Cesta zažehnutí světla
Návod návratu k sobě domů, aneb průvodce výcvikem.
(autorský rukopis)

Aura a čakry

(o zářivém biopoli živých organismů)
Hlavní čakry základní aury

Zveřejněno: 15.01.2024
Poslední korektura: 07.04.2024

 

Hlavní čakry základní aury – funkce a smysl čaker

O čakrách bylo sepsáno již hodně literatury. Každý autor toto velmi náročné a komplikované téma probírá podle svého úhlu vnímání a znalostí. Nemám důvod po­chybovat o tom, že by různí autoři, i když se občas ve svých popisech místy rozchází, že by se zásadním způsobem mýlili. Neboť každý toto složité téma popisuje a napoju­je k řešení těch problémů života, kterými se nejvíce zabýval.
Tohoto pravidla se tedy budu držet i já. Chci se pokusit především o nadhled na celý systém hlavního stromu čaker, především z fyzikálního úhlu pohledu, z pohledu někte­rých obecně důležitých funkčních principů.

Aby téma bylo snadněji uchopitelné, je tentokrát rozděleno do podoby deseti otázek a odpovědí. Zpracovaných více méně samostatně a tedy výkladem se často prolínají, opakují.

Přestože jsem tuto kapitolku měl rámcově sepsánu již řadu let ve formě struč­ných myšlenek – tak patron z vyšších úrovní mě hlídal a jednak donutil vše přepraco­vat tak, aby to nebylo příliš strohé, aby to dokázal číst a pochopit i člověk s normál­ním netechnickým vzděláním. A rovněž doplnit i několika názornými náčrty. A taktéž některé části přepsat, dokonce i několikrát. Snad jsem to tedy vše popsal a vyjádřil již dostatečně výstižně a jasně.

A rada pro čtenáře … pokud něco při čtení nebude snadno pochopitelné – nevadí a směle pokračuj dále. Pokud tomu nebudeš dokonale rozumět – na správné funkci a účinnosti hlavního tématu knihy a na možnost vše správně aplikovat ve tvé cestě za světlem tvé duše to vůbec nic nemění. Takže vlastně když tuto kapitolu přeskočíš, asi se také nic nestane. A vrátit se k ní můžeš i kdykoliv později.
Rámcové shrnutí je pak provedeno v odpovědi na poslední otázku.

Pozn. 172:
Důvodem, proč jsou zde ty kapitoly o auře a čakrách je ten, že jednak sou­částí celé metodiky „Cesty zažehnutí světla“ je přímá práce s čakrami a jejich energetizace a současně s tím probíhající čištění, posilování, léčení, aktivace jejich funkcí. K čemuž, víceméně při správném naladění se, začne pak docházet víceméně automaticky.
Za druhé – podobně tak, jako v autoškole se budoucí řidič musí rámcově seznámit i s konstrukcí auta a všech jeho komponent. I když se již nepřed­pokládá, že by si někde na cestě své moderní složité auto sám opravoval a raději pozve odtahovku odborného servisu. Ani každý řidič asi nebude kon­struovat novou převodovku či motor. Přeci jen však řidič musí vědět, co řídí a za provozu umět i reagovat na změny ve svém vozidle (a vyhodnotit, co mu kde nějak jinak divně klepe a asi proč). A s naším tělem a jeho běžně „neviditelnými“ částmi je to podobné.
Prostě při své cestě k nebesům je potřebné mít tak trochu encyklopedické ponětí i sám o sobě a z čeho všeho se zde na Zemi skládáme a jak vlastně fungujeme, kde je naše „bezínová stanice“, kde máme své nádrže, jak si správně nasát „plnou“ pro svou další cestu k nebesům …

V této kapitole se budeme věnovat čakrám na hlavním páteřním kanále v nejnižší úrovni pole, hned nad hmotným tělem. Jak již bylo dříve zmíněno, čaker různých dru­hů je v prostoru těla mnoho, a lze je různě posuzovat a třídit. Zde se však budeme zabývat pouze těmi nejdůležitějšími, spojenými s nejhrubší složkou aury propojenou na hmotné tělo a z klasického úhlu pohledu. Tedy podle hinduistických a buddhistic­kých škol. Pojednání není úplné a všezahrnující, každý zájemce jistě najde mnoho nejrůznější literatury. A i když se mnohé výklady mohou mezi sebou někdy i značně lišit, zároveň mohou být všechny pravdivé. To totiž závisí vždy a především na nasa­zeném filtru vnímání reality – tedy tzv. úhlu pohledu. Tato filozofická otázka byla již dříve zmíněna v souvislosti s jinými tématy.

Obecně je čaker velké množství. Všechny jsou nějakým způsobem potřebné a důležité. Avšak některé mají svou správnou či spíše zablokovanou funkcí na člověka přímo fatální vliv. Proto se někdy mluví o hlavních a vedlejších čakrách. A kromě nich například existují ještě mnohé další čakry … chodidel, dlaní, ale i na konečcích prstů a … a všechny mají svůj smysl a jsou pro nás nějak důležité.
Prioritní důležitost pro život mají především čakry naskládané na hlavním páteřním kanále – těmi se budeme zabývat v této kapitole.

 

Otázka: 1.
Kolik tedy je těch čaker, 7 nebo 9? Kde se vzaly ty další dvě čakry?


Odpověď:

S tím ale podobně zní i jiná dosud nepoložená otázka, kolik máme nehmotných těl, úrovní … a kolik tedy je vláken šroubovice DNA a kolik jich bylo doposud a kolik dimenzí bude po dokončení transformace a jak budeme vypadat… A stále ještě vše posuzujeme podle 3D náhledu, se kterým máme přeci jen hodně zkušeností. Anebo jsme již schopni vše analyzovat z pohledu budoucího 5D prostoru a máme k tomu i pojmový a poznávací aparát? A mnohé další. Proto zůstaneme zatím jen u toho, co je prozatím již nějak ověřené. Jen z toho můžeme nyní vycházet.
Nicméně, mnohé bylo kdysi velmi dávno známo a mnohé upadlo v zapomenutí. V dů­sledku statisíce let probíhajících bojů mezi světlem a zlem o vládu nad touto planetou. A to vše teprve budeme zde opět objevovat, učit se.

Tradiční veřejný systém čaker umístěných na páteřním kanálu146) počítal dosud se sedmi nejdůležitějšími centry. Nikde tuším nebylo uvedeno, že těch uzlů není víc. Všichni se spokojovali jen s tím, co bylo řečeno, většinou si nekladli další otázky. V da­né etapě lidského vývoje toho bylo na práci i tak až až. Některé typy manipulací a ak­tivizací bývaly za jistých podmínek dosti nebezpečné, někdy pro praktikujícího, jindy pro okolí. Proto mistři všechny své znalosti předávali vždy pouze po kapkách a jen s jistou mírou záruky, že to nebude ke škodě, nýbrž ku celkovému prospěchu všem. Co se žák dozvěděl a také zvládl, to vždy souviselo s mírou jeho dosažené vyspělosti a také jeho již vyzkoušenou spolehlivostí, zralostí. Proto pro jistou míru jejich nebez­pečnosti (spíše jejich silou) byly ty dvě další čakry až donedávna před veřejností taje­ny. V podstatě tam stále byly, ale pro svou blízkost jaksi uschované v centrálním hrudním prostoru, o němž se vůbec nemluví. Býval nazýván „hrudája“.
Neprobíhal tedy přímo jejich vědomý rozvoj, ale díky sousedství jiných center se také i tyto pozvolna čistily a „zlehka“ rozvíjely svůj uzamčený potenciál.

Protože ty dvě velmi silné čakry zůstaly celé staré věky utajeny – tak průměrné satanistické společenství utajených vládců světa o nich také nevědělo. Kdyby je oni znali – dnes by zde nebylo již nic a asi ani tato vzácná planeta. A ti současní poslední, ti svými byť specifickými věděními a kdysi i velmi rozsáhlými, ti dnes již nejsou schop­ni dosáhnout jejich síly a magicky je zneužít proti lidem. Protože bez náležité součin­nosti ostatních čaker a tedy i jejich pročištění (a charakterové vyspělosti člověka), samy nerozvinou potenciál v nich ukrytý.

Protože se vše mění a jsme svědky zániku starého světa a vzniku nového (přerod věků), mnoho dosud utajeného se stává zřejmým, veřejným. A navíc nadřazený sys­tém má stejně k dispozici jisté ochrany, kdy lenochům se nedaří a u tréninku nevydrží a pokročilí a vytrvalí žáci jsou tímto nácvikem silně transformováni. Proto tuto rozšiřu­jící informaci o dalších dvou čakrách ruský léčitel mistr Boris Tichanovský napojený na sibiřské a jiné léčitele a také na Tibetské zdroje, mohl ji před několika lety zveřejnit.

 

Otázka: 2.
A co říkají jiné systémy?


Odpověď:

Každý systém, tedy výcviková škola se svojí metodikou používá právě to, co po­třebuje na svém stupni rozvoje tak, jak to také potřebují jejich žáci. Protože každý žák (duchovní aspirant) je na jiném stupni vývoje své duše, existuje na světě vícero druhů výcvikových škol, aby každý mohl najít tu pro něj v daném okamžiku nejvýhod­nější. Proto také vždy ti nejlepší žáci pak také odchází ještě k jiným mistrům, aby zís­kali další potřebné doplňkové informace, které by je pak posunuly ještě dále. Aby i oni se jednou stali mistry.
Platí rčení: „slabý je žák, kterému stačí jen jeden mistr“.
Poznámka: … avšak ani mnoho učitelů ještě není záruka – že ze žáka nakonec nebude jen pouhý pestrobarevný papoušek.

