---

2022

---

Vstup

• aktuálně

• bude

• bylo

Rozpravy

• témata

Rukopis

Zdraví

Odkazy

Sbírky

• texty

• media

• prezentace

Archív:

• r. 2022

• r. 2021

• r. 2020

• r. 2019

• do 2015

Kontakt

---

Stezkou moudrosti – světélka poznání
Rozpravy badatele nad tématy čtenářů.
Jaká je otázka, taková je odpověď. Mozaika, anebo jen kamének.

Energie – základní zdroj všeho

Problematika hledání a našeho poznání energie

Zahájeno: 20.01.2021
Zveřejněno: 30.01.2021

Problematika hledání a poznání

Než můžeme dále pokročit ve svém hledání skrytého „jádra pudla“, musíme si napřed ujasnit, v čem vlastně spočívá problém dalšího postupu bádání a poznání? Co nás vlastně nějakým způsobem omezuje, jak a jaké limity kde máme nastaveny, které nám brání postoupit dále v lidském poznávání reality. Jak lze posunout hranice našeho poznání? Proto si musíme napřed vysvětlit:
• o možnostech našeho vnímání, schopnostech pozorovat a vidět a také o pojmech;
• o pozadí a podmínkách objevování;
• o rozhledu omezujícím naše poznávání;
• o měření (problém etalonu);
• o možnostech měření a porovnávání;
• zopakovat některé elementární základy fyziky učiva základních škol;
• uvědomit si také problém účinnosti energetických bilancí všech přírodních dějů;
• a nakonec si také uvědomit, zda jsme schopni reálněji uchopit své představy a posuzovat i jevy těžko představitelné, přestože s nimi virtuálně stále operujeme.
To vše je v následujících podtématech.

---

Možnosti našeho vnímání, pozorování a vidění

Vše, co bylo dosud sepsáno, to je vlastně již v různých obměnách dávno známo a v různé míře lidmi uznáváno. Ne sice všeobecně, neboť každý vždy podle míry svých znalostí a míře a šíře svého poznání a vědomostí dává přednost tomu či onomu výkla­du souvislostí, nějakému názoru a životní filozofii. Něčeho si všímá více a věnuje se tomu a jiné skutečnosti zcela pomíjí. Někdy je bere jako možné ale zanedbatelné, či třeba i jako báchorky a nebo dokonce i jako „tmářský blud“, za který je potřebné jejich nositele ze světa vyhubit.

Zde jsme si řadu různých náhledů prozatím pěkně poskládali a uvedli i možné vazby mezi jednotlivými dílčími obrázky mozaiky. Seskládali, roztřídili a třeba i nazna­čili některé doposud pomíjené pohledy. Máme to jak obraz mnohokrát rozstříhaný, pomletý, takové pucle pro velmi náročné (… 1 kg strouhanky s příkazem – poskládat a zjistit, co to bylo).
Mozaika se však neskládá pouze z kaménků, nýbrž i z větších seskupení již dříve po­skládaných (a nemusí být správně poskládané). Asi jako pucle je poskládáno z větších elementů a ne jen z elementárních barevných bodů – to bychom pak žádný celkový obraz nikdy neposkládali (i když z pohledu tisku laserové či inkoustové tiskárny to skutečně jsou jen v ploše rozhozené barevné body).

Pro přirovnání: když kaleidoskop bude mít jako náplň jen a pouze velké množství různobarevných kuliček – pak je nikdy nejsme schopni poskládat v nějaký rozumný celek. Přesto i souhrnný pohled na takový chaos⁵⁰⁾ může být velmi zajímavý, podnět­ný a můžeme v tom hledat nějaký smysl či strukturu⁵¹⁾, anebo seslané vyšší sdělení (tzv. mystický vhled). Neboť se budou vytvářet a opět mizet různé obrazce. Oproti klasickému dětskému kaleidoskopu to nebude tak zajímavé. Pokud však mezi někte­rými druhy kuliček budou existovat nějaké vazby (symbolicky nějaké zvláštní lepidlo, které některé kuličky spolu s jistou a po každé jinou vazkostí dočasně slepí a jiné mezi sebou ne, pak z takové vířící směsi začnou náhodně často vystupovat různé obrazy a opět se nahodile ztrácet. To pak již počne vypadat jako tanec živých obrazců a dějů a je pravděpodobný i předpoklad, že to vše má svůj nějaký smysl. Avšak jsme schopni to pozorovat a posuzovat, pokud my sami budeme pouze jednou z mnoha takových kuliček uvnitř té pohyblivé masy? Napadne nás pak vůbec jen možnost posuzovat a analyzovat ty zákonitosti působící v tom poli vířících kuliček? A dokážeme podle toho analyzovat tvar míchadla, který s tím vším někde u dna nádoby někdo míchá?
Anebo musíme začít hledat odstup pro potřebný nadhled a správný úhel pohledu?

Musíme si uvědomit, že kompletní mozaika poznání se skládá z mnoha útržků, kdy každý útržek je nám zatím prostřednictvím „vědy a oficiálního školství“ stále předkládán jen jako „kompletní a zdánlivě s jinými náležitostmi nesouvisející“, tedy jako samostatný ucelený obraz – celý vědní obor. Přičemž nám zadavatel úkolu „obraz poskládat“ ještě dosud neřekl, že všechny útržky toho gobelínu, který musíme složit, že stále ještě dosud nám nebyly předloženy, že ani dosud všechny dílky nemáme pohromadě, na jedné kupě. Pokud však takovéto dílčí obrázky poskládáme k sobě, můžeme mezi nimi hledat potenciální pojítka. Neustále znovu se pokoušet skládat, natáčet, posuzovat a hledat, jestli z té hromady střepů nakonec přeci jen alespoň částečně neposkládáme a neslepíme třeba celý dávný jídelní servis podobně, jako to někdy činí archeologové. Avšak co kdyby onen archeolog či vlastně restaurátor měl uložený každý dílek třeba v jiném hrobě?

Pozn. 44:
Když jsem začal před rokem psát tuto kapitolu, našel jsem právě k ilustraci tohoto problému kuliček v bubnu několik pěkných ukázek, streogramů. Ty také krásně dokumentují jak omezenost našich smyslů, tak i působení pro­gramů zafixovaných v našem mozku, podle kterých poznáváme svět a také myslíme.
Místo abych si je hned vykopíroval na svůj disk, tak jsem si pouze poznačil jejich adresy. Bohužel během roku zcela zmizely v elektronickém koši inter­netu. Proto jen doporučuji otevřít si na googlu téma „stereogramy“ či „vidět auru“ a něco si vybrat, rozkliknout a prohlížet. A několik dalších tipů:
- „Hádanky a hlavolamy – stereogramy“
- „Jak se naučit vidět auru: Pomůžou vám 3D obrázky“
- „Kouzelné obrázky - přimějte své oči vidět stereogramy“ – rady podrobněji
- „Techbox: 3D obraz vnímáme plasticky díky oklamání mozku“ – více o pro­blematice očí a pozorování
- „Převeďte snadno své fotografie do 3D“ – informace, že dnes na to jsou dokonce i počítačové programy.
Po usilovném hledání jsem přeci jen nalezl nějaké „kuličkové“ obrazy:
- https://duchovni-rust5.webnode.cz/matrix-energy/a3d-obrazky/
- https://hidden-3d.com/index.php?id=gallery&oid=&pk=180
- https://weheartit.com/entry/47300411

Tato pozorovací cvičení zde jsou zařazena z důvodu, abychom si uvědomili nut­nost umění nastavit si správně optiku svého pohledu. A to je také většinou podmíněno i potřebnými znalostmi. Po přečtení oněch návodů se přeci jen daří ty obrazce uvidět dříve a rychleji, než předtím.
Doporučuji si to znovu vyzkoušet a uvědomit si okamžik, kdy po dlouhém snažení správně zaostřit, náhle se vidění jako když ztratí a celé se to náhle ukáže zcela jinak. A při tom si zároveň i uvědomit onen prchavý okamžik prohlédnutí a vidění nemožné­ho. Okamžik prozření a své vnitřní pocity při tom. Pokud se ti toto vážený čtenáři po­daří, pak se ti také podařilo zatím jen pouhým malým kukátkem nahlédnout do hlavy mystiků jdoucích za poznáním nepoznatelného a proč se za tím stále usilovně pachtí, jako když by to byl pohár toho nejlepšího vína.

