Cesta zažehnutí světla
Návod návratu k sobě domů, aneb průvodce výcvikem.
(autorský rukopis)

Začínáme

Raději úplně od začátku a příprava

Zveřejněno: 27.10.2023
Poslední korektura: 29.03.2024

Začínáme

Pro úplné začátečníky, kteří ještě nemají zkušenosti se žádnou meditační školou, je určena tato kapitola k prvnímu vyzkoušení, prvnímu ověření svých možností. Není to sice podmínkou, ale každému doporučuji napřed vyzkoušet tento starší postup. Na to pak v další kapitole naváže specifický a užitečný praktický benefit pro každý den. Až pak následuje hlavní meditační technika popsaná v následující kapitole „Zažehnutí světla“, kde však opět začneme od tohoto důležitého počátku.

Původně jsem kdysi začínal, avšak jen krátce, s relaxacemi v kurzu jógy. Vždy na závěr cvičitel zařadil také něco z dechových a pránických cvičení vleže. Později při stu­diu a v práci jsem vždy při řešení zadaných technických problémů nevědomky toto koncentrační (a vnitřně harmonizující) cvičení neustále nevědomě automaticky vyko­nával. Víceméně intuitivně, avšak prakticky vždy v plném ponoření se do zadání jsem se s řešenou konstrukcí, zadaným problémem domlouval. V podstatě jsem tak intui­tivně užíval zenbudhistických technik typu kóan, jen s tím rozdílem, že výsledek musel být reálný a v krátké době realizovatelný a musel jsem jej v termínu odevzdat šéfovi, abych obdržel výplatu.

Za skvělou průpravu pro západního člověka pak považuji Šulcův autogenní tré­nink, ze kterého je do jisté míry odvozena řada jiných škol a zkratek jako „modrá alfa“ a mnohé další, podobné varianty. Kdo prošel tímto nádherně snadno zvládnutelným cvičením Šulcova autogenního tréninku, jednak výrazně prospěl svému zdraví a psy­chice, a jednak se naučil dobře vnímat celé své tělo a pocity v něm a hlavně nevědo­mě se opět napojil ke své duši – naučil jí i naslouchat. Poznal tak snadnost ovládání celé své univerzální vysílačky, kterou duše vlastní – svého vlastního těla. A díky to­muto tréninku je pro něj každá jiná další výcviková duchovní škola již velmi snadno zvládnutelnou modifikací.
Přirovnám: abychom jednou mohli číst odborné texty, napřed jsme museli v první tří­dě kdysi zvládnout základní slabikář. Buď tedy chvála panu Šulci za techniku, která jednoduchým nenásilným způsobem pomůže každému se srovnat se svým životem a otevřít své vnímání své duše, tedy sebe sama. Naučit se pracovat se svým vlastním mozkem, zlepšit své vnímání a následně pracovat též se svým podvědomím.

Opět se, jako stále i v jiných školách, jedná o řízenou relaxaci spojenou s vizuali­zací a z toho plynoucí prožitek. Prožitek spojený zároveň s vlastním čtením textu od­borného návodu – to je již záležitost mistrů.43) Proto pro začátečníka je vhodné, aby alespoň při prvním uvádění do techniky byl přítomen průvodce, někdo, kdo bude po­máhat, kdo mu bude tento text nahlas číst. Volným rytmem předčítat tento text a zároveň hlídat klid a pohodu relaxujícího.

Případně je možné si tento zkrácený postup zapamatovat jako návod a pak si jej v duchu předříkávat a podle něj si tak sám vybavovat své vize a pocity. To pro úplné­ho začátečníka však již bude trošku náročnější.

Tento zcela první, ochutnávací nácvik je vlastně záznam mých prvních samostat­ných a intuicí vedených cvičení. Může se také použít samostatně. Obsahuje počátek, jakousi průpravu a otestování, že „to jde“. Kompletní iniciace již propracovanějších postupů jsou vlastně další náplní celé knihy. Výsledek tohoto cvičení se však neztrácí. Je to jako první zatnutí sekery do stromu. Jednou prošlápnutá cestička dále zůstává a buď ji dalšími cvičeními a technikami rozšíříme, nebo jako kůra tisíciletého stromu znovu zaroste.