Hinduistické školy a z nich vycházející školy jógy většinou veřejně uvádí 7 čaker. Ale ne všechny školy rozvíjely práci se všemi čakrami, alespoň ne běžně. Z praktic­kých zkušeností varovaly před samostatnou nekontrolovanou prací především s nej­spodnější čakrou – „alespoň ne bez vedení mistra“. Mají totiž pravdu v tom, že pokud se v těle, které nemá všechny páteřní kanály dostatečně pročištěné a ostatní čakry ta­ké ve skvělé kondici, pak některé pokusy o „lákavé probuzení hadí síly“ mají na tělo žáka hodně destrukční dopad. Ten energetický průtok tělem je v tom okamžiku velmi značný a nebezpečný. Právě pro tyto typy cvičení je nutný dohled jasnovidného mistra – pro sledování průběhu a i případnou záchranu.
Ještě jednou – je to o probuzené kundalíní (hadí síla … spící svinutá v muladhára ča­kře). Ne o normálním energetickém čištění čaker a tažení prány tělem. Jsou to dvě zcela různé záležitosti.

Přesto např. v knize „Čakry, centra energie“ autor Harish Johari uvádí ještě další osmou „Sóma“ čakru na střední svislé rovině těla – uprostřed čela mezi Ádžňa čakrou a Sahasrárou. A také ji považuje za velmi přínosnou. Jejím prostřednictvím někdy na­víc přichází i velmi příjemné světlo. A přesto tato čakra není součástí hlavního čakro­vého systému těla, patří tedy k ne tak důležitým vedlejším čakrám. Prostě je více dalších čaker, o kterých v literatuře není mnoho zmínek.

V Tibetu byly všechny hinduistické texty samozřejmě kompletně známy. A přesto při mnoha praktických a velmi účinných technikách bylo často používáno jen pět ča­ker. Podle účelu daného meditačního cvičení byly aktivovány s příslušným laděním (mantrou). A ty se po své aktivaci samozřejmě postaraly i o zbývající sousední centra, o jejich doladění a spolupráci. Při práci často spojovali právě muladháru se svadhis­thánou, manipuru se surja čakrou, anahátu s vadžradharou, s višudhou pracovali se­parátně a adžnu slučovali se sómou a sahasrarou. Tedy namísto práce vždy jen s jed­nou konkrétní čakrou takto pracovali hned s celou oblastí těla. Samozřejmě zase podle školy a typu cvičení a také úrovně vyspělosti žáků. Zároveň se oproti hinduistickým technikám často soustřeďovali na trochu jiný aspekt činnosti celku. Doporučuji vyhle­dat podrobnosti v knize Základy tibetské mystiky, autor: Lama Anagarika Govinda.

Proto i Petr Ch. používající systém andských šamanů, nechá plnit energií celé dutiny trupu a typem specifického ladění energie v konkrétním místě (čakře) se moc nezabývá. Ta energie při dostatečně silné aktivaci se postará o potřebné a správné doladění i všech sousedních center. Prostě po naplnění energií se tato rozlévá tělem všude kolem a pročistí vše najednou.

Moje zkušenost … pokud je blok funkce (vadný program) usazen na čakře (což je časté), tak pro nápravu je nejlepší užít současně jak dodávku vhodné energie, tak i příslušné čisticí a později ladicí mantry. Postupně jednu čakru po druhé. Jakmile se aktivují, začnou rychle opravovat i své okolí v těle (poruchy umístěné někde kolem). Tento postup se mně ukázal jako velmi účinný a rychlý, bezpečný a spolehlivý. Netře­ba příliš spěchat – to opravdu bývá ke škodě (prudké čištění není dobré pro zachování jasné mysli a zdravého rozumu). Zvláště když to člověk vykonává sám a dlouhodobě, oproti jednorázovému pasivnímu přijetí něčí řízené meditace. Tam při ní je sice silný rychlý a příjemný zážitek, ale to se časem také rychle vytratí a problémy se pak pos­tupně vrací zpět. Při vlastním úsilí a opakovaných nácvicích se efekty vnitřního čištění těla i všech hladin biopole (aury) stávají trvalé. Při vlastní trvalé práci totiž dochází k postupné transformaci sebe sama, k osobní evoluci.

 

Otázka: 3.
Kolik čaker tedy používat při individuálním nácviku, při samostatné práci?


Odpověď:

Před lety jsem začínal pouze s pěti spodními čakrami, bez hlavy, a to jsem je ještě čistil všechny jen mantrou země. Zdůrazňuji, že první čakru nechávám pouze čistit a plnit energií Země, a to je bezpečné. Tedy žádné techniky na probuzení Kundalíní – hadí síly v muladhára čakře! A jít do hlavy sám jsem se delší čas ne­odvážil. Teprve později, až když jsem cítil základní tělo sladěné a v rovnováze, tehdy jsem pak přidal ještě i horní dvě čakry. Teprve po letech a když jsem se dostal k in­formaci o devíti čakrách, pokusil jsem se je procítit a přidat je do nácviku. Proto jed­noduchá rada: „trénuj každý tak, jak to sám cítíš“. A pokud se budou trénovat i nově odhalená centra, určitě se více rozvinou. Chce to jen trochu trpělivosti.

Důležité upozornění:
vždy je nutné se řídit pocity vlastního těla, vnímat a sledovat jeho informace. Pokud to někde pálí a drhne a je výrazně nepříjemné – pak je nutné zvolnit tempo výcviku. Toto místo v těle pozorovat, řádně zlehka prodýchávat a nechat problém rozplynout, nepokračovat bezhlavě násilně dál. Energie sama nás varuje. A jak se to rozplyne, pak pro dnešek dále pokračovat již jen „volnějším“ tempem.
Někteří „sportovci“ si totiž často myslí, že oni překonají vše a hlavně silou. Pro ně mám jiný návrh – běžte napřed trénovat něco jednoduššího a méně rizikového, třeba zastavovat holýma rukama rozjetý vlak. (Poznámka pro nechápavé – to není návod k jednání, to je alegorické přirovnání, jak to s nimi dopadne.147))

 

Otázka: 4.
Podařilo se již někdy čakry fotograficky dokumentovat?


Odpověď:

Veškeré starobylé popisy se zakládají na schopnostech jasnovidců a léčitelů, na jejich schopnosti vnímání reality i mimo rozsah viditelného spektra elekromagnetic­kého záření.

Pozn. 173:
Vznik Kirlianovy fotografie v období kolem druhé světové války (původně vy­vinuto pro účely nedestruktivního odhalování skrytých malých vnitřních vad výrobků) později umožnil fotograficky zachytit a zaznamenat „biopole“ člo­věka. Jednalo se tedy původně o náhodně odhalený vedlejší efekt nově ob­jevené fotografické techniky. Později porovnávání fotografií, napřed u lidí před léčitelovým působením, v průběhu léčení a posléze po léčitelském zá­kroku ukázaly markantní rozdíly na snímcích. To bylo prvním vědeckým po­tvrzením pravdy zaznamenané v prastarých textech. To, že i dnes mnoho „vědců“ nehodlá tento fakt vzít na vědomí, je například jen opakování stejné situace, kdy kdysi mnoho současníků Galilea také odmítalo, byť jen nahléd­nout do okuláru dalekohledu. Museli by potom totiž přehodnotit veškerý svůj dosavadní názorový systém a nedej bože se ještě vyjádřit na veřejnosti, že celý svůj život žili v omylu dogmatu (to je preventivní obrana proti těžkému šoku z následné kognitivní disonance).148) Proto byl také dlouhá léta užíván častý argument o „vadě fotomateriálu“. Jenže na co to nyní svést, když se v době digitální techniky klasické filmy již neužívají?

Pozn. 174:
Samozřejmě s rozvojem barevné fotografie, filmu a také s digitalizací těchto přístrojů a schopností této techniky vizualizovat i část záření za okrajem „viditelného spektra“ tyto možnosti ještě vzrostly. Dnes dokonce vznikl i ob­chod, přesněji služba, zabývající se fotografií aury a čaker a jejich výkla­dem. Protože však stav organismu i psychické ladění neustále kolísá, je zby­tečné se tím přílišně zabývat. Zvláště i s ohledem na to, že tam může v tom okamžiku proběhnout i mnoho jiných ovlivnění … bylo probíráno již dříve.149)

 
Obr.: 2 Fotografie čakry

Důležité však je, že na fotografiích v uvede­ných místech bývají výrazně vidět jakási „barevná slunéčka“, ve shodě se starými popisy. Na adrese https://pracesesny.webnode.cz/dalsi-tvorba/badani/ jsem pro ilustraci našel zde uvedený nádherný obrá­zek pořízený uvedenou technikou a určitě zveřejně­ný i jinde. Proto čakry také byly vždy přirovnávány k rozkvetlému lotosu (leknín, astra, jiřina, chryzan­téma), vizuálně je to více než názorné. Samozřejmě zde není vidět ona často uváděná schematická cha­rakteristická kresba spojená s čakrou – to pak již je jiná záležitost [obr.: 2].

Toto je samozřejmě statický obrázek. Video zobrazí neustálý pohyb a proměnu.

Pokud tedy fotografie potvrdily pradávná tvrzení jasnovidců zachycená v prasta­rých textech, považoval bych za správné i ta další jejich tvrzení o čerpadlech energie (termín čerpadlo je již samozřejmě moderní pojem, oni to opisovali principem funkce).
Často se také místo slova čakry používal jiný výstižný pojem – slunce.

 

Otázka: 5.
Jak tento optický útvar může sloužit jako čerpadlo? Čeho, odkud a kam?


Odpověď:

Napřed opusťme zažitou představu turbín a rotačních čerpadel. Pokud se tyto roztočí, také bude „vidět“ něco zcela jiného.
V první řadě toto je optický obraz projevu fyzikálního pole, ve kterém dochází k přesu­nu energie mezi dimenzemi i s její koncentrací a zároveň s její jakousi transformací do zcela jiných konkrétních kmitočtových pásem. A tedy také i ke změně její kvality (cha­rakteru, ladění). A z tohoto místa čakry je pak tato životní energie dalším souvisejícím systémem „nádí“ (symbolických „potrubí“, přesněji vlnovody – viz fyzika) distribuová­na do dalších částí celku – organismu těla.

