Stezkou moudrosti – světélka poznání
Rozpravy badatele nad tématy čtenářů.
Jaká je otázka, taková je odpověď. Mozaika, anebo jen kamének.

Energie – základní zdroj všeho

Tajemství smrti a energie přechodu duše

Zahájeno: 30.01.2021
Zveřejněno: 11.02.2021

Tajemství smrti a energie přechodu duše

Předmluva:
Za každým objevem je na počátku buď náhoda, anebo dlouhotrvající neřešený pro­blém, který již narostl do potřeby řešení.53) V každém případě pak vždy u někoho zafunguje fenomén „všimnutí si“, jak již bylo vysvětleno v minulé kapitole. Podmínkou všimnutí si (nutnou, ne však postačující) je vždy zvědavost a zvídavost a hlavně ote­vřená mysl a nepředpojatost. Schopnost klást si otázky a snaha po nalezení odpovědí (tj. vynaložení úsilí).

Pozn. 54:
Kdyby laborantka tehdy u Alexandra Fleminga ty misky jen umyla, neměli bychom dnes antibiotika a problémy s nimi. Zda by to bylo dobré či ne, o tom je možné vést dlouhé filozofické a nikdy nekončící diskuse. Jenže jak se později našlo někde v archívech, lékaři ve Starém Egyptě na některé choroby již tehdy používali „plesnivý chléb“.

Jedna věc však je obdržet odpověď, získat tedy řešení otázky či problému, druhá věc pak je přesvědčit veškerou opozici o pravdivosti předkládaného řešení (změna ná­zoru znamená nutnost chvíli myslet a to mnohé bolí). „Učené“ spory se táhnou často i několik generací. Naštěstí jako poslední měřítko pravdy vždy nakonec zůstává praxe života s jejím zeleným stromem poznání a do hry lidské hlouposti nakonec svou vyšší mocí zasáhne milosrdný „černý anděl“, který spory po vypršení jejich času nakonec vždy ukončí. Krásným ilustrativním příkladem je případ nemoci zvané „horečka omlad­nic“ a vyřešení onoho problému mladým54) lékařem Ignácem Filipem Semmelweisem a jeho celoživotním bojem za záchranu šestinedělek ohrožovaných „učenými lékaři“. K uznání nestačilo ani to, že na tuto horečku nakonec zemřel i sám Semmelweis po říznutí se při pitvě. Jeho misi pokroku medicíny nakonec dotáhli do konce až noví mladí lékaři, až když všechny zplesnivělé autority odešly za Semmelweisem.

V předchozích kapitolách tohoto rozsáhlého pojednání o energii byla skládána jistá mozaika, která sama je složená z mnoha dílčích na sebe navazujících obrazů – poznání (oborů). A postupně, stejně jako se staví klenba kupole nad chrámem, musí nakonec také i zde přijít finální prvek, který vše spojí a zajistí všemu náležitou vazbu a stabilitu. Svorník – tj. centrální klenák ve vrcholu klenby. Anebo tam také může být „lucerna“ – vstup do vyšší úrovně. Buďto to uzavře, anebo naopak otevře další možný pohled a stane se otevřenou bránou vybízející ke vstupu a k dalšímu hledání a pozná­vání. V každém případě je tím vše stabilizováno (viz pozn.: 55).
Jedna věc je tedy vědět, co se za tím vším skrývá, druhou věcí pak je vysvětlit celou složitou problematiku tak, aby to bylo pochopitelné i zarytým materialistům a theolo­gickým dogmatikům.

