Cesta zažehnutí světla
Návod návratu k sobě domů, aneb průvodce výcvikem.
(autorský rukopis)

Aura a čakry

(o zářivém biopoli živých organismů)
Základní aura

Zveřejněno: 05.01.2024
Poslední korektura: 06.04.2024

 

Efekty živočišné aury nejnižší úrovně

I když principiálně se celá naše lidská aura, celé to energeticko-informační silové pole našeho těla skládá z několika (podle použitého filtru pozorování) významových vrstev, samozřejmě navzájem úzce spolupracujících, tak základní úlohu důležitou pro funkční jednotu všech hladin má právě ta její nejhrubší složka. Ta s pásmem nejniž­ších frekvencí, jež je úzce spjatá s biologickou hmotou těl. Zajišťuje jak přímou vazbu mezi hmotou a poli, tak zajišťuje i napájení obou stejně důležitých částí. Tedy koncen­traci energie (přetvoření energie vakua do živočišné prány) a její distribuci tělem i au­rickými poli. A také přenosy dat mezi vyššími významovými hladinami aury a tou hru­bou částí – tělem.

Pro její zásadní důležitost pro náš život si ji všimneme trošku podrobněji. Pokud se tato kapitola bude zdát dlouhá, tak každá podkapitola zachycující jen dílčí podmno­žinu jejích úkolů představuje jen velmi stručný náhled celého balíku problémů a vlast­ně i několik samostatných „vědeckých oborů vytržených ze širších souvislostí“. Právě proto se na vše musíme podívat z celkového nadhledu.

Ta energeticky nejhrubší část, nejúžeji spjatá s hmotným tělem, kde pulzují a distribuují se základní životní energie v přímo použitelných frekvenčních pásmech již transformované prány, má svou „interní“ část uvnitř hmoty těla a vnější „obalovou“ část – vnímatelnou zářivou vrstvu, dnes již i fotograficky a v barvách zachytitelnou aparáty Kirlianovy fotografie. A co další schopnosti aury, se kterou dobrý a zkušený šaman dokáže pracovat i na dálku? Samozřejmě dokáže pracovat s kteroukoliv částí těchto polí, tedy i těmi vnitřními (dokonce i přímo s nemocnými orgány těla). Kromě toho tam ještě máme jistou mezivrstvu tohoto pole na povrchu těla (nějakou hloubku pod kůží a též nějakou malou vzdálenost těsně nad kůží). A to zde popisujeme jen to, co je již dávno zjevné a ve vybraných částech také zachyceno v prastarých textech.
Stále je to pořád a jen o tom samém. Jen částech téhož energeticko-informačního silového pole spojeného s tělem a reagujícím i na okolní prostředí.

Oblast nad povrchem těla

Z pohledu zářivosti a barevného projevu rozloženého po povrchu těla – tato ob­last vždy byla a je užívána v diagnostice zdravotního stavu vnitřních orgánů těla. Dá se to také vnímat i hmatem, mnoho léčitelů to tak používá. I bezdotykově, mnozí též i dálkově. Jak již bylo zde uvedeno, lze tuto oblast (část z aury) fotograficky zachytit Kirlianovým fotografickým postupem.130)

Celkové barevné ladění, přesněji „souhrnné tónování“ (již až nad touto „vrstvou“) – pak vypovídá také o duchovní vyspělosti, ale také o momentálním psychickém nala­dění. Tyto dva fenomény však již vyžadují velkou zkušenost pozorovatele, aby je bylo možné dobře rozlišit a i správně interpretovat jejich souvislosti.

V této části „biopole“ se tedy projevuje (zobrazuje) jak zdravotní stav vnitřních orgánů těla, tak i charakter onemocnění (poruchy), přímá fyzická vazba. Zda je to typ „Jin či Jang“. A bez ohledu na pocit pacienta (… bolí bolí, či až „vůbec o tom nevím“), právě podle onoho charakteru, pokaždé to vyžaduje již diametrálně zcela jiný způsob léčby. Zde v této vrstvě také pracují léčitelé technikou „přikládání rukou“. A výsledek je také ihned viditelný. I když to ještě není uzdravení – to ošetření v poli orgánu se musí projevit – promítnout následně i do hmoty jejím přestavěním a fixací, což ještě chvíli trvá (tedy pokud pacient sám z nevědomosti neučiní něco proti své léčbě).

Povrchová část aury – akupunkturní oblast

Jevy v mezní, přechodové vrstvě „na povrchu těla (na kůži)“ se zabývají všechny techniky blízké čínské akupunktuře. Stále se jedná o auru a manipulaci s ní za účelem léčby těla. Byl dobře zmapován systém povrchových energetických kanálků zvaných akupunkturní dráhy, kdy, kde a jak zrovna „teče“ energie a jaké kvality. Jak je možné do tohoto systému toků zasáhnout, kde a jakým způsobem se tento zásah projeví na změně nemoci v těle. Protože se jedná o vysokofrekvenční pole, tak se to celé řídí zcela jinými zákonitostmi fyziky, než např. velmi „primitivní“ elektrický proud. Proto tyto dráhy také nelze „napitvat“ na pitevním stole! Ale správnost čínských map již by­la prokázána právě filmováním akupunkturních ošetření pomocí Kirlianovy aparatury. Místo vpichu jehly se na filmech náhle rozzářilo a toto jinak očima neviditelné světlo, dále putovalo po povrchu těla přesně podle starých čínských popisů. Výsledné půso­bení pak vůbec nezávisí na způsobu aktivace (viz dále). Podle podmínek daného oka­mžiku ošetření působilo vždy exaktně přesně a tak, jak bylo popsáno čínským systé­mem. Takže pokud západní medicína dokazuje, že to neplatí, je to důkaz jen její neschopnosti si pořádně přečíst návod.

Zároveň tyto ošetřovací body jsou principiálně povrchové mikročakry popisované také indickými systémy. Indové sami se však většinou zaměřili na používání jiných technik působení na zdravotní stav člověka. Proto je sice mají popsané, ale prakticky je neužívají.

Aktivace správného bodu správnou jehlou a správnou metodou ve správný oka­mžik131) – fyzikálně to vyvolá krátké spojení, tedy cílený zkrat mezi dvěma různými potenciálními vrstvami pole téže významové hladiny. Vrstvami, mezi kterými je znač­ný energetický potenciál, přesně takový, aby vyvolal žádoucí „mikrovýboj“ a hlavně energetický tok daným směrem. Asi jako když za bouřky vypustím balón uvázaný na asi pět set metrovém kovovém lanku. Výsledek je snadno představitelný. Ten samý efekt, tedy propojení mezi dvěma potenciálními vrstvami téhož prostoru také kdysi využil N. Tesla pro přeměnu volné energie v elektrickou a dnes touto cestou jde také mnoho dalších badatelů na tomto poli … lze hledat na internetu.
A na „malém modelu“ se jedná o aktivaci akupunkturního bodu.

Velmi zajímavým faktem je také to, i když ne vždy všeobecně známým, že ně­které tyto dráhy, nebo i místa, se dají výhodněji než pro vlastní léčbu využívat spíše pro diagnostické účely („poplašné“ body). A vůbec málo známá je jinak dobře utajo­vaná čínská pulzní diagnostika. I když se to podobá vyšetření srdečního tepu, tak to se srdcem a krevním oběhem nemá vůbec nic společného. Jedná se o specifický úchop obou paží oběma rukama na konkrétních akupunkturních bodech v těsné blízkosti tep­ny. Na co se čínský lékař svým vnímáním ladí a soustředí, to není tep krve, ale právě rytmy toků energetických kvant procházejících těmito vysokofrekvenčními vlnovody a jejich pulsace v těchto bodech. Na ně se lze nejsnáze napojit právě jeho vycvičenými prstovými „senzory“ a takto je tam pak vnímat. Pak to již bylo jen mnoho „dětských říkanek“, které lékař musel v mysli pronášet, až zjistil, který verš rezonoval s aktuál­ním rytmem protékajících kvant. Pak již bylo vše jasné – přesná diagnóza známa, ná­sledovalo léčení osvědčenými postupy.
Tato technika byla natolik precizní a přesná, že čínský lékař vyšetřovanou pacientku ani nemusel vidět a vyšetřovat jiným způsobem. Zcela stačilo, když zpoza závěsu mu byly podány obě předloktí, zakryté hedvábnou látkou, kterých se směl dotknout lékař­ským diagnostickým hmatem.

Zbytek dávných výzkumů na tomto poli, to již bylo jen mnoho měření a pozoro­vání a zaznamenávání a kvantifikace poznatků, popis a statistické vyhodnocování, trvající v prostoru Číny staletí a tisíciletí. Proto pro čínské lékaře je pod jejich úroveň předávat všechny perly svého vědění evropským diletantským nevzdělancům, kteří takový systém nejsou ani schopni chápat a ještě ve své nafoukanosti si z toho dělají legraci.

Navíc, jak se později zjistilo, prakticky stejných léčivých efektů jako jehlami lze dosáhnout také: tlakem tupé jehly či prstu, teplem, slabým elektrickým proudem, při­kládáním magnetů (pozor na orientaci – je v tom zásadní rozdíl), nátěrem mentolovou mastí, silným světlem a mnoha jinými technikami. Včetně dálkového působení „pou­hým“ mentálním paprskem, jak jsem si také sám vyzkoušel. Stále a ve všech přípa­dech se přitom jedná jen o využití téhož principu léčebného působení – aktivací aku­punkturního bodu odpovídajícího konkrétní nemoci, aktivovaného pouze jiným způso­bem, pod jiným názvem.