Skutečná realita je navíc skutečně vícedimenzionální oproti našemu vnímání 3D (tří reálných směrů) a času. Zbývající dimenze nejsme schopni z našeho úhlu pohledu vidět a měřit, avšak do našeho pohledu se nějakým způsobem promítají. Lze si je pro nás pouze představit a konstatovat, že jsou tyto dimenze na naše vnímané tři směry pouze kolmé a projevují se pro naše běžně omezené vidění „imaginárním způsobem“.

Podobně jako byla kdysi v matematice zavedena neexistující imaginární jednotka druhé odmocniny z mínus jedné. A pak byla tato neexistující „hloupost“ graficky zná­zorněna v ploše komplexních čísel a následně vytvořen kompletní matematický počet s komplexními čísly. Právě toto správné počítání s „neexistencí“ umožnilo matematicky popsat a analyzovat chování řady fyzikálních i technických jevů. A nakonec tyto takto „nesmyslně“ vyřešené hodnoty opět správně promítnout zpět do konstrukce strojů a přístrojů, které na jejich základě mohly vzniknout a také se správně rozběhnout. Včet­ně veškeré elektroniky. Špičková věda a technika se bez tohoto pomocného matema­tického aparátu a jeho grafů prostě neobejde.

Pokud se budeme v hydromechanice zajímat o jevy pramen-propad a vír, zjistíme těsnou provázanost obou zcela rozdílných jevů a jejich matematický popis shodnými systémy rovnic. A také grafickými zobrazeními jejich polí. A pak také zjistíme, že si všechny tři jevy pouze prohodily reálnou a imaginární složku. A že právě proto se ty jevy budou vždy provázet, neboť je to totéž, liší se jen úhlem pohledu a tedy i popisu jevu. Zobrazení těchto polí pak odpovídá uvedené fotografii pole (jev doplněný již jen o „sršení“ energie). Proto také dávní autoři skutečně mluví správně, pokud celou zále­žitost popisují jednou jako vír (vířící kolo energie), jindy mluví o čerpání energie (tře­baže to občas říkají trochu jinými slovy … oni tomu tehdy rozuměli a my to dnes musí­me teprve napřed významově dešifrovat).150)

Pokud budeme z podobného nadhledu modelovat chování media v čerpadle či turbíně jako pole, opět dojdeme ke stejným popisům. Bez ohledu na dílčí vrtění se elementu kapičky uvnitř i s jejím nahodilým, a přesto usměrněným vířením. Z vnější­ho pohledu je to pak spojeno nejen s tokem, tam tekutiny či plynů, u čakry energie, ale i se změnou jejich globálních parametrů – tlak, průtok, změna kvality.

Pozn. 175:
Zde je nutno ještě navíc podotknout, že pramen a vír, stejně jako propad a vír, jsou prostorovým útvarem v podobě kužele. Proto čakry vůči tělu v čel­ním směru bývají kresleny jako kola (točící se barevné skvrny), z bočního pohledu zase jako dvojice kuželů, otvírajících se vpřed a vzad. A to i přesto, že naše spojená aurická pole kolem nás mají v celkovém pohledu toroidální tvar. A navíc čakry tu energii vakua stahují ze všech směrů stejně a kom­primují v pránu, kterou zase do těla také odevzdávají všemi směry (či přes­něji odevzdávají ji do vlnovodů). Tak jak to, že najednou místo koulí jsou tu kužele? Není to chyba?
A navíc my si dokážeme představit kouli rotující jen podle jedné osy a ne hned kolem třeba deseti zcela samostatných nezávislých os. Avšak zde to není 3D skládání vektorů rotace!

Pozn. 176:
Přestože máme kolem sebe auru „kulově“ roztaženou (přesněji popsatelnou místo sféricky – tak toroidem), tak máme zde jednu z výrazných svislých rovin těla (kolmo na čelní pohled stojící postavy). A elektrické a magnetické potenciály jsou po vnějších obrysech tohoto pohledu rozloženy tak, že levý a pravý bok postavy tvoří „symbolické sloupy“ rozdílných polarit. Její levý bok (ruka, noha …) mívají jinový charakter a druhý pak obvykle jangovou kvalitu. Což by pomohlo vysvětlit ono specifické tvarování na starých zobrazeních.

Po této doplňkové odbočce pokračujme v předchozí linii uvažování.

Pro technickou představu změny kvality a jak to asi může vypadat – představme si, že dopravovaným mediem není voda, nýbrž jiné medium na hranici mezi tekutinou a plynem. Zde je jen nepatrná technická odchylka – naším čakrovým čerpadlem pro­téká a zahušťuje se prána, éter, volná energie. A ještě jedna technická důležitá drob­nost: turbíny a čerpadla jsou vlastně prostorově uspořádané soustavy těles, které vy­tvoří takové potřebné fyzikální pole, aby mohlo způsobit transport média v lineární ose (podle potřeby průmyslu).
Čakra na svém místě provádí vlastně to samé, jen z našeho pohledu ze všech směrů a všemi směry najednou. Tak, jak to právě potřebuje život. Tu zahuštěnou a přemě­něnou energii pak transformuje kanálky dále do organismu. Podobně jako třeba trans­formátor se svými pomocnými obvody převádí energii napájecí sítě ze vstupu na jiné formy, právě vhodné pro napájení celého počítače, a dále ji distribuuje systémem ka­beláží a tištěných spojů všude tam, kde je ji potřeba a přesně v těch parametrech na­pětí a proudu, jak je právě tam potřeba.

Lze také přirovnat k čočce. Ta také, přestože je to jen kus hmoty, tak soustřeďuje procházející „nic“151) v ohnisku. A vyvolává tak světelné a tepelné efekty. Čakra dělá s éterem (energií vakua) to samé, ohnisko je pouze uvnitř čakry a ta odtud tuto kon­centrovanou laděnou energii (pránu) distribuuje potrubním systémem „nádí“ (vlnovo­dů) do celého těla.

Toto byl pokus o technickou interpretaci, jak chápat celý problém. Technicky za­ložený čtenář s příslušným odborným rozhledem tomu jistě porozumí.

Čakry jsou tedy vynikajícími koncentrátory volné energie vesmíru, kterou trans­formují na použitelnou životní sílu (pránu, ód). A ze svého místa, v dané kvalitě a la­děním na přesně stanovených nosných kmitočtech ji pak distribuují systémem „trans­portních potrubí“, tzv. „nádí“ či „akupunkturních drah“ (fyzikálně vlnovodů vymeze­ných v silových elektromagnetických polích těla) do celého těla ke všem jednotkám, ke všem orgánům i buňkám těla. Toto zahuštění volné energie dokáže právě člověk a také zvířata, ale neumí to žádná astrální larva a jim podobní parazité. Ty, aby mohly žít, musí se k nějakému takovému energetickému generátoru přisát a parazitovat na něm. Většinou zásadně nenápadně. Někdy případně dotyčnému člověku sdělí, že je „bůh, hodný uctívání“ – to dělají ty větší celky, které jsou schopny manipulovat již celými poli – „záhony“ plných těchto chutných jednotek (lidí).

Avšak nechováme se tady na Zemi my lidé vůči zvířatům podobně? A kdyby jen z hladu. Bohužel velmi často také pouze pro zábavu! A vymýšlíme si k tomu co nej­krutější postupy.

 

Otázka: 6.
Když se tedy čakry točí, tak jak? Odkud a kam? Je v tom nějaký řád? A jsou čakry ve své rotaci nějakým způsobem spojeny, či synchronizovány?


Odpověď:

Během let jsem se setkal s několika výklady „jak se co má točit“. Všechny infor­mace se shodovaly na tom, že se čakry točit mají. A čím více „rotují“, tím jsou také větší a více září a více člověka doplní energií. Jak se točí málo, či se zastaví, je to zlé a dochází vlastně k jejich postupnému vypnutí. Většinou to mají na svědomí nejrůznější bloky. „Brzdí … jak písek v ložiscích.“ Tedy napojené a parazitující energetické chomá­če a chuchvalce s destrukčními programy, které jednak energii odsávají, jednak čakru brzdí a snaží se ji přeladit na jiný kmitočet ve svůj prospěch. A to vše člověku odsává značné množství energie. Lze to přirovnat k nánosům a ucpávkám v čerpadle – také povedou k silnému snížení jeho účinnosti.

Podle dříve nastíněné hypotézy čerpání energie je rotace jednou ze základních vlastností nutných pro čerpání a zhutnění energie. Avšak točení (torze) … to již souvisí s torzním pojetím polí vesmíru.

 
Obr.: 3 Čakry z boku
 
Obr.: 4 Damaru bubínek

Něco jiného však je směr otáčení. Většina zdrojů se shoduje na tvrzení, že čakry muže a ženy se otáčí opačně. Na tom je také krásně vysvětlována vzájemná přitažlivost mezi pohlavími. A pak se ještě říká, že rotace vychází ze základní kořenové čakry – muladhary.152) Ta směřuje dolů k zemi a spojuje nás s energií Země a také ji nasává. Druhé „štíty (vnější talíře)“ čaker se s ní vrtí souhlasně po svých obvodech jako vzájemně zapadající ozubená kolečka. Tedy že vlastně každá sousední čakra na těle rotuje vedle ní vždy opačně [viz až dále na obr.: 8].
V nákresech různých publikací ten „efekt záběru kol v převo­dovce“ bývá často znázorňován také dvěma proplétajícími se „hady“, měsíční – ida nádí a sluneční – pingala nádí, schema­ticky jako když obtékající ony čakry. To však není přesné, je­jich přesný průběh a význam i úkol je jiný. Jejich tok navíc nevede po povrchu těla, nýbrž vnitřkem těla poblíž jeho středové osy.