Příprava

Před vlastním začátkem si zajistíme čas a prostor, abychom nebyli po stanovenou dobu cvičení rušeni. Vše počká, pokud neskončíme. Uvědomíme si, že my sami to celé řídíme a kdykoliv můžeme celý tento postup přerušit a ihned být opět zde. V tomto okamžiku a s plným vědomím. Jsme v naprostém bezpečí.

Dále se doporučuje rozhýbat se a protřepat tělo, klouby a svaly. Krátce uvolnit ztuhlosti těla. Také si povolit na těle všechno oblečení, kde nás něco škrtí, svírá. Zajis­tit si maximální pohodu. I tepelnou! Pokud budeme trénovat vleže, pak je velmi vhod­ná lehká pokrývka.

Protože se bude sestupovat dolů do země a také vystupovat nahoru do vesmíru, je kvůli směru šikovné první nácvik dělat vsedě (vleže lze také). Tedy pohodlné, pevné a stabilní usazení na židli s páteří kolmo k zemi. Aby páteř byla rovně a svislá, je po­třebné se posadit co nejvíce vzad. Tedy pevně vzadu opřít hyždě, ale nahoře zády se neopírat! Nohy mít po mužsku rozkročené kvůli stabilitě, chodidla pevně spočívají na zemi (dámám doporučuji kvůli uzemnění sundat lodičky a být raději bosky a natáh­nout si teplé ponožky). Pokud by židle byla příliš vysoká a její hrany tlačily zespod do zadní strany stehen (zmačknuté žíly), pak je lépe sedět na židli raději více vpředu, jakoby „na hraně“ židle, bez opírání zad.
Ruce buď spočívají volně na stehnech, nebo volně složené ruku v ruce v pozici misky na klíně. Dlaně na stehnech uzavírají energetické okruhy a částečně tak uzavírají (zpevňují) aurické vajíčko. Pokud dlaně na stehnech směřují vzhůru, zůstane aura otevřená pro příliv další energie. Polohu rukou tedy volíme podle okamžitých pocitů, můžeme měnit.
A hlavu, aby se nám nehýbala, zlehka svěsit vpřed tak, jako by se brada měla zlehka opírat o prsa. Oči zlehka přivřeme. Mozek se tak ladí na tzv. hladinu „alfa“, což je přechodová fáze mezi bděním a sněním.

Pozn. 18:
Zde počíná případný pomocník předčítat.
Zlehka, zvolna, aby relaxující dobře slyšel.
Větu za větou postupně a přibližně v rytmu dechu.
Netřeba spěchat, je nutno dopřát čas na prožití.

Před vlastním započetím je ještě dobré v této pozici provést propínací dechové cvičení podle metodiky progresivní svalové relaxace. Je to izometrická střídavá kon­trakce a uvolňování svalů spojené s dechovým cvičením. Volný nádech s propnutím svalů následovaný výdechem s jejich uvolněním. Se stále se zvolna prohlubujícím nádechem zatnout ruce v pěst, rovněž tak zatnout svaly chodidel. Zároveň s tím se napínají i ostatní svaly těla. A z počátku s výdechem to napětí rázně uvolnit (jakoby odfouknout).
Uvědomit si, že s dalším nádechem se zapnuly do součinnosti další svalové skupiny, o kterých jsme ani netušili, že v těle jsou. A opětný výdech s celkovým uvolněním. Několikrát opakujeme až do napnutí všech svalů těla a následným posledním hlu­bokým uvolněním.

