Cesta zažehnutí světla
Návod návratu k sobě domů, aneb průvodce výcvikem.
(autorský rukopis)

Aura a čakry

(o zářivém biopoli živých organismů)

Zveřejněno: 27.12.2023
Poslední korektura: 05.04.2024

 

Aura - úvodem

Aura – zářivý obal našeho fyzického těla. Anebo snad přímo podstata naší exis­tence? Má mnoho „vrstev“ a projevů, podle toho, ze kterého úhlu našeho dosud nedo­konalého poznání posuzujeme tento celý komplex jevů, a také ze které hladiny vícedi­menzionálního prostoru Universa na ten či onen projev nahlížíme. Jaký je vlastně její smysl, kam aura zasahuje a jak se projevuje?

Proto i když zde bude nadále psáno o vrstvách či hladinách a probírán ten či onen efekt, je nutné mít stále na paměti, že to je jen momentální myšlený a zkoumaný ma­lý výsek z celku. Část, nad kterou sice právě uvažujeme, je jen malou částí, která sa­ma o sobě by byla bezvýznamná a k ničemu. Teprve v součinnosti s tím vším ostat­ním, o čem právě nepřemýšlíme, ba nemusíme ani tušit, že to existuje – teprve pak v celku to dává smysl. Asi jako když jedeme autem a budeme se zamýšlet jen nad motorem, či převodovkou anebo brzdami …, které všechny jsou důležité, ale automo­bil ještě neutvoří, nenahradí. Automobil je vyšší funkční celek a ten a jeho správná činnost je důležitější. I když bez správné funkce všech, i mnoha dalších dílčích celků se neobejde, fungovat nebude.
Problém našeho zkoumání spočívá v tom, jako by se jeden šroubek v motoru pokoušel poznat své místo a význam v tom motoru … a toužil poznat i konstrukci celého auta, a i jeho smysl.
S aurou to bude ještě složitější. Což však neznamená, že bychom to neměli poznávat a učit se s tím i správně pracovat.

Aura je spojena s fyzickým tělem, ale také s vyššími úrovněmi naší podstaty, te­dy s našim vědomím, duší, duchem. Skládá se z mnoha druhů energií (přesněji růz­ných frekvenčních pásem) a informací, které jsou spolu provázány v důmyslně pro­myšleném funkčním komplexu, bez kterého by ve vesmíru neožila a nefungovala ani jedna buňka. Lze dokonce tvrdit, že aura je hlavní projev života, tedy sám život. Do­konce každý atom ji má, každá molekula, buňka, každý tvor, každá bytost. Bytosti „neviditelné“ se také projevují optickými projevy prostoru svého těla v zářivém okol­ním prostředí a interakcí s okolními energiemi.

Jistou část vědomí, energie a informací ve vesmíru v sobě nese každé zrnko pra­chu a má své pole, které je drží pohromadě. A není jeho vinou, že my, namyšlení lidští tvorové, mu nerozumíme. To jiné existenční formy se dovedou domlouvat podstatně lépe. Tak kdo je na tomto světě vlastně nedokonalý a hloupý?

Každá hladina aury má své dílčí struktury se svými odlišnými vlastnostmi, které se specificky projevují a spolupůsobí v rámci svého celku. Jak ve své hladině, tak sa­mozřejmě energeticky i informačně spolupracuje s jinými hladinami (jinými frekven­čními pásmy). Tak jako my se musíme neustále pohybovat a měnit ve svém hmotném těle (dozrávat, tedy zdokonalovat se), tak stejnému principu života neustálého pohy­bu podléhají i všechna tato energeticko-informační pole spojená s onou hmotou, jak ve svých částech, tak i v souhrnu. Nic tedy není zcela pevné a neměnné a platí to jak pro hmotu, tak i její pole a všechny vzájemné interakce. Každá stabilita, ba i věčnost má svůj limit. A co se přestane pohybovat a vyvíjet (což jsou opět jen různé další for­my pohybu), to je ukončeno. Zaniká a bude přesunuto k černé díře a rozebráno na stavební elementy pro nové, jiné, lepší užití. Tak, jak Otec Nebeský, hlavní tvůrce, konstruktér a stavitel Universa stanovil … Vše co se zrodilo či bylo stvořeno, jednou musí i „zemřít“, musí zaniknout. Aby mohlo přejít na další, vyšší hladinu existence, úroveň života, vědomí.

Vůbec není důležité, že ty nižší úrovně vědomí o té vyšší dosud nevědí.
Jednou se to stejně dozvědí.

Z tohoto důvodu také fotografie aury a její „rozbor“ je většinou pouze obchodní podvod (pozor na pasti scientologické víry). Neboť aura ve své nejnižší vrstvě, hladině přímo propojené s fyzickou hmotou, kterou jsme již schopni fotografovat (přístroji do­sud nejsme schopni zaznamenat ty vyšší úrovňové hladiny), je proměnná vrstva, kte­rá neustále okamžitě reaguje na velké množství podnětů ze všech stran a také podně­tů „neviditelných“. Reaguje tedy třeba i na nevyzrálé pole (špatnou auru) fotografa. Nese ještě záznam, co vše se do naší aury nalepilo na ulici a podobně. Takže rozbory něčí „svatosti a duchovní vyspělosti“ – podle barviček na fotce … to je hloupost. To je záznam barev, který platil možná ještě před chvílí, ale nyní již je zcela falešný.
Neboť ty významem mnohem důležitější vyšší frekvenční rozsahy (pásma) lidské aury – ty technické přístroje ještě dlouho nezachytí. Stále jsou mimo jejich citlivost a dlou­ho ještě budou.