Pozn. 177:
Většina obrázků umístění čaker v postavě bývá zo­brazována ze předu. Tím se trochu vytrácí pocit, jak čakry vypadají. Málo kdo si uvědomuje, že ta naše „vnitřní slunce“ interagují s kosmem celoprostorově, nicméně hlavní otevřené (ničím jiným nezastiňované směry) pro sání volné energie jsou především směry vpřed a vzad. Jak to zobrazuje jeden prastarý sche­matický nákres [obr.: 3]. Čakry vytváří jako-by svůj přední a zadní talíř (zářivý „štít“).
Je nutné zdůraznit, že se jedná o rámcové schéma, neboť centrum čaker je prostorově uschováno uvnitř uprostřed těla, ne někde na povrchu, na kůži. Při správné kresbě měly být v těle, ne trčet ven.

Pozn. 178:
Z hlediska názorné podoby … v Indii je Šiva většinou zobrazován se zvláštním damaru bubínkem (obou­stranným s řemínky a kuličkami), na který se hraje pouze jednou rukou – vrtěním. Tento nástroj lépe znázorňuje funkci a vlastně i „rámcovou“ podobu i funkci čaker [obr.: 4], tedy současný úder z obou směrů.

Pracujeme tedy s představou podle starých popisů, že na pomyslném sloupu má­me navlečených několik „útvarů“, které jsou „zdvojené“, přesněji mají vepředu a vza­du své jako když vyústění. Těmi buď mohou do těla energii nasávat, anebo vypouš­tět? Jediné z těchto hlavních čaker, které nejsou zdvojené – se zdají být pouze dolní čakra kořene (muladhára) a horní čakra koruny (sahasrára) … prozatím jsou samo­statné (jen zdánlivě).

 
Obr.: 5 Protirotace
 
Obr.: 6

Ty „zdvojené“ čakry od svadhisthany až ku adžně včet­ně, navenek z těla vytváří svůj „trychtýř okvětních lístků“ a vychází vždy z téhož bodu uvnitř těla. Zdánlivě vždy dvě, ale jinak samozřejmě každá čakra je jen jedna – byť se dvěma trychtýři (štíty, dopředu a dozadu). Tyto její dva trychtýře (kužely) postavené proti sobě také proti sobě vždy rotují. Jinými slovy tatáž čakra, např. svadhisthana, když se při po­hledu vnějšího pozorovatele zepředu na tělo otáčí třeba vpra­vo, tak jak pozorující obejde pozorované tělo dozadu, pak při pohledu zezadu se točí také vpravo [viz obr.: 5]. Neměla by se však podle „diktátu rozumu“ točit opačně? Jak to, že se ty dva konce (trychtýře z okvětních lístků) proti sobě „zkrucují“ a čakru tak také zkrucují, jako když pradlena v ruce ždíme mokrý šátek?153)

Protože podle rotace vnějšího prstence víru (talíř pod­stavy kužele – trychtýře) jedním směrem dochází k dopravě přenášeného media třeba dovnitř do hrotu kužele a při opač­né rotaci zase naopak z hrotu kuželem a jeho podstavou ven (podle našich fyzikálních představ) … tak z hlediska společ­ného singulárního bodu (jednotného setkání hrotů obou ku­želů postavených k sobě špicemi) … prostě ty kužely na spo­lečné ose vždy rotují proti sobě … ten bod je vždy zkrucován.
Jedná se vždy o dva protilehlé kužely s hroty proti sobě. Tedy dvojici. Takovou dvojici tvoří dokonce i na centrální svislé ose proti sobě umístěná muladhára se sahasrárou. Z tohoto dů­vodu také těch hlavních čaker (center) flétny musí být vždy lichý počet, protože tak ve skutečnosti vznikne sudý počet dvojic.

Důkaz? [obr.: 6]
Obrázek vytisknout na papír a na určených místech přes hra­nu stolu dolů ohnout, aby bylo možné se dívat na model jako na tělo z vnějšku.

Pokud na pomoc vezmeme opět hydromechaniku, tak směr rotace víru ve hmotě (tekutiny i plyny) je vázán na chování typu pramen či pro­pad. Takže když se oba trychtýře při pohledu z vnějšku kroutí proti sobě [viz obr.: 5 a 6], tak vlastně oba ve stejném okamžiku energii do čakry nasávají (tedy ji do ní vtlačují), anebo ji odvádí ven. Pokud by se oba talíře čakry na společné předozadní ose točily stejně jako kus potrubí procházející svou osou tělem, tak v takovém případě by docházelo pouze k „neužitečnému prohánění“ energie skrze tělo. My ale potřebuje­me, aby energie šla dovnitř a zahušťovala se, zůstala uvnitř. Což souhlasí.
Ta dvě jakoby „kuželová čerpadla“ postavená hroty proti sobě vždy v témže okamžiku tu energii nasávanou z vnějšího vakua sráží, komprimují a v ohnisku čakry mění její kvalitu.

Pozn. 179:
Proč je zde neustále řeč o kuželech?
Vír či propad, tedy vířivý usměrněný tok media prostorem – viz např. tvar tornáda, hlavně nahoře … jen vánek, dokud se s letadlem nepřiblížíme. Tam je jeho základ síly a dole v ohnisku, tam již pak je peklo.

Ve druhých dvou sousedních čakrách na společném kanále (nad a pod), tam je­jich proudění pak v tom okamžiku jde opačně. Ty podle právě opačné rotace musí mít a i mají opačný chod. Jako kdyby „výdech“. Tedy čakry zřejmě nepůsobí každá samo­statně – ve svém pracovním režimu spolupracují i na společné centrální svislé ose těla.
Sousedící čakry vlastně vůči sobě pracují ve střídavém režimu. Něco jako by „podpůr­ná masáž od kolegyň“ … tedy společné udržování rytmu – synchronizace pulsací ve svislé ose těla. Jak je symbolicky znázorněno na obrázku 7.

 
Obr.: 7

Následkem té představy – pohledu na „vzájemně zabírající ozubená kolečka“ čaker [viz dále až na obr. 8] dochází tedy k neustálému střídání jejich pracovních re­žimů. Když jedna čakra energii z prostoru nasává, pře­tváří a komprimuje, tak druhé dvě sousední zase již svou vytvořenou živou pránu vytláčí ven … do těla a aurických polí, jako by si „odfukovaly“. A pak zase opač­ně. Trvale jednosměrný plynulý tok by totiž byl i v roz­poru s představou neustálého kmitání probíhajícího i na té nejmenší úrovni, platného dokonce i u světelných fo­tonů. Vždyť každá z čaker musí jak přivádět z vnějšku tu zatím surovou nezpracovanou energii vakua, tak zřejmě tu již komprimovanou a přetvořenou do živé prány také nějak odvádět dále pro tělo. Proto tedy bude asi důležité a zřejmě i platné tvrzení, se kterým jsem se také kdysi setkal a sice, že to celé neustále kmitá a všechny čakry pravidelně přepínají svůj pracovní režim (chvilečku točí doleva a chvilečku doprava). Jako by střídaly „sání a výfuk“ podobně jako pulzační motor („vodní trkač“). To celé se děje s jistou, víceméně stálou frekvencí střídání, přepínáním obou režimů … rychlým pulzováním. Přestože to vše bude probíhat na nás velice rychle a žádné „pulzování“ ani nebudeme vnímat.

Omlouvám se, ale je to čistě jen hrubá mechanistická představa pro ná­zorné přiblížení (představení si) toho, jak to tam uvnitř v energetických polích asi kmitá a pulzuje a také asi proč to tak je.
 

Dalším dopadem těchto úvah je již i ona zmiňovaná přitažlivost pohlaví. Pokud by dva jedinci měli neustále přesně shodný kmitočet těchto přepínání rotací svých čaker a byli by z hlediska spojení v protifázi, tak toto jejich sexuální spojení možná nebude žádná velká sláva. Ještě že má každý jiný rytmus a mění se – anebo snad ne? Nevím. Umět se při milování navzájem sladit, a propojit své čakry, to je kus velkého tantric­kého umění. Ale pokud se to zvládne, potom lze aktivovat tak velmi vysoké množství energie, že …

Pozn. 180:
A pokud se to umí správně zacílit … to jsme se již dostali k tajným naukám „cesty levé ruky“. To je další cesta vrcholných mistrů a případně také týmo­vé spolupráce. Avšak u „cesty pravé ruky“ toto může zvládnout i jedinec a sám uvnitř sebe, současným ovládáním toků energií obou typů, „jin“ i „jang“. To se však již dostáváme k vyšším typům výcviku.

 

Mnohem vážnější dopad tohoto všeho však je na techniky externího roztáčení čaker. Někdo si to může chválit, avšak mnoho jiných lidí to může zničit. Pokus o ruční roztáčení čakry krouživým pohybem kterýmkoliv směrem, pokud ona se právě v tom okamžiku potřebuje vrtět opačně, vyvolá její zastavení a zablokování. Proto ta­kové roztáčení nelze doporučit. Toto správně vidět a umět se s pacientem náležitě synchronizovat, to je úkol zvládnutelný pouze léčitelem extra super třídy. Něco jiného však je jen malý impulz do čakry, jako když cvrnknutí jen na střed pro její probuzení z letargie (současně s mantrou „probuď se“), a dále ji ponechat, ať se dál točí sama podle svého.

Ještě lepší je však technika, kterou užívala moje léčitelka. Pouze na čakru bez doteku nasměrovala proud energie s instrukcí. Tedy se s ní „domluvila“, a čakra se sama roztočila správně a po svém, vlivem přebytku energie, asi jako turbína s novým proudem vody. Ale hlavně podle svého. Dělala to vždy krátce a pak dle potřeby opa­kovala … respektovala čakru. Proto opakuji ještě jednou, násilné otevírání čaker a jednosměrné roztáčení nelze doporučit! Čakra si to musí řídit vždy sama!