Pokud při takovém jakémkoliv hledání chceme v poznání pokročit kamko­liv dále a stále ještě ani nevíme kam, dosud ještě ani není formulována otázka ani určen směr bádání, ještě vůbec zcela chybí budoucí odborná terminologie …, pak je to velmi, velmi obtížné. Je to tápání ve tmě. Na počátku toho všeho je potřebné jedno jediné … „všimnout si“.
Prostě si pouze všimnout a uvědomit si, že najednou je něco jinak. Jinak než by mělo být. Jinak než bylo očekáváno. Jinak, než odpovídá platným výkladům skutečnosti (teorii). A hlavně k tomu ihned nezaujmout stano­visko popření. Napřed je potřebné si uvědomit své nejasné pocity, že asi něco není tak, jak se zdá. Položit si jakoukoliv, třeba i hloupou otázku a později třeba i stanovit úkol hledat odpověď na otázky „co“, „proč“ a „jak to vlastně je“? Jedině tímto způsobem, hledáním nesrovnalostí v našich dosavadních názorech, jedině tak lze lidské poznání posunout třeba i jen o malý krůček dále. Úrodná půda je vždy na poli neoraném, tedy na roz­hraních různých oborů, poznávacích disciplín a ve spolupráci s postupy užívanými jinde, kde pomocný poznávací aparát byl již vytvořen pro jevy jiného – podobného typu.

---

Jaké bývá pozadí a podmínky vzniku nových objevů

Posunout lidské poznání byť i jen o malý krůček, to je pro jednoho osamoceného genia úkol velmi náročný a bez jakékoliv podpory těžko zvládnutelný. Ani N. Tesla by nic nevymyslel a nevytvořil, kdyby k tomu nebyla již připravena (zralá) situace, kdyby nebylo tvůrčího podhoubí, neměl mnoho různých pomocníků realizujících dílčí práce, neměl třeba i nutný osobní servis (třeba ranní kávu – obrazně, nevím co po ránu pil). A samozřejmě, pokud by se nedokázal napojit na vyšší „nebeské“ informační systémy (i toto lze trénovat).

Aby k něčemu takovému došlo, musí jednak „dozrát čas“ (kairos) a objevit se problém (rozpor ve výkladech reality), a jednak hlavně dojít k silnému lokálnímu za­huštění jak celkového intelektového potenciálu tak také i k zahuštění informací v poli, na které jsou jednotlivé mozky mnoha účastníků napojeny, ať již si to uvědomují, či vůbec ne (efekt sté opice)⁵²⁾. I když ne každému je dáno se na toto pole vnímavě napojit. Příkladem jsou výzkumná centra, odborné vysoké školy, technologické parky a podobné (viz také „Seznam vědeckých a technologických parků“ a „Technologické parky“). Při tom celý problém objevu má dvě na sebe navazující a zároveň i rozlišitel­né části. První část je o inspirativním objevení se nového poznání (řešení) a druhé pokračování pak o následném šíření tohoto poznatku prostřednictvím noosférických polí (informačních, samozřejmě ten odkaz není ono téma plně vyčerpávající). Proto se také mnoho objevů v zaznamenané historii objevilo jednak na různých místech světa v podstatě současně. Ale ne vždy všude byly dobré podmínky pro jejich další šíření – to později následovalo úplně někde jinde, a často pokračovatelé neměli ani tušení, že tyto poznatky již byly někde jinde učiněny.

Pro hledání nových nadějných směrů pokroku ze slepých uliček dokonce vznikly i specializované postupy, které umožní (samozřejmě za dodržení jistých pravidel řízení) soustředěné skupince průměrných lidí společnou prací docílit synergického efektu, onoho hledaného záblesku geniality. Lze takto společně dojít k nalezení potřebného geniálního řešení, které většinou bývá i velmi jednoduché. Tak jednoduché, že o něm nikdo ani neuvažoval. To platí i v případech, kdy vůbec ani netušíme, co to vlastně hledáme.
(Přesně v duchu starého aforismu: „podle všech poznatků fyziky čmelák nemůže létat. Naštěstí o tom čmelák nemá tušení – a tak si létá.“)

---

Úvaha a nastínění toho, co zatím nechápeme, co omezuje naše poznávání

Představme si, že máme volnou dopravu, a že všechna auta jsou kdykoliv a ko­mukoliv k disposici v parkovacích boxech. Nevíme sice, kdo je tam dodává, ani nás nemusí zajímat, jestli jsou někým opravována či neustále po poruše vyměňována za nová. Prostě se tak děje a naše civilizace již pokročila až sem. Když potřebujeme tak přijdeme do „garáží“, vybereme si vůz a barvu podle své momentální nálady, sedne­me a jedeme kam chceme. Ani o řízení se nemusíme starat, neboť auta jsou již plně automatická. „Zlatý věk robotů.“ Jen to energetické zásobování oněch vozů je takové podivně zastaralé. Čas od času auto samo zastaví někde u pumpy a my musíme vy­stoupit a načepovat do auta benzín. Jinak nic, pohoda, vše funguje a vůbec není nutné nad tím nějak přemýšlet.

Rozvod benzínu k pumpám byl kdysi dávno primitivní civilizací předchůdců zajiš­těn potrubními benzínovody, které jej všude odněkud rozvádí ke každému čerpadlu. (Šťouravá otázka pro čtenáře: proč badatel užívá terminus pumpa, když jsou to přeci čerpací stojany? Vždyť v nich vrčí čerpadlo, které nám ten benzín do nádrže načerpá. Kolik lidí dnes dokáže na tuto otázku správně odpovědět a ví, jak to bylo a vypadalo, když tato distribuční síť kdysi vznikala?)

Když to takto vše funguje, budeme schopni pak odpovědět na otázku, jaká je ce­na naší přepravy vztažená třeba na 1 km trasy? Budeme schopni pochopit, co vše se za tím vším skrývá a na čem spočívá schopnost naší přepravy? Jaká energie vlast­ně pohání ta auta a jaká je její cena a jiné měrné veličiny? Budeme schopni posoudit do­konce i míru efektivity motorů aut, tedy i spotřebu?

Známe vůbec podstatu zkoumaných jevů až k jeho základu?
Jsme schopni to vše v nějaké míře popsat (kvantifikovat)? Bilancovat provoz?
Jsme schopni stanovit vzájemnou cenu některého prvku v této komplexní soustavě?
Jak posoudíme vzájemnost různých a velmi rozdílných prvků v takovém celku?
V ekonomii se používá cena a má svou vztažnou jednotku, je použitelný měrný etalon.
Další jednotkou může být míra energie.
Abychom s takovým měrným etalonem ve svých úvahách vůbec mohli pracovat, ne­smí být pouze zdánlivý (virtuální), nýbrž skutečný a snadno „ohmatatelný“. Aby vždy také bylo možné si jej zřetelně představit i ve všech jeho souvztažnostech. Ne pouze a jen slovo 1 Kč, ale i kdyby byla jen jediná na světě, musí ta jedna koruna někde existovat. Jedině pak se s tím pojmem dá pracovat a vůči němu pak poměrem vztáh­nout cena čehokoliv jiného.

Pozn. 45:
Například jaká je cena a hodnota jedné koruny?
Když ji máme a když ji nemáme?
Když ji máme vydělat a také když potřebujeme za ni něco koupit?