Co však má smysl hodnotit na fotografiích aury, samozřejmě za předpokladu znalosti všech okolních podmínek v okamžiku fotografování, a když je ještě několik dalších fotografií té samé osoby pro porovnání, to je výskyt výrazných nerovnoměr­ností v biopoli, vyskytujících se na témže místě. Tedy světelný projev nemoci v orgá­nech těla – odhalování ložisek nemoci a jejich charakteru. A také i napadení neviditel­nými energeticko-informačními entitami (různou astrální havětí … také již byly foto­graficky prokázány).
Ovšem to má dnes význam pouze pro lékařskou vědu a její další posun. Neboť toto každý zkušený diagnostik a léčitel vidí a podvědomě vnímá na první pohled, rozumí tomu a je schopen sledovat i vzájemné vazby v dalších aurických hladinách. Dokonce může jít i zpět historií vývoje změn a poruch aury na tom místě. Až tam, kde o tom současná věda ještě nemá potuchy (ke karmickým a duchovním příčinám). Tyto zna­losti však kdysi patřily k základům vědění a zkouškám z praktických dovedností.

Je nutné si vždy uvědomit, ve které významové hladině Universa biopole bytosti pozorujeme a ze kterého úhlu pohledu se na jeho auru díváme. Podle toho můžeme dospět i k ně­kolika různým „soustavám třídění“ aurických úrovní (vlastně podle té či oné názorové školy). Podle významu a vazeb a chování tedy lze rozlišit vícero zásad­ních hladin aurických polí (podle filtru pozorování):
* fyzickou (základní hmota, prostor a záření tvarů)
* energetickou (toky energií a jejich pásma)
* emocionální (city – projev hnutí „mysli“)
* mentální (souvisí s myšlením)
* psychickou (celkové ladění duše v těle)
* duševní
* duchovní
* a jiné hladiny, kterých jistě nebude málo a ke kterým jsme jako lidé pravděpodobně ještě prozatím vůbec nedospěli. Ale i tyto, nám dosud známé hladiny, jsou víceúrov­ňové.
Třeba právě projev energetické hladiny – opravdu jsme schopni vidět a fotografovat již vše, co tam je? Nebo je tam ještě mnoho dalších dílčích vrstev, které jsou nám dosud ukryty? Tedy že se vlastně jedná o celé množiny dalších a komplikovanějších vnitřně hlubších úrovní?
Vždyť ty první dvě jsou většinou pozorovány jako jedna jediná vrstva.

Fyzikálně to lze pochopit přirovnáním ke frekvenčním pásmům. Každá významo­vá hladina má své frekvenční pásmo působení, mezi nimi jsou řádové rozdíly. Každé frekvenční pásmo si však vždy samo určuje své fyzikální vlastnosti, chování, interakci jak s hmotou, tak především své vlastnosti v prostoru, i vztahy (interakci) vůči dalším pásmům. A to vše má vždy též své vlastní jakési světelné (zářivé) projevy. Přesněji – svým vlivem mění optické chování jím dotčeného prostoru, což ovlivní jím protékající jiné světlo – tím se vždy prozradí. Ani vakuum není homogenní.
Jedná se vlastně o různé hustoty hmoty – a hmota, jak již je čím dále více z výzkumů zřejmější – ta vlastně ani neexistuje. Je to jen vnější projev vlastností silových polí tvarově uspořádaného prostoru.

Zde je na okamžik nutné, opět se obrátit k fyzice, něco připomenout a také roz­bít některé zafixované omyly. Jedná se právě o tu „pevnou a nezpochybnitelnou hmo­tu“, která je tak řídká, že „vlastně ani není“. Pouze prázdné vakuum vyplněné silovými poli vzniklými kolem jakýchsi malých elementů se zvláštními vlastnostmi.
První fakt je, že cokoliv s teplotou větší než technicky nedosažitelná absolutní nula (0 K = −273,15 °C), kdy zamrznou a přestanou se hýbat i elektrony a …, vždy vyza­řuje světlo. To platí i nadále.

Problém však je, že ony elementární kameny atomového jádra (elektron, proton, neutron) nejsou žádné „kuličky“ … to je jen taková učebnicová fikce … schematické náhrady hypotetické myšlenky pomocí obrázků a žádná skutečnost. Na což se již pak v dalších školních úvahách zapomíná. A rovněž tak i to, co by je podle stránek učebnic mělo udržovat pohromadě … ty síly slabé a silné interakce prostě neplatí. Struktura těchto částic je jiná a ony „učebnicové síly“ jsou pak již jen následkem vnitřní struk­tury oněch elementárních částic. Ale to jejich vnitřní uspořádání, pokud je budeme opravdu znát, to nám naopak pomůže vysvětlit a pochopit veškeré ony dosud neucho­pitelné záhadnosti – na kterých funguje také i veškerá tzv. „magie“.

