Stezkou moudrosti – světélka poznání
Rozpravy badatele nad tématy čtenářů.
Jaká je otázka, taková je odpověď. Mozaika, anebo jen kamének.

Důkazy Turínského plátna a důvody zkoušky Ježíše

odpověď na otázku čtenáře

Sepsáno r. 2019
Zveřejněno: 27.05.2023

Kamarád mi kdysi před časem ve vzájemné diskusi položil otázku:
 

Ahoj badateľ,
takže máš teóriu, že Ježíš na kríži nezomrel, a priatelia ho sňali a ošetrili?

Mňa by ale zaujímalo iba jedno, akú mohol mať Ježíš motiváciu ísť do
tohto mučenia a ukrižovania? Pretože mohlo sa to stať len, ak to urobil
dobrovoľne. Načo vlastne prišiel medzi židov...? Aby vyplnil nejaké ich
chmúrne proroctvo, ktoré nezmenilo ani židov, a ešte splodilo kresťanskú
sektu?

Vidíš v tom nejaký zmysel? Veď ak jediné pozitívne, čo po ňom zostalo,
je gnostické dedičstvo, tak načo bol potom dobrý ten výlet k židom,
keď vedel že ho ukrižujú? Svojich skutočných nasledovníkov mohol
nájsť hocikde inde.

j.
 

J. ahoj. Konečně jsem se opět dostal ke psaní a mezitím mě náhlou inspirací při­šla i nečekaná odpověď na tvou otázku. Otázka je náročná a já si ji takto formulova­nou dříve nikdy nepoložil. Ale po pořádku.

 

Co plátno dokazuje

Po prvé jsem se s tvrzením o přežití Ježíše setkal v knize Alfréda Fantiše – Záhada Turínského plátna, druhé, přepracované a doplněné vydání, Brno 2000. Tento badatel se tímto tématem zabýval programově prakticky celý život, posbíral a utřídil postupně všechny dostupné informace a sepsal toto své celoživotní dílo. Přečetl jsem je tehdy jedním dechem včetně poznámek na obalu. Při čtení jsem zároveň domýšlel i dopady oněch informací a kladl si další otázky. Teprve až později po několika letech, když se mi pouze pootevřel vhled a zjistil, že jsem se tam tehdy v tom prostoru také pohyboval, tak jsem pochopil, proč i mě toto téma tak fascinuje.

Autor sebral informace o prováděných výzkumech a o doprovodných okolnostech. Navíc byl uznávaný lékař, takže řadu informací z jiných profesí mohl precizně posoudit tímto svým úhlem pohledu a správně je tak zasadit do celkové mozaiky.

Základní charakteristika relikvie: plátno výjimečných kvalit (výroba), nese stopy o zabaleném těle … a vzniklo nikoliv malbou, nýbrž přímým kontaktem s tělem – nese kontaktní stopy tak, jak bylo plátno na těle plně vytvarováno podle zabaleného trupu. Přesněji stopy vznikly otiskem z povrchu těla, kterého se dotýkalo.

Základním problémem všech malířů v historii vždy byla geometrická úloha, jak 3D prostor promítnout na obraz, aby 2D zachycení bylo tak dokonalé, aby divák při pohledu na 2D obrázek „viděl“ za ním opět onen původní 3D prostor, jako kdyby za „oknem“ (vlastně stejně jako pozdější fotografie). Tedy aby ona 3D-iluze (vjemu prostoru) z pozorovaného 2D-průmětu (zachycení obrazu) byla dokonalá, bez optic­kých chyb. Kardinální a mnohem náročnější problémy geometrie promítání později řešila vznikající kartografie na zeměkouli – přesné 2D zachycení pohledu ze shora (pohled orla) na zemský povrch, tedy na „kouli“ a jeho 2D rozvinutí pro tisk – bez onoho „orlího vidění“ (zkreslení obdobného rybímu oku).
Jenže Turínské plátno zaznamenalo právě 2D rozvinutý povrch (mapu zranění) na mnohem komplikovanějším 3D prostorovém útvaru – na lidském těle. Navíc, protože se jedná o „kontaktní“ záznam dat, celé je to stranově převrácené – což kdysi dávno již pochopili právě ti malíři, kteří měli možnost to plátno vidět a následně začali Ježíše vykreslovat přesněji. Vznikl pak nepsaný kánon jeho podoby, který je od jisté doby dodržován všemi malíři.