Proto musíme najít něco, co nás přivede ke srovnatelné hodnotě, kterou si bude­me všichni schopni jednotně představit. Co bude nějakým způsobem převoditelné a vztažitelné i na jiné jevy a měřidla nám dosud známé, námi běžně užívané. Pokud ne­dokážeme z počátku poměřit jednotlivé dílčí komponenty (stavba zdola; programování od spodu, hledání cesty „zdola nahoru“), pokusme se tedy celý problém řešit z nad­hledu, shora (hledání cesty od cíle k začátku, programování ze „shora dolů“). Z celko­vé bilance. Postupujme tedy od finále k začátku a k tomu hledejme dílčí kroky, které nás k tomu výsledku dovedou.
Nutno však napřed najít to, o co přijdeme, když to tak nebude …

Nejvíce oceníme význam a smysl čehokoliv, když o to přijdeme.
Nejvíce oceníme něčí význam pro nás, až když již není, odejde, zemře.
Proto se pokusme celý problém vyřešit od konce.
Tajemství našeho života je nám sděleno teprve až na konci.
Hledejme tedy odpověď ve smrti.

Toto hledání však bude náplní až dalšího pokračování. Než se však k tomu dopra­cujeme, je nutné si ještě ujasnit některé dílčí pojmy a vztahy.

---

Problém měřicího etalonu

To co nám brání, abychom řadu dosud uvedených zkušeností, poznatků a vědo­mostí mohli rozumně poskládat do smysluplného obrazu, na to nám schází jednotící prvek a jeho měrný etalon. Abychom to vše totiž mohli poměřit a získali tak i další informaci vyššího typu, se kterou pak můžeme pracovat. Abychom si souvztažnosti mohli více uvědomit a také se je pokusit porovnat s něčím jiným, co je nám již známé. Potřebujeme totiž více poznat ono „lepidlo mezi kuličkami chaosu“.

A proto si musíme položit některé nové otázky, např.:
Jaká je cena života člověka? Jak ji kvantifikovat? Jak ji změřit. O jak velkých hodno­tách energie se tu stále bavíme? Podle čeho to můžeme posoudit? Kde je nějaká hod­nota či konstanta, ke které můžeme vše vztáhnout a vyjádřit formou nějakého mate­matického a hlavně představitelného vztahu?

Musíme energii více poznat v její „mnohotvárné neuchopitelnosti“.

Pozn. 46:
Příkladem takového ukázkového nadhledu na jev pohybu kyvadla hodin je poznatek o konstantním součtu mezi sebou neustále se proměňujících dvou energií, potenciální a kinetické, což je základem cykličnosti a také pravidel­nosti děje. Tento cyklus se pak stal jednotkou etalonu času. Pokud zamění­me potenciál polohy kyvadla (úvrať) za potenciální energii napnutí spirály pružiny, dostaneme se zase ke kmitání vlásku nepokoje, a podle stejného principu jsme schopni konstruovat náramkové hodinky.
(Nevím však, jestli toto tvrzení jsou již schopny dnešní generace pochopit, zda mají potřebnou zkušenost, vědomost, či alespoň představu z návštěvy muzea hodin. Vědí, že i takové muzeum a sbírky lidského umu dávných dovedností musely předcházet jejich civilizaci? Upřesňující poznámka pro ty nejmladší – ty hodinky kdysi neměly baterku nýbrž pružinku, která musela být každý den natahována.)

Stále tu píšu o energii, o jejích kvantech, frekvencích a pásmech frekvencí. Jenže je to pro běžného člověka představitelné? Pro fyzika – snad (alespoň pro ty dřívěji na­rozené určitě, neboť o tom, co nyní vychází ze sluníčkářských škol amerického typu, o tomto materiálu a jeho schopnostech myšlení lze úspěšně pochybovat). Ale bude tomu samému také rozumět i lékař, psycholog a jiní? A opačně?

---

Co jsme schopni měřit a jak si co můžeme představit a porovnávat

Základem fyziky (jedna z disciplín poznávání přírody) kdysi býval experiment a ten se neobešel bez měření. Měření pak vyžaduje jak přístroje, tak i porovnávací jed­notkové etalony. Vznikla měřidla délková, váhová, objemová, časová. Postupně spolu se zespolečenšťováním práce se i tyto měrné jednotky standardizovaly vlastně pro celý svět. Pak přišly jevy nového typu, elektromagnetismus … a to si vyžádalo totéž. A jak byly dříve mezi sebou pro lepší pochopitelnost provázány jednotky délky, obje­mu a hmoty, bylo nutné k nim vhodně připojit i další základní jednotky pro teplotní jevy, pro sílu, intenzitu, pole, proud, napětí, energii, výkon … Vznikla ucelená a prová­zaná soustava SI jednotek, základních, vedlejších, odvozených. Jako děti jsme se učili o nich, věděli jsme jak se od sebe navzájem postupně odvozovaly. Byla tedy i smyslo­vá představa, jak se spolu pojí. Jak je popisují matematicko-fyzikální vzorce, jak se převádějí, byla reálná představa o jejich základních (jednotkových) hodnotách. Dosud si z těch dob dokáži představit jednotku výkonu 1 kůň (i když jen značně mlhavě), jednotka 1 Watt mě již nic moc neříká a jednotka energie 1 Joule je pro mě již těžko uchopitelná a představa energie 1 eV (elektronvoltu) již zcela nepředstavitelná. Také i proto, že se pak v reálné praxi začíná pracovat ještě navíc s tzv. řádovými násobky vyjádřenými předponami. Je jednoduché si tedy představit například zažitou 1 tunu (brambor, tu snadněji než tomu odpovídající označení 1 Mg … „megagram“), a když osobní automobil má hmotu přibližně asi 1,5 tuny vím, že když přes mě přejede, že to mému zdraví asi moc svědčit nebude.

Pozn. 47:
Ta představa velikosti výkonu 1 kůň byla již kdysi dávno v dětství do podvě­domí zcela jasně zapsána představou učebnicového obrázku použitého při výuce, na kterém kůň táhne lesem kmen stromu. I pochopil jsem, že kůň toho určitě zvládne víc než já, neboť já bych tím kmenem nikdy nepohnul. Na dalším obrázku pak již dva koně táhly z lesa celý vůz naložený kmeny pokácených a oloupaných stromů. Tento vadný program kdysi dávno vlože­ný školou do mé paměti mi na chápání problémů s výkonem automobilních motorů uváděných v koních kupodivu stačil po celý život. Oproti tomu obrá­zek Jamese Watta v učebnici moc představy o jeho výkonu malému žáčkovi nepřinesl, evidentně musel být oproti koni slabší. Ještě štěstí, že jsem jinak při jejich konstruování používal důsledně jednotek SI (viz dále).
Uvádím to proto, že je to krásný příklad, jak školství a vše, s čím se duše v mladém těle potká, jak to ovlivní její budoucí správné či špatné a zkresle­né vnímání světa.

Doplnění:
Pokud jsme tak trochu zapomněli, jaké je značení jednotlivých fyzikálních veličin, jaké jsou mezi nimi vztahy a hlavně jaké mají používané jednotky, jejich značení a podobně, pak pro zopakování mohu doporučit stránku „Fyzikální veličiny a jednotky: přehledná tabulka, procvičování“.
Je tam přehled jednotek základních i odvozených, a rovněž u každé přímý odkaz do wikipedie.

