---

2022

---

Vstup

• aktuálně

• bude

• bylo

Rozpravy

• témata

Rukopis

Zdraví

Odkazy

Sbírky

• texty

• media

• prezentace

Archív:

• r. 2022

• r. 2021

• r. 2020

• r. 2019

• do 2015

Kontakt

---

Stezkou moudrosti – světélka poznání
Rozpravy badatele nad tématy čtenářů.
Jaká je otázka, taková je odpověď. Mozaika, anebo jen kamének.

Energie – základní zdroj všeho

Energie v člověku (živých tvorech obecně), jeho dynamika a ztráty energie

Zahájeno: 19.12.2019
Dokončeno a zveřejněno: 28.12.2019

Energie v člověku (živých tvorech obecně),
jeho dynamika a ztráty energie

Předávám tak, jak jsem poznal, že to funguje, s maximální snahou o názorné alegorické vysvětlení, přiblížení principu, objasnění náhledu.

Každý živý tvor narozený na planetě Zemi v okamžiku svého zrodu až do konce svého působení zde je vybaven následujícími čtyřmi schopnostmi.

•       Svou vlastní velmi hustou "koncentrovanou oživující energií" naplněnou "biobaterií" (přesněji bychom měli mluvit o "bioakumulátoru"), kteráž se pak jednou v okamžiku smrti rozplyne a veškerá tato koncentrovaná energie se rázem uvolní.
Veškerá tato jeho prvopočáteční zásoba energie je potřebná na to, aby se vůbec zor­ganizovaly a uvedly do správného chodu všechny organizované hierarchické vnitřní hmotné struktury, a to od atomů a molekul v jejich svazcích, přes buňky a orgány až po celek (rozdílné prvky a grupy jedné souhrnné množiny zvané tělo), včetně všech potřebných mnohovrstvých matic regulačních vazeb mezi nimi (zajištění správné sou­činnosti) a také nastartovaly všechny funkce potřebné pro budoucí autonomii celku ve vnějším prostředí. To je jen jedna, ta menší část její počáteční energetické zásoby zajišťující právě tuto funkci.
K tomu navíc přistupuje i mnohem větší kvantum energie potřebné pro napojení se a trvalou součinnost s obecnějším nehmotným silovým polem "vyšší úrovně" zvané duše, zajišťující kontakt s obecným vědomím Univerza – obecně technickou mluvou "interface (rozhraní)" mezi tělem a duší. Ta duše může být buď hromadná (duše zvířat mající mnoho těl, asi něco jako "více prstů na jedné ruce"), nebo duše již individua­lizovaná (osamostatněná, která již ve svém vývoji dosáhla vyšší míru autonomie a práv a především také povinností na cestě svého vývoje). Případně se vlivem tlaku vnějšího prostředí vyskytují i entity jsoucí již ve fázi svého "přestupu" z katego­rie zvířat na tento vyšší individualizovaný stupeň.

Věcná doplňková poznámka:
do této kategorie tvorů narozených spadají i všechny entity zde na Zemi se vyskytující a uschované před námi v podzemí (zbytky mnoha minulých civili­zací předkatastrofických, včetně mimozemských zde na planetě "uvízlých") a také přicestovavší tvorové mimozemští, ať se jejich technologie jeví naše­mu stávajícímu poznání sebevíce "božské" a nevysvětlitelné. Tito však ještě do vyšších kategorií božských svým stupněm vývoje stále ještě nepatří a tedy nejsou to bohové. Jsou nejvýše děti bohů, tak jako všichni Slované jsou děti bohů kdysi dávno přišlých z hvězd.

•       Zároveň je vybaven schopností jejího neustálého doplňování, tedy příjmu volné energie (nazývané také energie vakua, prána, ód … éther) a jejího zhutnění na potřebnou kvalitativní úroveň (neživé, nebiologické organismy schopnost dosažení této kvality nemají)!
Toho je principiálně schopen každý živý tvor dosáhnout díky svému trvalému propoje­ní k jejich základním zdrojům prostřednictvím sebe sama, své vlastní živé vnitřní síly a struktury, kterou obdržel v samém počátku zrození. K tomu dochází prostřednictvím všech vnitřních struktur těla počínaje atomovými částicemi, přes molekuly, jejich shlu­ky a buňky až po orgány těla, a to ještě i ve vazbě na život udržující strukturální bio­pole (auru i jejího čakerního systému) související s vtělenou duší (týká se i zvířat).
Přítomnost duše je pro život podmínka nutná, ne však postačující.

