnohem později a s růstem městských aglomerací přistoupila potřeba jemnějšího rozlišení … ze kterého rodu či kmene či skupiny pochází či k nim patří. Tedy odpověď na otázku, jaké zájmy podle svého otce a jeho příbuzných (rodu), anebo profese, bude daný člověk prosazovat. Co je však důležité – jméno osobní je vždy základem a zbytek pak již je jen připojený původ, nějaké zpřesnění. A toto je zakotveno i v kanonickém právu (Vatikánské církve a jejích právních předpisech).

Člověk je tedy charakterizován primárně svým osobním jménem a měl by je nosit se ctí a v souladu s jeho vibrací a významem. A tímto by se měl vždy a všude představovat – a zároveň si být vždy vědom i všech svých předků. Neboť i oni za ním stojí a on může čerpat jejich společnou sílu a dědictví jejich zkušeností, má se o co opřít. Má své kořeny.

Z hlediska genetiky – a kosterních pozůstatků, tedy toho posledního, co po nás ještě chvíli může tady na světě vydržet – z kostí lze získat jedině DNA a její Y-chromozóm – tedy průkaz otcovství. Nikdy ne DNA matky. Tato stopa, DNA mateřské linie je vždy pouze ve zbytcích masa. Zjednodušeně řečeno – kostra je po otci, tělo po matce. Zřejmě i proto se užívá na druhém místě vždy jméno otce. A vše další ve jméně pak již je jen jeho doplněk a sdělují – kdo, čí a odkud je.

Jména duchovní

V duchovní praxi se pak vyskytují ještě další jména. Může to být duchovní jméno přidělené žákovi učitelem (avšak dosud nenahrazující jeho jméno veřejné), adeptovi duchovních nauk také může být zjeveno ve stavu hlubokého meditačního pohroužení. Tato jména je nutno rozlišit a užívat podle míry jeho závažnosti:

Jsou jména duchovní veřejná. Můžeme je pronášet veřejně v rámci společenství, kde jsme tímto jménem v úzkém okruhu známi a váženi. Někdy dokonce i na veřejnosti, mimo toto společenství.
Jsou jména duchovní tajná. Toto jméno je již koncentrátor značné síly a musíme je držet v tajnosti. Zná je jen jeho nositel a ten, kdo je žákovi přidělil. Něco jako osobní mantra ve východních učeních, avšak ještě závažnější. Pokud je máme někdy pronést, vyslovuje se pouze při obřadu a většinou pouze mentálně. Pro ostatní posluchače to zní jako pomlka. Jeho veřejné vyslovení obvykle bývá spojeno se značnou ztrátou energetického magického potenciálu jeho vlastníka. Obdobně jako veřejné pronesení osobní mantry. Pak je to nutno budovat vše znovu.
Jméno zjevené, seslané adeptu od Boha ve stavu zvláštní excitace vědomí. Toto jméno se nesmí nikomu sdělit ani nikdy vyslovit, a je o řád výše nad osobní mantru i nad jméno přidělené guruem. Slouží ke komunikaci s nejvyššími bytostmi, počínaje archanděly a výše.
A poslední, nejvyšší možné je jméno naší duše, které nesmíme znát dokonce ani my. Jeho pronesení má v podstatě v našem hmotném reálu za následek okamžité rozplynutí. Co se děje dále, nevím, tam mé vědomosti nesahají.

Pokud tedy nejsme nositeli vyšších typů jmen, stačí s mantrami uváděnými v této knize pronést pouze své aktuálně užívané osobní občanské jméno a to může být veřejně a nahlas. Anebo to necháme jen na standardně neutrálním označení (… syn, … dcera, Tvé děti…).

Jména z jiných dimenzí

Vždy v určitém okamžiku, při komunikaci jak mezi lidmi, tak i s anděly, ale také i mimozemšťany, je nejen slušnost, ale přímo povinnost se představit. V případě kontaktu s vybranými entitami v astrálu, nebo mimozemšťany v jiné dimenzi, bývá také potřebné co nejvíce upřesnit i svou adresu, abychom i my mohli později být zpětně nalezeni, kontaktováni.¹²¹⁾ Aby k nám vyslanci mohli najít cestu.¹²²⁾

Stejná pravidla pro jména platí i pro astrální bytosti. I tam pronesení jména vlastně znamená otevření komunikačního kanálu a také i prokázání jisté míry důvěry v druhého a důvěry i ve svou vlastní sílu a demonstraci připravenosti k rovnoprávné komunikaci. Znalost něčího jména totiž dává možnost jeho ovládání (té dané entity). Proto řada elementálů tak nerada sděluje své jméno a pokud je někdy řeknou, je to projev obzvláštní důvěry. Pak je nutno si ji také zasloužit především tím, že toto jméno udržíme v důvěrné tajnosti.