Jenže jak si mám představit třeba například výkon elektrárny? Když elektřinu vidět nemůžu, dotknout se jí také ne, přestože mi ČEZ za každý měsíc naúčtuje cenu k zaplacení spotřebované energie. Mám sice představu, jak moc svítím a …, a kolik je to korun a jak dlouho na to musím za měsíc pracovat (tedy pouze a jen právě na tu v domácnosti spotřebovanou energii), a to je vše. Zde většinou představa člověka o energii končí, i kdyby byl třeba projektantem elektráren. Když se postavím například k elektrárně Dětmarovice, tak mohu pochopit že ta jejich čtyři kamna asi spálí denně hodně uhlí oproti mému domácím topení, mohu sledovat denní množství přijíždějících vlaků s uhlím. Provozovaný výkon 800 MW či roční produkci cca 3 TWh energie mohu násobit a dělit a porovnávat se svou domácností, a to je tak asi vše (a navíc vůbec nevím a nemám žádnou představu, kolik energie spotřebují podniky, kolik třeba pou­liční osvětlení a …). Ta představa bude velmi vágní. A to bez ohledu na další provozní souvislosti – těžbu uhlí, dopravu, energetickou účinnost celého výrobního komplexu, účinnost přenosu energie ke spotřebiteli … až po účinnost užitečné přeměny u spotře­bitele. Koho z lidí hned napadne to vše v této souvislosti? I třeba jednoduchá otázka, kolik asi vydá ze sebe energie horník v dole při práci za pracovní směnu a jak bych to mohl změřit.

A co si pak mohu představit v případě jaderné elektrárny Temelín? Kterou mohu pozorovat pouze z dálky a jakou mohu mít představu o jejich dvou „kotlíčcích“, když ani nevidím přijíždět žádné vlaky? S údaji celkového výkonu 2 168 MW a roční pro­dukcí cca 13,9 TWh sice opět mohu matematicky pracovat, ale tady názornost před­stav a chápání již zcela selhávají. Jediné, co mohu vidět je její stavební rozsah, což ale v žádném případě nedá člověku obrázek o procesech, které se tam odehrávají, a již vůbec nic o umu lidí, kteří toto grandiózní dílo dokázali vytvořit, zprovoznit, řídit, zajistit bezpečnost provozu a podobně.

Tyto představy dosud mohly být specialisty v tomto prostředí elektráren žijících nějakým způsobem ještě pochopitelné. Podobně lze s těmito pojmy pracovat například při konstruování turbín, motorů, v dopravě, ale třeba i v řešení technických otázek uvolnění chemické energie střelného prachu v hlavni děla a její přeměně v kinetickou energii střely a jak ovlivnit, aby potenciál jejího dosažení cíle byl správně splněn? A také stanovit na základě experimentů a měření a výpočtů, jak velká musí být nálož střely, aby u cíle došlo k požadovanému měřitelnému destrukčnímu účinku (neboť je zřejmé, že střílet vzduchovkou na tank je hloupost).

A jaká představa je pak o možnostech (schopnostech) energií využitých k de­strukci? Dynamit, semtex, trinitrotoluen, ruční granát, letecká puma, jaderné zbraně od štěpných po termojaderné (využívajících princip syntézy), implozivní, neutronové, ale také i „klasičtější“, tedy nejaderné, nicméně i tak velmi silné termobarické zbraně. Technickým typům nabízím třeba seriál „Jaderná bomba podle Přemka Podlahy aneb urob si sám“. Jenže jak je to již s reálnou představou účinků takové nálože a potřeb­ného množství k tomu spotřebované energie? Starší muži, kteří prošli vojenským vý­cvikem budou mít ještě představu o účinku ručního granátu, které obsahovaly 0,1 kg TNT (trinitrotoluenu). Je tedy možné si představit, co asi dokáže celý 1 kg TNT (t. j. 10 ks), anebo i jak asi vypadá a co by mohla natropit celá jedna tuna TNT (10 000 ks ručních granátů v jednom balíčku). Horší to již bude s představou množství a hlavně účinku větší měrné jednotky 1 kt TNT (kilotuna = 1 000 000 kg = 10 000 000 kusů ručních granátů). Aby si to každý dokázal alespoň rámcově představit, je na internetu možné shlédnout ilustrativní video s výbuchy v malém měřítku, avšak varuji před na­podobováním. Statistiky o neodborném a neuváženém experimentování byť i jen zá­bavné pyrotechniky bývají smutné. Je dobré se také podívat, jak se řízených explozí používá profesionálně při řízených demolicích větších staveb – je možné si vybrat a podívat z výběru „YouTube demolice mostů a budov“. Nejvíce veřejně známou řízenou demolicí je pak utajený odstřel tří budov v New Yorku realizovaný 11. září roku 2001.
Účinky destrukce jsme sice schopni nějak změřit a porovnávat, ale jsme schopni k tomuto jevu přiřadit také energetické parametry?

---

Stručné opakování základních školních pojmů

Jednotkou délky „d“ je 1 m.

Jednotkou plochy „S“ je 1 m².

Jednotkou objemu „V“ je 1 m³.

Jednotkou hmotnosti „m“ je 1 kg (dříve se místo hmotnost říkávalo váha, neboť zboží se v obchodě „nehmotilo“, nýbrž na váze vážilo).
Je to hmotnost 1 litru vody za běžných podmínek, více nerozvádím. 1 litr vody má objem 1 dm³, tj. 1/1000 kubíku vody. Objem vody 1 „kubík“ je nádrž o rozměrech 1 m × 1 m × 1 m = 1 m³ a má objem 1000 litrů vody. Má tedy hmotnost 1000 kg, tedy 1 tunu.

Jednotkou síly „F“ je 1 N = 1 [kg.m/s²] … fyzikální definice.
Jestliže mám udržet 1 kg těžké (hmotné) závaží v ruce, musím tedy překonat jeho svislý silový účinek zvaný váha, což se kdysi vyjadřovalo ve formě „kg dané hmoty“, nověji však silou o hodnotě:
F = m×g = 1 [kg] × 9,81 [m/s²] = 9,81 [N]
tedy přibližně hodnotou asi 10 Newtonů. Pro člověka je důležitá reálná představa, že základní síla 1N je přibližně taková síla, kterou udržím ve vzduchu hmotu 0,1 kg, tedy třeba 10 dg (= 100 g) salámu, či 1 dc vody ve sklenici (sklenice není započtena).
(Údaj g = 9,81 m/s² je tíhové zrychlení gravitačního pole Země.)
 

Jakou energii k tomu však potřebuji?

Pokud závaží držím, tak žádnou.
Tady je trošičku rozpor mezi lidskými pocity a vnímáním a fyzikální definicí, co je to práce. Neboť pro práci a její jednotku fyzika zavedla definici, že práce je konána silou působící na těleso na dráze pohybu … tedy pouze složkou síly působící přímo ve směru tohoto pohybu (konající práci) a bez ohledu na to, jak dlouho ten pohyb trvá a jak hmotné je to těleso. Jedná se tedy o silový pohyb. Vykonaná práce či také spotřebo­vaná energie (energie prošlá transformací – změnou z jedné podoby reality do její druhé podoby) se vypočítá vynásobením hodnoty působící síly a délky dráhy přemís­tění tělesa, tedy vzorcem:
A = F×d
… a psáno v SI jednotkách [J = N.m = kg.m²/s²] … což je zase vyjádření základního rozměru jednotky práce. Jednotkou práce i energie je tzv. Joule značený [J] je platná a stejná jak pro práci (vykonaný děj mechanicky projevený), tak i pro tepelné i elek­trické jevy a především obecně i pro energii ve smyslu potenciálu (tedy schopnosti vykonat určité množství práce).

Pozn. 48:
Ve fyzice se používá zásada, že vše ve vzorcích při výpočtech musí být rozměrově homogenní. Samozřejmě každá odnož fyziky si pak počítá potřebná data po svém způsobu, takže v elektrotechnice např. násobením napětí proudem, v termomechanice či atomární fyzice zase po svém … Důležité je, že pak přepočtem se vždy lze opět dostat k představě síly pů­sobící po dráze. Lze tak například potom přesně navrhnout a vyrobit třeba stroj na spotřebu elektrické energie, jenž produkuje mechanickou točivou energii použitelnou k pohonu jiného zařízení … jak by básník složitě obrazně popsal prostý elektromotor.