Podle „prstencové teorie“ tyto částice atomů jsou tvořeny elektrickým kvantem obíhajícím stočeným prostorem (toroidem). Vzniká tak elementární proudová smyčka daných rozměrů. Kolem ní takto vzniká chvějivé elektromagnetické pole. Tyto minia­turní prostorové magnety se vzájemně uspořádají a vytváří jak atomová jádra, tak i jejich oběžnice … elektronový obal. Vyšší útvary na molekulární úrovni pak již vznikají jen jejich dalším prostorovým poskládáním do již známých vazeb, výše i dalších útva­rů – mřížek. Tedy existence soudržnosti oněch atomů je vlastně dána principy elektro­magnetických sil mezi jejich základními „stavebními kameny“ a pohromadě drží na principu pulzujících elektromagnetických polí. Protože jsou vzniklá pohybem (rotací), dochází při tom i ke zkrutu prostoru za účasti vlnění … viz existence tzv. torzních polí vlnové podstaty.
To je základem i podstatou vzniku „základní aury“ kolem veškerých těles. Jak kolem atomů, tak i souhrnných polí větších těles. Tedy aura (její vibrace i magnetismus) je vlastně dalším základním projevem existence hmoty, dokonce i hmoty neživé přírody.
Vše má svůj základní nosný kmitočet – tón.

Kdo začne pátrat v naznačeném směru, velmi rychle pochopí i to, že to funguje i opačně. Že tato pole vlnivé povahy frekvenčně (kmitočtově) svázaná se svým pro­storem (materií ve svém středu), pokud jejich kmitání bude nějak ovlivňováno jiným, z vnějšku působícím vlněním (změněno) – že tedy z důvodu působení elektromagne­tické indukce bude existovat i opačný vliv. Za přesných podmínek, vnější změna ve vlnění pole vyvolá určitou odpovídající změnu ve své materii.
Vše tedy spočívá v umění práce s energií a frekvencí (zvukem, informací). Je to práce s energeticko-informačními silovými poli. A taktéž s kosmickou pamětí, tedy torzními poli. Data (informace) vázaná na torzní pole se šíří kosmem tak rychle, že světlo proti tomu je velmi pomalá entita.

Kruh se uzavírá.

Hned z počátku, ještě před popisem a vysvětlováním všeho, co s aurou a čakrami souvisí, je nutné si uvědomit, že jeden a tentýž jev či skutečnost každý člověk popíše po svém způsobu myšlení a pomocí jemu známých a jím užívaných slov. Tak, jak on tomu rozumí. Ty popisy se budou vždy značně lišit, přestože popisují totéž.

Mně samému trvalo velmi dlouho, než jsem si uvědomil právě tento fakt a přestal se trápit nejednotností popisu vycházejících z různých pramenů, literatur, škol a výkla­dů. Než jsem se naučil hledat princip a dojít vždy až k samé podstatě zkoumaných je­vů a především k tomu, co lze v těch různých vyjádřeních nalézt jednotící, společné. Dlouho jsem porovnával a měl v lecčems zmatek. Píši to proto, že některé zde dále uváděné popisy se mohou lišit od informací jiných autorit z jiných publikací, a vyvolat tak trochu zmatek v mysli čtenářů. Vždyť k nedorozumění stačí i jen trochu jiné chá­pání či nechápání smyslu pojmů, slov – nepochopení celku je tu pak hned.
Proto neposuzujme jednotlivá slovíčka a dílčí věty, nýbrž hledejme vždy smysl nadřa­zeného celku – realitu. Tu když potom vyjádříme po svém – tehdy také pochopíme, jak to vlastně doopravdy je.

Právě proto je každý popis reality a návod na její praktické využití nutno vždy posuzovat právě v komplexu všech jeho tzv. „okrajových podmínek platnosti“ a záro­veň s plným uvědoměním si celého systému, i užívaných slov. Včetně vědomí, že totéž jinak pojmenuje elektrikář, či účetní, nebo instalatér …

Není tedy vlastně žádná zásadní nesrovnalost a disproporce v popisu těchto aurických polí a jejich klíčových center podle systému peruánských šamanů (užívaný Petrem Ch.), a zdánlivě jinak vypadajícím klasickým indickým popisem čaker. Anebo v některých detailech se lišících popisech systémů podle tibetských škol, či Borisem Tichanovským nově zveřejněným systémem obsahujícím další dvě, před veřejností dosud ukrývané důležité čakry. Ale i systém devíti čaker zcela jinak vypadajících a uspořádaných a působících ve zcela jiných úrovních, předávaných a aktivovaných žákům svámím Šrí Kaléšwarem. Vždy je to určeno úhlem pohledu a také metodikou praktického využití a podle zkušeností té anebo oné pozemské oblasti – na co se má právě klást důraz. Po úspěšném ukončení a završení všech nácviků – pak již stejně vše funguje správně a samo, tak jak má.

Pro svou samozřejmost a „známost“, učitelem často nevyřčených podmínek plat­nosti jeho výkladu, a v poznámkách žáků samozřejmě nezachycené – celá teorie se pak takto celkem zbytečně dostává do „rozporu“ s jinými výklady a prameny. A budí mezi různými výcvikovými školami zbytečnou nedůvěru, řevnivost. Nevím, zda jsem to již někde slyšel, anebo mám z vlastní hlavy, ale již dlouhá léta vždy ve výuce tvrdí­vám: „Věci samozřejmé, které se na počátku neřeknou (nesdělí, neobjasní, neujasní, pojmově nesjednotí), se pak stanou zdrojem zbytečného nedoro­zumění a chyb!“

Prostě na počátku jakékoliv debaty je vždy velmi důležité si sjednotit slovník, tedy terminologii, a skutečný význam všech pojmů. A také sjednotit úhly pohledu a používané operace (postupy) s popisy.