Celý dechový rytmus se takto začne pozvolna prodlužovat. Řídíme se svým de­chem, aby příjemně probíhal. Asi po třech nádeších uvolňování ještě více zvolníme. Tedy s výdechem nebudeme spěchat a napětí svalů budeme zvolna povolovat. Bude­me si uvědomovat, jak všechno napětí zvolna a zlehka opouští naše tělo a že s ním odkládáme také všechny momentálně nedůležité a malicherné starosti. Vnímáme, jak se krásně uvolnilo napětí ve svalech i kloubech. Ramena svěsíme dolů, neboť mnoho zbytečné tíhy a starostí z nich v tomto okamžiku takto může sklouznout dolů. Takto alespoň na chvíli odložíme svůj „batoh starostí“. Celé tělo je již příjemně uvolněné a v pohodě, stabilně spočívá na židli. Tělo je uvolněné, příjemně ztěžklé a zvolna se jím s každým nádechem vždy od konečků prstů rozlévá končetinami do celého těla pří­jemné teplo. Uprostřed hrudi nasloucháme tlukotu svého srdce. A příjemný dech nás jak lehký vánek zcela naplňuje.
(Kdo zvládá, může sedět na zemi, případně když mu to nečiní potíže, tak i v lotoso­vém sedu.)

Sestup do nitra Země

Uvědomíme si znovu své srdce v hrudi a také svůj dech. Cítíme, jak dech zvolna plní hruď. A s výdechem si představíme, jako by náš výdech šel tentokrát tělem dolů. Do břicha a ještě níž, až do naší pánve.
S dalším výdechem náš dech a s ním i naše vědomí proniká ještě níže, pod stoličku, vidíme, chvíli si uvědomujeme a pozorujeme, co je pod námi pod židlí. Poté naše vě­domí pronikne i podlahou a jako blesk prorazí i případnými ostatními patry budovy, až do sklepa pod námi. Co se pod námi nachází v případných jednotlivých patrech nás nyní nezajímá.

Opět se zvolna a hluboce nadechneme a uvědomíme si svůj výdech, který nyní jako kladivo, jako špičák tou samou cestou, tím samým směrem, dolů pronikne i pod­lahou sklepa a hluboko vniká do hlubin země. A vždy s každým dalším výdechem pro­niká hloub a hloub, ke středu země. Naše vědomí vždy společně s výdechem je smě­rováno dolů do nitra země stále hloub a hlouběji.
Jako bychom tam dolů kopali studnu.
Usilovně jako krtek se noříme dolů, potřebné nářadí máme ihned – jen na ně pomys­líme. Uvolněný materiál jen odsouváme – sám mizí a my kopeme a hrabeme dolů, stále hlouběji.

Vykonáme ještě několik podobných výdechů dolů, vždy hloub a hlouběji. Uvě­domujeme si, že jsme takto pro sebe dolů vytvořili již hlubokou šachtu. Vznikla, a my jí nyní již procházíme dolů zcela snadno. Pokaždé pak pronikáme ještě hlouběji, s kaž­dým výdechem. Pokud budeme mít pocity vzrůstající teploty v zemi, či vidění lávy zemského magmatu, je to v pořádku. Je to tam někde, našemu vědomí to nemůže ublížit a tělo máme bezpečně zaparkované někde nahoře na židli. Avšak naše vědomí prochází vytvořenou šachtou dolů a nachází se hluboko v zemi. Pozoruje, vidí, co se tam nachází.
Kam jsme se dostali, tam nyní jsme. Pro tento okamžik to stačí. Příště pak můžeme jít ještě hlouběji. Někde tam v té největší hlubině pod námi je před námi prozatím stále ještě ukryté jádro, samotné srdce Matky Země, kterou však již nyní můžeme oslovit a ona nás uslyší – ví o nás. A nahlas k ní vyslovíme svůj záměr – svou žádost – prosbu.

Záměr

Nahlas vyslovíme svůj záměr – svou žádost – svou prosbu k Matce Zemi:

Matko Země,
která jsi nás zrodila,
která nás nosíš,
která nás živíš.

Prosím Tebe, pošli mi svůj oheň,
nechť spálí všechny mé neduhy.
Naplň mě svojí hojivou a léčivou silou,
nechť je uzdraveno mé tělo i duše.