Hodnota jednotky práce shrnuta v ilustrativním příkladu:
pokud v našich lidských podmínkách uchopím těleso o hmotnosti cca 0,1 kg, k čemuž vynaložím svislou sílu 1 N (abych je mohl udržet a nespadlo mi), a zvednu-li je poté do výšky o 1 m, vykonám takto práci právě hodnoty 1 J.
Pokud zvednu o 1 m výše závaží o hmotnosti 1 kg, pak vykonám práci cca 10 J.
Stejnou práci vykonám, když závaží bude poloviční, ale zvednu je do 2 m výše.
Na délce potřebného času vůbec nezáleží – tento parametr již souvisí s výkonem.

Paradox fyzikální práce
Je tu však něco, co jsem od dětství dosud nepochopil a stále si dosud myslím, že tam fyzikové něco ve svém modelu opomenuli. Když budu převážet hromadu dovezeného uhlí do kůlny na kolečku, vykonám tomu odpovídající práci, neboť budu překonávat součet horizontálních silových odporů proti valení špatně nahuštěného kolečka, odpor nenamazaných rezavých čepů bránících plynulé jízdě, a pod. Vykonám práci a budu unavený.
Pokud však to samé uhlí budu nosit v kýblech a tedy budu celý ten náklad pouze držet ve vzduchu v rukách a takto vše do kůlny přemístím, pak tedy žádnou měřitelnou prá­ci vlastně vůbec nevykonám. Tak proč jsem tak udřený a vlastně mě z toho bolí celé tělo? A zasloužil jsem si vlastně mzdu? A z tohoto hlediska platby za onen transport – nebylo by pro mě jako dodavatele práce lepší to uhlí raději pouze po zemi smýkat? S ohledem na vyšší hodnoty tření při smýkání uhlí po zemi by takto k transportu spo­třebovaná práce byla větší a zasloužil bych si tedy větší krajíc chleba. Tento logický rozpor mně žádný učitel fyziky dosud ještě nevysvětlil.
Osobně se domnívám, že onen prapůvodní fyzikální model práce (energie) nebude zcela přesný a je nutné jej rozšířit ještě o další neexistující složky. Podobně asi jako matematika zavedla a počítá s neexistující druhou odmocninou z „-1“ a na základě toho zavedla komplexní čísla, rozšířila prostor o komplexní proměnné a postavila celý matematický aparát komplexních funkcí komplexní proměnné. Důležité však je, že přesným počítáním s něčím, co vlastně vůbec neexistuje se však fyzici, matematici a inženýři dopracovávají k přesným reálným hodnotám, pomocí nichž pak takto vyřeší informační modely a postaví zařízení, která reálně fungují. Bez těchto přesných výpoč­tů by ty jevy popsat a modelovat ani nešlo a vyrobená zařízení by asi také většinou vůbec nepracovala.

To vše se týká energetických přeměn založených na klasických mechanic­kých fyzikálních jevech a jevech tepelných a také na jevech chemických přeměn struktury materiálu a energie v tom procesu uvolněné či spotře­bované. Tedy při platnosti zákona o zachování hmoty.
Jakmile vstoupíme na pole nezachování hmoty, budou čísla výrazně jiná.
Nicméně energie jako princip nadřazený zůstává stále zachována.

 

Ke stanovení pracovního výkonu pak bylo do výpočtů nutno započítat ještě čas v sekundách „t [s]“. Neboť v reálu není jedno, jestli to závaží hmotnosti 0,1 kg budu o onen 1 m výšky zvedat během 1 sekundy, anebo na tom strávím celý den. Jako měrná jednotka se používá tzv. Watt a značí se 1 W. Jedná se vlastně o časový průtok práce (energie) vynaložené na danou transformací reality a definuje se vzorcem:
P = A/t
… a v SI jednotkách pak [W = J/s = kg.m²/s³].
Opačně, pokud je znám výkon stroje, pak nám to umožňuje zjistit, kolik energie bylo spotřebováno za konkrétní čas pomocí vzorce
A = P×t   …   [J = W.s]
S touto znalostí pak oba základní údaje uváděné u elektráren můžeme vzájemně pře­počítávat a bude to v dalším pokračování seriálu pro nás důležité.

Pozn. 49:
Zde je nutno trochu upřesnit již dříve zmiňovaný výkon ve starých „koň­ských“ jednotkách. Na webové stránce „výkon – převodní tabulka výkonu“ jsou jednak uvedeny přesné přepočítací hodnoty (násobné koeficienty) a jednak také jejich přesné definice. Z těch je také zřejmé, že není kůň jako kůň. Pro přesnou reálnou představu je důležité si uvědomit, že ta práce musí být vždy tak zpřevodována, aby ji v uvedeném rozsahu bylo možné vykonat celou během jedné sekundy přesně (pomocí vložených převodovek – strojaři rozumí).

---

Účinnost energetických přeměn

Ještě jednou záležitostí se musíme ve svých technických úvahách zabývat, a to je tzv. účinnost. Je to bezrozměrný poměr mezi energií z procesu přeměny (děje) vychá­zející na jejím konci a dále k něčemu dalšímu přímo použitelná, vůči množství energie (potenciálu) na počátku do celé přeměny vložené a dějem tedy spotřebované. Účinnost bývá vždy menší než hodnota 1,0. Jejich rozdíl je vlastně ztráta energie, o kterou vlastně přicházíme a která se v průběhu děje ztratí, tedy „vyzáří“. Tato „neužitečně“ spotřebovaná energie (vyzářená) pouze zvyšuje entropii prostředí a dostává se tak mimo náš dosah, je pro nás dále již nezískatelná. Platí pro každý jev, tedy v příkladě uvedených elektráren jak pro celek, tak ale i pro každý dílčí proces podílející se na činnosti celku.

Celý jev je opět možné popsat pomocí jednoduchých vztahů:
a) spotřebovaná energie je součet užitečné práce a ztrát:
A_s = A_u + A_z       [J]
kde
A_s   … energie spotřebovaná (souhrnná), o kterou byl snížen potenciál (schopnost) soustavy konat další práci (vždyť při každé jízdě autem také hned nespotřebujeme plnou nádrž paliva),
A_u   … energie užitečná, která byla z přeměny (děje) získána,
A_z   … energie ztracená, dějem vyzářená.
b) účinnost děje je poměr využité práce k energii do procesu vložené:
ú = A_u / A_s   … (bezrozměrné číslo; vždy ú < 1,0).

Pozn. 50:
Ta účinnost procesů v rozsahu 0 ÷ 1 je dána představou oficiální fyziky, že za žádných okolností nelze sestrojit „perpetuum mobile“. Tedy stroj vytvá­řející energii.
Což je však v mírném rozporu posledních zpráv ze světa o existenci zařízení, která skutečně „vytváří využitelnou mechanickou energii z ničeho“ … přes­něji ji koncentrují ze všude volně přístupné „energie vakua“. Více dalších otázek k tématu lze „vyguglit“.

Pozn. 51:
Ne vždy je všechna ona „ztrátová“ energie skutečně všechna ztracena. Souvisí to s vnitřními toky energetické bilance zařízení. Toto však již je o vnímání vnitřní komplexnosti pozorovaných jevů – viz dále.

Každé složitější zařízení (např. právě elektrárna) se skládá z mnoha dílčích sub­celků, které pro svou činnost potřebují také spotřebovat jisté množství energie. Proto například zmiňovaná elektrárna část z vyrobené energie si i sama ještě spotřebuje pro sebe na zajištění svého provozu (např. mletí uhlí, transport uhlí, pohon čerpadel …). Což je vnitřní bilance energetických toků určených k zajištění provozu celku a podmí­něně „snižující“ vnější účinnost celého procesu výroby (přeměny).
Snižující? To v žádném případě. Neboť bez těchto podpůrných činností celek nikdy ne­bude pracovat. To ví každý normální člověk, na rozdíl od „manažerů moderního ame­rického školení“ vedoucích podniky v této zemi již od doby sametového puče k jejich zániku a kteří si myslí, že z koně vymačkají práci bez nutnosti dát mu nažrat. (A pouze tak opakují zkušenost mladého Deža, který se snažil odnaučit koňa žrať. Málem se mu to i povedlo, kdyby ten kůň, tá sviňa jedna škaredá, nezdochol.)