Věcná poznámka:
pro schopnost množení, tedy replikaci bioskafandrů svého druhu je kromě přítomnosti duše nutná i výše uváděná další nutná podmínka, tedy schop­nost koncentrace a transformace prány do požadovaného množství i kvality. Další, třetí podmínkou nutnou pro rozmnožování pak je i dostatečná odolnost centrálního řídícího programu proti vzniku nahodilých nežádoucích chyb při svém kopírování. Tedy zajištění stability svého kopírování do budoucích rep­likací v rámci vymezených regulačních podmínek včetně zajištění i možnosti potřebného vývoje – vnesení případných nutných a hlavně prověření správ­nosti a bezkoliznosti všech změn v závislosti na tlaku měnícího se okolí.
Tento program je zapsán ve struktuře zvané DNA.

Pojistka:
Při nesplnění některé z těchto uváděných podmínek nutných (je jich pod­statně více!) pak vyšší univerzální systém odebírá živému jedinci možnost plození potomstva, případně vadným tělům je možnost dalšího množení ode­brána z vyšších úrovní bytí a příliš defektní jedinci nejsou schopni přežití.
Občas některé duše se takto vtělují, takový mají svůj vývojový záměr – potřebu získání zkušenosti a pro okolí to zase je jejich životní výuková lekce.

•       Třetí základní schopností pak je zužitkování energie z potravy (chemické reakce trávení), která je také na naší momentální lidské úrovni bytí potřebná i jako forma příjmu hotových stavebních prvků pro tělo. Nejedná se pouze o chemii, podrob­něji bude rozvedeno v dalším pokračování.

•       Čtvrtou případnou schopností doplnění svých zásob životní energie před­stavuje vysávání již hotové energie (životní síly) z objektů kolem sebe, a to dokonce i z objektů svého druhu – energetický vampyrismus. Toto může probíhat jak na úrovních člověk-člověk, tak i na úrovni člověk-egregor, nebo také i na úrovni společ­nost-egregor. Hojná je i její specifická materiální varianta (podmnožina vyskytující se v úrovni společnost-egregor) v soustavách davově-elitárních … společnost-člověk. Viz prakticky všechny dosud známé společenské soustavy od despocií až po všechny sou­časné "parlamentní demokracie" včetně. Tuto verzi lze výstižněji a lépe pojmenovat termínem společnost-parazit.
Hlavním charakteristickým rysem tohoto procesu je právě odsávání již hotové živé energie (transformované prány), a tím, že zdroj vysávané energie je upírem neustále ponecháván naživu alespoň v takové kondici, aby se mohl i nadále regenerovat a tak­to i nadále sloužit za zdroj potravy. Není to nic o symbióze ani o spolupráci. Dalším charakteristickým rysem pak je nerovnoprávnost a nerovnoměrnost tohoto vztahu, kdy oběť o tomto dění buď neví, anebo to nemůže žádným způsobem ovlivnit a svůj stav změnit (je v plném "otrockém" postavení … "přenos" tedy může probíhat i mezi lidmi … nepatří sem však například vztahy rodinné a jiné obdobné, dobrovolné).

Tento vampyrismus dokonce funguje i na úrovni celých společností. Dost často tento "skrytý predátor" své "jednotlivé záhonky (za zdroj výlučně své potravy pova­žuje na Zemi celé lidstvo)" také podporuje dodáváním další energie mající podpořit růst a zvýšení aktivity některých z jeho obětí. Typicky takové chování má velmi stará entita, která si čas od času svá jména mění, která se jednou podepisuje třeba jako JHVH a jindy ... (každý sám hledej; kdo jeho jména pozná, je schopen se z jeho vlivu vysvobodit).
Tato entita si svůj "záhon potravy" technicky zajišťuje rukama svých obětí neustálým budováním sítě vortexů (různých typů transformačních antén) a přenosových sítí pro tyto energetické toky. A také neustálými úpravami psychopole svých obětí prostřed­nictvím změn jejich informačního pole (včetně noosféry – tam pak užívá nástroje zva­ná náboženství, především postavená na jím sepsané knize), aby si tak zajistil i jejich řízení a potřebné formy jejich automatizovaného chování a jednání. Včetně možnosti ovládání i jejich myšlení.