Rezonátory

Stejnou mezní vrstvu aurického pole, této nejhrubší a přístroji dnes již snadno viditelné hladiny aury, plnou koncentrované životní energie, je možné výrazně ovlivnit také pouhou přítomností celé řady těles – například i nevhodně tvarovanými šperky. Ty působí jednak podle svého umístění v konkrétním místě biopole svým tvarem, ale také i materiálem. Dokonce je takto možné, při jinak zcela neutrálním tvaru a materi­álu, ovlivnit další chování celého pole jedince jenom pouhou informací spojenou s dáv­kou energie – vloženou do předmětu (program k léčení či i prokletí). Časem se toto nakonec promítne do hmoty těla a skutečných celkových změn zdravotního stavu prá­vě svým působením v auře člověka. Dokonce to někdy ani není nutné neustále nosit na těle. Lze umístit jen v blízkosti člověka, nebo dokonce jen nehmotně vyslat příkaz do prostoru. Účinky jsou tytéž.
Platí to pro kteroukoliv aurickou vrstvu.
(Vítejte na školeních a kurzech Harryho Pottera ve školicím středisku v Bradavicích.)

Jak je to možné?

Opět se jedná o fyzikální jevy zvané rezonance a též i efekty přeladění, aplikova­né na vnitřní frekvence organismu těla, ale také s ním spojených silových polí. Vše je to o fyzikálně-matematických zákonitostech skládání vlnění. A vlní se a kmitá na světě vše … všechno v přírodě má svá typická „rezonanční spektra“. Platí jak pro větší celky, tak i pro všechny jejich vnitřní komponenty. Protože vše kmitá, vše vibruje, vše má svou vlnovou podstatu, proto také reaguje jak na vnější zdroje kmitání, tak i na pasiv­ní prvky (tlumení). A vždy se při tom mění a posouvají jejich frekvenční spektra vlast­ního kmitání.132)
Vše je to založeno na frekvencích, amplitudách, fázích… indukci a rezonanci, tedy zá­kladních znalostech fyziky vlnění.

Je zcela jedno, jestli tomu předmětu budeme říkat talisman a amulet, šperk nebo bižuterie, tetování, piercing, anebo módní trendy odívání včetně vnucených barev. To vše výrazně a razantně, přímo bezprostředně ovlivňuje přes efekt rezonance biopole člověka, jeho zdravotní stav, ale také charakter prožití jeho na Zemi vyměřeného krát­kého času. To ovlivnění, přes svou zdánlivou nenápadnost (nějaký čas to trvá, než se efekt projeví, takže si to člověk hned neuvědomí), může být člověku jak prospěšné, tak ale i ničivé.
Podobně svým rezonančním vlivem, tedy ne jen chemicky, působí na člověka (ale i na zvířata a jiné organismy) vhodná a nevhodná strava (vnitřní působení). Stejně tak pů­sobí i rezonance tvarů v blízkém okolí (pyramidy, menhiry a další), rezonanční uspořá­dání životního prostoru s ohledem na živly (indické Vastu), správné řešení energetic­kých toků po zemi i v místnostech podle čínského Feng-Šuej, nebo též přítomnost geopatogenních zón. Samozřejmě existují také i zóny pozitivní. Oboje patří k tzv. telurickým silám (destrukčním či příznivým) s různě silnými projevy na biologické organismy v jejich blízkosti.
Zcela jiná kategorie se silným dopadem pak jsou různé „vortexy“ vyznačující se příto­mností značného množství energie a svým výrazným specifickým ovlivněním energe­ticko-informačních silových polí ve své blízkosti.

Navíc také neustálý hluk, chemické a radiační znečištění, světelné znečištění a všudypřítomné nepřirozené vibrace způsobené průmyslem, to vše výrazně ovlivňuje zdravotní stav a délku i kvalitu života. Jak? Především frekvenčním působením, ale také velikostí expozice (množstvím přijaté energie). Působí na nás vlivem násilného (vynuceného) skládání našich přirozených pracovních frekvencí organismu s vlněním jiných kmitočtů a tím vnucená změna pracovního režimu buněk.
Nově se k tomu ještě také přidal, tedy rozšířil svá frekvenční pásma a hlavně svým výkonem výrazně mnohonásobně zesílil elektrosmog. Přidaly se i projevy zkoušek nových typů globálních zbraní zvaných skalární. Včetně možnosti přímého a plošného působení na mozek a psychiku lidí (radar v Brdech i jinde ve světě, to je jen malým zlomkem toho, co je).

To všechno, a je jedno zda je to „svatá relikvie“ anebo anténa mobilního tele­fonu, pokud se dostane na aktivní vzdálenost k lidskému tělu, tedy do „pracovního“ prostoru jeho aurických polí, pak na základě indukce vždy interaguje s tímto polem, zpětně je ovlivňuje a mění jeho vnitřní ladění (pracovní frekvence). Přes změnu ladění a tím vynucení kmitání polí lidské aury v jiných frekvencích, než je obvyklé, dojde i ke změně pracovních frekvencí buněk i orgánů lidského těla a tím ke značnému energeti­ckému namáhání a přetěžování … zesílenému opotřebování na straně jedné, anebo na straně opačné k opětnému navrácení ke zdravé funkci těla.
Vlivy a dopady tohoto jsou samozřejmě platné i na mozek, tedy i myšlení, nálady, to vede ke změnám chování a reakcí … změně jednání s jinými lidmi.
A tak i ke změně osudu.
Jak jednoduché.

Prakticky mnohé zdánlivě netečné tvary těles jsou ve skutečnosti anténou. Třeba i jednoduchý proutek, třeba i květ růže, anebo šroubovice DNA. Dnešní fyzika zkoumá již fraktální antény.

Projev ve fyzickém těle je ale vždy až poslední, koncový projev všech změn a zásahů provedených v biopoli, tedy v auře jedince (ve kterékoliv z hladin). Změna může být provedena i pouhou výměnou informace, tedy příslušného programového modulu. Dokonce i jen dálkově.133)

Čakrový systém

Záření čaker je dokonce možné zachytit technikami Kyrlianovy fotografie. Zazna­menané záření čaker po převodu do očima vnímatelné podoby, u správně fungujících čaker přesahuje hmotnou schránku těla. Ty záznamy dokonce umožňují i následné podrobnější studium jejich vnitřního uspořádání a pochopit i fyzikální principy jejich funkce. Jež jsou v souladu s „rámcovým“ vyjádřením ve starých hinduistických zázna­mech, i když tehdejší dávní světci je museli vyjádřit po svém, svým tehdejším slovní­kem a bez našich dnešních znalostí a pojmů z fyziky. V principu se jedná o energetic­kou napájecí soustavu důležitou jak pro funkce bio-hmotného těla, tak především též pro všechna jeho správně rozvinutá aurická pole. Zhruba je tedy možné je považovat za vnitřní energetickou napájecí soustavu struktur jak celého těla, tak též souhrnné aury, umístěnou uvnitř těla, s přesahem až ven.

Čakrový systém tvoří soustavu v prostoru specificky tvarovaných energeticko-informačních silových polí spojených s provozem svého hmotného jádra a zajišťující jeho fungování. Patří k ní jak hlavní systém centrálního kanálu, tak i napojená celá další struktura vnitřních jemnějších energetických kanálků (indická „nádí“) ústících často i na povrch těla do „aktivních bodů“. Tím se již opět napojujeme na systém aku­punkturního přístupu ovlivňování práce a rovnováhy vnitřních orgánů těla. K tomu pak v aurickém poli máme ještě skupinu vedlejších čaker. Například čakry chodidel, dlaní (často tam projevená tzv. stigmata), ale i prstů, také některých hlavních kloubů (kole­na, lokty), a rovněž tak další specifická místa na povrchu těla, ba lokalizovaná i mimo tělo.

Samozřejmě zmiňovaný hlavní centrální sloup čaker, sestava specifické struktury objektů umístěných na systému propojovacích energetických „potrubí“, ta má primár­ní důležitost pro správnou funkci celku. Poruchy zde jsou osudové. Proto mu Indové, a nejen oni, věnují největší pozornost.
Navíc má zásadní důležitost i pro naše fungování (vědomí, smyslů, komunikaci, pohyb i působení) prostřednictvím nehmotných polí ve kterékoliv části Univerza.

Tento centrální „kotel“ či „zdrojovna“ těla současně zajišťuje koncentraci volné kosmické (éterické) energie a její transformaci na úroveň základní životní prány po­třebných parametrů, důležitých pro funkci základních buněk i orgánů. Je odtud distri­buována do celého bio-organismu. Bez této energie všechny buňky i orgány těla brzy zanikají a počíná jejich následná destrukce (rozklad). To je z hlediska působení smě­rem ku nižší, hmotné hladině, kterouž chemicko-biologickou hladinou se zabývá běžná medicína. Ke kompletnímu fyzikálnímu pohledu a také k holistickému pohledu však současná medicína má ještě hodně dlouhou a dalekou cestu.134)

Pozn. 159:
Koncentrovat energii vakua do jedné z nejjemnějších kvalit, do pránické ži­votní energie (síly) a převést ji do hmoty v této části vesmíru umí a je scho­pen právě člověk (ne tak již ji moudře a správně užívat). Právě díky tomuto zde jen hrubě naznačenému a popisovanému systému. Dokonce poskytuje lepší kvalitu, než zvířata a rostlinstvo, které toto v menší míře také dělají. Toto však nedokáží různé jiné „kultury neviditelných“ astrálních larev a jim podobných dravců a jim podřízených polí. Avšak ke své existenci ji také by­tostně potřebují a spotřebovávají. Proto na produkci prány pro svou vlastní potřebu využívají právě celé lidstvo coby jednu velikou plantáž. Sklizeň té energie pak pravidelně zajišťují prostřednictvím nám implantovaných různých forem utrpení. To vysávání energie probíhá pomocí psychických hladin (tedy polí). Energie přímého světla vyšších vibrací (frekvencí) pro ně naopak vět­šinou bývá silně nestravitelná a zhoubná. Proto si ji pro svou potřebu přes nás pasírují podobným způsobem, jako kdysi v jednom aforismu tvrdil jeden „taky vegetarián“, který vysvětloval, že jí pouze zeleninu, avšak vždy pasí­rovanou přes vepřové.