Dej mi také svou energii
a poskytni svou ochranu,
ať mohu vykonat,
co vykonat mám.
Děkuji.
Namahá 44)

Právě pro tento okamžik, pro tu možnost vyslovení a odeslání této své prosby jsme vynaložili tolik práce – aby nás Země uslyšela. A ona nás již slyšela.45)

Strom čaker rozkvétá

Pozn. 19:
Hlavní tok energie do těla bude přicházet od spodu, z nitra Země, ten bude­me sledovat a vnímat.

A nyní se se svým vědomím, během jediného nádechu, jediného okamžiku, rá­zem vracíme zpět do svého těla. Uvědomíme si (vizualizujeme, tedy představíme si), že s námi stejně rychle dorazil proud temně rudé energie Země. Tato energie do nás vtéká jednak chodidly a rychle proudí nohama vzhůru. A také tato energie zároveň s nádechem přímo plní naši první čakru „Muladháru“ v místě hráze mezi nohami, kde se všechny tři přitékající proudy jedné vlny spojují. Tam ji nadechneme a s výdechem tam také ponecháme.

S dalším nádechem přichází další vlna temně rudé energie. Projde již naplněnou Muladhárou a naplní druhou čakru „Svadhisthánu“ nacházející se v prostoru podbříš­ku, mezi stydkou a křížovou kostí pánve. A tam ji s výdechem ponecháme.

Pozn. 20:
Pokud by v kterékoliv čakře energie měnila barvu, nevšímáme si toho. Ona dobře ví, co dělá a my jí můžeme důvěřovat.

S dalším nádechem opět vnímáme přicházet energii ze středu Země. Prochází již naplněnou Muladhárou i Svadhisthánou a naplňuje v místě pupku – třetí čakru „Mani­puru“. Necháme čakru a střed břicha zcela naplnit tou přitékající energií. S výdechem ji tam ponecháme.

Pozn. 21:
Pokud bychom kdekoliv měli pocit, že naplnění je slabé, klidně přidáme další nádech do téhož místa a pak teprve pokračujeme dále.
Pokud nám tento text někdo předčítá, v takovém případě mu třeba pozved­nutím ruky dejme na vědomí znamení, ať chvíli posečká. A potom i znamení k pokračování. Není vhodné dobíhat rychlík.

Další nádech opět vedeme ze středu Země, i s vlnou její energie. Opět přes již naplněné čakry Muladháru, Svadhisthánu a Manipuru, ještě výše do oblasti solar plexu (za žaludkem), do čtvrté čakry „Surja“ (pod bránicí). Čakra se zcela naplní energií, s výdechem ji tam ponecháme.

Teprve pak táhneme další nádech zemské energie ze středu Země – Muladhárou, Svadhisthánou, Manipurou a Surja čakrou ještě výše, do srdeční čakry „Anaháty“ (dolní hrot srdce nad bránicí, dolní hrot prsní kosti). Opět necháme to místo zcela naplnit energií, tam ji vydechneme a energii v tom místě ponecháme.

Následující nádech opět přitáhne energii ze středu Země Muladhárou, Svadhist­hánou, Manipurou, Surjou a Anahátou ještě výše až do místa brzlíku a větvení prů­duškového stromu a tepen srdce. Tam s našim výdechem temně rudá energie Matky Země zcela naplní naši „Vadžradhára“ čakru.

Sedmý mocný nádech opět přitahuje vlnu další energie z nitra Země všemi již naplněnými čakrami – postupně Muladhárou, Svadhisthánou, Manipurou, Surjou, Anahátou a Vadžradhárou do prostoru štítné žlázy a hlasivek. Plní oblast krku v její spodní části (oblast krční jamky a ohryzku) zvanou „Višuddha“ čakra. Vnímáme, jak energie zároveň s naším výdechem čakru zcela naplní a posiluje.

Pozn. 22:
Může se zde vyskytnout i kašel, někdy nečekaně prudký.
Je nutné zvolnit, prodýchat a zklidnit. Teprve pak lze pokračovat dále.
Možná bude potřebný i doušek vody.

Opět volným a hlubokým nádechem nasáváme energii zespodu ze středu Země. Uvědomujeme si, jak proud přitékající energie stoupá již naplněnými čakrami – Mula­dhárou, Svadhisthánou, Manipurou, Surjou, Anahátou, Vadžradhárou a Višuddhou. Zalévá a rozjasňuje uprostřed naší hlavy mezi a za očima prostor třetího oka Šivova – „Adžňa“ čakru.