Důležité vysvětlivky:
Zmiňovaný způsob "vampyrismu" nemá vůbec nic společného se způsobem získávání energie potravou a tedy pro tento účel lovem ani zabíjením jiných tvorů (bytostí). Lov a zabíjení plně spadá do bodu – příjem energie potra­vou. Pro některé "echt ochránce všeho živého" pouze upozornění – to že květák nenaříká a nebrání se při svém krájení nad hrncem neznamená, že o tom neví a že s tím nadšeně souhlasí. V tomto bodě v diskusích ohledně stravování nemohu dávat za pravdu žádné ze sporných stran. Byli jsme vtěleni na Zem a musíme zde respektovat všechny způsoby života a zajiš­tění výživy. Lze však naše jednání opravit.
Ani technika léčení kontaktem se živým organismem sem do této škatulky "vampyrismu" nepatří. Jsou to například techniky přikládání rukou léčitele, canisterapie a další obdobné techniky, například správně prováděný kontakt se stromy a pod. Neboť tam takový kontakt bývá buď oboustranně schvá­len, anebo energetický přenos neproběhne (i stromy se na této energetické hladině umí bránit).

Z toho všeho se pak vymykají specifické extrémní formy občas se v přírodě vyskytujícího "kanibalismu", jenž na této úrovni je pod mocí nejvyššího Otce Univerza a já jsem k tomu informace neobdržel.
Avšak pod vampyrismus nejtěžšího provinění již spadají všechny specifické formy rituálně-magického kanibalismu a rituálního zabíjení lidí.
Dále mezi specifické formy vampyrismu patří:
• "lov pro zábavu" (píši výslovně o zábavě a ne o lovu pro obživu, pro jídlo; … pro své pobavení například kdysi angličtí gentlemani pořádávali pikniky za­končené lovem lidí, podle jejich mínění "bezcenných indiánů"),
• či obliba "sledování boje na smrt" pro zábavu (gladiátorské hry ve Starém Římě, různé formy kohoutích zápasů, ale i sledování lidských sadistických zápasů, anebo obdobně laděné Hollywoodské filmové produkce),
• anebo "oslavné pobíjení v bitvě poražených a zajatých nepřátel" – historie i Starý zákon jsou toho plné,
• případně i zcela nová forma – "virtuální vysávání", jež je však v konečném důsledku velmi reálné – destrukční počítačové hry.
Zdůrazňuji, že žádné tyto extrémní formy nikdy nikomu nic dobrého nepři­nesly a nepřinesou, především ne těm, kdo je provozují! Ať se nenechají ukolébat zdáním, že když je Bůh hned neztrestal, že svému trestu uniknou! Neuniknou, i úrok z prodlení platby bude později náležitě započten.

To vše se děje pro možnost zajištění pohybu (vnitřního i vnějšího) – základního projevu existence jakékoliv hmoty a především organizované živé hmoty. V případě objektů neživé přírody je tam ten pohyb rovněž přítomen, minimálně ve své vnitřní formě – pohyb v atomech až do pohybu celých galaxií. To vše se vždy děje na nějaké základní souhrnné a zároveň synchronizační pracovní frekvenci celého objektu – sou­stavy složené z mnoha dílčích vnitřních celků. Tyto pak každý z nich má zase svou vlastní rezonanční charakteristiku volného kmitání a své pracovní frekvence (dílčí celek) a umožňuje tak i své "řízení, ovládání".