Pozn. 160:
Podle informací z jiných zdrojů, které se ke mně dostaly, v současné době (a již velmi dlouho) vládci stínů z inverzního vesmíru pořádají z nehmotné úrovně pravidelné nájezdy do porodnic a napojují nově zrozené bytosti na svůj matrix ovládání. A často jim do plánu osudu implementují cizí, tedy své karmy, aby je za ty hnusné parazity odžili právě narození andílci. Tím je také zajištěno neustálé a další utrpení v životě nového člověka a tedy pro ně ne­ustálé čerpání té skvělé životní šťávy. Prostě stejně, jako když se na plan­táži sbírá latex.
O astrálním bio-čipování již vůbec nemluvě.
Pokud se to zdá být neuvěřitelné, doporučuji uvědomit si, jakým způsobem dnes v informatice tzv. hackeři a crackeři mění chování celých počítačových sítí a jak pracují počítačové viry a další taková havěť. Je to totéž, pouze jen v jiné hladině reality. A přenos energie neexistuje pouze a jen po drátech, ale i rezonančními způsoby. Jak již kdysi zjistil Nikola Tesla, je to způ­sob mnohem výkonnější a efektivnější.

Pozn. 161:
Tito pidivajzlíci již dávno ovlivnili a obsadili málem celou planetu, prohlásili se za božstva a své kontrole podřídili a pod svou vládu plně převzali tři hlavní náboženské církevní struktury založené na knize.135) A k tomu účelu vytvo­řili paralelní inverzní vesmír, včetně falšovaných idolů. Aby se jim tato sklizeň stále dařila, vytvořili dokonce i systém zpětného návratu části ze sklizené energie zpět lidem. Obdobně jako když my pro příští úrodu sejeme a využí­váme princip „zeleného“ hnojení. Tuto distribuují především svým vládnoucím služebníkům a dozorcům na lidské plantáži, pro posilování a udržování chodu celého tohoto jejich systému ovládání – přesněji řízení lidského utrpení. Sou­částí inverzního vesmíru je také systém zachycovacích pastí, jejichž úkolem je zmatené duše, po jejich uvolnění z fyzického prostoru, když již odložily svůj nefunkční bioskafandr (mrtvé tělo), opět zachytit a vrátit zpět. Tedy systém pastí v meziprostoru zvaném Bardo, kdysi ve starém Egyptě nazýva­ném Duat.
Avšak toto téma je vhodné spíše na samostatnou rozsáhlou monografii a práci většího kolektivu výzkumníků.

Na druhou stranu, tento centrální energetický „kotel“, sloup kanály vzájemně spojených čaker, má vazbu a svými specifickými propojeními také napájí a ovlivňuje správnou činnost další, vyšší úrovně biopole (mentální, psychické, duševní …), které nám pak umožňují i ostatní aktivity na úrovni polí – jak již bylo zmíněno o něco výše. Ty pak samozřejmě mají také své vlastní struktury a uzlové body sloužící k napojení na energetické zdroje a zpracování energií i informací (dat) na mnohem jemnějších úrovních (ve vyšších frekvencích). Přibližně snad podobně, jako tato energeticko-in­formační hladina úzce napojená na hrubohmotné tělo, kterou zde rámcově popisuji.

Kdysi na počátku mého zájmu o tuto problematiku jsem měl pocit, že tento ener­geticko-informační systém a ve starých textech probíraný systém čaker a akupunkury a pod. popisují „anatomii duše“. Po letech bádání a porovnávání již takto nemyslím. Tato hladina nad tělem a navazující další různé hladiny, i se svou relativní trvanlivostí se mají k duši asi jako ruka k „Já“. A „já“ vůbec není tělo. Tělo je pouze nástroj pro působení „já“ zde, v této momentální iluzi časoprostoru. A přesto jsou tyto různé části a dílčí pole a jejich struktury navzájem provázané a ve vzájemné součinnosti. Opravdu náročná, těžká je tato filozofie (i Hujer s ní bude mít co dělat … parafráze výroku z poměrně známého českého filmu).

Tolik prozatím jen k důvodu a smyslu existence a provázanosti čakrového sys­tému s naším lidským tělem. Struktura čaker bude podrobněji popsána v další samo­statné kapitole.

Smrt a základní aura

Jak je tradováno a jak mnoho jasnozřivých senzibilů popsalo stav smrti a oddě­lování nehmotných složek (aurických polí) od těla, i zde je mezi různými informačními zdroji mnoho nesrovnalostí a zmatků. Nechci dávat „jedinou jednotnou teorii nadále správnou a platnou“. Chci jen částečně shrnout dostupné a dílčí informace z různých pramenů, a pokud možno, porovnat je. A také poskytnout inspiraci k samostatnému hledání a studiu.
V této a dalších kapitolách se nyní pokusím o analýzu další hromady již známých fakt souvisejících nejen s lidskou aurou, ale i jevu nevratných změn – smrtí. Z roztříště­ných střípků potvrzených vědění (znalostí) se pokusím složit větší mozaiku. Podíváme se, zda nám to vše zapadne do nějakého obrazu, který bude dávat smysl.

V posledních více jak 50-ti letech bylo učiněno velké sebrání dokumentačního materiálu a statisticky vyhodnoceno, od lidí skutečně prošlých branou klinické smrti tam – a po čase zase návratu zpět. Podali o tom své svědectví a lékaři potvrdili sku­tečnost jejich smrti. Tyto výsledky již byly mnohokrát publikovány a podávají statistic­ky jednoznačný a průkazný náhled na realitu celého děje.136) A také účinně narušují systém sepsaných náboženských doktrín. A věda před tímto jevem nadále strká hlavu do písku. Nejčastěji se zdůvodněním, že to není její obor.
Nicméně všechna tato svědectví jednotně potvrzují fakta popsaná ve všech jiných kul­turách, které nepatří pod západní nadvládu náboženství knih.

V případě setkání se smrtí se vždy jedná o interní a intimní prožitek a poznání, které „věda“ nechce akceptovat. Netřeba, my „oficiální vědu“ také nemusíme přijmout jako jedině pravdivou. Nicméně ona statisticky vysoká jednotnost všech popisů cesty tam a zpět dává za pravdu právě všem těmto svědkům, i přes snahu o diskreditaci všech výsledků těchto „alternativních“ výzkumů. Že šlo o skutečnost, nezvratně dolo­žily právě příslušné lékařské záznamy. Zůstala otevřena pouze otázka experimentální ověřitelnosti celé cesty.
Přitom nejvíce veřejně známý případ cesty tam a zpět je opředen tolika diletantskými výmysly a předivem úmyslných lží, že pravda reality se pod tím nánosem zcela ztrácí.

Oddělme nyní z posuzování techniku regresí, která umožňuje vrátit se časopros­torem a leccos důležitého zjistit. Varuji, toto nechť nikdo nikdy nedělá ze zvědavosti či pro zábavu! Vyšší Božský systém ví, jak je pro náš současný život dobré při narození pít z „poháru zapomnění“. V tomto případě regresí do minulých životů se rovněž jedná o interní prožitek. Bývá opodstatněný pouze jako nutná pomoc člověku (a jím vyžáda­ná) při „zacyklení“ jeho osudu a bloku ve hledání cesty z neustávajícího kruhu problé­mů. Velmi často v souvislosti s těmito výzkumy byly později na základě těchto výpo­vědí pak nalezeny staré archivní důkazy, jednoznačně potvrzující pravdivost výpovědí – „ve snu vyjevených“.

Ale nabízí se také jiná otázka k zodpovězení: nakolik se vždy jednalo o zážitek skutečně vlastní? Zda souhrou okolností nemohlo při regresi dojít k napojení se na obecné informační pole a k rezonanci obdobných ákašických záznamů. Tedy že by se mohlo také jednat o cizí problém.
Tato otázka však „vědu“ nenapadne, neboť by ji musela začít seriozně řešit. Tak podle „vědeckého“ postoje – nechť raději ani neexistuje.

Zajímavé však je, že ona prožitá interní svědectví navrátivších se byla potvrzena také z vnějšku, jiným nezávislým výzkumem. Za první republiky se těmito výzkumy (kromě jiných svých aktivit) zabýval český badatel na poli parapsychologie (tak se to­mu tehdy říkalo) Břetislav Kafka. Používal média při sledování umírajících osob. Média v hypnotickém stavu sledovala ze sousední místnosti dění kolem umírajících osob a popisovala je. A byl popsán příběh věcně shodný s výpověďmi lidí prošlých klinickou smrtí a statisticky podchycených výše zmiňovaným výzkumem, ale prováděným až po druhé světové válce. Uspaná média sledovala pod dohledem Kafky cestu zemřelých až k branám, odkud již není návratu.137) Velmi těžké chvilky Kafka zažil, když několikrát chtěl nechat svá media sledovat duše právě zemřelých osob ještě dále, až za tuto hra­nici. Kdy se mu najednou začínalo medium vymykat vedení a nechtělo se vracet. Tehdy hrozilo reálné nebezpečí, že zde zůstane tělo ne-mrtvé a ne-živé.