Posléze devátý hluboký a zároveň i volný hladký nádech přitahuje temně rudou energii z centra Matky Země nahoru do celé naší bytosti. Vede ji všemi dosud naplně­nými a propojenými čakrami – Muladhárou, Svadhisthánou, Manipurou, Surjou, Ana­hátou, Vadžradhárou, Višuddhou a Adžňa čakrou. Energie vytéká temenem naší hlavy ještě výš. Vzhůru nad naší hlavu tryská energie Matky Země – plní naši devátou čakru „Sahasráru“. Tísíciplátkový lotos – koruna se každým dalším nádechem plní a s výde­chem více a více rozkvétá.

Naplnění

Pozn. 23:
Zde ve čtení kratší pauza a dále zvolnit!

S dalšími nádechy si opět uvědomíme celé své tělo. Cítíme své tělo naplňovat se energií, jež přichází ze středu Země. Energie nás plní – léčí – harmonizuje. Užíváme si tento stav i pocit protékající a jemně jiskřící energie. Vnímáme, jak energie námi od­spodu prochází nahoru celým tělem, čistí nás. Vše špatné, co bylo v nás, se spaluje, ven z těla vyplavuje. Po našem povrchu těla ta energie pak opět dolů stéká a zpět do Země se vrací. Veškeré naše zapomenuté neduhy, choroby a psychické bloky pak dolů do nitra Země – s sebou odnáší. Tam je Země všechny spálí, v novou čistou energii transformuje. A zevnitř nás pak svou léčivou a hojivou silou opět plní, vně pak do své ochrany halí. Pod nohama ochranu a naše spojení se Zemí ta energie otevírá, upev­ňuje, ukotvuje a naše chodidla čistí. Čakry kotvení pod chodidly natrvalo otvírá.

Prociťujeme, jak k nám energie Matky Země našimi chodidly přitéká a stále nás plní a vždy již bude naplňovat. Chodidly a oběma nohama, i Muladhara čakrou nás její energie vždy a stále plní. Stačí si jen znovu uvědomit, že jsme s ní nohama navždy a stále ve spojení. Kdykoliv poprosíme – a od spodu s hlubokým vědomým nádechem – v ten ráz energií a silou Matky Země – celé své tělo a všechny čakry – naplníme. Tím momentem k nám přes chodidla i Muladhára čakru energie Země ihned přitéká – plní nás, celé tělo vždy naplní. V každé pozici těla, v klidu i za pohybu. Všude kde jsme, je toto spojení vždy stále s námi, energií a silou nás plní. I tehdy, když si to neuvědomu­jeme. Kdykoliv při pocitu nedostatku – stačí si uvědomit své kdysi otevřené spojení s Matkou Zemí, propojení svými chodidly. V ten okamžik pak cítíme, jak do nás její energie odspodu vtéká – plní nás.

Pozn. 24:
Při pravidelném cvičení jednou toto naplnění opravdu proběhne vždy jen na jeden jediný nádech, na jedinou myšlenku.

Zároveň cítíme a prociťujeme, jak proud temně rudé energie Matky Země, jenž z nás korunní čakrou vzhůru tryská, po nás dolů zpět k Zemi stéká, do jejích hlubin vsakuje. Naši auru ode všech cizích elementů čistí – spaluje je, auru nám opravuje, sceluje – zpevňuje. Do své ochrany jak do ochranného pláště nás halí. A vše co bylo špatné – to je spálené, dolů do nitra Země k novému přetavení – odneseno.

Žádost k Otci Universa

Setrváváme v blažené a léčivé energii Matky Země. S každým nádechem sledu­jeme její energii, jak nás stále plní. S každým výdechem se v nás stále více zhušťuje. Celé tělo čistí, uzdravuje, novou silou nás plní – až po konečky vlasů na hlavě, a ještě dál – všude, i po povrchu těla.