S problémem (úlohou) prostorové geometrie: ze zkreslujících 2D-obrázků (foto­grafií) zrekonstruovat plastickou mapu (obraz) obecně křivého prostorového povrchu pro účel vytvoření přesného grafického vrstevnicového popisu zemského povrchu při pohledu shora a jeho následného grafického zpracování se setkala věda až se vznikem technologií umožňujících vytváření přesných map z leteckého snímkování a s užitím následného počítačového vyhodnocení. Teprve až použití a hlavně ještě modifikace těchto počítačových programů leteckého snímkování povrchu Země pro tuto dosud nikdy neřešenou úlohu, to umožnilo vytvořit 3D model těla kdysi uloženého v plátně. Takže tvrzení o malbě … to je pouhý blábol těch, kteří bez jakýchkoliv vědomostí o čemkoliv rádi užívají primitivní a nepodložené argumenty jako „důkazy“.
Plátno oproti 2D „fotografiím“ nese informace i z plochy na bocích. Úloha, kterou nikdy neřešil žádný malíř, ani geometr, ani grafické programy zpracování výsledků letecké­ho fotografování povrchu.

Množství bylin popisované v Novém zákoně (NZ), které s plátnem Ježíšovi přinesl Nikodém a bylo použito pro namazání těla pak svědčí o provádění léčebného zákroku na celém povrhu těla. Neboť se jednalo o suroviny (a kombinaci) tehdy obecně použí­vané pro své antiseptické a hojící účinky při ošetřování těžkých ran. Nikdy se neuží­valy pro rituální ošetření mrtvoly. Navíc v takovém množství (a ta cena)! Právě pro tuto neobvyklost se tento údaj dostal do svatých textů. Nevědomí opisovači textů a cenzoři tuto výjimečnost uváděli jako důkaz Ježíšovy neobvyklosti a vůbec si neuvě­domovali, jaké že to svědectví poskytují – to by jinak bylo již dávno vyškrtnuto z NZ. Navíc tento způsob zábalu byl v medicíně znám a výjimečně užíván pro velmi těžké případy (mám tu informaci odněkud dávno, nemám zdroj).
A případ je výjimečný i svým způsobem provedení. Neboť zavinutí mrtvých těl pro účel pohřbu se u Židů provádělo také zcela jinak. Principielně obdobně jako u „egypt­ských mumií“, o čemž jsou v NZ také zmínky. Rovněž rituální očista a potírání olejem bylo zcela jiné – tak jak to popisuje NZ: co vše si ženy poté nachystaly, když šly ke hrobu Ježíše upravit mrtvé tělo.
Ale to již bylo nejen zabaleno, ono tam již nebylo.
Pouze to špinavé plátno po něm zůstalo.

Výzkum krevních stop zachycených plátnem pak ukázal, že na těle byly celkem tři typy krevních skvrn – podle směrů, kterým krev z rány tekla. Především pak z ran po hřebech na hřbetě rukou, které jsou důležité pro pochopení, k čemu vlastně došlo následně po probití rukou hřeby a jaký byl průběh manipulací s tělem:

Zlaté pravidlo kriminalisty: je nutné si všímat, klást správné otázky, hledat odpovědi.
Jaká je otázka – taková je i odpověď.

Dvě fotografie z webu, který mezitím již zmizel v zapomnění, naštěstí jsem si je tehdy uložil.
Po pečlivém zmapování všech stop na plátně nalezených a provedení 3D modelování zpětným svinutím „mapy“ povrchu tělesa byl získán (rekonstruován) model těla zaba­leného do plátna tak, jak tam tehdy v zahradní hrobce hned vedle skutečné Golgoty (starý lom za hradbami vedle frekventované cesty) celou dobu leželo, zanechané Josefem a Nikodémem, dokud se Ježíšův duch nevrátil zpět do svého těla.

 
model uloženého těla zabaleného v plátně
 

Další snímek pak věrně zobrazuje všechny stopy ran na těle v té samé poloze, včetně krve dodatečně vyteklé po obnovení krvácení, když s tělem bylo pohnuto.

 
model všech zranění na těle
 

Další informace z novějších výzkumů pak lze nalézt v publikaci páterů Marka Dundy a Pavla Zahradníčka (editoři sborníku): „Dotyky nebe a země“. Podrobněji na stránce, kde je i odkaz ke stažení tohoto zajímavého sborníku článků.
Na cca 28 stranách je toho ve stručnosti uvedeno dost, avšak velmi průkazně. Např. nové zjištění o květinách položených na plátno vede k velmi silné domněnce, že v okamžiku uzavírání hrobky byly přítomny i ženy – Josef a Nikodém by toto asi neudělali – aby na hlavu ještě pokládali květiny (str. 18).

Doporučuji i úvod na straně 6, kde je jedna z možných odpovědí na tvou otázku ústy prostého člověka. A vlastně zachycuje i pohled apoštolů, hlubinu jejich myšlení.
Cituji:

… Úplně vzadu se přihlásil starý topič – školení bylo povinné pro všechny.

„Soudruhu, říkáte, že byste něco podobného dokázal vymyslet. Nechci to zpochybňovat. Když už je tu to Ježíšovo učení, nebylo by asi opravdu těžké vymyslet něco podobného…
 
Ale teprve kdybyste tak jako Ježíš podle tohoto svého učení sám důsled­ně žil, začal bych vás brát vážně.
 