Existenci těchto energetických ztrát při každé činnosti je nutné si uvědomit, ne­boť stejné bilance lze najít například i při trávení potravy v našich střevech … dopo­ručuji znovu nahlédnout na článek „Zpracování potravy v těle“ související s kapitolou „1. způsob doplňování energie – potrava“.
 

Pro bližší představu různých energetických ztrát, které nás provází v reálném životě, bude vhodné uvést praktické příklady.

Příklad 1.:
Žena průměrné postavy cca 75 kg těžká přináší nákup surovin o hmotnosti 5 kg na nedělní oběd. Zbývá jí poslední úsek cesty – vynést kabelu s nákupem po schodech do prvního patra, což je výška cca 3 m. Kolik energie na tento děj vydá, kolik z toho je užitek a jaká je účinnost tohoto děje?
(Pro názornou přehlednost příkladu uvažujme 1 kg ≈ 10 N.)
Transport surovin (vynesení nákupu do kuchyně v prvním patře):
A_u = m [kg] × 10 [N/kg] × h [m] = 5 × 10 × 3 = 150 [J]
Celková energie k tomu spotřebovaná:
A_s = ( 75 + 5 ) × 10 × 3 = 2400 [J]
Účinnost práce s vynešením nákupu domů:
ú = A_u / A_s = 150 / 2400 = 0,0625 [-] = 6,25 %
Diskuse k příkladu: rozdíl 2400-150=2250 J je ztrátou proto, že tuto energii žena již nikdy nemůže získat zpět, ani když ihned poté půjde opět ze schodů dolů.

Příklad 2.:
Upustím z okna téhož bytu v prvním patře (předchozí příklad) květináč o hmotnosti 1 kg. Jaký potenciál (schopnost) vykonat práci (užitečnou/neužitečnou) má květináč při svém dopadu na zem?
(Okno je ve výši cca 1 m nad podlahou. Veškerý potenciál výšky tělesa nad zemí se od počátku děje v průběhu pádu 100% přemění na kinetickou energii, která se pak rázem opět všechna přetvoří, třeba i jen na zapíchnutí květináče do čerstvě nakypře­ného záhonu … avšak tyto fyzikální záležitosti nyní v příkladu nejsou posuzovány. Pro názornost uvažujeme g ≈ 10 m/s2.)
A_z = F [N] × h [m] = m × g × h = 1 × 10 × ( 3 + 1 ) = 40 J
Předpoklad … pokud jsem do místa dopadu dříve neumístil žádný nástroj (třeba kolík k zaražení do země), pak veškerá pádem uvolněná energie („práce“) bude takto neu­žitečně ztracena.
Je to málo, nebo moc? Nedoporučuji prakticky zkoušet nechat si pustit onen květináč na hlavu – osvícení by mohlo být příliš razantní – tolik k relativitě poznávání.

Uvedené příklady, byť věcně jednoduché, jsou ilustrativní a byly zařazeny právě pro jejich jednoduchou názornost a snazší uchopení představ o podstatě toho, co to je tzv. energie. Proto nebyl použit příklad třeba „zatloukání hřebíku kladivem“, neboť tato jinak sice prakticky velmi jednoduchá manipulace pro potřebu názorné ilustrace tématu energie by byla velmi zkomplikována nutností zahrnout do úvah i dynamické jevy. Museli bychom použít tedy i trošku komplikovanější vzorce pro energii pohybu, a také vztahy silových účinků vznikajících ze zamezení pohybu (nárazu), hybnost a silový impuls (což jsou rozvedené varianty Newtonova vzorce síly), … a to vše by již bylo matematicky složitější a zbytečně odvádějící pozornost od vnímání tématu práce a energie.

---

O dosud známém nejsilnějším přímém nasazení jaderných zbraní

díky omezeným záznamům dosud v lidské paměti prozatím uchovávané

Jak je to s energií účinků a možnostmi „lidsky uchopitelné“ představy u velmi sil­ných výbuchů a jejich energetickém ekvivalentu? Takovým jevem bylo například bom­bardování měst Hirošima a Nagasaki na konci 2. světové války. Pro ukončení války, tedy na kapitulaci Japonska toto barbarské bombardování civilních obyvatel nemělo již vůbec žádný vliv. Neboť jak se postupně odkrývají archívy, Japonsko si bylo dobře vě­domo své úplné porážky v důsledku právě probíhající likvidace posledních zbytků ja­ponských vojsk, tzv. Kuantungské armády, a jejich doma umístěné síly byly na úrovni a množství asi tak policejních sborů.

Sovětský svaz se totiž podle své spojenecké smlouvy se Spojenými státy Ame­rickými připravoval k následnému vylodění a přímému útoku na Japonské ostrovy, což však tehdy zdržovali této východní operaci velící ruští generálové a pracující proti Stalinovi – o tomto však Japonci neměli nejmenšího tušení. Japonci byli již zvyklí na mnohem horší bombardování (např. Tokio) a o nemožnosti boje proti Sovětskému svazu a tedy nutnosti okamžité kapitulace věděli. Pouze se při probíhajících jednáních s Američany snažili dohodnout nedotknutelnost svého císaře. Válka vlastně již skončila a kapitulace byla v průběhu několika dní na spadnutí, dokonce i kdyby americké letec­tvo již vůbec nic nedělalo. Pouze američtí politici nutně potřebovali provést tato dvě „reklamní“ bombardování. A také z prestižních důvodů. Tito politici, tehdy již přechá­zející do režimu studené války proti svému bývalému spojenci, nutně potřebovali vstoupit do Japonska jako první a nečekat na Rusy a takto alespoň nad Japonci získat „pověst vítězů“, když už se jim to v Berlíně nepodařilo a Rusové tam došli dřív. To by pak totiž Japonsko bylo osvobozeno a zůstalo obsazeno sovětskou armádou. Takto díky politickému spěchu Američané natrvalo obsadili Japonsko jako svou budoucí vo­jenskou základnu a hospodářskou kolonii – což pak bylo během následující Korejské války definitivně zafixováno. Ta dvě barbarská bombardování byla částečně určena pro veřejnost, ale hlavně jako vzkaz pro Stalina. Pro americké politiky tedy obě bom­bardování byla pouhým propagandisticky využitelným veřejným testem účinnosti „no­vých“ válečnických technologií. Podobně, jako později s jiným cílem vlastně totéž pro­vedla administrativa – odstřel tří budov v New Yorku 11.9.2001.

Doplnění (4.3.2021): Podrobněji o celé této záležitosti a s přesnou časovou osou tehdy probíhajících událostí i jejich pozadí si lze stručně vyslechnout za cca 8 – 9 min. ve videu „Jak změnit vztah k Hirošimě za osm minut“ (doplněno českými titulky).

Pozn. 52:
Píši o nových zbraních pouze z hlediska naší poslední psané a vyučované historie. Nejsou však zcela nové, pokud si přečteme popis nasazení a účinků těchto zbraní v knize Mahábhárata (viz též na wikipedii), anebo pohlédneme na jejich dodnes znatelné následky plošného bombardování Sibiře provede­ného před cca 250 lety.
Ovšem bez těchto našich současných znalostí bychom ony staré texty, ani ty stopy v terénu Sibiře, zřejmě stále nedokázali správně pochopit.