Také toto bádání může být „vědátory“ nařčeno z …  Avšak díky rozvoji fotografic­kého a filmového snímání a záznamu aury již některé laboratoře provedly i toto pozo­rování a stručné informace se dostaly na veřejnost, dnes na internet. Samozřejmě jen s nepatrnou publicitou – o to se ve vzájemné shodě již postarala jak věda, tak teolo­gie. A když se tyto dva dnešní protipóly na něčem dohodnou, tak to vždy podezřele smrdí a je dobré si toho začít více všímat.
Tyto záznamy aury (biopole) měly popisovat jak stav normální, tak i pozdější fáze pře­chodu. Docházelo k postupnému stahování (zmenšování) svítivého pole. Pak k jeho zvednutí se nad ležící postavu, stále ještě však nějaký čas poměrně věrně zachováva­jící obrysy dole ležícího těla. Někdy bylo pozorováno i vlákno propojující tělo s oddělu­jícím se polem. Až bylo přerušeno, tehdy se světlo trupu ztrácelo a vznášející se flui­dické (plazmatické) pole počínalo měnit v optimální kulový tvar (nepotvrzeno) a hlav­ně zářivě pulzovat. A po nějaké době tyto pulsace začaly nabývat na frekvenci, až náhle zmizely ze záznamu. Došlo k efektu, kdy jev byl již mimo rozsah citlivosti snímací aparatury.
Takto se ta sdělení dostala až ke mě. Nebyl jsem u toho.

Pozn. 162:
Když se občas účastním některých obřadů spojených s energetickou prací a výraznou akumulací energie, byl jsem kdysi poprvé překvapen, že někteří kolegové, kteří mají dar vidění lepší než já, si honem začali připravovat mo­derní digitální fotoaparáty. A po vlastním obřadu pak začali v podstatě bez­hlavě fotografovat kolem sebe. Říkali tomu fotografování andílků. Na sním­cích pak bylo patrné větší množství podivných kulových zkreslujících bublin. Být to film, pohybovaly by se.
Dříve by se řeklo chyba fotomateriálu. U digitálního fotoaparátu by porucha zase byla vždy na stejném místě plochy snímku. Protože k tomu nedošlo a entity jevily pohyb v prostoru, tak se skutečně jednalo o zachycení „nevi­ditelných“ entit.

Pozn. 163:
Fyzikálně a technicky mají dnešní dražší fotoaparáty mnohem vyšší citlivost a širší rozpětí záznamu spektra, než je úzce nastaveno lidské oko. Dá se do­konce mluvit o tom, že jsou lepší než naše oči a nepodléhají tolik optickým klamům a programovým filtrům vnímání, které máme implantovány do mozku. Proto mohou zachytit i to, co my běžně nevidíme. Při tom hlavní efekt záz­namu není v zachycení světla entity, toto je stále ještě mimo rozsah citli­vosti přístrojů. To cvičené oko skutečného senzibila je mnohokrát lepší. Ten trik spočívá v zachycení doprovodného efektu, kterým entita prozradí svou přítomnost. Neboť tato entita má v sobě také jistou energii a frekvence vib­rací, tak ve svém vlastním prostoru změní jeho optické vlastnosti a tudíž procházejícímu světlu zakřiví dráhu podobně, jako v prostoru visící neviditel­ná čočka. Prostě „bublina“ ve svém prostoru zdeformuje tok světla dopada­jícího do objektivů od objektů nacházejících se dále na pozadí. A celý kulový tvar entity pak na snímku ještě „svítí“ důsledkem její vlastní vnitřní energie. Světlem mimo rozsah viditelného spektra … neměnilo osvětlení okolní scény (jiné frekvence a jen malé vnitřní energetické ztráty).

Pozn. 164:
Pro pochopení podivnosti tohoto optického jevu – hledejme obdobnou alego­rii v teorii gravitačních čoček (i když u nich platí zcela jiný vnitřní princip). V dosahu měl kdysi každý z nás doma obdobnou neskleněnou čočku vytvo­řenou silovými poli. Byla používána vzadu na baňce obrazovky televizorů a také starších monitorů (typ CRT).

Pozn. 165:
Jestli se tedy skutečně jedná o posla z nebes, anebo o nepoučeného ne­šťastníka, kterému zde upadlo tělo, a on si toho nepovšiml, případně pro něj nebyla včas otevřena mezidimenzionální brána do vyšších úrovní existence, závěr nechť si každý učiní sám. Vím jen, že v Tibetu se v klášterech kdysi a stále dokola konaly jisté obřady, jejichž účelem bylo jednak tyto nešťastníky ze světa přivolat a následně pak pro ně otevřít bránu přechodu. A myslím si, že dnes se to v Čínou okupovaném Tibetu určitě neděje. A že tady máme vůči těmto bytostem, kdysi také lidem, stále jakýsi morální dluh.138)

Na tomto místě je dobré připomenout, že prakticky všechny kultury mají své rituály přechodu. A jeden z nich je právě odchod do věčného neznáma. Na tomto poli zajímavé komparační srovnání vykonal překladatel Jaromír Kozák. Překládal kromě jiných knih také Egyptskou knihu mrtvých. A díky porovnání s informacemi z jiného kulturního zdroje byl schopen správně poskládat, přeložit a významově dešifrovat in­formace v Aniho papyru. Je tam velmi podrobný popis mnoha úskalí skrývajících se na této cestě a možnost spadnutí do mnoha astrálních nástrah a hlavně přesný návod, jak se jim vyhnout. Je zajímavé, jak již tehdy měli v Egyptě tuto trasu dobře zmapo­vánu.

S touto souvislostí je dobré také vzpomenout apokryfní text nazvaný Nikodémo­vo evangelium. Hlavně druhou část nazvanou Kristův sestup do pekel. Sdělení, že tam se také občas může udát něco zajímavého.

Tím však tato problematika ještě nekončí – viz ještě následující tři kapitoly.

Aura a převtělování

Fenomén reinkarnace je všeobecně uznáván ve všech vyspělých kulturách. Dokonce i Ježíš na toto téma mluvil se svými učedníky. Pouze kdysi (až později) cen­zoři vyškrtali z Nového zákona všechny tyto zmínky. Protože však nebyli příliš šikovní (znalí celé problematiky), škrtli pouze text první linie, avšak nedokázali číst a změnit znění smyslu druhé, podprahové úrovně. Tyto stopy pomohly jiným badatelům podat další pravdivé svědectví, které se církevním lhářům (dogmatikům) samozřejmě nelíbí. Čili již v Ježíšově době a prostředí se o tomto efektu dávno vědělo, avšak vzhledem k délce tehdy platných reinkarnačních cyklů se o tom prakticky nedalo moc hloubat. Tedy i učedníci o této realitě věděli, jen si stále marně lámali hlavu, kteráže hvězda izraelského dávnověku Ježíš vlastně je (jak se domnívali).
S tímto učením se Ježíš také velmi podrobně seznámil při svém studijním pobytu a výcviku v Indii u bráhmanů, později v budoucí Lhase při studiu buddhistických nauk.

Chci se pouze podívat na hlavní rozdíl mezi tvrzením hinduistů a buddhistů. Buddhisté tvrdí, že lidská duše se zpět do zvířat nereinkarnuje. Že tak karmicky těž­kých činů se snad ani nedá dopustit, i když připouštějí jistou možnost výjimky potvr­zující pravidlo (třeba zrovna necítí potřebu vyvracet nám naše iluze).

Nevím, tak dlouho jsem v Indii nebyl, abych se mohl dopodrobna seznámit se skutečnou rozšířenou hinduistickou teorií a praxí a celou kulturou. Pouze z kusých pra­menů jsem se kdysi dozvěděl, že se snad občas vyskytuje praxe, že nějaké zvíře obje­vivší se v okamžiku úmrtí hlavy rodiny je pokládáno za „přestup duše“ a dále je o ně s úctou pečováno (pokud na to mají zdroje a nemusí přemýšlet nad každou vydanou rupií). Nemám ověřeno, ani jak se toto tvrzení dostalo k nám na západ. A autoři textů o vzdálených zemích si vždy dokázali značně vymýšlet. A veřejnost má vždy ráda růz­né fabulace a radši věří jim, nežli pravdě, o které je nutno přemýšlet … přemýšlení totiž je práce a mnohé lidi přemýšlení i bolí.

Mě však zaujala otázka (položil jsem si ji), jak toto zkreslení reality mohlo vznik­nout. K odpovědi mě přivedly některé další informace a také trochu praxe, ke které jsem měl kdysi možnost nahlédnout.

Při léčení musí léčitel v první řadě spolehlivě odstranit „nemocné“ části biopole (aury). Tuto plazmatickou pránickou energii musí v podstatě odtrhnout a spolehlivě zničit. Teprve po této přípravě pacienta má smysl do něj pumpovat novou čistou pránu a poté pole zacelit. Následně doje k uzdravení i na fyzické úrovni.