A pokud si však člověk, na místě kterékoliv čakry, sám sobě udělá prstem malý kroužek s vědomím „roztáčím – aktivuji tuto čakru“, tak se nemusí ničeho obávat. V daném okamžiku je se svou čakrou v jednotě (podvědomí si to řídí). Pro tento pří­pad doporučuji na každou čakru malý kroužek ve směru točení hodinových ručiček, při pohledu na tělo zvenčí – chceme ji přeci jen podpořit a více roztočit.
Avšak s užitím nádechu energie Matky Země do čakry s užitím mantry čakry – to fun­guje vždy spolehlivě a samo. Nejvýše snad lze ještě přidat – čakry se lehce dotknout prstem s kapkou nějakého aktivizačního oleje či esence. To proto, abychom si před nácvikem lépe uvědomili místo, kde někde v hloubce těla ta čakra je, kam se za chvíli budeme soustředit.

A na závěr této části rozboru opět položím kacířskou otázku: „tak jak se ta čakra vlastně otáčí?“ Který směr točení je vlastně za co odpovědný, jestliže se na ni nedívá­me jako na 3D rotor našich čerpadel, nýbrž jako na vícedimenzionální útvar, který na­víc pracuje na hranici mezi různými odlišnými prostory (v mezní styčné vrstvě patřící k různým n-rozměrným dimenzím). Ty prostory jsou však odlišné pouze z úhlu nazírá­ní limitovaného naším stávajícím „vědeckým“ poznáním, ne však z pohledu Univerza a čakry samé. Ta, pokud se tam neplete nějaký nepatřičný energetický chuchvalec, či podobně k tomu uměle přiřazený destrukční program, tak sama je v naprosté funkční pohodě.

 

Otázka: 7.
Tak jak je to tedy s tím směrem otáčení u mužů a opačným otáčením u žen?


Odpověď:

Nic nemůže trvat věčně, jak říká jedno staré přísloví a ještě pokračovalo …
Celý kosmos je založen na pravidelném opakování dějů, na cyklech (ty jsou zřejmě ví­ce věčné než objekt jejich změn). Po výchylce kyvadla jedním směrem pak následuje pohyb směrem druhým, opačným a neustále se vše střídá, proměňuje. Celý náš pro­stor podléhá mnoha cyklům. Některé opakující se děje jsme schopni vnímat přímo … máme pro ně již nějaké porovnávací etalony k jejich změření. Ve vymezené době po­zorování (či života) jsme schopni zachytit určitý počet maximálních výchylek oběma směry, tedy zachytit i uzlové body („nulové“ stavy) mezi oběma protilehlými maximy. Pokud však perioda cyklu jiného děje bude příliš dlouhá – ani si ji nepovšimneme, ne­máme ji jak vyhodnotit. Například dobu trvání imperií, která je od doby vzniku říše ku jejímu zániku dlouhá asi tak na deset generací – kdo si toho povšimne?
Pokud na druhou stranu něco ve svých proměnách probíhá naopak zase velmi rychle – opět to neuvidíme a budeme to těžko vnímat, budeme to považovat za takřka stabilní neměnnou realitu (než třeba přijde nečekaná povodeň, anebo řeka vyschne, či …).
Vše se mění a proměňuje, roste, stagnuje, zaniká, aby se znovuzrodilo v novou vyšší kvalitu, anebo zcela rozpustilo.

Podobně ona střídavá rotace – zkrucování kuželů vírů každé čakry s ohledem na její pracovní frekvence probíhá tak velmi rychle, že v podstatě ji vůbec nejsme schop­ni registrovat. Ale protože mezi jednotlivými vlnami nebude totálně dokonalá rovnová­ha v obou směrech pohybu pomyslného kyvadla, pak z vnějšího pohledu může dojít ke zviditelnění mnohem pomalejšího a v principu vlastně i neexistujícího „pohybu“. Jen jakéhosi „výsledného součtu“ průběhu oněch ne zcela dokonale stejných proti­směrných výchylek, který začne výsledek (rovnováhu nulového uzlu sinusoidy děje) posouvat některým směrem. Tedy útvar (čakra) jako celek, jako by se měla takto zvolna otáčet (přesněji to její vířivé pole) … oproti tomu hlavnímu rychlému kmitání vírů se vlastně některým směrem bude jen zdánlivě, „velmi pomalu“ jako-by točit. Tedy výsledný směr je výsledek součtu velmi velkého množství dílčích, takřka stej­ných vln.

Pozn. 181:
Pro vysvětlení tohoto efektu sčítání je nyní jedno, zda se bude jednat o vr­tění (otáčení vlevo vpravo), anebo posouvání mezivýsledků na ose (počítání kuliček či úseček na drátě). Postupně přesně budeme navlékat kvanta, po­hyb jedním a druhým směrem (kuličky bílé a černé). Takřka stejně velké. Po navlečení milionu kuliček (kyvů kyvadla oběma směry) zjistíme, že nejsme již přesně uprostřed opět na nule, ale protože některý druh „kvantových kuli­ček“ je nepatrně delší (větší) než ten opačný, tak jsme se o chlup posunuli. Tedy probíhalo střídavě vlevo - vpravo … a najednou při součtu stejného počtu kvant nejsme zcela uprostřed, ale trošku vedle, třeba vpravo. Pokud se to po dalším milionu kvant vrátí zpět, ať již na nulu či trošku více vlevo, pak po dalším cyklu zase … k nule, nic se neděje. Avšak pokud pokaždé po napočítání milionu kvant se stále budeme posouvat jedním směrem – tedy třeba stále vpravo, pak to znamená, že ta kvanta tohoto typu jsou nepatr­ně větší, než ta opačná, levá „vůči němu jdoucí do protivky“. Tato přijatá kvanta mají o trošku větší amplitudu (rozměr, dávku energie).
Jinými slovy tento pohyb nemá vliv na frekvenci kmitání děje, ale spíše je znamením „přesouvání závěsu kyvadla“ daným směrem. V případě rotačního kmitání se nám jako když „protáčí osa“ měření … tedy není pevná.

Tím se dostáváme také k tomu, že zřejmě podle celkového nastavení organismu těla (samec × samice) a jeho vyšším systémem odlišně nastavených některých funk­cí, které musí po dobu funkčnosti svého bioskafandru plnit, dochází tedy k tomuto vnímanému efektu té již námi vnímatelné „pomalejší (povšimnutelné) rotace“ čaker pro muže a pro ženy různým – opačným směrem.

Tedy během životnosti svého bioskafandru musí muži pro plnění svých úloh přijmout z okolí (či vytvořit z energie vakua) více kvant „typu jang“, zatím co ženy více kvant „typu jin“. Což se nám neschopným vidět ono velmi vysoké čerpavé kmitání bude jevit jen jako „pomalé“ otáčení čakry jedním či druhým směrem – opačně pro muže oproti ženám. Avšak tato rotace jen ukazuje „směrování“ výsledku, není prvotní příčinou čerpání energie (jako rotace u vodních strojů) … prvotní příčinou je ono kmitání (vrtění) „čakrového čerpadla“. To „směřování výsledku“ (otáčení čakry to pouze potvrzuje), to je v souladu se základním frekvenčním nasta­vením celého organismu podle přání duše v dané inkarnaci (tedy určeno jeho základním laděním jang × jin). Určuje, zda je mužem anebo ženou a bude se chovat a jednat jako muž či žena.
Důsledek:
Kdo toto nerespektuje a mění své pohlaví podle toho, jak se ráno vyspí, není dítě boží, nýbrž je jen pouhý červ a tak také skončí.

S vědomím vnějšího pohledu na čakry a že všechny čakry se synchronně pohy­bují (vrtí) jako když systém do sebe zapadajících „ozubených koleček v převodovce“, tak tímto frekvenčně pomalým námi vnímatelným způsobem se mužům dolní koře­nová (muladhára) i horní korunní (sahasrára) postupně natáčí ve směru hodi­nových ruček. Podle pramenů (jiných autorů) je to u žen opačně – tedy tyto jejich krajní čakry se otáčí proti směru točení hodinových ručiček.
Tedy působí dojmem, jako by se celé čakry tím směrem otáčely a „tvořily vír“. Přitom je to vlastně pouze optická iluze víru – jako když stroboskopicky pozastavený pohyb.

Pokud se u člověka rozvíjí i ony dvě dosud utajené čakry (systém devíti čaker), pak vždy středová anaháta čakra se následně točí stejným směrem (způsobem) jako obě krajní (muladhára i sahasrára). Tedy u mužů se natáčí po směru a u žen proti směru otáčení hodinových ručiček (při čelním pohledu proti tělu).
Při nerozvinutých s anahátou těsně sousedících čakrách (surjy a vadžradháry, dle sys­tému sedmi čaker) tyto dvě uchopí anahátu a začnou ji točit opačně. Tedy budou ji v jejím rozvoji tlumit? Anebo ty pomyslné „zuby v soukolích“ budou přeskakovat?
Anebo je toto právě další potvrzení existence a skutečné platnosti systému oněch devíti čaker?
(Můj pohled.) Pro porovnání viz přiložené schéma na [obr.: 8].

 
Obr.: 8 … 7 anebo 9 čaker?

Pokud však přijmu předpoklad platný z fyzi­ky, že směr víru (podle orientace vnějšího pole) vede k vyvolání proudu media jedním dopravním směrem (u čakry by to mělo jít do hrotu kužele) a opačný směr točení opačným … pak by to na­příklad znamenalo, že mužské čakry přijímají (nasávají) jak světlo nebes, tak i energii Země, zatím co ženy ji jen vydávají … či jsou Sluncem a Zemí vysávány? Anebo to bude trošku jinak?

Zdůrazňuji, že se jedná o čakry a aury, te­dy o dynamické chování samo se udržují­cích polí elektromagnetické povahy sice usazené ve hmotném prostoru, ale nevá­zané na konkrétní hmotné těleso.

Pokud bych přijal úvahu (pracovní hypoté­zu), že jinová (ženská) energie se od jangové (mužské) něčím může (musí!) lišit, tak snad jen na nejnižší úrovni, tedy v opačném spinu?
(To tvrzení prozatím nemám ničím podloženo!)
V tom případě by pak medium s jiným charak­terem této své nějaké rozhodující vlastnosti při opačném točení víru mohlo být tím vírem nasá­váno a dopravováno vlastně stejným směrem dovnitř do hrotu kužele, namísto jeho vypuzo­vání (jak bychom si snad měli podle předcháze­jícího textu myslet).