Kdybyste za ně byl ochoten i zemřít a skutečně za ně zemřel, věděl bych, že je berete zcela vážně i vy.
 
Ale až byste se třetí den po své smrti znovu živý setkal s námi, svými žáky, jedl, pil a rozmlouval s námi, pak teprve bych ve vás uvěřil!“
 

Zde je nutno si dobře uvědomit i pravý smysl rčení: „… uvěřil v něj…“. Nebylo to vůbec v našem dogmatickém pojetí uvěřit, že někdo takový byl (neboť on tam historicky skutečně byl)! Skutečný smysl (význam fráze) tehdy spočíval v tom, že „… uvěřil tomu, co dotyčný mluvil, co vysvětloval, že pravdu sděloval, jakkoliv neuvěřitelnou. Uvěřil v jeho slova … uvěřil jeho slovům!“
(I když to ještě neznamená, že plně pochopil jejich smysl … je k tomu však již blízko.)

Tedy citovaný Ježíšův výrok: „Kdo uvěří ve mě, má život věčný.“ má právě ten smysl, že „Kdo uvěří tomu, co učím a vysvětluji a bude podle toho žít, chovat se a jednat, ten se osvobodí z kruhu reinkarnací – ve smyslu že vyrovná své karmické dluhy a na úrovni duše svou psychikou konečně natolik dospěje, že dále již nebude muset sestupovat sem do tohoto výcvikového prostoru duší a trvale přejde do jiných, vyšších úrovní bytí.“ Celkem to koresponduje jak s hinduistickými, tak i buddhistic­kými snahami o vymanění se z kolotoče samsáry. A právě o tomto přinesl historický Ježíš přesvědčivé a ověřené důkazy při svém ukřižování.

V žádném případě to však nemá nic co do činění s bludem apoštola Pavla a jeho tvrzením, že jako „poukaz k věčnému poflakování se po nebeských obláčcích“ stačí jen věřit uměle a účelově sestaveným báchorkám o existenci církví později stvořené vir­tuální postavy nazvané Ježíš Kristus (zajišťující sběr energie pro jejich egregor). Natož pak již vůbec ne „oprávněnost“ víry ve věčné a trvalé sejmutí odpovědnosti za všechny hříchy dosavadní, i hříchy budoucí u každého a pouze výměnou za to, že ten někdo bude věřit, že to vše již Ježíš za něj zaplatil, že vyrovnal i jeho účet. Toto je výtvor zcela odlišné věrouky nazývané paulismus, jádro dogmatiky nesvaté církve římskokatolické a všech dalších, které jsou v jejich vleku.
To samé se pak týká i bludu o stálých denních dodávkách „sta panen“ pro chlípné potřeby darebáka, až na věky věkův. Anebo lži o výjimečném oprávnění jménem božím podvádět a okrádat všechny, kdo jsou mimo něj (jeho komunitu), především pak co se financí (úvěrů a úroků) a vládnutí týče.
To vše jsou lži do pekel vedoucí! (Se zárukou!)

S tím vším také plně koresponduje Tomášova nevíra, když se poprvé znovu se­tkali apoštolové s mistrem, kdy Tomáš nechtěl uvěřit, že před ním stojí skutečně Ježíš. Obával se totiž provokace, že místo Ježíše, kterého viděl umírat, byl podstrčen někdo jiný, kdo se za něj má vydávat. S ohledem na to, jak byl Ježíš prodělaným utrpením zřízen, že si vlastně málem ani nebyl podoben, se není co divit. Jedině Ježíš jeho nedůvěru plně pochopil a podal mu o sobě důkaz (ostatní by se klidně možná nechali třeba i ošálit) … to je možná základem některých nepodložených „vědeckých“ tvrzení o dvojníku, kterého prý mohli zaměnit a ukřižovat místo Ježíše.
(Ježíš by něco takového nepřipustil.)

Tomáše později Ježíš vzal/poslal s karavanou do Indie, kde o něm Indové jako o Issově žáku do dnes velmi dobře vědí. A jeho jménu je také připsáno Tomášovo evangelium – sbírka nezkreslených Ježíšových výroků, nalezená v Nag Hammádí (1945). Narazil jsem kdysi na informaci, že jazykozpytci studující tyto svitky měli tvrdit, že právě tyto zápisky byly pozdějším podkladem při psaní evangelií „Nového zákona“, především co se týče Ježíšových přímých výroků. V Tomášově evangeliu jsou však přesnější než v NZ.
Zde je více podrobností o nálezu a vydané překlady rukopisů jsou z nakladatelství Vyšehrad (v letech 2008-2019).