Při tom se vlastně jedná o jakýsi energeticko-informační chuchvalec v auře, který na daném místě ruší toky čisté energie jak tělem, tak i aurou.139) Navenek se při fo­tografickém zviditelnění projevuje jinými, nepatřičnými světelnými efekty. Vlastně je v tom poli ukryt destrukční program působící na člověka. Je jedno, jakou techniku od­stranění léčitel používá, je jich víc. Tento chuchvalec je však dosti přilnavý a hledá, kde jinde by mohl cizopasit. Tedy ihned hledá jiné vhodné celé pole – zdroj své pas­tvy. Buď se přilepí na léčitele, nebo na jinou osobu poblíž, případně se obloukem ne­pozorovaně vrací zpět k pacientovi. (Kdysi dávno právě toto mělo být nafilmováno technikami Kirlianovy fotografie v Brně, na jednom z pracovišť psychotronické labora­toře … ústní informace z veřejné přednášky.)

Proto musí být tato vadná část aury nejen „odoperována“, ale také bezpečně zcela zničena. Avšak málokterý léčitel má tak silné vnitřní světlo, aby jím dokázal to ihned spálit. Proto se obvykle užívá celá řada dalších technik na likvidaci těchto ener­geticko-informačních shluků (nezapomínejme, že je tam uložen destrukční program). To už je však náplň pro jiné publikace.

U velmi silné léčitelky Zdeny F. jsem se setkal s tím, že co ona „odtrhla a odhodi­la“, moc se o to již dále nestarala. Když jsem jí to jednou vytýkal, prohlásila, že „kyt­ky to sežerou“. Teprve pak jsem zjistil, že ona tu strukturu ve své ruce skutečně nato­lik vnitřně narušila, že pokud ještě něco zůstalo, pak se to opravdu vsáklo prostředím již jen jako neškodná energie. Protože tu organizovanou informační strukturu (pro­gram) již deaktivovala, tak květiny si skutečně zbytek přitáhnuly a spotřebovaly jako běžnou výživu – pro ně skvělé pránické (energetické) hnojivo.

A zde je také zřejmě původ té teorie o „převtělování duše do zvířat“, tedy na nižší vývojovou úroveň. Pokud tedy někdo, částečně vidící auru, kdysi pozoroval umí­rajícího a všimnul si rozpadu té nejzákladnější části aury, (samozřejmě již neviděl ty další, později oddělující se hladiny, které je již obtížnější vidět) a tedy zahlédl, jak se tyto zbytky, nějaký větší „plazmatický“ chuchvalec přichytil k pobíhajícím zvířatům, tak to byl již jen krůček k onomu prohlášení „o převtělení se do zvířat“. Ne, skutečně, dolů, do nižších vývojových stupňů se většinou nechodí.140) Ale lze mnohokrát opako­vat tutéž školní třídu tak dlouho, až to jednou zvládneme. Dříve tomu tak bylo, dnes snad již ne – jsme v čase závěrečných zkoušek.

Jinak samozřejmě doba rozpadu té základní energetické hladiny aurického pole, tedy spíše odpojení se oněch „frekvenčně vyšších hladin (polí)“ od hmoty je různá a chvíli to trvá. To podle míry připoutanosti té které duše ke hmotě a místu. Což často i delší dobu blokuje její odchod (tohoto seskupení jejího pole) do jiné existenční di­menze. A stále zde setrvává. Ten tzv. „čas“ kolem ní již probíhá zcela jinak. Proto také mnozí zemřelí jsou často i spatřeni, jak kráčí ve svém pohřebním průvodu za rakví a účastníků se i ptají … kdo že to zemřel. A nikdo jim neodpovídá, protože je nevidí. Bez cizí pomoci jim velmi dlouho trvá, než přijdou na to, že již jsou mrtví, že tedy mají být již někde zcela jinde.
Tedy ono jejich elektromagnetické pole se tu ještě dlouho může udržovat a dokonce si je schopno udržet svou dávnou podobu. Na aktivaci (probuzení) stačí vždy jen trochu energie v jejich okolí a jednají i velmi rozumě. Tyto bytosti (jejich zde omylem zablo­kovaná pole) vždy potřebují naši pomoc – vysvětlit jim, co se stalo a pokud chtějí, otevřít jim bránu přechodu – cestu světla – domů. Bez této pomoci tu pouze bloudí, občas se k někomu připojí a někdy se mohou i plést do cizího osudu.

To však již je námět na jiné výzkumy a publikace. A kde, ve které vrstvě je co uloženo, to si nyní netroufám posuzovat. Na to mé současné síly nyní nestačí. Zde doporučuji hledat jiné autory.

Pozn. 166:
Snad již jen věcnou poznámku – dávní Slované vždy upřednostňovali pohřeb žehem. Dochází tak k rychlé transformaci právě té nejnižší formy aurických polí spojených s tělem a urychlení odpojení vysokofrekvenčních polí aury od hmoty bývalého trupu a urychlení jejich přestupu do těch dimenzí Univerza, odkud přišli, kam patří, kam se mají vrátit. Duše a vědomí tak zde nejsou blokovány a mohou se snadněji vyhnout pastem Matrixu v bardu.
V podstatě – uchování zbytků těl (ostatků) umožňuje černomagické bloko­vání odcházejícího a nutí jej dále setrvávat na místě. Dopady toho všeho lépe pochopíme až dále v kapitole věnované vážení duše.

Energetické efekty zrodu a umírání

Čím si jsou tyto tak od sebe značně vzdálené události života podobné?
Jednak se v obou případech jedná o značnou transformaci spojenou s výraznou změ­nou v elektromagnetických polích spojených s biologickou hmotou. S tím pak souvisí i velké množství energie soustředěné právě v tom místě a okamžiku. Což také láká řa­du nehmotných parazitických entit, které tu koncentrovanou energii také mají velice rády. A jaký bude výsledek – to již záleží na znalostech a dovednostech aktérů asis­tujících z naší, lidské strany u oněch probíhajících dějů. Zda ochrání prostor, či ze své hlouposti jej otevřou vlivu destrukčních entit?

Při výcviku v Indii jsem zjistil, že hinduisté různého vyznání velmi často provádí tzv. „pradakšínu“, tedy rituální obcházení konkrétního místa. Je to praktikováno do­konce i v našich kostelích. Smysl a efekty jsem si uvědomil nejvíce v okamžiku, kdy jsme v rámci celé série výcviku také prováděli obcházení telící se krávy. Přesněji jev jsem vyhodnotil až následně, teprve až po tom, co ruch obřadu utichl. Až když jsem již své smysly i mysl zklidnil a s odstupem mohl vše znovu procítit a s nadhledem po­zorovat, analyzovat. Kdy jsem již byl lépe připraven (soustředěn) a schopen vnímat proběhlou změnu kvalit prostoru a přítomnost otevřených mezidimenzionálních bran, ke kterým vždy dochází při příchodu všech bytostí na tento svět. Což se právě proje­vuje i obrovským množstvím protékající Brahmické prány (živočišné energie).141)

Pozn. 167:
Na druhou stranu, tento obřad obcházení v kruhu po směru hodinových ruči­ček kolem svatého místa či silového předmětu neslouží jen člověku k načer­pání té konkrétní energetické kvality. Pomáhá taktéž v udržování otevření oněch energetických vortexů v daném prostoru a v udržování jejich neustá­lého chodu … tedy i další pokračování jejich energetické aktivity. Ten vztah je symbiotický (vzájemné spolupůsobení).

Uvádím především proto, že pro dnešní lidi je velmi důležité si opět uvědomit to, co jsme se všichni odnaučili vnímat (a bohužel, k naší velké škodě). Musíme se znovu naučit vnímat duchovní posvátnost určitých okamžiků života, zvláště pokud jsou právě doprovázeny i otevíráním „nebeských bran“. A opět oživit prastaré společné obřady a také se znovu naučit kolem sebe budovat potřebné ochrany.

Na druhou stranu pak různé astrální parazitické entity a pro nás hodně nepříznivé – ty o tomto jevu provázejícím porod velmi dobře vědí a o velkou část té životní ener­gie nás v tom okamžiku obírají. Což by ještě nebylo to nejhorší. Neboť naší nepozor­nosti v tom okamžiku porodu také využívají k trvalému „napíchnutí si čerstvého lid­ského dobytčete“ pro své následující neustálé ovládání a vysávání. Proto jsme museli dokonce vybudovat i porodnice … aby to ty parazitické entity měly vždy stále vše na jednom místě a přímo pod „nosem“. Aby si svého otroka stihly hned napojit na svou sběrnou energetickou síť. Dokud ještě nemá vytvořenu žádnou ochranu.
Jen ten, kdo je obdařen viděním těchto jinak „neviditelných“ polí a entit, ten dokáže přesně popsat, co vše se v těch okamžicích kolem dítěte děje, jaké „stíny“ se kolem míhají. A také je umí i odsunout, ochránit novorozence právě přicházejícího na svět. Ke smůle na svět přicházejících dětí – tito lidé se v porodnicích nevyskytují.