O účincích prvních jaderných výbuchů na obyvatelstvo je možné se podrobněji dočíst třeba v článku „Jak zabíjela atomová bomba. Radiace nebyla to nejhorší“. Pokusím se dále vytvořit pouze rámcový souhrn několika nejvýraznějších bombar­dování z 2. světové války. Přestože jako cíl těchto bombardování bývají uváděny „pouze cíle vojenské“, tak ve skutečnosti hlavním cílem byla především živá síla – civilní obyvatelstvo – a bylo s tím již dopředu uvažováno zvoleným způsobem ploš­ného bombardování. Podobně jako již při výše zmíněném genocidním jaderném bom­bardování Sibiře. Vojenským plánovačům leteckých úderů toto bylo nadiktováno jim nadřízeným vyšším egregorickým polem – důvody plně pochopíme až v dalším pokra­čování seriálu.

 
Hamburk      24.7. – 3.8.1943      (GB + USA)
* Tonáž a další technické podrobnosti: 4000 tun trhavých + 4200 tun zápalných bomb; 1580 letadel; 4 noční a 2 denní nálety; trvání 10 dní;
* Zasažená plocha: 20 km²;
* Mrtvých lidí bezprostředně a následně: více jak 40 000
(přesnější odhady uvádí 42 500, některé dokonce 60 000 – 100 000 lidí);
* Další následky na lidech:
asi 900 000 - 1 200 000 lidí muselo utéci; 750 000 lidí bez přístřeší;
* Zdroje k ověření: https://www.ctidoma.cz/historie/nicive-bombardovani-hamburku-cilem-bylo-vytvorit-ohnive-peklo-paralyzovat-civilni;
operace Gomora https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Gomora

 
Drážďany      13. –15.2.1945      (GB + USA)
* Tonáž a další technické podrobnosti: 3900 tun výbušných a zápalných bomb;
1296 letadel; 4 nálety (vlny);
* Zasažená plocha: 6,5 km² (až 34 km² zástavby)
* Mrtvých lidí bezprostředně a následně: 18 375 nalezených ostatků; počítá se že až 22 700 lidí mrtvých, odhadováno až 25 000; později uznáváno cca 35 000;
* Zdroje k ověření: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bombardov%C3%A1n%C3%AD_Dr%C3%A1%C5%BE%C4%8Fan

 
Tokio 1. nálet      25.2.1945      (USA)
* Tonáž a další technické podrobnosti: 453,7 tun většinou zápalných bomb;
174 letadel;
* Zasažená plocha: 2,6 km²;

 
Tokio 2. nálet      9/10.3.1945      (USA)
* Tonáž a další technické podrobnosti: 1665 tun bomb (především zápalných);
279 letadel;
* Zasažená plocha: 40 až 45 km² (cca 1/4 města);
* Mrtvých lidí bezprostředně a následně: bezprostředně asi 82 000;
celkový odhad cca 100 000; + asi 1 000 000 zraněných;
* Další následky na lidech: bez přístřeší dalších cca 1 000 000;
* Zdroje k ověření: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bombardov%C3%A1n%C3%AD_Tokia

 
Kóbe      17.3. a 5.6.1945      (USA)
* Tonáž a další technické podrobnosti: množství neuvedeno; 2 samostatné nálety; 331+473 = 804 letadel (B-29)
* Zasažená plocha: asi 7 km² + 10 km² = 17 km²;
* Mrtvých lidí bezprostředně a následně: při prvním náletu 8 000 lidí;
* Zdroje k ověření: https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C3%B3be

 
Hirošima      6.8.1945      (USA)
* Tonáž a další technické podrobnosti: odpovídá asi 13 kilotunám TNT (54 TJ);
novější studie uvádí, že pravděpodobnější je ekvivalent asi 16 kt TNT;
* Zasažená plocha: radius bezprostředního zničení cca 1,6 km; s rozšířením požárů cca 11 km²; podle úřadů zničeno 69% budov a 6–7% poškozeno;
* Mrtvých lidí bezprostředně a následně na zranění:
okamžitě zabito asi 70 000 (snad dokonce až 80 000) lidí (cca 30% populace města), dalších 70 000 podlehlo zraněním později; do konce roku 1945 se měl celkový součet mrtvých na následky bombardování vyšplhat až na 90 000 – 140 000 lidí; což se mělo ještě během dalších 5-ti let zvýšit s mrtvými na následky nemocí z ozáření až na celkových cca 200 000 mrtvých;
* Další následky na lidech:
Hibakuša: ještě 263 945 dodatečně zemřelých na následky radiace;
* Zdroje k ověření: https://cs.wikipedia.org/wiki/Atomov%C3%A9_bombardov%C3%A1n%C3%AD_Hiro%C5%A1imy_a_Nagasaki
Další poznámky: puma „Little Boy“ https://cs.wikipedia.org/wiki/Little_Boy;

 
Nagasaki      9.8.1945      (USA)
* Tonáž a další technické podrobnosti: cca 21– 22 kilotun TNT (88 TJ);
* Zasažená plocha: radius cca 1- 2 km; bomba minula určený cíl o cca 3 km,
takže hlavní část města ležícího v kopcích jimi byla takto kryta;
* Mrtvých lidí bezprostředně a následně:
okamžitě zabitých se odhaduje cca 35 000 – 40 000; což do konce roku 1945 mělo narůst až na celkových cca 60 000 – 80 000 lidí; jinde uváděno celkem asi 74 000 mrtvých;
* Další následky na lidech:
Hibakuša: ještě 149 226 dodatečně zemřelých na následky radiace;
* Zdroje k ověření: https://cs.wikipedia.org/wiki/Atomov%C3%A9_bombardov%C3%A1n%C3%AD_Hiro%C5%A1imy_a_Nagasaki
Další poznámky: bomba „Fat Man“ https://cs.wikipedia.org/wiki/Fat_Man;

 Pokus o rámcové porovnání hlavních parametrů:

město	tun	letounů	plocha [km2]	mrtvých	tun na letoun	mrtvých na [km2]
Klasické kobercové bombardování leteckými svazy:
Hamburk	8200	1580	20,0	42500	5,2	2125
Drážďany	3900	1296	6,5	25000	3,0	3846
Tokio 1	454	174	2,6		2,6
Tokio 2	1665	279	42,5	100000	6,0	2353
Kóbe		804	17,0
Jaderné bombardování:
Hirošima	16000		11,0	140000		12727
Nagasaki	22000		12,5	74000		5920

---

Pozn. 53:
Čísla v tabulce budou těžko souměřitelná a vůbec nic nevyjadřují o peklu na zemi, které se tam v tom okamžiku lidem otevřelo.
Také nelze porovnat „výbušný“ poměr mezi klasickými bombami a energe­tickým výkonem jaderných pum. Neboť klasické letecké bomby mají i jakýsi poměr mezi náplní a obalem a ten je různý mezi pumou trhavou a zápalnou, neboť mají také různé mechanismy působení.
Rovněž tak klasické bombardování v sobě obsahuje výstrahu, tedy možnost schování se lidí v krytech (únik do bezpečí) – oproti zákeřnému jednorázo­vému úderu v Hirošimě a Nagasaki. Navíc ze srovnání destrukce Nagasaki vůči Hirošimě je u Nagasaki vidět charakter snížení ničivých následků odklo­nem padající pumy od původního cíle a pasivním působením kopců na ochra­nu dalších částí města, takže přes větší energetický výkon pumy byly ná­sledky bombardování nižší. Tedy je to pouze jen zdánlivý paradox, že slabší bomba v Hirošimě napáchala více škody, než ta silnější v Nagasaki. Zřejmě tam již zasahovaly vyšší nebeské síly.