Svitky od Mrtvého moře (spisy Esejců, nejsou to gnostici), ze kteréžto obce Ježíš vyšel, se o něm zmiňují spíše jen formou starých proroctví … další informace o svitcích z Kumránu si pak lze vyguglit. I když jsou vystaveny v muzeu k tomu účelu speciálně vytvořeném, ale badatelům toužícím po jejich podrobném studiu jsou většinou klade­ny nejrůznější úřední překážky – proč asi (tvrzení se však těžko ověřuje, dokazuje).

Historickým Ježíšem v kontextu Kumránských rukopisů se také zabývalo pojed­nání v .pdf původně vydané na webu uniba, odkud však již také zmizelo. Lze však do něj nahlédnout ještě zde.

Zajímavý soupis krátkých výroků připsaných Ježíšovi je také uveden na webu Novou cestou a také stojí za ten čas věnovaný přečtení. Myslím, že jej a jeho myšlení vystihují lépe, než mnohá jiná pojednání.

 

Smysl Ježíšova ukřižování

Úvodem:
Asi za dva dny na tvůj dotaz, kdy mi přišla tvá poslední nelehká otázka, jsem musel cosi vytvářet a upřesňovat. Tedy jako jindy jsem se napojil k nejvyššímu a požádal o vedení a pokračoval v práci. No a pak jsem opomenul uzavřít/ukončit práci a šel dělat něco zcela jiného a jednoduchého (čistit kotel ve sklepě). A náhle přišlo jakési vnuknutí, informační záblesk, a najednou jsem si uvědomil co a proč. Teprve o několik dní později jsem si přečetl poselství onoho topiče (viz výše), který to vyjádřil trochu jinak, ale prakticky shodně. Takže odpověď je relativně jednoduchá, avšak nevím, zda se mi to podaří tak jednoduše formulovat. Bude to samozřejmě vše zabarveno tím, co vše již o tom vím, co jsem si sám vyzkoušel a nějakým způsobem i ověřil a z jiných pramenů dozvěděl a jak to vše zapadá do mozaiky příběhu. Přestože sdělení shodné, avšak významově shrnuté a analyzované trochu z jiného úhlu pohledu. Píšu tak, jak mě to bylo sděleno, jak jsem byl nasměrován.

Ježíš přišel do svého vtělení na svět již jako velmi vyspělá duše (avatár), s osob­ním úkolem celkového pozvednutí vědomí lidstva a vytyčení směru evoluce pro všech­ny, kteří pro to jsou již připraveni. Přišel také předat kosmologické znalosti v takové míře (tedy i o „záhrobí“), co byli lidé již schopni pochopit. Vysvětlit co je správné a co není, a proč. Přišel opravit „heknuté“ učení Židů správným uchopením starých vědo­mostí a jejich novým výkladem na úrovni ideologie,1) s čímž také souvisela i oprava konceptuálního pojetí významu existence člověka i lidstva a popis skutečné reality, včetně té „neviditelné“.
Jako vedlejší efekty k tomu patřilo i nové chápání či spíše upřesnění morálky, správná cesta životem, ale také i odstranění nemocí jako průvodní vedlejší „PR efekt“ jeho vzdělávací mise. Protože ve vyšších hladinách vědomí se o působení GP vědělo, proto přišel s poselstvím především mezi Židy – trochu rozrušit nástroj nadvlády GP nad světem. Přestože věděl o možných matricích dalšího vývoje lidstva (ne jen ve svém osobním případě) a dokonce snad i věděl o budoucím zneužití svého jména „mocnými tohoto světa“, úkol přijal. Neboť zápas o lidstvo a směr jeho dalšího vývoje (vzestup či trvalý pád) nemůže být nikdy vybojován z vyšších hladin směrem dolů … tímto smě­rem může být lidem poskytována pouze informace a podpora, ne však přímé vedení či tvrdé řízení. Ten zápas musí být vítězně vybojován právě námi a zde na této naší úrovni – pozemské hladině existence ve „hře na život“ – což je zase námi přijatý evoluční úkol (malé domácí cvičení pro duše, sólo i společně). Důsledkem úspěšného završení této školy života celým lidstvem (většinovým podílem) pak má být celkový evoluční vzestup této končiny kosmu na další vyšší úroveň. S vědomím existence reinkarnace duší to bylo vše jasně sdělitelné, vysvětlitelné, pochopitelné.

Byl si vědom i neblahého budoucího vývoje v křesťanství, ale i toho, že mnoho lidí díky křesťanství projde svým životem s nadějí a světlem v duši a nakonec dokáží roztrhnout i ony závoje iluzí. A k tomu nakonec i docházelo díky velkému množství prostých řadových kněží žijících s lidem obyčejný každodenní život podle pravidel vyšších principů mravních. To vše vlastně umožnilo i přetrvat lidstvu až do dnešní doby, přestože víme již o mnohém, co západní církve a elity špatného napáchaly (a o čem ještě ani nevíme, netušíme…!).
Proto do toho všeho, co jej čekalo a čeho si byl vědom, proto do toho vědomě šel, a proto také dostal největší možnou podporu z „vyšších nebeských míst“.