K čemu je potřebný tak velký energetický (specificky pránický) tok energie?
Vytvoří tak jakýsi „neviditelný neohraničený energetický zásobník“ volně roztažený prostorem a především adresně spjatý jak částečně s matkou, tak především s nově do samostatného těla vrozenou bytostí. Slouží pro posílení její stabilizace v tomto svě­tě, urychlené zrání v těle … a také ji zajišťuje jistou ochranu (vytváří kolem mláděte specifický frekvenčně laděný prostor). Což platí prakticky pro většinu mláďat všech druhů živočichů. Proto také většinou každý, kdo se dostává do blízkosti takového ma­lého a bezmocného tvora zjihne a dokonce i v rozporu se svým obvyklým psychickým laděním se začíná starat o jeho bezpečí, ochranu. (Typická slovanská vlastnost.) Odměnou za to mu pak je silná dávka emocionální i další energie, která se v něm oka­mžitě automaticky indukuje.142)

Z úhlu pohledu těchto vědomostí a zkušeností je pak nutné se poklonit před moudrostí jednoho údajně „primitivního kmene“, který stále udržuje podivnou zvyk­lost. Jak na rodičku přijde její čas, je sama s potřebnými starými zkušenými ženami schována v chýši, v prostoru zajištěném magickou ochranou, kde v klidu probíhá po­rod. A její muž, otec přicházejícího novorozence v tom okamžiku uprostřed návsi silně naříká a trpí značnými „porodními bolestmi“ za halasné účasti mnoha lidí vesnice – až dokud se nedozví, že je vše hotovo. S pomocí ostatních lidí kolem takto vytváří kon­centraci falešné energie a poutá pozornost oněch démonických entit na sebe, aby nenašly a neohrozily rodičku ani jejich na svět právě přicházející dítě.
Pro nevzdělané a hloupé primitivy z Evropy – je to hloupost. Avšak kdo ví – ten rozu­mí. Kdo rozumí, ten již ví, kam se má podívat, co vidět a co nalézt, a jak sebe i ostat­ní ochránit.

A závěr?
Pokud se chystáme k něčemu pro nás opravdu důležitému, vždy je potřebné si zajistit pomoc a ochranu. Vyčistit a uzamknout prostor, přivolat duchovní pomocníky. S egre­gorem může bojovat pouze egregor. Proti energetickým polím může ochránit opět jen energetické pole, proti neviditelným destrukčním bytostem se pak mohou postavit jedině ochranné bytosti andělských druhů.

Opačný pól života je pro nás kupodivu horší. A přitom to nejhorší, vstup do živo­ta – ten jsme již zvládli, ten máme již za sebou. Ne každému se totiž podaří. Oproti tomu – ještě se nikdy nestalo, že by někdo odtud z tohoto světa neodešel. Mnohem horší však je, jak z tohoto světa odejdeme, jak moc se při tom chceme či musíme trá­pit. A co nás při tom nejvíce děsí? Strach z toho, že nevíme, kam jdeme, strach z na­šich vlastních představ.
Opravdu to nevíme, kam jdeme?

Problémem je, že naše společnost je někým z pozadí řízena právě pomoci emocí strachu. Strachu, že odejdeme a vše to „nahromaděné vlastnictví“, to smetí tu zane­cháme. Proto také smrt – tato důležitá součást života, ta byla v naší současné společ­nosti vytěsněna na okraj myšlení až do té míry, že se lidé nejen tématu bojí, ale ani neumí v klidu a míru odejít, ba ani se s tou realitou vyrovnat (ani jako pozůstalí). Zbytečně si takto prodlužují své utrpení. Neví, jak vše srovnat a vyrovnat, odpustit si a poprosit nebesa o přijetí. A pak již jen v klidu vyčkat, až to přijde. Prostě být k tomu již připraven, tedy i vědět, kam se jde a jak to probíhá. Odejít s úsměvem a radostí – jde se domů. To již snad ani nikdo neumí, neví jak na to.
To vše však vůbec není o eutanázii – kterou se nám tu satanisté snaží zavést, jako další část svého žrádla. Zvedání míry utrpení – to je jejich agenda. Viz další kapitola.

Jedno staré mudrosloví říká: „dobrou a klidnou smrt si musí člověk zasloužit“. To již je náplní jiných knih. Co však má dělat současný materialista, bolavý a všemi opuštěný? A plný strachu z neznáma …
Paliativní služba se sice objevuje již i u nás, i když je prozatím v plenkách. Především pak chybí pro ty, kteří nejsou zatíženi svým podřízením církvi. Především těm chybí pomoc osvěty. Zato jsou díky svému strachu vítanou kořistí pro různé lovce duší a majetků. Což vlastně členové církevních seskupení také.

Jiné kultury jsou v tomto již dále. Není však cílem této knihy studie tématu, jak to kde probíhá. Důležité je, že se poskytuje alespoň určitá pomoc a s tím je často spo­jená i potřebná přítomnost, pomoc a obsluha u umírajícího. Činnost lidí v tom okamži­ku je určena vždy rituály té či oné kultury. A svědectví o těchto posledních okamžicích se často budou značně lišit, především podle dosavadního zafixovaného pohledu na svět. Hodně záleží také i na síle vztahu mezi umírajícím a jeho posledním provázejí­cím. Na emocích onoho okamžiku. Zda zůstávající podléhá a prožívá své emoce, či je schopen „střízlivou a jasnou myslí“ vnímat změny probíhající v časoprostoru.

Přestože není zvykem o těchto posledních věcech mluvit, tak se k tomuto tématu občas již objeví i nestranná svědectví asistentů, velmi často zdravotních sester, ale též i lékařů. Tedy lidí nezatížených osobním vztahem s odcházejícím a tedy schopných po­zorování, všimnutí si, že náhle je něco jiné. Pokud tedy měli tu šanci, že vše probíhalo v klidu a nespěchalo se k dalšímu pacientovi, anebo nebylo nutné člověka znovu křísit a pokolikáté jej znovu „hrobníkovi ukrást z lopaty“. Když si lidé díky momentálnímu klidu a prostřednictvím vnímání svých pocitů mohli náhle uvědomit změnu v časopros­toru, ke které právě došlo. A při nočních službách často dochází i ke světelným proje­vům, řeklo by se neznámého druhu. Je to tzv. projev blízkosti smrti, přesněji efekty spojené s opouštěním těla duší. A s tím spojenému i odpoutání aury od hmoty. Náhle uvolněná energie prány v tom okamžiku skutečně výrazně, až přímo „hmatatelně“ mění chování časoprostoru.
Někdy dokonce začne i slabě svítit.

Kde se ta prána vzala? Kam se ztrácí? Kolik jí je?

Hmotnost duše a co s tím souvisí

Před asi 50 lety se ke mně dostala krátká informace, že v Japonsku se podařilo zvážit duši člověka. Protože jsem tehdy měl blízko k problematice přístrojů a měření, věděl jsem, jak vysoce náročný úkol to byl a co vše se muselo zajistit pro zajištění fyzikálně-technické exaktnosti měření. Tu hodnotu si pamatuji dodnes, neboť psali, že je to 1 carát.143) Prostě s úmrtím člověka, tedy i s jeho aurou, se ze systému náhle „ztratilo“ 0,2 g hmoty!

„To nepatrné, směšné NIC, chomáček sotva viditelný, co ani cenu nemá … jen bez obav podepiš tu nabízenou skvělou smlouvu…“ – jak kdysi, a ne jen v jed­né pohádce, čert každého vždy přesvědčoval, koho k úpisu peklu lákal.

Avšak představa hmotnosti tohoto souvisejícího nic, tedy nevážitelné energie aury, kterou nelze ani dát na váhu, coby ryzího technokrata mě poté stále pronásledo­vala. Po dlouhých letech jsem se nakonec dopídil hodnoty oné „směšné ztráty“. Dnes již lze celkem snadno nalézt všechny potřebné vstupní údaje pro výpočet energie na webové stránce https://cs.wikipedia.org/wiki/Ekvivalent_TNT

Ztráta 0,2 g hmoty ze systému představuje energetický ekvivalent 4,3 kt TNT. Tolik energie se uvolní do prostoru při úmrtí jednoho jediného člověka. Tolik energie je uloženo jen v jeho základním živočišném aurickém poli nejnižší úrovně a slouží pro jeho stabilizaci. Kam se ztratí, kam zmizí ta síla? Jaderná elektrárna Temelín musí na dosažení tohoto výkonu pracovat něco málo přes 2,5 hodiny na plný výkon (všech­ny reaktory). Jaderná puma svržená na Hirošimu byla jen asi 3,5× silnější!

A protože se má vše, pokud možno ověřit, tak po napsání tohoto předchozího textu mě napadlo ještě jednou prověřit internet, jestli již nejsou novější výzkumy. Na otázku hmotnost duše jsem našel mnoho stránek, kde je zmiňována konstanta cca 21 g. Tedy hodnota trochu větší, přesně 21/0,2 = 105× více. Tedy podle tohoto údaje bude muset Temelín pracovat na plný výkon něco přes 10 dní a nocí. Ve srovná­ní s Hirošimou to odpovídá dohromady necelým 30-ti Hirošimských jaderných pum.

Pozn. 168:
Takové přesné fyzikální měření vyžaduje klid (viz dále). Proto předpokládám, že se jednalo o klidné umírání stářím – člověka vyrovnaného se svým sta­vem. Naskýtá se i další otázka, jak se na tomto měření podepíše násilná smrt a případně smrt ve válečném konfliktu. Bude hmotnost a tedy i smrtí uvolněné energie stejná, větší či menší?
Hypotéza:
domnívám se, že možná bude asi větší, tedy zřejmě to bude asi „šťavnatější porce“. Jinak by nás onen trojnásobný pidivajzlík nechal tu na zemi umírat pěkně v klidu a nehonil nás neustále prostřednictvím svých otroků-nadhá­něčů (vládců a církví) do všech těch naprosto nesmyslných konfliktů a válek!
 