Další specifickou skupinou jsou kontaktéři. Na nich záleží, zda svolí se zveřejněním svého jména.

Existuje též mnoho bezejmenných andělů strážných, pomocníků, ochránců …, souhrnně bytostí světla. Je to jejich služba a lze je volat ku pomoci jejich funkcí, kterou vykonávají a kterou právě potřebujeme (třeba „andělé bezpečných cest“). Většinou své jméno nesdělují a slouží a pomáhají v utajení. Kdybychom kolikrát jen tušili, co vše museli za nás dodělat a udělat.

Dále existují jména archandělů a jim na roveň postavených. Tyto bytosti světla mají zvláštní status a ochranu a jsou z nižších úrovní nedotknutelní. Proto jejich jména jsou také veřejná, neboť zároveň jsou spojena s jejich danou specifickou funkcí.

Pak existuje jméno Boží neskonalé síly, které naznají ani archandělé. Jeho vyslovení boří i tvoří celé vesmíry. Lze se k Otci dostat, mluvit s ním, avšak nikdy nelze poznat jeho jméno.¹²³⁾ Proto v našem měřítku jsou užívány opisy. Někdy kombinovány se záporem (nepojmenovatelný, nepoznatelný, nepochopitelný, …), ale často také pozitivní (vševědoucí, spravedlivý, milosrdný, ochraňující, …). Ale všechna tato jména jsou pouze našimi slovy vyjádřená stávající neuchopitelnost tohoto fenoménu.
Přes to vše s námi velmi často komunikuje prostřednictvím svých poslů a obrazových projevů – částečných odlesků sebe (například Brahma, Višnu, Šiva – i s jejich ženskými protějšky – tři základní, pro nás poznatelné aspekty téhož jediného nejvyššího, tedy jeho „specializované ruce“). Ale ten pravý, ten je schován vždy až za nimi. Proto obrátit se k němu jednodušším přímým způsobem lze většinou prostřednictvím těchto jeho známých „public relations“ specialistů.

Tak, jak byl jmenován hlavní trojlístek z hinduistických véd, existují i védy slovanské se svými bohy na stejné úrovni. Jsou to opět ruce toho nejvyššího tvůrce a zdroje existence všeho. První naši prapředkové, jejichž jsme děti. Ve kterých spočívá i jejich tvůrčí síla a jiskra.
Za hlavního prapůvodního prvního hybatele všeho byl následně později označen ROD a z něj pak opět vznikali vyčlenění specialisté … pojmenované základní kosmické principy řídící základní vesmírné děje. Zbytek je prozatím zastřen mystickými závoji. Pro praktické užití v běžném životě nám ostatním prozatím neznalých základů slovanské kultury postačuje jejich Indické přetlumočení.

Pokud některá entita má jméno či funkční zařazení, i když se snaží o utajení a jeho nevyslovování, a prohlašuje se za boha nejvyššího, nikdy jím není – na rozdíl od Otce Nebeského, který prostě je a nepotřebuje to o sobě vyhlašovat! Takováto entita tedy je jen pouhopouhý astrální démon, i když se snaží vypadat mocně a budit hrůzu. Lze jej velmi snadno poznat a někdy i ovládnout, a dokonce donutit i k práci. Veškerou jeho sílu mu dáváš pouze ty člověče, svým uctíváním a tím, že se jej bojíš.
Tím však urážíš především toho pravého, skutečného Otce Nebeského, rozprostřeného ve všech vesmírech a zároveň živou jiskru ve všech zrozených bytostech, i jeho levou ruku – Božskou matku.