Víceúrovňové hladiny aury a jejich dosah

V některé literatuře jsem, kdysi dávněji, našel víceúrovňový popis hladin aury (naznačeno výše v úvodu) zároveň s informací dosahu, přesněji prostorovou vzdále­ností její průměrné hranice od těla (povrchové plochy). Samozřejmě běžného, stan­dardně netrénovaného člověka (jogíni a šamani a další již různě trénovaní budou mít tyto proporce zcela jiné). I tato vzdálenost od povrchu těla se samozřejmě neustále během dne proměňuje (únava, nálada, stres, vysátí energie jinými lidmi, …). Tedy od několika centimetrů až po cca metr pro tu nejhrubší složku, elementární živočišnou energii. A pak další „vrstvy“ jemnějších struktur, sahající samozřejmě dále od povrchu těla. Až na několikametrové vzdálenosti. A celek i obrázek byl přirovnán k „vrstvám cibule“.

To vše samozřejmě při pozorování osamoceně stojícího člověka. V davu lidí zase bude vypadat vše trochu jinak a v blízkosti někoho blízkého, anebo naopak s kým se člověk nesnáší, opět jinak, neboť se projeví interakce jednotlivých polí různých osob. A vyzařování žijících osvícených budou mít samozřejmě dosah mnohonásobně větší, pronikající aurami jiných lidí, a to ve velmi dalekém dosahu.

Dlouho jsem přemýšlel, co mně na tom nesedí. Zbytek textu knihy, pradávné jednotlivé praktické zkušenosti a postupy toho systému byly již v pořádku, proti tomu jsem necítil žádný odpor a výstrahu. Pouze ten všeobecný popis struktury biopole při­rovnaný k cibuli mi nějak neseděl. Než jsem zjistil, jak daleko zavádějící bylo právě to nepřesné a hrubě zkreslené přirovnání v jedné jediné větě o cibuli. Jako kdyby každá další „vrstva“ byla obálkou té hrubší struktury, co je blíže hmotnému tělu. Jako kdyby to byly matrjošky. Celé to pak vyvolává silně špatnou interpretaci skutečnosti, kterou od sebe další autoři již jen opisují a tu chybu výkladu dále šíří. Bylo to správné pouze v přirovnání o dosahu znatelně efektivní působnosti dané hladiny, ne o prostorovém uspořádání jednotlivých „vrstev“. Ještě bylo možné toto přirovnání částečně akcepto­vat při výkladu jejich vzájemných vztahů. Jinak ale celé uspořádání je ve skutečnosti zcela jiné a každá „vrstva“ je vlastně zcela jinou funkční i významovou hladinou. A hlavně, všechny se zároveň plně prolínají, nevrství se na sebe. Pouze mají různý „účinný“ dosah při zcela klidovém stavu oné osoby.

„Mnohovrstevnatost“ a strukturovanost biopole

Znovu upozorňuji, že zvířata i rostliny mají také svá specifická a obdobně kom­plikovaná energeticko-informační zářivá biopole jako lidé, na která ony i my svými poli reagujeme. Vzájemně se ovlivňujeme. Nejen hmota, ale i energie a informace se mezi těmito entitami a námi neustále přelévají podle jakéhosi ještě vyššího systémového plánu. Společně tak na povrchu planety vytváříme mnohem komplikovanější vyšší strukturu pole celé planety. To společně a dohromady zajišťuje rovnováhu sil a harmo­nii! Vyhubit cokoliv z povrchu planety Země – to je vlastně organizování pomalé sebe­vraždy lidstva!

Celé biopole člověka má několik různých významových a typových hladin. Každá tato hladina má samozřejmě svůj smysl a „operační prostor“ a svou reálnou strukturu. V této své části reality je definována svou „hmotnou hustotou“124) a polem, dále pak energetickým polem s jeho potenciálem, charakterizovaným vlastními frekvenčními pásmy, ve kterých se jeho energetická kvanta projevují a pohybují. A také informační strukturou s její specifickou logikou a její kvalitou (vazba pro změnu mimo jiné i na kybernetiku). To byl popis různých kvalit jen jedné z těchto hladin! Tyto různé hladiny jsou mezi sebou také navzájem provázané. Pokud bych to měl alegoricky k něčemu přirovnat, tak asi ke komplikovanému stroji, kde nějaká buňka a orgán v těle a celý člověk představují jen jakési dílčí jednoduché základní části přirovnané například ku ložisku v pračce – ať se na mě medicína nezlobí. Tedy kromě bádání nad kteroukoliv částí si vždy také zároveň musíme bedlivě všímat i zdánlivě přímo nesouvisejících částí a hlavně také celku! Jinak by nás čistě mechanistický přístup opět přivedl na scestí – kde konec konců se oficiální věda zmateně vrtí již několik století.
(Co jednomu chybou zdá se – to někomu jinému je cílem.)

Zároveň tyto jednotlivé části aury nelze prostorově od sebe nijak oddělit, neboť z našeho 3D pohledu se tyto hladiny zcela prolínají. Skutečný náš prostor má zřejmě více rozměrů, než jen tři směry a čas. A pak to všechno dává smysl. Jak si představit toto prolínání? Celkem jednoduše, jako ruce. Každá má svůj prostor. I s prsty je to celek. Když je sepneme k modlitbě, která část celkového prostoru při pohledu z dálky patří jedné nebo druhé ruce? Je to tedy o schopnosti rozlišování a také o citlivosti po­zorovacích aparatur při posuzování jevu.
Nebo jiný pohled. Jak je možné, že jedna anténa přijímá vysílání tolika různých radio­vých vysílačů? Záležitost příjmu signálu jen té jedné stanice je pouhé využití rezonan­čních jevů a nastavení (naladění) příslušných filtrů. Tedy každá hladina aury se s jinou částí zcela prolíná a plně prostupuje a zároveň stejně tak prochází i hrubou hmotou těla člověka. To samé pole je totiž i uvnitř v něm, principálně prochází celým tělem.