Pozn. 55:
Ta alegorie a rozdíl mezi odlišným pojetím finálního poznatku je poměrně dů­ležitá. Je to poznatek, který něco završuje a může zůstat jen konečným, anebo otevřít člověku další možnosti – obzory. Záleží na tom, jak jej kdo pojme. Aby jej však mohl správně pochopit a tedy i později kdykoliv také správně použít, musí jej dokonale poznat v rámci jeho celku. Ne jen jako pouhý stavební prvek – dílčí poznání.
Proto je také kladen takový důraz na obraz všech lunet k tomu místu klenby se sbíhajících, neboť všechny spolu souvisí a jsou nějak provázané a důleži­té pro komplexní pojetí celku. Pouze zdánlivě jsou to samostatné obrazy. O jejich správné spojení se teprve postará onen vše sjednocující centrální (klíčový) dílec, který vše uzavře do jednoho komplexního celku. Neznalost důležitých dílčích souvislostí totiž v našich lidských dějinách vždy nakonec dovedla k pádu nejednu vyspělou kulturní civilizaci.

Z pohádek všichni znají, o co se čertu vždy jedná. Co za své služby požaduje. „Nic, co by stálo za řeč. Něco co ani vidět není, bezcenné a nic to neváží … o duši jde“. Opravdu? Anebo pouze my sami si jí nevážíme a „osleplí“ to nechceme správně vidět a vědět? A veškerou svou pozornost upínáme špatným směrem, na nabízený třpytivý korálek, za který dáme svou duši stejně, jako kdysi snadno ztráceli své tělo oběti lov­ců otroků – za pouhou vidinu korálkového náhrdelníku. Proto se podrobněji podíváme na to, co všechny kultury musí respektovat a čeho my se v naší „západní“ kultuře naopak velmi bojíme a při tom tak rádi kolem sebe na všechny strany rozdáváme. Je to smrt. Bojíme se jí tak, že přestože je integrální součástí života, tak jsme ji z něj zcela vytěsnili a snažíme se na ni zapomenout. V domnění, že se nás takto nedotkne. Anebo nám jen někdo nakukal, že smrt není a že ji lze obelhat? Že ji lze nějakým umělým materiálním prostředkem pohodlně zahnat (stačí jej jen někde získat)?
Anebo pouze někdo velmi potřebuje, abychom se tímto tématem hlouběji nezabývali?

Pozn. 56:
Neboť poznat tajemství smrti znamená i umět odpovědět na základní otázky o „smyslu života“ jak jedince, tak i společnosti i lidské civilizace na Zemi. Znamená to a zároveň s sebou nese i základní životní moudrost a nadhled nad všemi problémy, duševní vyrovnanost i lásku. Lásku nesobeckou, dáva­jící. Na to vše nám dá odpověď poznání tajemství smrti. Zbytečně nemají všechny špičkové duchovní školy (včetně šamanských) ve svém výcviku jako jedny z nejvyšších stupňů zasvěcení seznámení se se svou smrtí.
„Kdo zemře dříve než zemře, nezemře až zemře.“
Jedna má kolegyně, která takový výcvik kdysi absolvovala, mi sdělila část ze svých zážitků, kdy dvakrát měla příležitost s tou paní rozmlouvat. Její popis se v principu shoduje s tím, co je psáno v článku „Jak zabít bohyni smrti“ (o Slovanské bohyni smrti Mara/Mora).

Co tam – „kde nic není“ – co tam můžeme odhalit?
Faktem je, že tímto finálním problémem lidské existence se zabývají všechna nábo­ženství a filozofické školy jakéhokoliv názoru. Zabývají se tím problémem a staví na tom veškerou svou nauku a především se zabývají i tím, co je až poté. Neboť „odtam­tud se nikdo nevrací“ a když, tak toho moc nenamluví. Přitom výklady celého fenomé­nu smrti se značně liší. Můžeme především pozorovat střet dvou zcela protichůdných názorů: celkem jednotného názoru církevních hierarchií všech tří náboženství knihy (mimochodem sepsané tím samým elementem v jeho prospěch), který je v nesmiři­telném rozporu se všemi ostatními pozemskými věroukami, náboženstvími i praktický­mi životními zkušenostmi přírodních kultur. Ty naopak, ač z různých dob, kultur, zemí, ty všechny mluví o něčem zcela jiném a při troše soudnosti lze jednoduchým porovná­ním zjistit, že vlastně říkají totéž. Liší se pouze pro ně potřebnou hloubkou porozu­mění a vyjadřují se svou vlastní terminologií.