Dokreslující poznámka:
Kdo přesně zná tyto frekvence a je jimi schopen ovlivnit pole (prostor), ten i s malou dávkou energie pak jejich využitím je schopen dosáhnout přímo zázraků. Doporučuji k přečtení všechny životopisy na webové stránce https://www.zapper.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=41&Itemid=175&lang=cs a pak se i případně blíže seznámit s technologií zvanou zapper. Na toto heslo lze samozřejmě vyguglit i mnoho odmítání podložené "ortodoxní vznešenou vědou" a od pisálků prošlých pouze současným škol­stvím. Názor nechť si každý udělá sám.

6.2.2020 – oprava odkazu:
Jakousi záhadou, možná rekonstrukcí odkazovaných stránek, došlo ke změně adresy odkazu. Informace jsou k nalezení pod menu VÝZKUM (vlevo), po rozkliknutí se lze dostat k tomu, jaké výzkumy prováděl Nikola Tesla, Royal Raymond Rife, Dr.Sc. Bob Beck, Antoine Prioré, či Hulda Regehr Clarková. (https://www.zapper.cz/index.php/vyzkum/royal-raymond-rife). Protože mám při testování odkazu pořád nějaký problém, podle uvedené adresy přes menu se tam lze proklikat rovněž.
Jako zajímavost uvádím, že 1.2.2020 uvedli frekvence rozbíjející žhavou novinku z Číny – coronavirus (hledej na hlavní stránce).

Na tomto místě pak je dobré si položit otázku, jaký to vše v té své ohromné komplikovanosti vlastně má smysl? Co je vlastně smyslem života?
Odpovědí bude vícero, značně se lišících a všechny mohou být správné. Záleží na tom, na jaké úrovni svou otázku položíme a na jaké také chceme znát odpověď. Zda chce­me slyšet odpověď pouze o jednom kaménku z kaleidoskopu, či se ptáme dokonce na celý kamének z mozaiky, nebo se zajímáme dokonce i o jeho okolí (dílčí obraz z mo­zaiky), či nás zajímá mozaika celá, anebo dokonce i mozaiky související a spřažené s mozaikou našeho života v nižších i vyšších úrovních existence a jejich další vazby. Zda nás zajímá stagnace či vývoj, v případě vývoje pak je důležité i jeho směřování. Tyto všechny otázky si člověk musí položit dříve, než začne formulovat své otázky, na které chce hledat odpověď a které jej mají dovést k cíli jeho cesty.
A to jsme ještě ani pořádně nezačali.
Pro zájemce a pro uvědomění si komplikovanosti reality (ne však nemožnosti ji poznat a rozkrýt, pokud budeme chtít) doporučuji nedávno zveřejněný záznam přednášky
Peter Stanek - 6.12.19 - 1. časť - MY a
Peter Stanek - 6.12.19 - 2. časť - MY.

---

Bytosti manifestované (přišlé) z vyšších úrovní existence,⁶⁾ podléhají na Zemi svým vlastním principům "energetického zásobování svých vnitřních struktur (anatomie)" podle pravidel platných v hladinách ("pracovních" frekvenčních pásmech), odkud pochází. Jejich podstata z našeho pohledu nedoznává žádné změny, ani když se jejich zdejší manifestace (materializace) z nějakého důvodu rozpadne (prostě ji již ne­vidíme), ale ona dále existuje ve své úrovni bytí a může se opět materializovat podle své vůle tam, kde potřebuje. Týká se to jak bytostí andělských, tak i bytostí z úrovní ještě vyšších. A především také duší – naší skutečné existenční podstaty, která je ve svém základním principu nesmrtelná (alespoň podle našeho způsobu chápání). V sa­mém nitru té duše je také někde uvnitř opět uložen její "věčný plamen", zdroj její síly, její "reaktor" schopný koncentrace a transformace elementární základní energie do podoby použitelné pro svou vlastní existenci a zároveň i onen "vortex" stálého propo­jení s nejvyšším zdrojem a prapůvodcem veškerého bytí a čistého vědomí.
Pouze s malým rozdílem: duše jsou svým frekvenčním pásmem existence již tak velmi blízko ke hmotě, že do této naší úrovně těl (inkarnátů … vmasení se) vstupují výhrad­ně prostřednictvím přechodu zvaného zrození a odcházejí z ní po odložení těla trans­formací nazývanou smrt (pokud neabsolvovala speciální výcvik).