Z těchto všech důvodů mu byla poskytována možnost toho nejlepšího pozem­ského školení a výcviku. Počínalo to již ještě před zrozením. Matka byla také velmi vysoké vtělení (podle budhistických terminologií). Jeho duše již v minulých inkarna­cích dlouhodobě procházela řadou vtělení a čerpala potřebné zkušenosti, takže měl ve strukturách své duše již leccos předchystáno (tyto údaje jsem se dozvěděl v Indii na „školení“, kde o tom mají více vědění). Zrodil se do královského rodu.2) Při následu­jícím organizovaném utajeném přesunu byl esejci přepraven do Egypta (ani dnešní tajné služby by se nemusely stydět za tak dobře provedenou akci), aby tam mohl projít potřebnými aktivacemi a školeními. To se také projevilo později v jeho dvanácti letech po návratu zpět – excelentním „složením maturitní zkoušky“ před komisí chrá­mových kněží v Jeruzalémě s výsledky tak skvělými, že se o tom dodnes zmiňuje i Nový zákon. Následovala 21-letá studijní cesta za vědomostmi, ze které se vrátil vybaven jak vědomostmi a dovednostmi, tak i jako vysoce schopný léčitel, ale též i jogín vybavený speciálními dovednostmi bráhmanů nejvyššího stupně (viz všechny předvedené „zázraky“ zaznamenané v NZ). To vše potřeboval pro to, aby mohl na veřejnosti přinést i závěrečné důkazy svých tvrzení. O co šlo?

Napřed školil své následovníky, skupinu budoucích učitelů, jejíž součástí byly i ženy. A nebyly jen v pozici logistického servisu („služebných“), nýbrž měly status rovnoprávných studentek – toto pozdější patriarchální a psychicky narušený klérus ze záznamů nejen důsledně vymazal, ale vytvářel k tomu i přímé lži a dezinformace a Máří Magdalénu dokonce svým usnesením prohlásili za děvku. Nejvýznamnějším (nejpokročilejším) studentem pak byla právě jeho manželka Máří Magdaléna – svatba v Káni Galilejské byla ta událost. Jinak i ona měla velmi vysoký rodový status. Poté začal i s veřejným působením.
Veřejně činný směl být pouze ženatý muž starší 33 let.

Součástí předávání nových informací bylo také jejich propojení do stávající židov­ské nauky spojené zároveň s nápravou všech dosavadních programových implantátů (zkreslení) nastrčených od satana GP. Tento nový názor – pojetí smyslu života bylo nutno rozšířit i informacemi o průběhu dění s duší po smrti. A zde se vyskytl kardinál­ní problém – otázka na tělo (volně formulováno): … ty nám tady něco tvrdíš, avšak kde máš důkazy o pravdivosti tvých slov, když nikdo se z říše stínů dosud ještě nikdy nevrátil, aby podal svědectví o tom, jak to tam vypadá. Vše to jsou jen a pouze ničím nepodložené domněnky! Svědectví o chaosu vzniklém ve snu (vidění v transu).
To, že touto cestou tam i zpět prošlo mnoho zasvěcenců rituálu „malé smrti“, které se navíc vždy provádělo v chráněných podmínkách a bez přístupu veřejnosti, tyto infor­mace ve veřejnosti tehdy nebyly známé a ani dnes se o tom veřejně ještě mnoho neví.

Doplňující poznámka na okraj:
tuším u R. A. Moodyho jsem někde v textu jeho první knihy „Život po životě“ našel i zmínku, že již i v dobách Starého Řecka se nějaký návrat z onoho světa a svědectví s tím spojené vyskytlo, avšak nebylo to tak informačně rozšířeno (nyní již jsem toto znovu neověřoval, nedokládám přesnou citací a přesným odkazem zdroje). Teprve Moody a na něj navazující další badatelé a svědectví těch, kteří prošli branou smrti pod vnější kontrolou a vrátili se pak zpět a zveřejnili své zkušenosti (dokonce později i na internetu), ti všichni podali statisticky významné a vědecky neprůstřelné a ve všech případech zcela shodné svědectví o těchto skutečnostech existence. I tak je oficiální věda a veškeré duchovenstvo ze zásady ignoruje, neboť všechna tato svě­dectví zcela rozvrací jejich 2000 let budovaný mýtus „jimi ochraňované a zvelebované tzv. jediné pravdy“, která je jinak ničím nepodloženou lží infor­mačně působící jak proti lidem, tak i Bohu, a mající za úkol ovládat lidstvo a sloužit v něčí cizí prospěch (viz např. i bludný balvan za rok 2010 pro R. A. Moodyho, udělovaný v ČR samozvanou komisí vědeckých teroristů).