Aby ďábel co možná nejlépe zametl stopy k němu vedoucí, tak kromě sepsání tří základních knih pro svá kmenová náboženství (a jejich církve), aby si zajistil, že se ani ti, kteří se náboženstvím nebudou hlouběji zabývat a kteří tedy nejsou pod indok­trinačním vlivem programování mysli církvemi, a aby tuto pro něj velmi nebezpečnou klíčovou záležitost v žádném případě nezkoumali, proto jim nabídl své čtvrté nábožen­ství – atheismus s materialismem.55) A tím byly opět zajištěny další rozpory v termi­nologiích i v okruzích témat k bádání a důvody ke „korektnímu“ vyhýbání se kritické hranici, kde by se naopak všichni měli sejít.

Naštěstí lidský duch toužící po poznání je nezlomný a nezdolný. A tak se stalo, že řada lidí se touto otázkou smyslu života zabývala. A tito „kacíři“ vždy kousíček poodhrnuli závoj iluzí toto téma skrývající. Trochu jím pohnuli a často se při tom dokonce i přilepili na jiné vlákno důmyslně upletené iluze. Historie je plná dokladů o této přetěžké cestě za poznáním. Zde chci čtenáře upozornit na knihu „PSY-vojny: Západ a Východ“ kolektivu autorů (právě v překladu) a její první kapitoly, které se zabývají historickým přehledem lidského bádání a poznání o dějích skrytých a hra­ničních. Proto je zbytečné, abych to opakoval. O mnoha důležitých kamenech naše­ho mostu k poznání jsem se již zmínil v minulých kapitolách, proto je již neuvádím, nejvýše stručným odkazem.

Projev biopole

Všechny živé organismy se projevují svým specifickým zářivým polem, postaru nazývaném „aura“. Je to pole vícevrstevnaté56) ve smyslu složeného z většího počtu různých frekvenčních pásem,57) která ne všechna musí být zachytitelná fyzikálními technologiemi. Zároveň toto hlavní viditelně zářivé pole přesně koinciduje i s případ­nými vnitřními poruchami jak na úrovni fyzické, tak i psychické a duchovní. Diagnosti­ci a léčitelé je znají a umí s ním pracovat, neboť ne jenom že se na tomto poli projeví všechny vnitřní poruchy těla, ale dokonce i pouhá oprava tohoto zářivého pole vede ve svém důsledku zpětně i k opravě zdraví (projevu ve hmotě, která je tím polem řízena) – což lze dokonce dělat i dálkově.58) To je fakt, který oficiální medicína bude muset velmi brzy vzít na vědomí a mnoho svých učebnic zcela přepsat. Tato aura (biopole) je s životem bezprostředně svázána od prvních okamžiků usazení duše v embryu až do okamžiku nezvratné smrti (je dokonce pozorovatelná i v auře matky).
Toto platí i pro biopole zvířat, jejich nemoci a zranění.

Mrtvá těla toto typické zářivé aurické pole plné prány nemají, přestože v něm ještě i po smrti probíhají jisté biologické procesy. Dobíhají některé biologicky auto­nomní záchranné reakce systému. Nějaké reakce mohou probíhat i v důsledku probí­hajících oživovacích pokusů (třebas i neúčinných), probíhá stále ještě trávení potravy střevní mikroflórou, anebo dokonce již i rozpad tkání – to vše se sice bude projevovat svým specifickým zářením, ale již ve zcela jiných frekvenčních pásmech, než jsou pro­jevy biopole zdravého funkčního systému.
Mrtvá těla prostě nezáří svým specifickým vnitřním „ohněm“.
Dokonce i duch, pokud je zachycen buď jasnovidcem s rozvinutou schopností tohoto specifického vidění, anebo i občasně pomocí fotografických technik, ten také nezáří vnitřním ohněm. Prostě po oddělení duše od těla také tato přichází o svou výraznou „zářivost“ a projevuje se pouze deformací jiných světel (paprsků), které prochází jejím polem soustředěným v prostoru podobně, asi jako se deformuje paprsek světla procházející optickou čočkou a vykreslující na stínítku „cosi podivného“, co tam „přeci nepatří“. Lze připodobnit k bublině ve vodě.