Na tomto místě je dobré si uvědomit rozdíly mezi takovými existenčními hladina­mi. Jejich základem jsou vždy organizované energie pracující (pohybující se, spolupra­cující) v určitých frekvenčních pásmech a to značně rozdílných⁷⁾ oproti jiným hladi­nám. Tím si vytváří i kvality svého prostoru a času, včetně jejich metriky, které mezi sebou budou těžko souměřitelné. A také i pravidla energeticko-informačních přenosů jak uvnitř své hladiny, tak i vůči jiným, vzdáleným a hlavně výrazně se odlišujícím existenčním "hladinám". Tyto všechny se mohou a zřejmě i budou navzájem prolínat a ovlivňovat jen na jistých styčných bodech, kde k tomu budou vytvořeny vhodné pro­stupové podmínky z obou diametrálně odlišných polí. Prolínat se budou přibližně stej­ně, jako se navzájem "prolínají" a neovlivňují v jednom a tom samém bodu prostoru (třeba anténě) dvě zcela různá vysílání dvou různých televizních vysílačů pracujících každý na jiné nosné vlně. Nicméně jedno ty hladiny mají vždy a stále společné … "základní energeticko-informační polévku", z níž se skládají a jsou zahuštěny pokaždé jiným způsobem. Čímž je však také i mezi různými hladinami dána možnost dosáh­nout vzájemné "mezidimenzní komunikace" právě jejím prostřednictvím.

Protože "prostorové a časové rozměry" závisí na hlavním nosném frekvenčním pásmu dané a zkoumané hladiny, budou se tedy mezi jednotlivými hladinami navzá­jem značně lišit i prostorová "roztaženost" každého systému a také i hustota v něm komprimované energie. Tedy množství komprimované energie na jednotku prostoru budou v každé jiné hladině existence zcela jiné (prostě zcela jiná kvantová hladina). Čím blíže k nám, tedy ke hmotě podle našeho chápání jejího projevu, tím je to, z hle­diska směru našeho pohledu a poznání, zdá se hustší a více stlačené. Pro toto tvrzení či spíše hypotézu nemám žádné zdůvodnění. Což ve svých důsledcích však vůbec ne­znamená, že by entity z "andělských existenčních hladin", přestože budou vůči nám po prostoru zřejmě více roztažené, že by nemohly naproti tomu ze svého prostoru zkoncentrovat i větší energetické kvantum (potenciál), než je obsaženo v našem lokálním prostoru.⁸⁾

---

Zároveň při všech svých životních projevech každá bytost energii i neustále vydává – je to jeden z projevů života. Vydává ji na úkor svého vnitřního potenciálu (stavu své vnitřní baterie/akumulátoru) a transformovánu v nové podobě (v jiné formě):⁹⁾
• část této energie bytost spotřebovává vnitřně na práci spojenou s provozem orga­nismu, jeho vnitřní údržbou, zajištěním součinností všech dílčích celků (orgánů), včet­ně zajištění např. i své termoregulace a pod.;
(Platné ne pouze pro tělo bytostí i rostlin, ale také na úrovni celých společností, záj­mových klubů, firem, národů, zemí i států, včetně civilizačních celků pozemských – např. Atlantida a dalších, včetně civilizací mimozemských i jinodimenzionálních.)
• část energie bytost vydává na fyzikální práci na vlastní vnější pohyb a vynakládání sil na ven, do okolního prostředí, včetně práce vynakládané i na přetváření svého ži­votního prostředí, a rovněž také na duševní práci (pohyb myšlenek; hledání řešení problémů a pod.);
• ztrátové záření – elektromagnetické vlnění v poměrně širokém spektru vlnových délek, počínaje zářením tepelným a konče i světelným zářením mimo rozsah viditel­ného světla …, včetně světla aury. Ta jako specifické biopole všech organismů je dnes již bez problémů zachytitelná speciálními fotografickými technikami založených na principech Kirlianovy fotografie;
• a energii spotřebovanou na specifickou práci zvanou duchovní.