Nyní vyprázdníme svou mysl ode všech myšlenek. S opětným nádechem energie ze srdce Matky Země a výdechem vzhůru nad hlavu odfoukneme všechny myšlenky, které by nás chtěly rušit. Mysl zůstává prázdná. S pozorností upřenou do své hrudi (srdce) – opět se zhluboka nadechneme, a s dalším výdechem svou pozornost vnitř­ním zrakem a se zavřenýma očima obracíme vzhůru nad hlavu – k Otci Universa. Vzpomínku své duše na něj stále nosíme ve svém srdci. Tentokrát se tedy nadech­neme i přes své srdce a výdech vedeme nahoru korunní čakrou. Svůj dech nasátý z hloubi svého srdce takto výdechem jako paprsek s telegramem – posíláme až do nejzazších končin vesmíru a ještě dál. Lze ještě zopakovat, není nutné. Již je tam, pouze si to uvědomujeme. Je u cíle! Jen si uvědomíme, že s každým dalším výde­chem, směřovaným vzhůru temenem hlavy, se tento paprsek neustále obnovuje a posiluje. Zároveň je nositelem naší žádosti – prosby, kterou hned vyslovíme.

S tímto vědomím a výdechem nahlas vyslovíme slova své žádosti – záměr svého léčení:

Zdravím a prosím Tebe,
Tvůrče vesmírů,
Vládče nebes,
Otče Bohů a Prapůvodče všeho,
sešli mi své světlo.

Nechť duši mou očistí,
starou karmu spálí,
srdce mé rozsvítí
a mysl uklidní.

Nechť Tvé světlo uzdraví mou duši i tělo,
všechny bloky rozpustí a harmonii obnoví.
Nechť Tvé světlo mne vede cestou mou.
Děkuji.
Namahá

Následně jen vnímáme či představujeme si, jak shůry na naši hlavu padá světlo. Temenem hlavy do nás vstupuje – celé nás uvnitř prozařuje. Prosvěcuje nás celé, až ke konečkům prstů, až do poslední buňky těla. Každým nádechem světlo do nás shůry vstupuje temenem hlavy – až do srdce je nasáváme. S výdechem to světlo pak ze srdce do celého těla rozpouštíme.

Světlo nás čistí, harmonizuje. Všechny bloky duše i těla osvětluje, rozpouští. Klid, mír, lásku a soucítění nám přináší. Do svého jasu nás halí. A světlo shůry k nám i nadále proudí, celé nás zalévá. Vždy, kdykoliv si na toto vzpomeneme. Otec o nás ví a plamen v našem srdci stále vidí. Pokud jej udržujeme, vždy jej posílí. Stačí k nebi vnitřním zrakem pohlédnout a již s nádechem cítíme, že jeho světlo v odpověď k nám přichází.46)

Poděkování

Nyní ještě jednou obrátíme svou pozornost svým vnitřním zrakem dovnitř sebe a svého srdce. A pak svým srdcem pohlédneme jako oknem dolů až do nitra Země. Ta šachta, to propojení pro nás zůstává nadále již stále otevřené a můžeme kdykoliv použít. Pohlédneme vnitřním zrakem i nahoru a vidíme světlo. Přichází vždy, když požádáme a kdykoliv potřebujeme. Uvědomíme si, komu vděčíme za ty dary, které jsme právě obdrželi, a opět hlasitě poděkujeme:

Matko všeho živého,
Otče všech vesmírů,
děkuji Vám.

Děkuji za Vaši pomoc,
děkuji za Vaše dary.
Děkuji za dar dnešního dne
a spojen(a) s Vámi zůstávám.

Tak jest – tak zůstává

Ukotvení a zpevnění aury

S nádechem si opět uvědomíme celé své tělo, kde se nacházíme. Zvolna vědomě prohlubujeme dech, zlehka rozhýbáváme tělo a vnímáme opět své okolí. Otvíráme oči a můžeme povstat (lze zůstat i vsedě). Ještě učiníme několik dalších, stále hlubších nádechů, ruce, nohy zvolna rozhýbeme.