Tato biopole jsou již dávno fotograficky zachytitelná a zaznamenatelná stabilně (fotografie) anebo i dynamicky (film, video), a to díky zobrazovací technice vyvinuté manželi Kirlianovými v době počátku 2. sv. války. Traduje se, že hlavním tehdy řeše­ným problémem bylo nalezení nové nedestruktivní techniky odhalování vnitřních skry­tých vad ve výrobcích (součástkách) – pro potřeby výstupní kontroly v průmyslu. Na to upozorňuji záměrně, aby bylo jasné, že fotografie klíčů a jiných věcí pod černou podložkou s biopolem (aurou) nemají nic společného. To zase souvisí pouze s tzv. zářením tvarů (terminus technicus) a hlavně působí ve frekvenčních pásmech řádově diametrálně jiných, než jsou pole živých organismů a pole bytostí. Zbytkové světlo zachycené a vycházející z těla po smrti je již zcela jiného charakteru, než odpovídá záření živých bytostí.
Pro zájemce několik odkazů:
Semjon Davidovič Kirlian – o objeviteli;
Kirlianův efekt – stručně o technice;
Aura: Kam vede pátrání po neviditelné energii? – podobně;
Focení aury a měření čaker – již trochu více podrobností;
Co bude aura? – již více podrobností;
Udělejte si sami Kirlian zařízení. – Co je Kirlianův efekt a jak se projevuje po smrti? Fotografie přes průhlednou elektrodu;
Lze třeba najít a stáhnout bakalářskou práci na téma „Využití transformačních procesů energetických polí v průmyslu komerční bezpečnosti “.

Aura, přesněji ta část biopole, která je takto fotograficky zachytitelná, zajišťuje spojení pole duše s fyzickým (hmotným) tělem a zároveň pomocí celého svého „ča­kerního“ systému jednak provádí koncentraci a čerpání volné energie vakua v pránu potřebné kvality (převod do daných pracovních frekvenčních pásem – tedy její potřeb­né ladění) a dále její distribuci v těle prostřednictvím tzv. „nádí“ (energetických roz­vodů). Aby k té koncentraci a přesné transformaci energie mohlo dojít, je právě nutná spolupráce (součinnost) hmoty a specificky uspořádaného silového pole. Protože tato aura je s fyzickým tělem přímo a bezprostředně svou funkcí spojena, právě proto je projevem funkčního spojení duše s tělem, a tedy projevem normálního života. Pokud provedeme fotografii ještě „biologicky“ funkčního, avšak ve skutečnosti již mrtvého těla napojeného na přístroje, bude celkový obraz již vypadat zcela jinak.
Důsledky:
• Aura sice má svou odhalitelnou anatomii, avšak není to ještě anatomie duše – ta má totiž zcela jiné své vlastní čakerní systémy. Aura je těsně spjata s energetikou hmoty živého těla.
• Zánik tohoto zářivého pole je znamením smrti … definitivního odpojení duše od těla.