Tato forma práce – duchovní činnost – je velmi důležitá.
Při správném nasměrování a po počáteční koncentraci energií (jejím vý­deji) lze získat a zdarma využít velmi mocný přítok energií – jenž prudce navýší schopnost koncentrování univerzální všude přítomné prvopočáteční energie nad standard daného celku. Symbolicky něco jako místo hledání posledních kapek rezervy v nádrži se rovnou připojit na elektrárnu. Bývá to však limitováno nutností správného a účelného využití tohoto zvýše­ného energetického přísunu.
Pokud se však použije nesprávný postup, pak v prvopočátku sice také dojde ke zvýšení energetických dodávek z vnějšku, avšak později násle­duje obrácení celého toku. Dojde tedy nejen k vrácení veškerých "výpůj­ček", ale i k poškozujícím splátkám. Asi jako když moucha se jde nacucat slaďounkého nektaru do květu masožravky. Vnějším příznakem takového špatného postupu při této práci je zaměření a využívání obdržené energie na nesprávné cíle. V pohádkách je to popisováno jako smlouva s ďáblem a její následné využívání pro nedomyšlený cíl – bezhlavou spotřebu.

Výše uváděné záření odvádí do okolí za jednotku času energii (výkon) v množství (pozn. 1.), jež je podle svého vlnového rozsahu (frekvenčního pásma) přímo úměrně závislé na parametru své frekvence¹⁰⁾, která je v nepřímé úměře se svou vlnovou délkou¹¹⁾. Tento zářivý ztrátový energetický tok ze živého tělesa (projevující se pokle­sem potenciálu "vnitřní baterky") svou hustotou nemusí být podle směru rovnoměrně kulový. V daných směrech totiž také závisí na případných "izolacích", je také ovlivněn směrovými anténami (jež jsou součástí soustavy) a dokonce může být v některém směru i usměrněn potenciálovým spádem.¹²⁾ Poteče tedy především ve směru, kde je ve sledovaném frekvenčním pásmu nižší energetická hustota (tedy vyšší spád, vyšší rozdíl energetických potenciálů mezi místy v prostoru), anebo do míst, kde se nachází sání energie – vortex zvaný propad/vír (propad na rozdíl od zdroje má pouze opačné znaménko). Obrazně pro lepší názornost se energie chová obdobně jako tekutina¹³⁾ (viz pozn. 2.). Tento odtok není konstantní, neboť tak jak dochází ke ztrátě energe­tického potenciálu ve vnitřní živočišné "baterce" větší ztrátou životní síly (hladina její energie se snižuje), tak ta se brání a pokud může se přesouvá/přeladí i s celým orga­nismem do jiných pracovních frekvencí, aby se snížil další odtok (ztráta) energie¹⁴⁾ (viz také důležitá pozn. 3.). Při tom vlastně zároveň tak trochu dochází k vyrovnání energetických potenciálů s okolím. A živý organismus na tyto vnitřní změny (ztráty potenciálu) reaguje snahou o zvýšení dalších energetických přísunů a doplnění energie na původní hladiny na straně jedné (třeba jídlo) a na straně další zaváděním dalších úsporných režimů (klid, odpočívání a pod.).
Ta vnitřní baterie je nejen vybíjena, ale je i doplňována. Aktivita bioskafandru duše (těla člověka) je pak dána vyvážeností přísunu i výdeje energií a schopností mít spíše přebytky. Mimochodem je na tom závislá i imunitní odolnost těla proti různým nemo­cem – téma na jiný námět.

Pozn. 1:
Je nutné si uvědomit, že tyto energetické ztráty, tedy odvody energie do okolí neprobíhají na jedné konkrétní frekvenci (symbolicky na příslušné bar­vě), nýbrž že každé odcházející kvantum (foton) má svou vlastní frekvenci, na které kmitá a tedy i tomu odpovídající energii (náboj). A na rozdíl od ko­herentního laserového záření tato "ztrátová světla" pokrývají celá souvislá frekvenční pásma (princip bílého šumu) a celkové vyzářené množství energie je pak vlastně jeho integrální souhrn.