Podle této úvahy tedy muladhára ženy prá­vě i přes svou levotočivou orientaci oproti muži bude schopna plně nasávat jinovou energii Země a tedy vše zhmotňovat, koncentrovat, chránit a oproti tomu její stejné otáčení sahasráry bude oproti mužovi hůře přijímat inspirace změn a výbojů. A naopak, muž bude velmi dobře mozkem reagovat na příchozí změny a podněty, ale bude špatně udržovat stabilitu vý­sledků svých snah důsledkem nižší spolupráce své muladhára čakry s jinovou energií. Udělá svou práci a utíká, žena přijme, pěstuje a rozvíjí.
Je to takto možné? Nechť každý posoudí sám.

 

Otázka: 8.
Jak tedy chápat smysl kreseb čaker? Vždyť na fotografiích aury nic takového, kromě různobarevných zářících bublin, nic víc vidět není.


Odpověď:

Ty obrazce vycházejí z archetypální symboliky a byly vypracovány jako podpůrná metoda pro usnadnění soustředění žáků a také pro podporu paměti. Ty symboly jsou navíc sestaveny podle základů geometrie – pramatky věd. Geometrie – ta umožňuje uspořádat prostor a definuje jeho vlastnosti a chování. Nejen v rovině (2D) a ve 3D prostoru, jak se učíme ve školách, ale i ve vícedimenzionálním prostoru Univerza. Ta­ké i tam je geometrie jedna ze základních disciplín uspořádání, vazeb a vztahů. Roz­hodně je to pro nás odtud ze Země na chápání mnohem náročnější než jednoduchá schémata fyziků znázorňující deformace prostoru gravitací a podobně. Napřed si však vystavme pomocný výkladový aparát.

Pokud vidíme nějaký rovinný obraz, například fotografii krajiny, vymodelujeme si ji v mysli a dokážeme ji procítit, jako bychom se v ní právě nacházeli. Ale pouze pro­to, že 3D realita prostoru byla pomocí geometrických pravidel transformována na 2D skicu, obrázek. My pak svými zkušenostmi jsme schopni z této 2D skici ve své mysli zpětně rekonstruovat podobu 3D prostoru – vystavět a představit si její myšlený 3D model.
Ne však ti, kteří trpí některými poruchami vnímání … ADHD poruchy a různé formy autismu způsobené v ranném věku chemizovanou medicínou. Ti totiž uvidí skutečnou realitu … papír pokrytý různými barevnými skvrnami … ti vidí pravdu.

Pokusme se tedy prostor o více rozměrech (4D) převést (transformovat) do na­šeho 3D prostoru. To se ještě nepodařilo, anebo o tom nevím. Avšak podařilo se kdysi jednomu studentu převést obraz 4D kostky o dva řády dolů do 2D prostoru. Promít­nout na obrázek tak, že pozorovateli z 3D reality to bylo zřejmé, o co se jedná, a do­kázal si to ve své mysli představit. Tedy vidět tu 4D kostku ve 4D prostoru pohledem ze 3D prostřednictvím 2D nákresu.
Tedy za předpokladu jistých zobrazovacích pravidel lze pomocí geometrie zachytit a zaznamenat 2D obraz (náčrt) jisté části vícerozměrného prostoru. Byť značně zjedno­dušeně a schematicky. A takový náčrt při správném naladění všech senzorů i mysli lze také procítit – onen vícedimenzionální prostor uvidět. A pochopit také všechny potřeb­né vztahy a souvislosti.

Podobně též již byla rozpracována technika stereogramů, tedy „obrázky podiv­ných skvrn“, které při správném ladění pohledu (nastavení očí a vnímání – není to to­též) umožní z obrázku přímo vnímat a procítit plastický prostor. Což je mnohem po­kročilejší varianta oproti starším stereoskopickým obrázkům a fotografiím, které vyža­dovaly mezi sebe a pozorovatele vložit ještě jinou techniku (kukátka či barevné brýle) a hlavně sestavit dva vůči sobě natočené obrazy.
A opět jinou variantou je zase holografická prostorová rekonstrukce obrazu z hologra­mového záznamu prostorové reality pomocí laserového světla.

Z jiného úhlu poznání … Ernest Chladni kolem roku 1787 zveřejnil své práce – zviditelnění zvuku. Známé Chladniho obrazce. Celý princip spočíval v tom, že za jis­tých zjednodušení využil rezonanci rovinné plochy se zvukem a zachytil uzly vlnění. Zviditelnil čáry a křivky s nulovým výkmitem vibrující plochy vystavené účinku zvuku (tónu). A nezapomeňme, že zvuk je jistým způsobem v prostoru organizovaná ener­gie. Samozřejmě nemohl zachytit a zaznamenat vibrování celého 3D prostoru. Pouze a jen v jednom rovinném výseku části z prostoru, tedy okénku tohoto prostoru a v da­ném čase.
(Tím zahájil výzkum, v průběhu něhož se později za necelé století objevil i Edisonův fonograf, později pak postupně i gramofony, magnetofony, CD přehrávače …)

Představme si, že celý ten první jev otočíme. Že se nám podaří onu desku ně­jakým libovolným způsobem celou rozkmitat přesně v souladu s daným schématem kresby. Pak se takto vložená energie přemění na odpovídající laděný zvuk a ten se opět bude nést celým prostorem. Tedy se rozezní a rozvibruje celý prostor, jehož sou­částí je ona deska. Pokud tomuto vysvětlení někdo nevěří, pak v tomto okamžiku po­přel existenci např. všech reproduktorů. Neboť všechny reproduktorové soustavy pra­cují právě na tomto principu. Samozřejmě v technicky poněkud jednodušší variantě, než by bylo rozpohybování (rozkmitání) placaté desky. A vlastně takto fungovaly i první gramofony s troubou.

A další princip, který se zároveň vždy uplatní, je princip rezonanční vazby mezi dvěma stejně nastavenými ladičkami. Aktivací, tedy rozvibrováním jedné ladičky se rozezní i vzdálená druhá ladička. A v obecném prostoru Universa dokonce tyto rezo­nancí spojené ladičky (tělesa) dokonce ani nemusí mít stejný tvar. Příklad pro nechá­pavé, kterým se to zdá být příliš složitě vyjádřeno: ve skříni se čas od času rozezní skleničky. Vždy když po nedalekém mostě projede auto. Ale ne každé, ale jen jistý typ auta a jede právě přesně tou „správnou“ rychlostí. A přitom hned v jiné místnosti, anebo třeba v téže, ale na stole, jsou tytéž skleničky v naprostém klidu a tichu. A vedle stojící jiné sklenice to také nedělají. Přitom „hluk auta“ nemusí být přes křik venku pobíhajících dětí vůbec ani slyšet.

Pozn. 182:
Nemusí se vždy jednat pouze o poslouchání tónů, tedy hudbu či řeč. Tam se také jedná o rezonanci aparátu ucha s přicházející chvějivou energií nosné­ho média a převod na další signál. To jsou jen některé výzkumy.
Ale ke stejným jevům dochází i přímým působením zvuků na materiál a jeho strukturu – dochází až k přímé destrukci. Stačí se jen rozhlédnout na inter­netu a pozjišťovat informace o výzkumu ultrazvukového obrábění, ale i o vý­voji ultrazvukových zbraní, nebo návody, jak ultrazvukovým dělem rozehnat nespokojené demonstranty a pod.

Pozn. 183:
Kromě toho jsou také známé ještě jiné pokusy přímého působení frekvencí například na bakterie a viry. Bakterie i viry mnoha nemocí mají svůj kritický zvuk (kmitočet). Pokud jsou i jen krátký okamžik vystaveny jeho působení, doslova se rozpadnou, rozstřelí. Toto již dávno zjistil Royal Raymond Rife (1888 - 1971). Bylo zmiňováno již dříve.
Přesto místo této elegantní a rychlé metody, dále otravujeme náš organi­smus chemickými svinstvy a pěstujeme ve svých tělech stále odolnější potvory – pro větší zisky oficiální světové narkomafie.

Tato rezonance je také základní princip působení různých nákresů, svatých obra­zů, diagramů, indických janter, ale také principy působení „posvátné geometrie“ a na ní vybudované geometrii sakrální. Ale také i princip funkce nejrůznějších „silových předmětů“. Také vysvětluje, proč například v něčích rukou ona „kouzelná hůlka“ léčitele koná divy, zatímco v rukách kohokoliv jiného se chová jen jako obyčejná vařečka. Tady k tomu ještě přibyl faktor schopnosti správného naladění se zbývající součásti Univerza – člověka, a jím usměrnění energetických toků a přeměn našeho časoprostoru (námi dosud upřednostňovaného vnímání).

Všechny tyto souvislosti jsem si kdysi uvědomil na speciálním soustředění a vý­cviku v Indii, který v ášramu v Penukondě pořádal svámí Šrí Kaléšvar. Ten tam svým žákům předával velmi mnoho vědomostí z prastarých zdrojů. Jantry spojené s těmito tam probíhajícími aktivitami byly, z pohledu západního člověka zvyklého na tradičně publikované kresby mandal, značně nezvyklé. Nějaký čas mně trvalo, než jsem si opět uvědomil všechny výše nastíněné školní souvislosti. Že se v případě takovýchto obráz­ků vlastně jedná o kreslené 2D schéma vhledu zachycující „Chladniho“ obrazce cha­rakterizující chvění konkrétní a přesně laděné energie – avšak ve vícedimenzionální realitě, spojené s příslušným laděním (s dílčími frekvenčními složkami v komplexním akordu). A pokud se člověk dokáže pomocí těchto schémat na tu energii takto správně doladit („navnímat“, viz princip fungování „stereogramů“), pak principem funkce pro­pojených ladiček se spojí s přesně vibrující energií dané kvality v časoprostoru vyšších úrovní (vícedimenzionální), a je tak schopen spustit příslušné změny s dopadem až do námi běžnými občanskými smysly vnímaného časoprostoru. A pokud si takové sché­ma člověk svým úsilím sám zhmotní (třeba nakreslí), tak získá pro své ladění mocnou pomůcku – svůj vlastní „silový předmět“. To „schéma“ kmitání pomůže člověku navá­zat rezonanční vazbu, tedy i přenos energie potřebného a přesného ladění. Hlavně to však musí být správně vytvořeno člověkem. Jinak to bude jen průmyslově vyráběná cetka tisíckráte a více slabší, než by to mohlo být.