Pozn. 57:
Pokud adept provádí některá specifická velmi vysoká a náročná tréninková cvičení (a dokonce i pro fyzické tělo nebezpečná), a navíc i když jeho aura takřka zmizí, tak stále ještě zůstávají v těle aktivní specifické „ohýnky“ stále zajišťující jeho funkčnost a ochranu před hnilobnými procesy a umožňující jeho pozdější návrat zpět do těla (návrat duše) a jeho regeneraci, znovu nastartování. Není tedy mrtev, nýbrž „uspán“, a to dokonce i třeba na několik staletí. Proto se také s těmito osobami jednak vůbec nesmí hýbat, a také je nutné jim zajistit klid a ochranu odloženého uspaného těla. Včetně případného dalšího servisu, který nemůže dělat jakýkoliv laik, nýbrž musí být náležitě znalý celého procesu. Proto se tyto záležitosti dělávají vždy mimo dosah veřejnosti, a těla bývají před veřejností ukrytá a hlídaná.59)
Kdo toto provedl veřejně, to byl před cca 2000 lety Ježíš, potřebný servis zajišťovali Josef z Arimatie s Nikodémem. Proto také spěchali, aby zajistili Ježíši možnost bezpečného návratu zpět do těla.

Když již výše zmíněné fotografické techniky byly dostatečně citlivé, byly také po­užity při sledování procesu umírání. Ze záznamů byl rozpoznatelný děj, kdy se najed­nou z těla oddělí jeho „jakoby světelný povrch“, který však ani moc nesvítí (spíše ne­září jako tomu dosud bylo), a vznese se nad ležící tělo. A jakési spojení vlákny téhož průsvitného „světla“ vedoucích ještě do těla a táhnoucí se asi jako „zbytek lepidla“ je ještě spojuje s fyzickým obalem. Až se nakonec od fyzického těla tento jeho průsvitný „obal“ zcela oddělí a vznášející se sotva zřetelná silueta je ještě chvilinku spojena posledním slabým průsvitným praménkem (provázkem) ukotveným někde v těle, který slábne, a nakonec i on se přeruší. Od toho okamžiku dosavadní barevné a stále slábnoucí aurické pole odklopující hmotné tělo definitivně rychle mizí – došlo k nevrat­nému přerušení duše a fyzického těla. Duše odložila své dosud užívané fyzické tělo. Následně necvičeným okem neviditelný, volně v prostoru se vznášející světelný oblá­ček s tvarem opuštěného těla začíná pulsovat, jeho frekvence pulsací se zvyšuje, až náhle od jistého okamžiku zmizí. To je dáno tím, že naše fyzikální přístroje již nejsou schopny tak vysokou rychlost kmitů registrovat (frekvenční rozlišitelnost).

Co se děje dále – to jsou již jiné výzkumy prováděné jinými prostředky. U nás se tím hodně zabýval Břetislav Kafka.

Z pozice toho, kdo touto transformací prochází, přinesli podrobné informace o těchto dějích ti, kteří se směli vrátit. Neboť ještě nebyli dosud zcela odděleni od těla a ještě nenastal jejich čas a hlavně poslední „ohýnky“ v jejich tělech stále ještě čekaly na jejich návrat z „průzkumné cesty“. Tyto osoby byly po svém návratu vyhledány, jejich svědectví byla sepsána, výpovědi podrobně studovány a vše publikováno. Jedním z mnoha dalších, kdo se tím zabýval byl i Raymond A. Moody, jak jsem již několikrát upozornil v minulých kapitolách tohoto pojednání.

Z podobného soudku je i další souhrn odkazů na stránce „Okamžik SMRTI - KNIHY: Kontakty se zemřelými a Zprávy od zemřelých a Život po smrti - Trápeni DUŠE – ROZLOUČENÍ“, kde jsou i odkazy na další publikace.

Svědectví asistentů – podivné světlo

Říká se, že ve smrti je každý sám. Není to až tak zcela pravda, pokud vezmeme v úvahu přítomnost anděla smrti pomáhajícího při odpojování polí a také další průvod­ce, kteří mu z druhé strany přichází vstříc (v tomto se tento přechod silně podobá fázi zrození … které je proti tomuto mnohem náročnější záležitost, a každý žijící to kdysi na počátku svého vtělení také zvládnul). Tito přicházející průvodci jsou pomocníci pře­chodu, kteří jej již přebírají tam, kam nakonec směřujeme všichni a kde nám dosud žijící naši pozůstalí již pomoci nemohou. Samozřejmě se tam mohou vyskytnout také číhající entity temné, plně vázané k vibračním hladinám umírající osoby, na které se v průběhu života v těle duše navázala svými postoji a jednáním a celým směrováním (takže ještě bude následovat dlouhé bloudění – některé filmy tyto záležitosti popisují celkem věrně, byť pestře vybarvené). Také jej odvedou ke „svým“ – „vrána k vráně sedá“. Z naší strany však dosti často v tom okamžiku bývá člověk osamocen, dosud ještě nepřipraven.