Jak je z dosud uvedeného zřejmé, určitě bude možné začít nějakým způsobem mezi sebou porovnávat i velmi silné energetické procesy. Je tedy potřebné ještě nalézt právě pojítko mezi energií trinitrotoluenu a energií vyjádřenou klasickými fyzikálními jednotkami. Na odkazované stránce doporučuji přečíst řadu tam uvedených důležitých podrobností o jeho chování, účincích a podobně. Je tam uvedena i základní hodnota pro přepočty:
Energie uložená v 1 kg TNT činí cca 4 100 – 4 220 kJ/kg, přesněji = 4,184 MJ/kg;
vztaženo na 1 gram: 1 g TNT = 4184 J = 4,184 kJ/g, jak je uvedeno i na internetové stránce „Ekvivalent TNT“. Z této stránky sem kopíruji jejich tabulku významnějších explozí a jejich energetických hodnot (včetně loňského výbuchu v Bejrútu), kterou zároveň numericky přerovnávám a ještě drobně rozšiřuji o několik řádků. Protože obecně užívaným náhradním jednotkovým měřítkem množství energie velkých výbu­chů (namísto fyzikálně správných Joulů) se od okamžiku Hirošimy stal terminus jedna kilotuna trinitrotoluenu, tedy 1 kt TNT (= 1 000 000 kg TNT), proto také hodnoty energie výbuchů v tabulce v nich takto uvádím. Větší hodnoty pak zapisuji pomocí desítkových troj-násobků (… tj. exponentem namísto připisování příslušného počtu nul vpravo).

 1 kt TNT = 1 000 000 [kg] × 4,184 [MJ/kg] = 4,184.10¹² J = 4,184 TJ 
( = 4 184 000 000 000 J )

(Podívej znovu, kolik práce vyžaduje vynést suroviny na nedělní oběd do 1. patra.)
Tabulka explozí je o něco dále.

Pro dokreslení obrázku energetických ekvivalentů o další reálná porovnání dopo­ručuji shlédnout pěkné porovnání na stránce „Jakou sílu měla hirošimská bomba?“. Autor tam provádí srovnávací přepočet na proporce nám blížeji představitelné. Pro každé výpočty je důležité si pamatovat, že je potřebné všechny porovnávané hodnoty vždy uvádět pouze v jedněch jednotkách, tedy i v oněch tisícovkových stupnicích. Proto připomínám význam některých často používaných předpon:

1 = 1    
1 k (kilo) = 1 000 = 10³ 
1 M (mega) = 1 000 k = 1 000 000 = 10⁶ 
1 G (giga) = 1 000 M = 1 000 000 k = 1 000 000 000 = 10⁹ 
1 T (tera) = 1 000 G = 1 000 000 M = 1 000 000 000 k = 1 000 000 000 000 = 10¹²

---

Pokus o porovnání údajů dříve uvedených elektráren:
Dětmarovice (uhlí) – provozovaný výkon 800 MW a roční produkce cca 3 TWh energie.
Temelín (jaderná) – celkový výkon 2 168 MW a roční produkce cca 13,9 TWh energie.

Pokud by instalovaný výkon byl jen a pouze 1 W = 1 J/s, tedy množství energie 1 Joule je vyprodukováno zařízením během doby 1 sekundy, pak za dobu 1 hodiny bude produkce energie činit již 3 600 J (60×60=3600). Za 1 den (24 hodin) to již bude činit 86 400 J energie a za celý rok (365 dní) to potom onen původní výkon 1 W vlastně vytvoří již celkem 31 536 000 J energie (31,536 MJ).
Dětmarovice (uhlí) … 800.10⁶ × 31 536 000 = 25 228 800 000.10⁶ J = 25 228,8 TJ
Temelín (jaderná) … 2168.10⁶ × 31 536 000 = 68 370 048 000.10⁶ J = 68 370,0 TJ

Protože spotřeba je však účtována v kWh, tedy tisícovkových násobcích hodinové jednotky, je dobré si převést Wh na tzv. SI základ, tedy 1 Wh = 3600 J.
Dětmarovice … 3.10¹² × 3 600 = 10 800.10¹² J = 10 800 TJ reálné roční produkce,
Temelín … 13,9.10¹² × 3 600 = 50 040.10¹² J = 50 040 TJ reálné roční produkce.
Tím jsme na srovnatelných údajích. Rozdíl publikované skutečné roční produkce oproti produkci počítané z maximálního projektovaného výkonu elektráren je celkem snadno logicky zdůvodnitelný, včetně i rozdílné míry využití mezi oběma příklady. To již pone­chám na přemýšlení váženému čtenáři tohoto pojednání.
 

 
Přehled hodnot energie u výrazných pozorovaných jevů

Kilotuny TNT	Popis
0,001 – 0,044	Konvenční bomby, největší FOAB má ekvivalent 44 t TNT (jiné zdroje uvádí 20 až 30 t)
0,1 – 3,0	Výbuch v bejrútském přístavu 2020
3,0	Halifaxský výbuch
4,3	Energie v 0,2 g hmoty (jednotka hmotnosti diamantů 1 karát)
16	Jaderná bomba Little Boy shozená na Hirošimu
22	Jaderná bomba Fat Man shozená na Nagasaki
21,5	Energie ztráty 1 g hmoty
86,0	Energie ztráty 4 g hmoty
451,5	Energie ztráty 21 g hmoty
3 000	Energie všech výbušnin použitých v druhé světové válce, včetně jaderných zbraní použitých v Japonsku
12 000	Energie celoroční produkce elektrárny Temelín (cca) … 50 040 [TJ] / 4,184 [TJ] = 11 960 kt
15 000	Nejsilnější americký jaderný výbuch - Castle Bravo
21 500	Teoretické maximum energie získatelné z 1 kg látky vypočtené pomocí rovnice E=mc²
26 300	Zemětřesení v Indickém oceánu 2004 energie uvolněná na povrchu Země
50 000	Nejsilnější sovětský jaderný výbuch - Car-bomba
100 000	Nejsilnější vyprojektovaná jaderná bomba, původní návrh Car-bomby
540 000	Součet všech dosud odpálených jaderných zbraní
2 500 000	Množství sluneční energie, která dopadne na Zemi za minutu
7 000 000	Celkové světové zásoby jaderných zbraní
6 000 000 000	Impakt největšího úlomku komety Shoemaker–Levy 9 (Jupiter)
9 560 000 000	Zemětřesení v Indickém oceánu 2004, uvolněná energie celkem
100 000 000 000     = 1 × 1011	Přibližná energie uvolněná při dopadu tělesa, při kterém se vytvořil Chicxulubský kráter
7,89 × 1018	Energie, kterou vyzáří Slunce za jeden den
1 × 1031	Supernova typu Ia

Na to, jak vypadají některé z uvedených jaderných výbuchů se lze podívat na webu https://www.aldebaran.cz/animace/ (zcela dole na konci stránky!), kde jsou uloženy historické záběry – ke stažení.

---

Když tedy máme pohromadě jak mnoho indicií, tak zároveň alespoň i částečně poskládanou mozaiku mnoha potřebných fakt a sjednocené základy poznávání, termi­nologii a k tomu také jsme schopni i celkem přesného a názorného porovnávání jevů, lze vstoupit do míst, které naše západní civilizace zcela vytěsnila ze svého poznání. Jako pštros si myslíme, že když strčíme hlavu do písku, že pak již nic není. Že když problém není vidět, tak že neexistuje.

Jenže to není pravda. Vždyť je to vrchol našeho života. Stejný, jako když s pře­hledem splněných úkolů přicházíme do školy pro vysvědčení, abychom pak z ní odešli domů. Ti, kteří měli možnost se z těchto tajemných bran vrátit zpět a přinést o tom své svědectví, ti z tohoto přechodu již nikdy nemají strach. Nepohrdají životem, svůj čas pouze lépe využívají. Místo strachu vědí, že ze školy života se již vrací zpět domů. Proto se zaměříme na zkoumání jevů, které tento přechod doprovází.
Kam nás to dovede a jaké budou důsledky toho poznání?
K tomu se však již dostaneme až příště.