A proto také vždy v jistých částech těchto obrazců, tedy v našem pohledu dílčích ploškách, ale v onom vícedimenzionálním prostoru tomu odpovídajících dílčích „bubli­nách“ býval vždy předepsán příslušný tón. Tedy některá slabika či slovo ze sanskrtu. Někdy i delší mantra, která na daném místě vibruje. Je to proto, že to již není „zachy­cení vlnění jedné struny“, jednoho tónu. Toto již není brnkání na klavíru jedním prs­tem. Tyto jantry totiž graficky zachycují celé „akordy“ chvějícího se vícedimenzionál­ního prostoru.

Pozn. 184:
Mimochodem, o totéž se vlastně pokouší i celé výzkumné týmy v podzemí střediska CERN u Ženevy, avšak jejich úmysly z hlediska evoluce a Božího záměru nejsou ani zdaleka čisté.

Takže lze krátce shrnout. S těmi nákresy je to obdobné, jako když se budeme dívat na jakékoliv konkrétní technické schéma jakéhosi zařízení včetně grafů a nomo­gramů pro příslušné výpočty, a nemáme k tomu příslušný odborný výcvik. Taky tomu nebudeme rozumět. Navíc nám také ještě bude scházet potřebný pojmový aparát a vazby na nám dosud známou realitu. A dopadne to asi jako s návodem na ovládání raketoplánu i s mapou cest mezi planetami, když upadl do potoka, kde jej našla a pro­hlíží si žába. Tedy neznamená to, že to je špatně. Jen že tomu zatím ještě dobře nero­zumíme. Ale věřme, že mistři se to kdysi snažili přesně zachytit a předat co nejvýstiž­něji a nejpřesněji. A s tím také předávali i příslušný návod k výcviku … klíče ke správ­nému pochopení onoho vědění. A pokud se do toho pomocí univerzálního mimosmys­lového vnímání správně vnoříme, tak až to zvládneme, pochopíme.
Dříve – ne.

Tedy shrnuto – ty klasické kresby rozhodně svůj smysl mají. Ale není nutné se na nich ve svém vývoji zaseknout. Podobně jako počítač. Také jej můžeme používat, i když v konkrétním okamžiku nevíme, kudy a kterým drátem vevnitř se právě prodírá ten či onen elektron.

 

Otázka: 9.
A jak je to s propojením čaker a kudy tedy běží energie? Nemůže při cvičení dojít k nějakému zdravotnímu ohrožení?


Odpověď:

Na internetu, v knihách a také u mnoha učitelů lze najít hodně podrobných infor­mací o hlavním „páteřním“ kanále spojujícím v těle všechny hlavní čakry. O centrální „sušumná nádí“ a dvou bočních kanálcích „idě“ a „pingale“. Opět, není to o anatomii, tedy o kostech páteře. Je to o uspořádání širokospektrálního vlnění elektromagnetic­kých polí vnitřní části aury v prostoru těla a zároveň i vlnovodů tím procházejících, pro přenosy energií i datových balíčků (informací). Pouze se oba útvary (tedy ta pole a biologický trup těla) nachází v tomtéž prostoru a samozřejmě se do jisté míry budou ve své funkci také vzájemně ovlivňovat … spolupracují. Ale jinak se ve své činnosti neruší, neboť každé to je něco zcela jiného. Ty „kanály“ patří jako by k „anatomii“ biopole, tedy ke struktuře energeticko-informačních toků tělem.

Ve své podstatě a z fyzikálního hlediska to jsou vlnovody (bylo již mnohokrát zmíněno). Opět musíme trochu narušit některé tradiční představy, které si většina lidí nese s sebou již ze školy. Většinou právě proto, že se učí jen něco velmi málo a mno­ho důležitých informací, hlavně podstatných „okrajových“ se jim úmyslně zamlčuje. Anebo nedávají pozor, anebo i zapomenou. Většinou se však vždy později ukáže, že právě toto neřečené či opomenuté bývá mnohem důležitější.
Život nás totiž většinou zkouší právě z toho, co jsme se zapomněli naučit.

Takže co je to vlnovod? Speciální „laděná potrubní“ trasa prostorem, kterým pro­téká (je vedena) energie vlnové podstaty. Energie ji použije pro svůj přenos proto, že právě tato část prostoru klade jejímu toku podstatně menší odpor než okolní prostře­dí, a to s ohledem na její specifické vlastnosti chování (té energie). Konstrukčně tato trasa samozřejmě musí vyhovovat oněm specifickým potřebám transportované ener­gie. Příklady: koryta potoků a řek, potrubí. Ale také vodivý drát pro elektrický proud, anebo místo drátu u radarů musí být trubka, … anebo trubkový telefon v prastarých ponorkách; mnoho jiných příkladů lze nalézt.

Pokud však protékající energie je charakterizována velmi vysokými kmitočty, kte­ré ji tak vlastně odlišují od energií jiného druhu, jiných pásem, tak se pak také dosti podstatně mění její požadavky na charakter uspořádání trasy pro její tok. S ohledem na vlnový charakter přenosu musí být vše jinak uspořádáno. Energie se hlavně šíří, tedy „teče“, především po rozhraních dielektricky rozdílných hmot, přesněji po styč­ných plochách mezi prostory, které samozřejmě jistým způsobem musí vyhovovat hlavním nosným frekvencím spojeným s danou energií. Tento efekt se uplatňuje na pozadí mnoha přírodních jevů. Zvláště je pak využíván v nejnovější elektronice a v telekomunikacích.

Pozn. 185:
To také vysvětluje, proč např. virgule může být jak z vrbového proutku, tak třeba i z drátu, ale třeba i z plastu. A v rukou dobrého proutkaře všechny budou funkční. Podobně i v makroměřítku, např. sousedící vrstvy atmosféry s rozdílnými vlastnostmi a prostorově specificky uspořádané vyvolají různé podivné atmosférické jevy.

Po tomto opět jen krátkém nahlédnutí do fyziky se však vraťme zpět k tématu. Ke vzájemnému propojení čaker kanály sušumná nádím, idou a pingalou. Zde každé­ho zájemce o hlubší studium této problematiky musím odkázat k popisu a podrobněj­ším rozborům jiných autorů. Já to zde mohu popsat pouze z toho úhlu pohledu, jak jsem to zatím sám prakticky vyzkoušel. Centrální sušumná se sama ještě skládá z ně­kolika dalších kanálků (spíše struktur), a je tedy rozhodně komplikovanější záležitostí než jen pouhá „trubka“ pro budoucí průchod Kundalíní. A zdá se, že běžně se trans­portu energií mezi čakrami neúčastní. Možná že je to spíše jakýsi komunikační kanál mezi čakrami (takže vlastně tím přece jen energie jistého typu asi proudit bude). Hlavní toky energetických výměn probíhají spíše bočními kanály idou a pingalou, a nejen jimi (ty energie tekou a prochází i hmotou těla). Ida a pingala je každá speciali­zovaná pro energii jistého pásma, tedy i kvalit, fyzikálně vyjádřeno je každá určena pro energetický přenos v daném frekvenčním pásmu. Obě jsou napojeny na vstup dechu (nosní dírky) a musí být vyváženě funkční. Pokud se příliš rozladí, například špatně prováděnými některými dechovými cviky, rychle následuje značné poškození organismu.

Pozn. 186:
Před lety jsem četl nadšený článek jedné obdivovatelky Ignatěnka. Moc ro­zumu nepobrala, ale protože se dozvěděla, že jeden kanál je plus a druhý minus, tak ucpáním jedné nosní dírky se odstraní ze života minus a zůstane tak již jen plus … Jenže ten život již pak moc dlouhý nebude, ale to fanynka netušila, že užívané náhradní symbolice pro jang a jin vůbec nerozumí.
Pránajamatická dechová cvičení rozhodně nepatří do rukou laickým začáteč­níkům. Některá mohou být pro praktikujícího dosti destrukční, pokud je ne­bude konat přesně, jak si zasluhují. To potřebuje skutečně dobré podklady.
Tím však nechci nikoho odrazovat, když to cítí, aby se nevydal touto svou cestou.

Hlavní problémy nastanou, pokud se dole v muladháře předčasně probudí „hadí síla“ a začne stoupat kanálem zvaným Sušumná vzhůru. Pokud na to ještě nebude dostatečně připravená – průtočnost („průměr“) a čistota (zrezivělé potrubí důsledkem nedobrých skutků), pak nastanou značné problémy. Avšak ze své vlastní zkušenosti také vím, že běžné masážní techniky spojené s ručním tažením energie po páteři tak snadno spící Kundalíní neprobudí. A pokud se do muladhary přivolává energie Matky Země i světlo Otce, tak ani ty ji neprobudí, pokud není její správný okamžik. Na její probuzení jsou sepsány jiné techniky, včetně příslušných varování.

Pozn. 187:
Nicméně se tvrdívá, že k tomuto výstupu Kundalíní sušumnou docházívá v okamžiku úmrtí člověka. Tyto výzkumy a pozorování nechám povolanějším, než jsem já a nyní jim budu věřit. Vlastní prověření (pozorování) si nechám až jednou na svůj vlastní konec.