Právě z tohoto důvodu také v matrici budoucích událostí bylo připraveno veřejné vystou­pení Ježíše, který jako jediný zdokumentovaný vysoký zasvěcenec provedl tuto „cestu rituálu malé smrti“ na veřejnosti (pod veřejným dohledem). Za okolností nato­lik dramatických, pod veřejnou kontrolou a publikovaných, že celou událost nebylo možné popřít. Proto církve později zcela překryly tuto událost mnoha smyšlenkami a „správnými výklady“. Jediní, kdo jim nevěřili byli právě gnostici, které Ježíš přímo vy­učoval, anebo se s ním přímo setkali. Přesněji byli učeni těmi nejlepšími Ježíšovými žáky jak úzkého kruhu, tak i kruhu širšího. Především pak i Máří Magdalénou, ale též i jeho bratrem Jakubem Mladším. Proto také později museli být všichni zcela vyhubeni a všechny směry, které s nimi byli v nějakém kontaktu také, což se však nikdy zcela nepodařilo.
A cenzura textů také nebyla dokonalá – cenzoři „svatých textů“ si mnoha věcí nebyli vůbec vědomi, o mnohém neměli nejmenšího tušení. Proto informace ukryty „mezi řádky“ ve „svatých“ textech mohly nepochopeny přečkat až do dnešních dnů.

Ježíš měl jednak odpovídající dlouhodobý výcvik a potřebné znalosti, jednak se také náležitě připravil (pročištění organismu, meditační příprava a dostatečná aktivace energií, posílení ochranných polí těla). A tak, přestože neobdržel dostatek žádoucí podpory od svých „dozorujících“ učedníků v Getsemanské zahradě (hanebně zaspali), a také natrénovanou schopnost a možnost vrátit život až třem bytostem již vyčerpal (pro sebe si tuto „rezervu“ neuschoval), přesto do této akce zcela vědomě vstoupil, vědomý si všech rizik. Proto také s poselstvím vyslal svého nejspolehlivějšího učední­ka – Jidáše.3) Sám sebe pak uvedl do velmi hlubokého transu, ve kterém je i vnímání bolesti zcela potlačeno,4) koncentrací se dokázal dlouhodobě udržet uvnitř sebe sama (uzavřít oproti vnějším „rušivým“ vlivům). Proto byl také schopen projít celou cestou utrpení a zároveň v sobě pokud možno udržovat energetická napojení, a po celou tu dobu udržet své vědomí otevřené a čisté – podmínka pro to, aby dále na cestě tam a zpět nezbloudil. Kdo na sobě a v sobě něco takového sám neokusil, i byť jen v pou­hém zlomku toho, čím on prošel, není schopen toto celé pochopit … proto veškerá hodnocení psychologických diskutérů jen pouhým mlácením prázdné slámy jest.

Právě z výše naznačených důvodů Ježíš před svědky prošel celou cestu odsouze­ného justičním zločinem, s hlubokou vírou, že i pro něj vše nakonec dobře dopadne. Poskytl veřejné důkazy o své smrti bez jakýchkoliv možných pochybností.
Např. byliny simulující po jistou dobu smrt již tehdy sice byly známé (hluboký spánek však není spánek kataleptický, při spánku či omámení nejsou vypnuty reakce těla), proto i ta režie celého průběhu, že ani tato varianta nepřicházela v úvahu. Proto došlo i k onomu napití se octa podaného v houbě napíchnuté na yzopu – ocet se tehdy pou­žíval pro ochucení a dezinfekci vody k pití, byla to voda popravčí čety Římanů. Protože ji při práci pili i oni (museli mít vlastní – od Židů to mohlo být nebezpečné). Byl tak podán důkaz, že nic, ani žádné „uspávací“ drogy v tom nebyly. Poté, po jisté době setrvání v bezvýchodnosti z dané situace, kdy byl zároveň neviditelně „energeticky dotován“ od matky i své ženy,5) když vše bylo již jasné a dosvědčené, tehdy provedl odpoutání se od těla. Což také později potvrdil i setníkův test … píchnutí do boku mezi žebry … a hlavně pozorování následné reakce těla. To dokazovalo, zda dotyčný smrt pouze nepředstírá – v tomto měli vojáci Říma velké zkušenosti.
Tedy skutečně v tu dobu bylo veškeré vědomí Ježíše již někde zcela jinde.
Prakticky všechny vegetativní funkce jím byly uspány/potlačeny.