Nicméně často mívají umírající i lidskou asistenci: blízká osoba v ten okamžik dlící u lůžka umírajícího, osoby paliativní služby, zdravotní personál a pod. A ti někdy bývají schopni podat svědectví o jevech souvisejících s blízkostí smrti. A pokud mají také dar širšího vidění (než je jen základní rozsah spektra viditelného bílého světla), mluví často o podivných světelných projevech. Je to tak časté, že se to již dostalo i do širšího povědomí. Mluví se o prožitcích sdílené či blízké smrti.

Zde doporučuji nahlédnout především na článek „Prožitky sdílené smrti nabourá­vají vědecké vysvětlení NDE“, kde je na konci i další rozcestník na stránky popisující různé další případy tohoto druhu.
A druhý odkaz směřuje na stránku „Co jsou tzv. „zážitky v blízkosti smrti“ (Near Death Experience, NDE) a o čem svědčí? Co se děje po smrti?…“, která se tímto tématem také podrobně zabývá, je plná dalších odkazů a argumentačně dobře ozdrojovaná. Rozhodně doporučuji také za návštěvu.
V principu v okamžiku smrti se lidská duše při svém odpojování od těla vyzáří, jak v čase cca první minuty vysvětluje Sergej N. Lazarev ve svém videu (asi 11 minut, cz titulky) „Návod na přežiti v roce 2020“. Je tam toho víc a tento odkaz je poslední aktivní adresou ze tří, které jsem měl. Důležitá je i zmínka, že k obdobnému vyzařo­vání dochází i při hlubinném čištění (bude jednou potřebné si souvztažnost karmy a energie uvědomit). A další, rovněž důležitá zmínka Lazareva je i ta, že i sama planeta reaguje na tyto jevy, pokud k takovýmto jevům dochází ve větším měřítku (toto téma bude řešeno o něco dále).

Hmotnost duše

Před cca 45 lety ještě za mých studií prostřednictvím nějakého časopisu se ke mě dostala jedna krátká informace, kterou jsem tehdy považoval za velmi důležitou a tak jsem se snažil si ji dobře vrýt do paměti. Japoncům se tehdy poprvé podařilo zvážit lidskou duši. Vážili umírajícího člověka a zjistili, že v okamžiku smrti se ze systému někam vytratí malá částečka hmoty. Dnes pozorní čtenáři Ztraceného symbolu (Dan Brown) toto sice již vědí a na internetu lze nalézt další údaje, ale tehdy to bylo přímo neuvěřitelné, že to „nepatrné, směšné NIC, chomáček sotva viditelný, co nic neváží a ani cenu nemá…“ za což je ochoten každý čert snést „…cokoliv, i modré z nebe, stačí jen podepsat…“, že něco takového existuje a má i svou, byť nepatrnou, hmotu. Něco, co podle materialistů ani existovat nemůže, protože to je nějaká jiná a nedokázatelná realita, vlastně jen pouhý „náboženský přelud“ – TO se najednou plně projevilo. Jenže tehdy již dlouho existovala i Kirlianova fotografie, a na tu tehdy bylo také nasazeno veřejné informační ticho. Že by to tedy při úmrtí byla hmotnost ztráty onoho neviditel­ného světla? Či je toho tam více? A co ty struktury těch světel (polí) – je toto duše se svou anatomií? To byly otázky, které jsem si tehdy položil a také na ně v dalším životě hledal odpověď.