Každá tato hladina má své struktury a také „reálně účinný“ dosah. Opět za jasně definovaných pozorovacích podmínek, které někdy mohou být velmi tvárné a značně pružné. Jak to kdysi prokázaly pokusy s oddělenými částmi mikroorganických struktur, které si dokázaly předat informace i na vzdálenosti tisíců kilometrů přes různě mysli­telné hmotné překážky, kdy i spojení s onou výzkumnou ponorkou bylo přerušeno masou oceánických vod.

Navíc každé toto „dílčí“ energeticko-informační pole (jedna z hladin aury) má mi­nimálně dvě, kvalitativně rozdílné části, snad lépe psát součásti. A abychom si ještě více užili komplikací, tak nám „stvořitel“ zanechal v každé této části příslušné hladiny biopole ještě další vnitřní komplikované struktury. Asi to tak potřeboval, abychom pak mohli autonomně fungovat a také si jednou měli nad čím lámat hlavu. Aby byl takto vytvořený systém samo-replikujících se biologických skafandrů pro potápění duší do hmotného a nepříznivého prostoru planety schopen rozumným způsobem pracovat. Protože těchto různých funkčních hladin je více, tak ještě mezi sebou na mnoha mís­tech musí být nějak propojeny. Tedy na mnoha v sobě lokalizovatelných místech musí mít podivné „nenormální“ multidimenzionální prostupy, kde se toho z úhlu pozorování té či oné hladiny bude dít „mnoho záhadného“.

Prána, nebo volná energie?

V historii tzv. „evropských pavěd“ se vždy objevoval fenomén, nazývaný pokaždé různě. Živočišný magnetismus či energie, ód, … éter (D. I. Mendělejev, N. Tesla), vol­ná energie, energie nulového bodu … energie vakua. Na názvu nezáleží. Důležitější je, že je to faktum, realita. Ať se to nazývá jakkoliv, principy jsou pořád tytéž. A praktic­ké zkušenosti také. A hypotézy … vždy podle úhlu pohledu zkoumání se liší.
Nadále budu raději stále užívat starý a obecně známý termín „prána“, anebo pouze „energie“ v obecném smyslu slova. Ve vazbě na tu „tajemně skrytou“.

V poslední době se totiž díky masovému rozšíření internetu objevilo velké množ­ství zpráv i dat o alternativních fyzikálních teoriích a výzkumech. Mění se náhled na základ hmoty, jak mlha se počínají rozplývat síly silné a slabé interakce a lidský duch hlouběji proniká do tajemství „něčeho – co oficiálně neexistuje“ (bylo již zmíněno výše v úvodu). Pro duchovní bytost však je důležité, že to, „co není“, to se ve skutečnosti reálně projevuje a je s tím hodně praktických zkušeností.
Co je však velmi důležité – že jevy s tím spojené prokazatelně reagují i na zvuk, i na myšlenku. Že mají vlnovou povahu (vlnová fyzika) a jsou úzce spjaté se silovými poli, přesněji silová pole jsou jejich základním projevem i nástrojem.

Pojmy prána … éter, volná energie, temná energie či energie nulového bodu, ane­bo energie vakua a další nové pojmy – to vše jsou pouze různé projevy téže energie ve stavu zrodu. Přesněji „celokosmický oceán“ energetické potence, než je nějakým způsobem aktivována a umožněn její projev v námi vnímatelné realitě. A umožňuje nám postoupit v našem rozvoji opět o krok dále. A v tom oceánu energie my plaveme, letíme, jejím prostřednictvím – žijeme, cítíme i přemýšlíme. My pomocí ní pracujeme, tvoříme.

Je dobré též vědět, že i základ nejmenších stavebních elementů hmoty má sou­vislost s vibracemi, elektřinou a uspořádáním prostoru, a zároveň i s chováním ener­geticko-informačních silových polí. S pohybem energie i informací. Objevily se mnohé nové nadějné hypotézy, jako informační teorie vesmíru, fraktální uspořádání ... teorie torzních polí. Je toho ke zkoumání dost, nudit se nebudeme.

Důvod existence aurických polí

Kdysi dávno v mládí, když jsem se sice dozvěděl o existenci těchto zářivých polí, avšak nic bližšího jsem již nevěděl, považoval jsem je zprvu za vnější následek (pro­jev) života organismu. Později s vědomím existence čaker vznikla má dětinská úvaha o „anatomii duše“. Proběhlo mnoho let hledání, než jsem si mohl udělat v té otázce jasno.

Faktem je, že ve své podstatě nejjednodušší základní „aurické pole“ vzniká kolem každého tělesa. Je tedy svázáno s hmotou a rozhodně nemá svůj výrazný vlastní po­hyb (pouze reakci na okolní silová pole). Přesněji „pohyb“ kolem neživého tělesa vzni­ká vždy a je to jen tok energie – její sršení, asi jako mikroblesky vybíjení elektrického potenciálu. Takže „aura nejnižší úrovně“ je již jen vnějším projevem uspořádaného prostoru, ve kterém uvnitř pro jeho stabilizaci dochází ke koncentraci energie vakua (prány) a zářivé excitaci přebytku této energie. Toto pole i jeho sršení lze snadno zaznamenat.