Proto také později a ještě včas mohlo následovat sejmutí „mrtvého“ těla z kříže již bez jeho dalších destrukcí6) a chvatné ošetření, ukrytí. Během něho pak byly akti­vovány ohromné léčivé síly zaměřené na byť hodně poškozené, ale destrukcí nedotče­né tělo, spočívající v pouhém vegetativním režimu v léčebné komoře (skalní hrobce). Ta byla pro tento účel dopředu připravena řízením Božím a péčí Josefa z Arimatie. Toto léčení v těchto režimech bývá provázeno vždy velmi silným energetickým tokem procházejícím tělem zevnitř ven … proto to veškeré „specifické zbarvení“ pouze povr­chových vláken nití tkaniny. Zbarvení bez barev, na které chemici nejsou schopni přijít jinak, než že se jedná o efekt „spálení silným žárem“, vycházejícím ven z těla. Žárem, který si nejsou schopni vysvětlit, který je však znám léčitelům pracujících s energií jako Ježíš – dotykem.

Shrnutí:
Ježíš v historii stávajícího lidstva, ze všech vysokých zasvěcenců (mágů, šamanů a pod.) jeho kategorie, kteří prošli vrcholným rituálem zvaným „malá smrt“ (záležitost jinak i v těchto kruzích poměrně riziková, výjimečná, prováděná a zajištěná vždy v bezpečném ústraní), byl právě jediný, který tímto prošel zároveň pod dohledem veřejnosti za tak dramatických okolností, že to prostě muselo zůstat v paměti lidstva. Neboť to vše se výrazně odlišovalo ode všeho dosud poznaného. Událost výjimečná ne popravou, ale především tím, co následovalo až poté! A protože se vrátil z krajiny stínů až po delší době, nemohlo být již žádných pochyb o všech jeho slovech. Dokázal, že smrti se není třeba bát, že branou smrti lze snadno projít a že za ní se něco skrývá, a popsal, co přesně tam vlastně je, co nás čeká. Byl tam a vrátil se zpět – to nelze popřít. Všichni to viděli. Dokázal pravdivost všech svých tvrzení před publikem, mezi kterým tehdy nebylo rozšířené ono názorové informační pole k tématu smrti, které je rozšířené a obvyklé mezi hinduisty, buddhisty, ale i u přírodních národů a také v jiných civilizačních okruzích.

Oslabil sílu emoce strachu ze smrti – hlavní nástroj moci a zotročování lidí pro­střednictvím psychického působení a vedl je k převzetí odpovědnosti za své vlastní spojení s Otcem nebeským. Tím narušil hru moci jak „ruky světské“ tak i její „druhé ruky – duchovní“.

Přinesl upřesnění Mojžíšem kdysi tlumočeného nejvyššího příkazu o další „verš“ a dnes po cca 2000 letech zkušenosti ukazují, že opět přišel čas jej dále rozšířit – neboť lidé stále nerozumí, sedli na jinou vějičku:

… nic nepostavíš mezi sebe a mne – ani modly si nezrobíš!
… nic nepostavíš mezi sebe a mne – ani kněze ne!
… nic nepostavíš mezi sebe a mne – ani knihu ne!

Měl to tedy špatné jak u moci státní (Římské), tak i u moci duchovní.
Za daných okolností to také byla jediná možná varianta, jak se dostat z této „divadelní scény“ byť s potrhanou kůží, ale jinak živý. Vrátit se ze záhrobí a podat tak o něm svědectví. I když celému smyslu této dějové matrice dřívější proroci nerozuměli, tak ale popisně ji kdysi dávno ve svém vidění zachytili a zaznamenali. Zapsali však pouze vnější průběh děje, ne však jeho vnitřní podstatu – smysl celé této hry. Na to je již potřeba mnoho dalších informací a také alespoň částečných zkušeností.

Samozřejmě Ježíš také věděl, že repríza je nepřípustná, neboť by proti němu byly uplatněny již jiné popravčí postupy, které se dnes charakterizují slovy „zranění neslučitelná se životem“. Jako královský dědic Židů („disposyni“, česky přeloženo) byl pro Řím stálým nebezpečím, proto i jeho bratři (synové matky Marie) byli pronásledo­váni a postupně pobiti. Proto také co nejdříve odešel do „ilegality“ a později změnil své působiště – velmi daleko, mimo dosah římské moci. I když trošku veřejně činný ještě byl i poté. Ale to je již jiný příběh, zcela jiná kapitola, přesněji kniha.
Z tohoto důvodu také neobsadil místo v rodinné hrobce a jeho „osuárium“ (kostní schránka) zůstalo prázdné, skutečný hrob jeho těla je od té doby jinde.

Co je navíc zřejmé je, že celá událost ukřižování skutečného Ježíše, i když je vnějškově popsána celkem v souladu se scénářem popsaným v Novém zákoně, tak se však udála v Jeruzalémě na místě jiném, než kam dnes proudí davy věřících, byl uložen jinde než je nynější chrám Božího hrobu a i v době jiné. Mystickou sílu těchto míst dnes tvoří pouze víra poutníků.