Vážení duše

Napřed je nutné se podívat na technické problémy, se kterými se museli Japonci vyrovnat. Použiji citaci z publikace, která je zatím ve stavu neustále přepracovávané­ho a doplňovaného rukopisu.

Protože takové přesné fyzikální měření vyžaduje klid (viz dále), předpokládám, že se jednalo o klidné umírání stářím, člověka vyrovnaného se svým stavem. Naskýtá se doplňková otázka, jak se na výsledcích výzkumu podepíše násilná smrt a případně smrt ve válečném konfliktu. Bude hmotnost a tedy i energie stejná, anebo větší, či menší?

Pozn. 58:
Hypotéza: domnívám se že možná asi větší, tedy šťavnatější porce.
Jinak by nás onen trojnásobný pidivajzlík nechal na zemi umírat pěkně v klidu a nehonil nás neustále prostřednictvím svých nadháněčů (vládců a církví) do všech těch naprosto nesmyslných konfliktů a válek!

Aby někdo opět nenaletěl na mlhy pouštěné vědeckými teroristy oficiálního prou­du, tak opět trocha matematiky a kvalifikovaný odhad.
Předpokládejme, že budeme pozorovat člověka hmotnosti cca 60 kg (vím, rozdíly muž × žena, ale také obézní zápaďan × podvyživený a hladový člověk odněkud … vlastně od všude). Při měření jej musíme s lůžkem a dýcháním a další měřicí aparaturou her­meticky uzavřít. I když třeba jen na několik hodin. Pro lepší počítání předpokládáme, že celek, postel s měřicí aparaturou i s umírajícím, váží dohromady cca 200 kg. Jestliže máme měřením zjistit rozdíl 1 g, pak je to relativní hodnota vůči celku:
1 g / 200 000 g = 0,000 005 = 5 : 1 000 000.
Pokud však máme přesně naměřit jakoukoliv fyzikální veličinu jistého řádu, pak potře­bujeme zařízení minimálně o jeden řád přesnější. Tedy pro uvedenou maximální zatí­žitelnost potřebujeme aparaturu s kvalitou úrovně měření alespoň 1 : 10 000 000, tedy na 200 kg zátěže schopnost zjistit odchylku cca ± 0,02 g.

To však platí pouze pro hrubá orientační technická měření běžné denní praxe. Ne však pro přesná laboratorní měření. Tam se žádá ještě větší přesnost (citlivost) měřicí aparatury (tzv. třída přesnosti). Podle toho, s jakou relativní přesností (tedy s jakým rozptylem chyby měření) a jak rychle má být dosažen výsledek, kolik je předpoklad, že to bude, zda jsme schopni zvýšit přesnost výsledku ještě o jeden řád opakováním měření a statistickým vyhodnocením výsledků měření, a podobně. Varianta s možností opakování asi nebude správná, neboť pokud vím, tak většinou každý zemře vždy hned napoprvé definitivně (jinak by to měření nebylo platné). Ještě jen pro dokreslení: přesnost měřidel vůči rozsahu horší než 5% je přesnost technická orientační. Přesné technické měření vyžaduje garanci již do cca 2,5 % a laboratorní přístroje mívají třídu přesnosti pod 1,5 %. Požadavku na ještě vyšší přesnost měření se pak dosahuje již zmíněným jeho opakováním a statistickým vyhodnocením naměřených výsledků.

To znamená, že pro skutečně vědecky odpovědné a přesné laboratorní měření v řádu cca 1 g vždy na první pokus a pro daný celkový rozsah stupnice potřebujeme opravdu dokonalé technické vybavení, co nejpřesnější. Pokud se jedná o různá fyzikál­ní měření, tak nejpřesněji ze všech veličin dokáže fyzika právě vážit, tedy měřit hmot­nost. Již výše požadovaná citlivost a přesnost vah je technicky zvládnutelná. Je zřej­mé, že to není ani osobní, ani kuchyňská váha. Jen si uvědomme, na jakých vahách a s jakou požadovanou přesností se proti tomu vždy na poli vážily pytle plné brambor (tehdy mívaly cca 50 kg, pokud si ještě dobře vzpomínám na svá mladá léta a školní brigády).
Smekám klobouk před japonskými techniky.