Cvičeními popsanými v této knize dochází jak k pročištění čaker, tak také k jem­nému čištění a posilování sušumny a též i obou souvisejících sousedních transportních kanálků, idy a pingaly – také potřebných pro náš život. Tyto boční kanály lze považo­vat za jakási další dvě řečiště pro toky energií svých specifických laděných kvalit. Ne­musíme se o ně zvlášť starat – protékající koncentrovaná energie čistí a posiluje vše ve svém dosahu. Energie stoupající centrálním sloupem čaker čistí tedy i tyto důležité páteřní energetické trasy, jakoby z vnějšku je čistí, „leští“, posiluje.
Někdy z počátku to cvičení se může projevit i znatelnými pocity (viz dřívější rady, co v tomto případě dělat). Pokud pak naopak zase máme pocit, jako když někde nic ne­cítíme protékat, také nevadí. Pokud místo není zrovna aktivní, energie to místo sice čistí, ale zároveň přebytek energie může i jakoby přeskočit kolem a běží po tomto celém páteřním sloupu dále, jako když klouže po povrchu. Takže se přece jen i tak dostane dále do vyšších pater. Celý systém pravidelným cvičením je takto postupně omýván, uvolňován a zprůchodňován. A příště té energie opět teče o něco více a více. Časem zjistíme, že ji vnímáme velmi dobře a všude. Chce to jen čas.

Lze se tedy spolehnout na to, že ta energie je vysoce inteligentní a sama nejlépe ví, co a kde právě potřebujeme. Když jí sami nebudeme překážet (především svým rozumem), tak nás zevnitř spraví rychleji, než se někdy dokážeme z vnějšku my sami poškozovat. Takže tímto cvičením celý tento náš vnitřní energetický systém čistíme, posilujeme a zpevňujeme, aby byl jednou náležitě připraven. Zároveň se také zlepšuje součinnost jednotlivých čaker a vlastně i celého těla.

Pozn. 188:
Abychom toto pročišťování urychlili, je potřebné dodat tělu rozumnou větší míru pohybu, než jsme většinou měli. Ten pohyb vlastně pomáhá všechny bloky a úsady rozvolnit a vyplavit ven. Ať již chemické či biologické odpady, tak i úsady energeticko-informační.

Vše se pravidelným cvičením – aktivací hlavních čaker vždy neustále čistí a posi­luje zároveň dohromady a tato cvičení energetizace čaker popsaná v této knize jsou bezpečná. Mám je vyzkoušená dlouhou praxí. Energie do těla vstupuje vždy právě jen tolik, kolik jí je tělo schopné přijmout a zpracovat. A to soustředění na celé probíhající dění člověka vlastně vždy vede.

 

Otázka: 10.
Jaký je tedy vlastně smysl a základní význam čaker?


Odpověď:

Jsou to energetická centra a zařízení na příjem vitální energie. Přesněji z kosmu přijímají „tajemnou skrytou“ volnou energii (energii vakua) a tu přeměňují na vitální, tedy životní energii potřebné kvality (pránu). Každá čakra zajišťuje jiné pásmo z celé­ho energetického spektra potřebné prány. Především tedy slouží jakoby „energetická čerpadla“, koncentrátor a transformátor energie, ale také vlastně i alchymistický kotel – to vše najednou. Jsou to energeticko-informační útvary, navenek se projevující záři­vými (světelnými) efekty.

Ovlivňují naši psychiku i celé hmotné tělo a také napájení všech částí celého na­šeho bio-pole … aury (všech dílčích polí). Jsou nezbytné jak pro správnou funkci orga­nismu tak i pro spolupráci duše s jejím tělem a zároveň i schopnost dosažení spojení s vyššími sférami existence a práce v jejich hladinách. Bez tohoto fungujícího propoje­ní celé lidské tělo klesne pouze na úroveň někým jiným dálkově ovládaného autonom­ního bio-robota. Proto správná funkčnost hlavního čakrového stromu je důležitá jak pro zdraví těla, tak i pro správnou funkci celé naší psychiky i splnění všech úkolů naší duše, se kterými přišla na svět (inkarnovala se do těla). Z tohoto důvodu jsou čakry vlastně jedním z významných regulačních i oživujících prvků celé osobnosti. Ta jedno­tlivá centra jsou ve vzájemné koordinaci, nelze je separovat, i když při nácviku tech­niky se z počátku postupně soustředíme vždy na každou z nich zvlášť. Ale v tom oka­mžiku reagují i ostatní čakry v jejím okolí. Ve své činnosti se tedy čakry i vzájemně podporují.

Pozn. 189:
Pokud něco jejich funkci naruší, má to vždy zásadní vliv pro další život a ta­ké i osud člověka.

Ta centra nejsou svázána pouze s hmotným tělem a jeho činností. Jsou nedílnou součástí a také projevem dalších vnějších „neviditelných“ struktur – polí aury (stručně a zjednodušeně se mluví o bio-poli). Čakry pracují na hranici rozdílných fyzikálních systémů, které spojují a zajišťují jejich spolupráci. Patří jak k tělu, tak také k „proje­vům duše“, přesněji vyjádřeno – propojuje je v jeden celek. Čakry zásobují vše životní energií. Velmi symbolicky vyjádřeno, působí jako kdyby kotvy duše v těle a zároveň i jejich motory. Zároveň jsou i centry jistých psychických a duchovních sil, schopností a kvalit osobnosti, které jsou tak na jejich funkčnosti a stavu přímo závislé.

Z těchto důvodů je tedy nutné se o jejich správnou funkci náležitě starat. Jak jógovými cvičeními, tak i správnou životosprávou, způsobem myšlení, celkovým živo­tem a životním sty­lem a také i meditacemi – tedy energeticko-informačními cvičeními. V takovém případě se nám odvděčí dlouhým a kvalitním životem. A s jejich pomocí při náležité aktivaci lze měnit dokonce i svůj osud.
V této knize popisovaný systém cvičení a práce s čakrami tomu výrazně napomáhá.

Tyto zde popisované čakry jsou více propojeny s hmotnou realitou a našimi zá­kladními životními funkcemi. Kromě nich však existují i vyšší systémy, zatím příliš nepublikované, vztahující se více k anatomii světelných těl (vyšších aurických hladin) a duše samotné.

Dílčí významy čaker lze nalézt v mnoha nejrůznějších pramenech. Pokud jsou v nich rozdíly, pak jsou jedině důsledkem úhlu pohledu daného informačního zdroje. Tedy všechna zdánlivě rozdílná tvrzení platí současně a zároveň. Je to dopad kvan­tového přístupu k poznání skutečnosti, která je mnohotvárnější, než jsme si dosud mysleli.
Již úmysl pozorování mění chování pozorovaného objektu.

Pozn. 190:
Většina vyšších druhů zvířat, především savců, se rovněž vyznačuje svým silným aurickým polem. Což je známý fakt, využívaný například v praxi canisterapie (všestranné léčebné využití kontaktu se psem) a také při hipoterapii (léčebné využití kontaktu s koněm, případně i jízdy). Avšak i jiná zvířata jsou velkým zdrojem živočišné aury pro nemocné. Toho by nedosáhla, kdyby rovněž tyto bytosti neměly v podmínkách planety také své čakry.
Avšak o výzkumu v tomto směru nic více nevím.

 

 



Vysvětlivky pod čarou:

146) … Tím se myslí prostorová lokalizace vztažená ke hmotnému tělu. Není tím myšlen „míšní kanál“. Podobně jako u akupunkturních drah, tak i v tomto případě tyto energetické trasy jdou mimo všechny systémy vláken svalů, žil, nervů, kostí. Jsou to vlnovody defino­vané ve struktuře elektromagnetických polí velmi vysokých pracovních frekvencí, jakáko­liv hmota pro ně není překážkou.

147) … Tato poznámka je alibi autora textu pro případ jakýchkoliv soudních sporů … neboť nové generace programované školstvím upraveným podle amerických vzorů již neprodu­kují člověka přemýšlivého, nýbrž dogmaticky poslušného. Proto každá něčí srážka s vla­kem je čistě jeho osobní motivací, neboť tento text byl sepsán pro člověka moudrého a myslícího.

148) … Ve stejné pozici jsou dnes i všichni nadšení sledovatelé televize, která podle všech metodik vyvinutých výzkumy pod hlavičkou „MC Ultra“ u CIA kdysi v 50. letech a později, jim neustále programuje jejich myšlení i podvědomí v duchu základní mantry: „Věř jenom nám a nevěř ničemu, co jsme my neřekli“.
Mind Control Ultra … ovládání mysli, přísně tajné.

149) … V praxi je vždy hodně odchylek od ideálů, neboť zdravotní stav a psychika a mnohé jiné vlivy vždy naruší okamžitý normální tok energií. O nich je při vyhodnocování fotogra­fického měření nutno vědět! Toto není rentgen zlomených kostí.

150) … Čakra znamená točící se kolo. Též znamená i vír.

151) … Nebo snad již někdo viděl letět světlo? Ne! Jsme pouze schopni vnímat a registrovat pouze doprovodné efekty toho jevu (dopad a změny v okolí jeho trasy) a podle nich stu­dovat imaginární (to slovo mělo význam „neexistující“) realitu zvanou světlo.

152) … Prameny sice definují směr otáčení pro muže a pro ženu, avšak autoři zásadně za­pomínají uvádět velmi důležitý údaj o směru svého pohledu. Zda pohled na čakru shora dolů, tedy z těla muladhárou ven (vnitřní pohled majitele), anebo je to pohled léčitele z vnějšku na tělo. Uvidíme dále, že na tom vlastně nesejde, že to je asi trochu jinak.

153) … To je jen zjednodušení našeho pohledu. Ve skutečnosti čakra nemá tuto předozadní horizontální osu. Pokud bychom odfiltrovali v pohledu zaclánějící jiné části těla, bylo by vidět totéž i z boků. Prostě jsou to prostorové útvary, a hlavně vícedimenzionální, než umožňuje jen náš 3D pohled.

Motto:
Jednou vyzkoušet je lepší než o tom stokrát číst.