Muž a učitel Ježíš však skutečně žil, působil a učil – to je dnes nezpochybnitelné (dokonce i před ateisty – materiálních důkazů je mnoho, hlava pštrosa nepomůže).
Mnohé o něm a jeho významu a i o tom, co skutečně probíhalo, je popsáno zkresleně.
Klíčové události příběhu historický Ježíš prožil trochu jinak, než je popisováno.
Ježíš nám přinesl významné poselství, i když trochu jiné, než je stále předkládáno k věření. Přišel nám předat učení cesty k tomu, jak se stát skutečným Člověkem. Vysvětlit, kde a jak lze dojít k Otci nebeskému a ukončit tak svůj cyklus současných neustálých inkarnačních utrpení v této 3D realitě. Přišel ukázat, jak se posunout výše. A to spočívá v pochopení a praktickém uchopení jeho učení a ne ve smrti ukřižováním.


Takto Ježíše znají v Indii

 
Indické pojetí
 

 

Hledání archy úmluvy … další důkazy o Ježíšovi

Pro další dokreslení mozaiky průběhu dávných událostí doporučuji nahlédnout do pramenů na stránku Biblické Archeologické Noviny / Biblické archeologické fakty, především na stránku „Truhla zmluvy“, i když i všechna ostatní témata jsou velmi zajímavá. Ale přímý vztah s Ježíšem má právě ono hledání a nalezení bájné schrány úmluvy. Nalezení místa ukřižování a dalších souvislostí spojeným s Ježíšem byl jen takový bonus navíc při pátrání po úplně něčem jiném. Doporučuji to tam projít jedno po druhém, dokumenty si stáhnout a pročíst a shlédnout i filmy, i když ten první (až na konci na spodku stránky) je dlouhý.

Tento amatérský badatel Ron Wyatt byl veden Bohem, proto jej nesnáší jak du­chovenstvo křesťanské, tak i judaistické, a dokonce i oficiální věda hrdě se nazývající archeologie. Jiné vědní obory však mu dávají za pravdu a potvrzují pravost nálezů a správnost jistých vývodů z nich plynoucích.
Ty nálezy, které našel, jsou velmi výbušné i politicky.

Stejně jako Heinrich Schliemann, objevitel bájné Tróje, ve kterou nikdo nevěřil, ale on věřil Homérovi a tak ji našel, tak i Ron Wyatt věřil v historické jádro dějů po­psaných v Bibli a začal usilovně hledat. Veden popisy technických detailů současně se zapojením pochybovačného analytického rozumu a své intuice a s důvěrou ve vyšší vedení, vložil do toho všechno své úsilí. Proto jim oběma bylo dopřáno odhalit to, co jiní neviděli, i když to všichni měli stále pod nosem. Jestli se někdy v něčem mýlili, to nic neubírá na velikosti a významu těchto badatelů pro lidské poznání.

 



Poznámky pod čarou:

1) … Právě proto také vstoupil do samého centra uctívačů Satana, do Jeruzalémského chrámu. Musel jim nově přicházející učení oznámit, i když viděl, že oni se nezmění.
„Běda vám, klíče od nebes máte, sami nevstupujete a jiným vstoupit bráníte!“

2) … Podle genealogických linií 2× David + 1× Áron, podrobněji uvedeno v knize
Ježíšova dynastie / Skryté dějiny Ježíše, jeho královské rodiny a zrození křesťanství
od J. D. Tabora, kap. 2. Davidův syn?

3) … Viz Jidášovo evangelium. Ježíš věděl, že ostatní učedníci by tak náročný úkol jej vydat prostě nezvládli vůbec. Bohužel tento Ježíšovi ze všech nejvíce oddaný učedník psy­chicky nezvládl běh následujících událostí, nevydržel čekat dostatečně dlouhou dobu (měl očekávání jiného běhu událostí). Stal se tak ideální obětí pro později vytvářené nepravdi­vé psané pomluvy, kdy garnitura vládnoucí z pozadí potřebovala tuto justiční vraždu na někoho svést tak, aby hlavní organizátoři – římská moc a židovský klérus včetně jejich budoucích mocenských dědiců z toho vyšli „nevinně“.

4) … Viz třeba případy Marušky Kudeříkové anebo Zoji Kosmoděmjanskoj, ale i mnoha dalších hrdinů doby poměrně nedávné.

5) … Obě ženy měly vysoké zasvěcení, také uměly pracovat s energií a měly mnohonásobně vyšší potenciál, než jakého jsou schopni muži.

6) … Je nutno připomenout, že umírání na kříži byl proces dlouhý, několika-denní. Protože z náboženských důvodů museli Římané vedle visící lotry sejmout před západem slunce, byly jim pro ukončení jejich trápení přeraženy nohy. Následovalo rychlé udušení, případ­ně kombinované s tukovou embolií srdečního svalu. Zkušeností bylo dost.

 

Motto:
Rozumem vše ověřuj, smysly však otevřené měj a „rozum” – srdcem hlídej!