Pozn. 169:
Aby opět někdo nenaletěl na mlhu pouštěnou materialistickými vědeckými teroristy, tak nyní trocha techniky a kvalifikovaný odhad.
Předpokládejme, že budeme pozorovat člověka cca 60 kg hmotnosti (vím, jsou značné rozdíly: muž × žena, ale také obézní zápaďan × podvyživený, hladový odněkud … vlastně odevšad). Při měření jej musíme i s lůžkem a dýcháním a další měřicí aparaturou hermeticky uzavřít. I když třeba vždy jen na několik hodin. Předpokládejme pro lepší počítání, že celek i s umírajícím dohromady váží cca 210 kg. Jestliže máme měřením zjistit rozdíl asi 21 g, pak je to relativní hodnota 21 g / 210 000 g = 1 : 10 000.
Pokud však máme naměřit jakoukoliv fyzikální veličinu jistého řádu, potřebu­jeme zařízení minimálně o řád přesnější. Tedy potřebujeme aparaturu s kva­litou měření 1 : 100 000.
 
To však platí pouze pro hrubá orientační technická měření. Ne pro přesná laboratorní měření. Tam se žádá ještě větší přesnost (citlivost) měřicí apara­tury (třída přesnosti). Podle toho, s jakou relativní přesností (tedy s rozpty­lem chyby měření) má být dosažen výsledek, jaký je předpoklad, že to bude, zda jsme schopni zvýšit přesnost výsledku o řád opakováním měření a jeho následným statistickým vyhodnocením, a pod. Varianta s opakováním asi nebude správná, neboť pokud vím, tak každý zemře definitivně vždy hned napoprvé. Ze všech těchto důvodů lze ještě předpokládat nutnost použití aparatury minimálně o jeden řád přesnější, tedy 1 : 1 000 000.
Tedy když 1 g moucha sedne na závaží 1 tuny … musíme ji přesně navážit!
 
To znamená pro skutečně odpovědné a přesné laboratorní měření oněch 21 g vždy na první pokus. Pokud by to však mělo být pro dříve uvedených 0,2 g, pak musíme mít aparaturu schopnou měřit ještě o dva řády (nuly) přesněji. Pokud se o různá měření jedná, tak nejpřesněji ze všech veličin fyzika dokáže právě vážit, tedy měřit hmotnost. Tato požadovaná citlivost a přesnost vah je technicky zvládnutelná. Je samozřejmé, že to není ani osobní, ani kuchyňská váha. Jen si uvědomme, na jakých vahách se oproti tomu vždy na poli vážily pytle brambor a jak (ne)přesně.
 
Smekám klobouk před oněmi japonskými či kterými techniky, co toto zvládli.

Za prvé – konstatování:
jen tato otázka dává tušit velmi vysoké energetické přesuny mezi naším 3D (+ čas) prostorem a nějakým jinodimenzionálním prostorem. Tedy přesněji bych právě toto považoval za důkaz jeho existence a koexistence s „naší“, zatím rozumem velmi ome­zeně vnímanou realitou. Neboli, že naše obvyklá realita je jen jakousi podmnožinou obecnějšího prostoru. A za těchto okolností, pokud nerozšíříme naše vnímání a poz­návání o tyto tušené a zatím pro nás málo probádané souvislosti, pak spekulování materialistické vědy nad mnoha jinými otázkami života i Universa bude stále jen pouhé bohapusté tlachání.

Za druhé – varování:
veškeré organizované hromadné zabíjení, tedy všechny válečné konflikty vlastně představují pouze sklizeň šťavnaté a lahodné energie takzvanými „vládci stínů“ pochá­zejících z inverzního vesmíru. Kdysi se pro ně používal obecněji srozumitelné termíny „ďábel, démoni“. To jsou ti, kteří skutečně ovládají svět prostřednictvím svých otroků: panovníků (dnes nazývaných pro změnu prezidenti a předsedové vlád, prezidenti a ředitelé firem, obchodních korporací, bank a finančních ústavů …) a kněžími (různých církví).
Ti tyto masakry pro svého pána satana přímo organizují.

Pozn. 170:
I oni prezidenti států jsou jen bezvýznamní poskoci, kdykoliv účelově vymě­nitelní. I oni jsou pouze bezvýznamní sluhové na něčí šachovnici. Ten, kdo jimi na mezinárodní scéně podle své vůle skrytě pohybuje – ti jsou skuteční hmotní (skrytí) panovníci. Jsou to majitelé velkých bank a různých velkých nadnárodních korporací (firem). Své poskoky ovládají prostřednictvím ener­gie koncentrované v peněžním systému a strachem. Avšak i oni sami jsou pouze otroky nadřízeného egregora – démonického pole, kterému slouží a poslouchají jej. Ten je ovládá prostřednictvím psychiky a aurických polí jejich těl, případně implantátů do nich vpravených.
Avšak i oni jsou vinni – podepsali svou smlouvu, splatnou jejich smrtí a platnou i po smrti.

Prvním krokem k dosažení tohoto cíle kdysi „vládci stínů“ museli přesvědčit všechny lidi, že oni prostě nejsou, neexistují. Zahalit se neviditelností, tedy nasadit lidem klapky na oči. Pak již bylo jednoduché přesvědčit je, že právě oni jsou „bůh“, kterého se musí bát, sloužit mu, skládat účty, přinášet oběti, jít za něj bojovat, zabíjet ostatní lidi i sebe.144)

Vraždy a zabíjení neslouží skutečnému Bohu, ale právě a jen a pouze démonům. A proto také bývaly vyžadovány krvavé oběti, minimálně zvířat. Častěji raději lidí, ba i pro zábavu – viz: gladiátorské hry, upalování čarodějnic, veřejné popravy jako kra­tochvíle mocných i prostředek výchovy a přípravy lidu k další oběti. Proto byly tyto příkazy také zapsány, zafixovány ve „svatých“ textech. Kdo redigoval Starý zákon, falšoval Nový a sepsal Korán?
Otec Nebeský a ani jeho syn to rozhodně nebyli! A Bůh – ten již rozhodně ne!

Pozn. 171:
Z tohoto důvodu v Indii, tam kde jsem kdysi získával některé potřebné vě­domosti (které jsem tehdy potřeboval načerpat), měly obětiny při obřadech zcela jiný smysl (opět téma na jinou publikaci). A striktně se dbalo na jejich druh. A také se velmi hlídalo, aby se v blízkosti obřadu nevyskytla žádná volná krev. Ta totiž přivolává negativní a destrukční entity a jejich silová pole. Pak se totiž veškeré následné dění snadno a rychle zvrhne zcela úplně jinak, než byl původní záměr.

Za třetí – dopad:
celý tento ohromný proud energie musí projít za 9 měsíců dělohou ženy dříve, než bude rodit. To je neskutečně obrovská – skutečná síla žen a matek.

Za čtvrté – důsledek:
to množství energie a síly, kterou je schopna jedna jediná žena (při správně natréno­vaném postupu) jediným nádechem nasát a zkoncentrovat ve svojí děloze a poté svou myšlenkou upřenou k cíli jediným výdechem doprovozeným správným slovem vyslat a v kosmu proměnit v realitu, to nedokáže celý mužský klášter svými modlitbami ani za celý rok.
Zde, v pochvě a děloze je skryta ona nezměrná moc bohyně Kálí, kterou použila v boji s démony, když tehdy parta jejích božských kamarádů ze spolku světla, v bitvě proti tlupě černých sil – rákšasů, jen tak tak, že to bohové tehdy naplno neprojeli a nedo­stali všichni od ďáblíků na prdel (hindská mythologie a mé stručné shrnutí tehdejšího děje a poučení z něj plynoucí).

Za páté – strach mocných:
této síly se bojí všichni církevní představitelé a mají před ní právem strach. Jsou totiž ze všech žen „strachy posraní až za ušima“. Proto se posledních cca 2000 let stále jen snaží všem lidem neustále vtloukat do hlavy nesmysl, že muž je víc … a žena se nemá a nesmí tajnými vědami zabývat. Proto se z žen stále snaží udělat jen pouhou hračku bez rozumu, předmět svých zvrhlých choutek, poslušnou služku a jen reprodukční samici pro plození dalších otroků (mluvícího dobytka).


Nejvyšší čas.
Ženy, probuďte se.
Ne pro moc, ne pro vládu.
Pro mír, pro lásku, pro šanti.
 

Čakry duše

Před lety jsem se v Indii zúčastnil speciálního intenzivního uvedení do nácviku balíčku vybraných dovedností. Jejich název v sanskrtu není důležitý. Kdysi se je tam od bráhmanů učil také jeden cizinec145) s podivným cizokrajným jménem, Ježíš. Všechny natrénované schopnosti později také veřejně demonstroval při svých toul­kách po Izraeli a jsou v Novém zákoně všechny zaznamenány – coby zázraky. Oni Židé do té doby tam o ničem takovém nikdy neslyšeli, nic takového neviděli. Po sta­letích později povídáním o těchto jevech křesťanští kněží udivovali všude kam přišli, a s touto reklamní kampaní svým monopolem obsazovali nové trhy s dušemi – otroky. Pouze v Indii nad tím mávli rukou a překvapeným církevním otcům ti „neznabozi“ jen řekli: … jó tó, to všichni naši větší světci umí taky. Máme na to přesné návody. To se ten kluk tehdy učil tady – u nás.