Zde je nutné si tento efekt dobře uvědomit. Uspořádaný vytvarovaný prostor (i rovinná kresba … třeba jantra, či napsané slovo) se vždy projeví zkroucením125) obecného prostoru a koncentrací energie vakua, její transformací na energetický tok určitého frekvenčního pásma a jejímu stálému vyzařování do okolí. Dojde tedy také k vytvoření tomu odpovídajícího silového pole kolem onoho prostoru, kterým ta ener­gie bude proudit. To vše tvoří svůj svérázný celek, včetně té části okolního pole, běž­ně lidskýma očima nevnímané.
Pokud v okolním prostoru bude nějaký pohyb či výskyt jakýchkoliv jiných obdobných vymezených prostorů (i jiných typů, druhů), začnou se tyto jejich vnější energetické toky mezi sebou ovlivňovat a také ve svých tocích usměrňovat … a společný tok ener­gií kolem sebe opět vytvaruje již širší prostor. Silové pole skupiny těles se tak dotva­ruje o další společnou obálku.

To vše je důsledek efektu zvaného – „záření tvarů“.

Toto základní aurické pole vázané na hmotu či jen na tok energií prostorem tedy nemůže souviset s autonomií myšlení, pamětí a rozhodně již nemůže souviset s duší a tomu nadřazeným svobodným vědomím jakékoliv bytosti. Patří jen tělesům, výrob­kům, strojům a podobně. Tedy tzv. neživé přírodě.

Musíme tedy na tento problém jít odjinud a k tomu použít nejlépe alegorii – po­dobnost s řízením prvků „strojové inteligence“ z oboru „informačních technologií“. Což dnes je funkční elektronická realizace dřívějších oborů regulace a automatizace a apli­kace kdysi základního výzkumu otázek kybernetiky. Kdy po jistém čase aplikačního vývoje jsme nakonec dospěli k možnosti regulace a řízení technologických celků po­mocí samočinných počítačů a také ke vzniku a uplatnění informačních počítačových sítí typu internet. Snad nám to pomůže hlouběji pochopit či proniknout do některých otázek spojených s aurou a jejími hladinami.
Odborníci na informační technologie a programování v tomto okamžiku mají náskok ve svém přemýšlení díky svým specifickým odborným znalostem.

Ke snazšímu pochopení nám pomůže i alespoň rámcové vědomí toho, že přenos energií a informací spolu do jisté míry souvisí a navíc že k nim může docházet i volně prostorem právě prostřednictvím efektů silových polí a s využitím frekvenční mecha­niky (dnes již i bezdrátově). Že to záleží vždy jen na užitých „technických“ řešeních na obou koncích informačního přenosu a na dalších vhodných uspořádáních. A schop­nostech využití různých dalších fyzikálních jevů.126)
Tedy nemusí se vždy jednat pouze o převod informací šťoucháním klackem, jak tomu bylo ve zlatých do­bách počátků mechaniky.

Mějme tedy replikovatelný bioskafandr nazvaný tělo, určený pro budoucí vtělení autonomní duše. Uspořádání stavebních prvků „obalu“ s sebou automaticky přináší vznik základního energeticko-informačního silového pole spojeného s vytvarováním prostoru hmotou buněk a orgánů. Tělo je vybaveno mnoha senzory pro kontakt s pro­středím a rovněž tak akčními prvky pro pohyb prostorem a vykonávání různých po­třebných manipulací.
Pro jeho řízení pak mějme univerzální všude nataženou počítačovou síť internetového typu … tedy neurony (počítače) a nataženou kabeláž nervů pro přenos signálů. Dále mohutnou decentralizovanou „výpočetní“ síť lokálně a autonomně přímo ovládající hlavní energetické technologie celku … což je velmi rozsáhlá neuronová síť v břiše svým rozsahem a funkcí porovnatelná jako specializovaný druhý mozek. To proto, abychom nemuseli přemýšlet o každém šplouchnutí ve střevech a neustále řídit pohyb hladkého svalstva našeho trávení.
A k tomu pak ještě výkonný superpočítač uložený v lebce.

Stačí to vše k tomu, aby se tento technologický celek mohl autonomně pohybo­vat prostorem a něco konat a dokonce i myslet, prožívat a tvořit?
Nemůže – Frankenstein napřed musí být oživen a naprogramován.

V tomto okamžiku na scénu přichází „slabé“ informační pole, subtilní entita se svou pamětí a „slabým“ napojením na vyšší informační systémy kosmu – duše. Přináší si s sebou svůj plán rozvoje a své životní úkoly a svůj sen duše, které touží plnit, roz­víjet se, poznávat a učit se. Ale teprve až potom, až pro tento účel plně ovládne svůj dosud teprve v děloze zrající bioskafandr a naučí se interagovat se svým prostředím (což vlastně představuje vzájemné působení). Napřed si však podle svých záměrů částečně upraví obdrženou DNA buněk svého budoucího těla (podle části záznamů spojených se svými minulými inkarnacemi). Dosavadní vědomí duše uloží v nejhlub­ších paměťových vrstvách svých polí (ne ve výpočetních sítích neuronů!). To vše se děje pod velmi silnou ochranou dělohy matky a jejích aurických polí. Včetně dohledu několika dalších andělů.