S některým dalším hlubším nádechem složíme ruce na prsou (nebo je zkřížíme a sevřeme v pěst), zpevníme tělo a nohy a s prudším výdechem směřovaným k zemi (či dolů do břicha) trochu přidupneme oběma nohama a celým zpevněným tělem tro­chu přičapneme (třeba i na židli). Uvědomíme si svou sílu.

Ještě jeden nádech – a uvědomíme si:

Jsem tady a teď!

Přidáme ještě příkaz ke stažení aury:

Auru na vzdálenost 90 cm stáhnout, teď!

Pokud jsme dosud neotevřeli oči, tak nyní již tak skutečně učiníme a rozhýbeme tělo, protřepeme končetiny, svaly a klouby, jako na počátku tohoto cvičení. Uvědomíme si všechny své pocity. Cvičení je u konce.

Pozn. 25:
Pro připodobnění: naše aura je po tomto cvičení roztažena a silně energe­tizovaná, asi jako přefouknutý balónek, jenž je citlivý na první sebemenší ostrý hrot. Když jej trochu vypustíme – sice trošku splaskne, ale nebude na povrchu již tak napjatý a jeho povrch se stane měkce pružný – avšak mnohonásobně pevnější a odolnější.

Proto na závěr před odchodem ven mezi lidi je vždy potřebné „zatáhnout“ svou meditací značně rozšířenou auru a zpevnit ji na jejím okraji. K tomu slouží ta poslední věta – příkaz. Může být pronesena nahlas (doporučeno), i jen mentálně (až když máme natrénováno).
Je to na vzdálenost od povrchu těla, o něco větší než je dosah natažených rukou.
Lze doplnit i gestem: ruce volně zvednout nad ramena mírně vpřed a roztáh­nout (i prsty), asi jako bychom pod balkonem chtěli do náruče chytat pada­jící peřinu. S vyslovením příkazu stažení aury a s prudkým výdechem, jako když tu peřinu jsme právě chytili, ruce prudce před sebe (před hruď) stáh­nout a do X překřížit a při tom i ruce do pěstí sevřít. Jako bychom auru pří­mo za nějaké vnitřní úchyty k sobě stahovali (anebo tu zachycenou peřinu do náruče balili) – zmenšovali. Tím prudkým výdechem tlak v balonu částeč­ně upustili.

 



Vysvětlivky pod čarou:

43) … Je zajímavé, že při čtení beletrie to „vniknutí do časoprostoru popisovaného děje“ a jeho vizualizace lidem již většinou takové problémy nedělá. Tak je to snadné.
Bohužel lidé vychovaní na filmových efektech dnes již nedokáží otevřít svou vlastní vrozenou bránu průniku časoprostorem – vlastně již neumí číst, neumí se ponořit do podstaty. Drží se kolejí jak ohrady a cestu samu, ani krajinu kolem – nevnímají.

44) … Závěrečné slovo „namahá“ má význam „ukončení hovoru a odeslání k vybavení s návratkou“ … dáváme na vědomí, že jsme domluvili a jsme otevřeni přijmout kladné vybavení našeho odeslaného požadavku. Stručně … „výsledek ke mě, prosím“.

45) … Proto také mluvíme nahlas, abychom byli se svou žádostí slyšet, a abychom i my slyšeli, oč žádáme. Podle potřeby lze i něco konkrétního přidat, ale bez práce nic neobdržíme. Obdržíme vždy jen tolik, kolik si zasloužíme. Podmínky pro to však vzniknou.

46) … Správný „pohled k nebi“ se realizuje vždy vnitřním duchovním pohledem, svým tzv. „třetím okem“ a to soustředěním zevnitř vzhůru na temeno hlavy. Skrz lebku nad temeno, vzhůru „až do nebes“. Jednou to půjde dokonce i s otevřenýma očima.
Můžeme při tom i jazyk vzhůru špičkou obrátit a jeho spodní částí špičku nahoře o měkké patro opřít a vzhůru zatlačit, co nejdále vzadu, až kam to pohodlně jde.

Motto:
Jednou vyzkoušet je lepší než o tom stokrát číst.