Pozn. 2:
Takto se v prostoru většinou chová některá z umístěných fraktálních antén vysávajících energii ze svého okolí ve prospěch sběrné sítě některého egre­goriálního pole závislého na těchto dodávkách. Neboť pro svou existenci a provoz egregory nemají jinou možnost získání energie, nejsou schopny její koncentrace přímo z vakua. Jsou tedy odkázány pouze na "vampýrový" sběr energie z živých tvorů. Viz dále.

Pozn. 3:
Toto vše se týká běžných režimů energetických výměn.
Pokud však je živá a vyvážená soustava standardně fungující na jakémsi hlavním řídicím kmitočtu násilím vnějším frekvenčním "buzením" přetažena na vyšší frekvenci a donucena k delšímu setrvání a práci v tomto pro ni nerov­novážném stavu, dojde k velmi rychlému a hlubokému vybíjení "životní bate­rie". Tyto hluboké ztráty se pak hůře obnovují. Příklad: dlouhodobý pobyt na křížení geopatogenních zón, nad podzemní vodou, trvalé stresy, dlouhodobé pracovní přetížení a pod. Jejich zdravotní dopad je již čtenáři určitě zřejmý. Jedná se tedy o zvýšení zbytečných energetických ztrát mající následný tvrdý dopad na vnitřní rovnováhu v organismu …
Toto se však týká i celých společností a jejich řízení!

Na tomto přebytku, či spíše trvalém udržení vnitřní energetické hladiny nad jistými mezemi je přímo závislá správná funkce imunitního systému těla! Po poklesu zásoby vnitřní energie v organismu pod jistou hranici pak již dochází ke ztrátě schopnosti ji obnovovat, organismus počne šetřit energii postupným vypínáním životně méně důležitých okruhů – počne chátrat a po čase umírá stářím (bioskafandr pro duši přestane být funkční).

S tím vším, přesněji s úrovní hladiny vnitřní energie v živém organismu také sou­visí faktor zrychlování vnímání času v procesu jeho stárnutí. Člověk vnitřně vní­má ubíhání času podle množství vyzářených kvant energie, tedy tím, co jím energe­ticky proteklo během vnější porovnávací jednotky (časový etalon, třeba den). A to je závislé jednak na schopnostech opětného doplňování vnitřní "energetické zásoby (nádrže)" a v dlouhodobém finále pak vlastně na pozvolném poklesu této hladiny. Se snižováním úrovně hladiny naplnění tohoto vnitřního energetického potenciálu organismus počne omezovat energetické výdaje (množství vyzařovaných kvant) tím, že snižuje svůj vnitřní řídicí (pracovní) rytmus – pracovní frekvenci (prodlužuje se vlna). Tím pak vnímá, že za dobu vnějšího časoměrného etalonu jím "proteklo" mno­hem méně energetických kvant ("vln"), a tedy podle relativního vnitřního přepočtu se vlastně pro něj "vnější čas" urychlil. Obvyklé pocity u každého stárnoucího člověka pak jsou, že čas se tak zrychlil, že než zjistí, co se děje, tak den již opět končí a on ještě nestihl ani nic udělat.

To když já byl kluk,
to delší byl i den,
co rošťáren jsem tehdy stih …

Na tomto místě poznání je také dobré si položit (uvědomit) další otázky. O jaká množství energie se v této hře jedná? Jaká je základní hladina a jaké jsou vůči ní % poměry jednotlivých dílčích energetických toků (přítoků i odtoků)? Jaké jsou přesnější hodnoty a hlavně další možnosti neustálého doplňování oné životní baterie? O kolik energie je možné přijít (procentuálně snížit její hladinu) bez nebezpečí ztráty imunity oproti nemocem nejrůznějšího druhu, i třeba ztráty života, ať již vyčerpáním, anebo i stářím (neuvažujeme se zraněními neslučitelnými se zachováním života)?
O jakých hodnotách se zde vlastně bavíme?

Pokud je vše jasné a srozumitelné, tedy děkuji mistrům, kteří mně vedou.
Pokud je něco nejasného, pak jsem nebyl dosti pozorný.

Tuto stránku, kterou jsem měl již dávno připravenu. Asi třikrát mě přiměli celou ji znovu předělat, než jsem ucítil "..tak teď již ano.."