Počítač po připojení k energii – je jen mrtvá hromádka kovů, neschopná jakékoliv činnosti. Pokud má navíc něco ovládat, tedy sbírat data a pak signálem ovládat aktivní technologické prvky … musí být holý stroj napřed doplněn o různá „rozhraní“ (interfa­ce), se kterými jednou bude schopen komunikovat. Většinou každé to dílčí zařízení si vnitřně komunikuje tak nějak po svém. Ta všechna napřed musí být standardizována na společný komunikační protokol.
Nastavení provede tzv. BIOS … program zvaný „základní vstupně-výstupní systém“.

Pak musí být někam do pamětí uložen základní nutný „operační systém“ mozku (ego). Ten po natažení do operační paměti této centrální výpočetní jednotky tělu za­jistí provádění prvních programů „života“. Tedy schopnost na základě událostí z vnějš­ku reagovat a vyhledat potřebný jiný uložený program pro zpracování došlých dat a spuštění určitých potřebných reakcí. Například sát mléko, čurat a kakat, plakat, vše ochutnávat, pozorovat …
Jenže signálům z vnějšku stále ještě nerozumí!

Proto operační systém je později učením rozšiřován o množství podpůrných spe­cializovaných programů jednotlivých rozhraní. Dále o řadu dalších potřebných funkč­ních programů a nastává jejich ladění (nastavování) v režimu provozu technologické­ho celku a ověřování funkcí.
A při tom je ego (základní operační systém … zajišťující přežití těla v prostředí) nadále okolím deformováno viry (špatnou výchovou, destrukčními vzory chování společnos­ti, nevhodným formováním psychiky …).127)

Pozn. 156:
Je nutné si velmi dobře uvědomit … co je to tzv. EGO. Že je to základní ope­rační systém fungování mozku, aby tělo – nástroj duše pro poznávání života na Zemi ve hmotě – aby vůbec mohlo fungovat. Ztráta ega … jak mnozí du­chovní učitelé doporučují svým žákům vlastně znamená „zánik funkcí mozku“ – tedy smrt. Nebo-li totální neschopnost existence.
Co je důležité pro duchovní cestu – to především je potřeba z ega odstranit všechny do něj nepatří­cí škodlivé „virové“ programy uložené v hlubinných vrstvách paměti. Všechny ty, které jsme si tam nechali během dosavadního života nasunout – často jsme to byli my sami. Tedy vyčistit své podvědomí od špatných programů a své vědomí mít stále pod svou vládou a pod vládou v hlubinné paměti uložených programů osobní mravnosti (což je část základ­ní programové výbavy duše jdoucí do inkarnace … z inkarnace pak odchází s daty svého svědomí).
Pročistit své ego!
Snadno se to napíše – těžko se to dělá.

To co je u výpočetní techniky dnes již snadné, u těl lidských bytostí zase až tak jednoduché není. Proto, aby došlo k účinnému funkčnímu propojení mezi polem duše a silovým zářivým polem fyzicko-energetického těla (první dvě vrstvy) – kdy jejich pracovní (rezonující) frekvenční pásma jsou od sebe velmi, velmi – velmi vzdálená, proto mezi ně musí být vložena i celá řada spolupracujících funkčních mezivrstev … dalších aurických polí128) fungujících jako když dílčí funkční hladiny „komunikačních rozhraní“. Ta podle žebříčku svých významových uspořádání (tedy i pracovních frek­venčních pásem) si mezi sebou předávají jak energie, tak i s tím spojené informace (přesněji data!). A silově se spolu udržují ve vzájemné interakci. A každá ta vrstva (viz úvod této kapitoly) se stará o řízení a zpracování dat a energií v určitém svém pásmu … rozsahu „odpovědnosti“. Má svou paměť (uloženou mimo hmotu těla a také vazbu na vyšší kosmická pole a též jejich paměťové a snad i další jiné struktury). To, že o nich nevíme a že s nimi neumíme běžně spolupracovat – to je jen důsledkem toho, že nám jednak něco bylo uměle vypnuto, něco zablokováno a jednak že se dosud své schopnosti málo snažíme probudit.

Věcné shrnutí:
 
Jednotlivé „významové“ hladiny aury jsou … základní podmínkou samo­statné existence a správné funkce lidských tvořivých bytostí. Zajišťují spojení mezi duší a jejím aktuálním fyzickým tělem a každá aurická mezi­vrstva – i když řeší své úkoly, zároveň slouží pro předávání dat a energií mezi sebou, ale zároveň i s celým kosmem. Jedná se o energeticko-infor­mační silová pole a jako taková jsou schopna i samostatné práce ve svých hladinách na základě rezonancí (ladění ve frekvenčních pásmech).
Podle svého frekvenčního ladění jsou spjatá více s hmotou těla, anebo naopak na druhém konci seznamu více s Univerzem (Otcem Nebeským). Tyto pak jsou součástí vyššího vědomí.
Vstup do těchto hladin vědomí a komunikace s nimi pak je vždy – až po překonání bran – přes své podvědomí.

Vstup ke kosmickému nadvědomí je branou našeho podvědomí.

 
 
Obr.: 1
 

Pozn. 157:
Abychom toho dosáhli, musíme ono neklidné a velmi rychle se točící horní maličké kolečko naší mysli zpomalit. Tím začne klesat k našemu podvědomí (dolní kolečko). Až se jej dotkne a ještě více zpomalí, rozepne se (režim „alfa mozkových vln“), spojí se svou hlubinnou pamětí a programy v ní a začne i lépe vnímat. Tehdy se odtud vyšle vlna s informací o naší připrave­nosti ke komunikaci. Ta se pak může dotknout obrovského kola nekonečných vesmírných pamětí a přinést nám i odpovědi na naše otázky, které potřebu­jeme vědět. Případně můžeme jít až k jejich středu – k Otci Nebeskému.
Jak je nakresleno na obr.: 1.