A náhle, k předplacenému výcviku, svámí Šrí Kaléšwara přidal ještě další výcvik. Otevření devíti čaker Ježíšova kříže. Iniciaci, předpisy, postup nácviku.

Opět bylo vše jinak. Zcela jiné obrazce, mantry, rozmístění a hlavně – kde to hledat? V úplném rozporu, přesněji zcela mimo hlavní energetickou strukturu aury a odlišně od ostatních běžně známých textů. A kam to vše lokalizovat? A nácvik – ten nebyl krátký. Ti, kteří tam pak v ášramu mohli dále setrvat a při tom neustále „točit“ všechny mantry v prostředí plně energetizovaném a pod specifickou ochranou svámí­ho, těm to šlo. Já jsem doma musel při zaměstnání, po kapkách, pravidelně každý večer, trénovat pouze sám. Rozhodně to však stálo za to.

Teprve až mnohem později jsem pochopil, že se vůbec o žádné rozpory nejedná. Jen, že ona zářivá „vícevrstevnatá“ aura není jediná nehmotná struktura, se kterou jsme v neustálém propojení. Že „nad tím vším“ jsou ještě další, frekvenčně mnohem vyšší úrovně (hladiny = pole), které mají také svoji specifickou strukturu. Ty byly již také částečně poznány a popsány a lze je také rozvíjet. Snad naše „já“, či naše „vyšší Já“, anebo přímo čakry duše? Rozhodují o mnohém dalším a též o tom, zda budeme schopni ostatní dovednosti usilovných tréninků správně použít. Prostě čakry pole mno­hem vyšší úrovně, než jsou běžně popisované systémy.
Zcela mimo dosah našeho zdejšího prostoru!

Čakry, které si i Ježíš musel předem aktivovat a plně rozvinout, aby potom jed­nou později mohl zvládnout to, co dokázal. On měl tehdy již jistou výhodu v tom, že si je otevíral a aktivoval ještě mnohem dříve – během svých předchozích inkarnací. Když tedy přišel na svět, tak již měl dokonce i něco „předtrénováno“. On se totiž na svůj úkol připravoval i několik životů předem.

Kromě akupunkturních bodů (mikročaker) tedy s sebou se svým tělem neustále na hlavním páteřním kanále nosíme devět hlavních čaker aury (sedm plus dvě done­dávna utajované čakry) a také ještě řádku vedlejších čaker těla. K tomu návdavkem navíc ještě několik čaker vyšších řádů a také zvláštních klíčových bodů polí. Kromě toho také dalších devět čaker duše kolem těla nelokalizovatelných, nacházejících se mimo náš stávající prostor. Ty souvisí již s našim „vyšším já“.

Vůbec není vyloučeno, zda se brzy neodhalí ještě i něco dalšího. To vše již je té­matem pro jiné publikace. Avšak pro účel a potřebu výcviku popsaného v této knize – „Cesty zažehnutí světla“ plně postačuje vědomá práce se základními devíti čakrami páteřního stromu s navazujícími cvičeními. Kdo chce, může ve svém tréninku setrvat jen u sedmi čaker.
Buddhisté většinou pro základní práci užívali (trénovali) jen pět čaker, zbývající pone­chávali na jejich pozdějším samostatném rozvinutí v důsledku celkového pročišťování těla. Ve Starém Egyptě kdysi dávno počítali dokonce s ještě menším počtem čaker.

A pokud nám budou odemknuty a rozvinuty ty další slibované DNA šroubovice, určitě těch čaker opět přibude. Prostě – nebudeme se nudit ani v dalších tisíciletích po počátku nového světa.

 

 



Vysvětlivky pod čarou:

130) … To byl kdysi počáteční průlom důležitý pro další výzkumy. Vznikl z potřeby nedestruk­tivní diagnostiky vnitřních vad výrobků pod mezí citlivosti do té doby užívaných diagnostik (ultrazvuku i radiační diagnostiky). Vnitřní vady se takto projevily jinak neviditelným „jiskři­vým zářením“ nad povrchem vnitřní poruchy. Teprve náhodou byl následně objeven efekt záření biologických preparátů, později celých lidských těl.

131) … Uvědomme si, kolik těch „správně“ tam je. Kolik faktorů, tedy jejich přesná znalost, ovlivní úspěšnost léčebného zásahu.

132) … Kromě dříve známých dopadů rezonance v technice (stavby, stroje, …), existenci a platnost těchto jevů i pro biologické organismy odhalil v minulém století konstruktér, vý­zkumník a vlastně i léčitel Ing. Royal Raymond Rife. A zjistil například, že všechny mikro­organismy, tedy i škodlivé bakterie nemocí, parazité a pod., že mají svou frekvenci pro ně nebezpečnou. Stačilo tělo nemocného vystavit krátce těmto frekvencím (pro lidské tělo neškodným) a všechny v těle přítomné organismy nákazy se rázem rozpadly.
Nebylo již třeba chemoterapie.
Zbytek „léčby“ pak již byla pouhá následná detoxikace organismu od „zplodin rozpadu“.

133) … Data v kosmu o tom zůstanou navždy zachována!

134) … Svůj postoj proti pokroku, který oficiální medicína kdysi zaujala proti Paracelsovi, vlastně málo kdy měnila. Lidstvo za většinu pokroku v medicíně v podstatě vděčí pouze tetičce zubaté, která vždy vymění celé zástupy autorit dané generace.

135) … Sepsaný a pouze memorovaný text se vždy nejsnáze falšuje a ověřuje jeho „zna­lost“. Nelze falzifikovat systém založený na svobodě a prožitku. To by se lež velmi rychle projevila a odhalila.

136) … Především je nutno zmínit knižně vydané průkopnické práce lékaře, klinického psychologa a spisovatele Raymonda A. Moodyho, Jr.

137) … To je ona mez, kterou tam nahoře nebylo povoleno překročit těm, kteří později zde mohli popsat svůj návrat z klinické smrti. Kdo překročí tu „hranici“, ať již vypadá či je popi­sována jakkoliv, tak návrat zpět do současného, tedy do již bývalého těla, není možný.

138) … Kdysi jsem byl několikrát okolnostmi donucen otevřít tuto bránu, tehdy bez souvisejí­cích znalostí. Když se ta pomoc koná s čistým srdcem, dá se to provést i bez „kněžského pověření“ a výcviku. Dokonce je to možná lepší, neboť odcházející tak nejsou vycviče­ným knězem směrováni do pastí inverzního systému umístěných v bardu.

139) … Pokud tento chuchvalec byl škodlivý program do člověka implantovaný vládci stínů, nezáleží na tom kdy a jakým způsobem, pak tento chuchvalec právě (symbolicky) před­stavuje napojenou koncovku potrubí vysávajícího z člověka pránu ve prospěch oněch zlořečených pidivajzlíků. A zároveň také prostředek vstupu dalších programových „virů“ do lidského systému, do jeho podvědomí (strachů, zloby, nenávisti, …). Tedy dalších „potrubních vláken“ určených jak pro odsávání energie z něj, tak i pro ovládání člověka v jeho neprospěch.

140) … Och jaká škoda. Jak rád bych sdělil všem teroristům-mudžahedínům (těm, co své vlastní viny rádi omývají cizí krví), že jejich další vtělení, které je čeká, je prase anebo pes, za každého zavražděného člověka. Ale co není, může být. Třeba se Alláh rozhodne, a do budoucna trochu pozmění pravidla té jejich hry. Až se s ním příště setkám, požádám jej o to.
Rozbor genomu lidské DNA odhalil, z jakých součástek nás tvůrce tehdy v „Edenu“ uplácal. Největší podíl součástek těla (kódované DNA) není z opice (Darvin), ale je shodný s prasetem!

141) … Brahma je prvním ze tří nejvyšších principů hinduistického pantheonu. Jeho význam je stvořitel. Následuje Višnu – udržovatel a Šiva – ničitel (transformuje, posouvá dále). Tito dva další mají mnohé jiné podoby vždy podle příběhu jejich inkarnace, kdy přišly v tělech, protože tu na našem světě měli práci, konkrétní úkol.

142) … Až na satanisty. Ti jsou bezcitní a kdykoliv ochotní tyto květy andělů co nejvíce týrat … těžit z nich energii utrpení, smrti a z jejich vysáté krve koncentrovaný adrenochrom.

143) … Carát … 0,2 g, jednotka hmotnosti drahokamů.

144) … Na tomto místě lze pouze doporučit studium nejrůznějších a hlavně nejstarších do­chovaných textů z nejrůznějších raných kultur lidstva. Dále pak jejich komparativní vý­zkum, s přihlédnutím k faktům, že naše současná technologie ještě zdaleka nedosahuje úrovně technologií popisovaných v těchto textech.
Rada:
Není třeba to dělat od začátku. Již to provedla řada jiných fundovaných badatelů. A svá zjištění odhalili ve svých knihách. Škoda jen, že lidé zapomněli číst – tedy umět v textu odhalit hlavní informaci a domyslet její dopad pro současnost a pro sebe.

145) … Je nutné si uvědomit, že veškeré učení a dovednosti si bráhmani vždy drželi pod pokličkou. Prostě udržovali svůj monopol. Nikdo, kdo se nezrodil v jejich kastě, to nesměl znát. Ani král. A cizinci byli ještě níže postaveni než ta jejich nejnižší kasta. Přesto cizince Ježíše vyučili nejvyšším věděním svého řemesla. Proč?

Motto:
Jednou vyzkoušet je lepší než o tom stokrát číst.