Následuje: Aura a čakry

Kapitola předchozí: Cesta světla

Vysvětlivky pod čarou:

115) … Jsou většinou specializovaní, mají svůj obor působnosti a moudrost, kterou kdysi obsáhli. A to je univerzálně platné a nezávislé na tom či onom náboženství, ze kterého kdysi vzešli. Bez obav tedy volej kteréhokoliv světce – nyní již jsou na rituálu nezávislí. Pokud jsou opravdu dobří, pomohou všem, kdo si pomoc zaslouží.

116) … Myslí se svého času ve hmotném těle. Oni ještě stále jsou a žijí a působí, avšak z jiné roviny bytí. Přesto však stále ještě mají či mohou mít na nás svůj vliv.

117) … Právě z tohoto důvodu většinou všechny pokusy o magické odstranění některé dějinné postavy vždy již předem jsou odsouzeny k neúspěchu (A. Hitler, Stalin, …). Mají příliš silnou magickou ochranu egregoru. A i kdyby osoba byla odstraněna – nic to výrazně nezmění na dalším běhu dějů. Rychle bude nalezena a na uvolněné funkční místo dosazena náhradní osoba pokračující v úkolech egregoru.
S egregorem může bojovat vždy pouze egregor.

118) … Neviditelné ponorky lze v oceánu celkem jednoduše nalézt. Stačí sledovat stopu mrtvých ryb, kterou za sebou zanechává jejich ultrazvukový sonar. Ten způsobí v rybách v dosahu sonaru jev kavitace. Tato kavitace způsobená ultrazvukovým vyšetřováním plodu obdobně narušuje a rozbíjí přímo buňky nově tvořícího se těla. Rozvibruje i nitrobuněčnou plazmu. Pro použití ultrazvuku v diagnostice by měly být stanoveny bezpečnostní limity podobné, jako jsou pro rentgenová vyšetření!
Do té doby maminky – je to jen na vás.
Hledejte také pojem „kavitační eroze“.
Když se to tak silně projeví na oceli, myslíte si, že lidské buňky budou ušetřeny?

119) … V Indii se konává v okamžiku telení krávy obřad zvaný pradakšína (tedy ne vždy a všude – my v rámci výcviku a poznání to však tehdy měli). Rituální obcházení kolem krávy s cílem jednak poznat a také na sebe přijmout něco z té ohromné čisté a koncentrované Brahmovy energie, která v tomto okamžiku proudí z meziprostoru ve prospěch nové bytosti a do prostoru kolem ní.
Podobné obcházení se stejným cílem se provádí i kolem silových míst, předmětů, oltářů. Zvláště ve spojení s duchovními obřady. Dokonce i v křesťanských kostelech – stáncích „modloslužebníků“.

120) … Stejný rituál se pořádá i v církvích. Tam je také pod pláštíkem ochrany zároveň ihned implantován program otroctví příslušnému Matrixu.
Vzpomeňme také zlovolného zvyku misijních kněží, ihned všechny na jimi obsazeném území přejmenovávat. Právě aktem přejmenování tak vlastně ty lidi definitivně okradli o jejich svobodu. Nejen svobodu těla, ale zmrzačili jim i jejich duši.
Totéž platí i pro země, státy, národy – pokud přijmou za své to jméno, které jim přidělí někdo jiný – z vnějšku. Tím se stávají ovládanými otroky. I národy, státy také.

121) … Při komunikaci s mimozemskými entitami je nutno po představení se ještě připojit též svou adresu směrovanou od entity k sobě (galaxie – Sluneční soustava – třetí planeta od Slunce zvaná „Země“ – světadíl – stát – obec …). Aby také mohli předpokládat náš styl komunikace, případně přizpůsobit potřebný zdvořilostní protokol.

122) … Steven M. Greer: Utajovaná pravda – zapovězené poznání; 2006
V této publikaci autor uvádí pravidla pro tuto adresu.

123) … Jak již bylo naznačeno, lze se dostat do Jeho blízkosti a tímto jsme se zabývali v jiných kapitolách této knihy. Za jistých okolností dokonce lze s ním i komunikovat – či spíše s jeho vysokými zástupci.
Většinou je komunikace jen jednosměrná. Sdělení které obdržíme je vždy pouze niterné, pro každého jiné. Kdo někdy obdržel odpověď – nepochybuje o ní. Někdy se týká nás, někdy našeho veřejného úkolu. To již musí každý poznat sám a jak se s tím má vyrovnat.

Motto:
Jednou vyzkoušet je lepší než o tom stokrát číst.