Dopady

Skryté schopnosti člověka jsou před ním samým ukryté v něm samém, tam a tak, kde jej ani nenapadne hledat. Proti zneužití jsou jeho vědomosti chráněny zámky v jeho hlubinných pamětích. Neboť největším nebezpečím pro člověka je dosud přede­vším on sám a jeho nepročištěné nafouknuté ego. Pokud toto pochopí, očistí své myš­lení a uvažování ode všeho špatného – tehdy mu prostřednictvím všech vrstev jeho aury (a práce s ní) budou otevřena všechna tajemství vesmírů. Pouze musí dávat po­zor a stále mít na paměti, kolem kterého bodu se vesmíry otáčí, jít k němu cestou evoluce a plného respektování všech jeho konů.

Jaká nebezpečí na člověka mohou číhat?

Jedno spočívá v tom, že si nechá ovládnout svůj mozek, že ztratí směr a smysl svého života. Že někomu či něčemu jinému svěří svou odpovědnost za sebe, své činy a svou svobodnou vůli a přestane směřovat k Otci Nebeskému. Svůj klíč od nebes či svého života svěří někomu jinému. Vládci, knězi, dozorci otroků, svatým textům129) a jiným programům svého ovládání (televizi, novinářům), umělé inteligenci, …
Ale i vlastní samolibosti, pýše, ješitnosti a …
To vše jsou jeho zkoušky, kterým nesmí podlehnout.

Dále že nějaký parazit ovládne jeho mysl a mozek (např. součást přijímacích rituálů mezi satanisty užšího kruhu). Nebo nechá svůj mozek ovlivňovat chemií (nar­kotika, „medikamenty“) a elektromagnetickými zařízeními pracujícími na biologických frekvencích lidského mozku (5G sítě … biologická zbraň). Anebo i jen tím, že vstoupí do špatných smluv s lidmi, či egregorickými poli.
Případně přestane dbát konů a začne vědomě škodit lidem.

A také, pokud se sám nestará o ochranu svých aurických polí (vrstev) správnými způsoby. Tehdy se také může snadno dostat pod cizí nadvládu.

Pozn. 158:
Je vhodné také vědět, že ne v každém těle nutně musí být lidská bytost. Dnes existují i vypěstované klony (biologické kopie člověka dálkově ovláda­né). Také bioskafandry pro nenápadný vstup mimozemských entit do našeho pozemského prostředí – a nemusí to vždy být entity humanoidního typu.
To vše se projeví v jejich auře.
Nemají všechny aurické vrstvy, anebo stejné tak, jak je mají boží děti.

 

Celá tato rozsáhlá kapitola byla potřebná pro základní informaci všech těch, kteří na tato témata narazili poprvé. Neboť také najdou velmi mnoho „odborných placených pojednání“, proč že právě toto není pravda. Proč? Protože se někomu nehodí, aby lidé o tom věděli, kladli si otázky a hledali odpovědi.

Žijeme v přelomové době. Starý svět je již zničen a pohřbíván, nový zlatý věk přichází a budoucnost klepe na dveře. Jsme na ty změny již připraveni? Ne na změnu hraček (technologií) – ale připraveni změnit sami sebe?

Jsme skutečně již připraveni na příchod nových technologií? Technologií výroby hmotných statků … a máme tomu odpovídající společenské myšlení a společenskou strukturu? Technologií léčení našich těl, založených na práci s pránickou energií a na­šim biopolem? A známe vůbec své tělo a víme, jak opravdu funguje? A víme, jak tyto technologie ovlivní naše myšlení? Jsme schopni to unést, všechny ty změny? Známe vůbec sami sebe a víme, jak funguje naše myšlení a psychika?
Víme, co potřebuje naše duše, jak funguje?
Známe dobře své prostředí a víme, jak máme vždy jednat a také kde hledat moud­rost? Dospěli jsme všichni již natolik, aby se nové objevy a vynálezy, které mají přijít, neotočily proti nám lidem, anebo nepáchali jsme s nimi kolem sebe pro vesmír nena­pravitelné škody?

 

 



Vysvětlivky pod čarou:

124) … Do té „hmotné“ z hlediska našeho „očního pohledu“ je nutné zahrnout i onu nevidi­telnou. Patří sem též i ona tzv. „temná hmota“ a také „temná energie“, které v současné době značně trápí fyziky při bilancování vesmíru.

125) … K té torzi prostoru mohlo dojít i jen pouhým vyslovením konkrétního slova do „prázdného“ prostoru.

126) … Například i možnost vyvolávání zemětřesení, tornád a záplav kdekoliv – na zakázku.

127) … Sen satanistů – plně ovládnout bioroboty a napojit je na své řízení – svůj počítač. Tedy dokončit robotizaci lidských bytostí a převést je na pouhé vlastněné výrobky.
Toto však není plán Otce Nebeského – pro toto nás nezrodil. Abychom se tomu mohli a dokázali vyhnout, museli jsme toto nebezpečí poznat.
Nyní jsme zkoušeni – co již víme a umíme.

128) … … energeticko-informačních silových polí

129) … Církevní spisy, Darvinova teorie, Marx ..., vládní vyhlášky a nařízení, deformovaná „věda“, falešné „důvěryhodné“ ukazatele na cestě životem …

Motto:
Jednou vyzkoušet je lepší než o tom stokrát číst.