Co ukázalo měření

Po tomto úvodu do technické problematiky nyní již hodnoty.

Tu hodnotu si pamatuji dodnes (i když i já se mohu mýlit), neboť tehdy psali, že ze systému se náhle „ztratilo“ 0,2 g hmoty (1 carat – jednotka hmotnosti diamantů). To zmizelo úmrtím člověka, tedy i s jeho aurou. Ztráta 0,2 g hmoty ze systému před­stavuje energetický ekvivalent 21,481×0,2 = 4,296 kt TNT … viz uvedenou tabulku „Přehled hodnot energie u výrazných pozorovaných jevů“. Tolik energie se uvolní do prostoru při úmrtí jednoho jediného člověka. Kam se ztratí, kam zmizí ta síla? Jaderná elektrárna Temelín na dosažení tohoto výkonu musí pracovat na plný výkon přibližně 2,5 hodiny (všechny reaktory – přesněji viz poznámku 59).
Jaderná puma svržená na Hirošimu byla jen asi 3,7× silnější (hruběji asi tak 4×)!

Pozn. 59:
Přepočet pro kontrolu:
Celkový instalovaný výkon Temelína: 2168 MW [ = MJ/s]
Za 1 hodinu plného výkonu tedy je vyrobeno (60×60=3600 sec):
2168×3600 = 7 804 800 MJ = 7,8 TJ energie.
Trinitrotoluenový ekvivalent: 1 kt TNT = 4,184 TJ
Tedy 7,805 / 4,184 = 1,865 kt TNT energetický ekvivalent „vyrobí“ jaderná elektrárna Temelín za 1 hodinu.
1 carat: … 4,296 / 1,865 = 2,303 … hodin plného provozu Temelína;
21 g … ~ 450 / 1,865 = 241,3 hodin ... cca 10 dní a nocí plného provozu.

A protože se má vše, pokud možno ověřit, tak po napsání předchozího textu mě napadlo ještě jednou prověřit internet, jestli k tématu nejsou již přesnější informace. Na otázku hmotnost duše jsem vyguglil mnoho stránek, kde je zmiňována konstanta cca 21 g. Tedy hodnota trochu větší, přesně 21/0,2 = 105× více než jsem si pamato­val (anebo redaktoři neumí psát číslice). Tomu tedy odpovídá energetický ekvivalent cca 450 kt TNT. Temelín na plný výkon bude muset pracovat přibližně 10 dní a nocí (viz výše poznámka 59). Ve srovnání s Hirošimou to odpovídá dohromady cca 28 pumám vybuchlých najednou vedle sebe.
Avšak tyto zdroje tento údaj většinou opisují od sebe navzájem a je tam někde uve­deno, že tato hodnota měla být zjištěna dokonce již před 1. světovou válkou („Kolik váží lidská duše“). Další výzkum popsaný v článku „Váží lidská duše 21 gramů?“ probí­hal relativně nedávno a pod velkým dohledem, ale bez přesnějších dat. Další odkaz je uveden ještě v článku „Vědci potvrdili duši, která neumírá“, kde lze najít diskusi a jiné příbuzné odkazy, avšak pohříchu mnohé jsou již nefunkční. Stačí si jen vyguglit otázku váha těla po smrti a hned se nabídne mnoho článků na toto téma (především bulvár).

Toto je tedy hmotnost, která je spojena se ztrátou světla, tedy se ztrátou biopole těla v okamžiku jeho smrti, což je také doprovázeno již dříve uve­denými specifickými světelnými efekty. A tomu odpovídá i velmi značný energetický ekvivalent velmi vysokého řádu. To je hmota, která se v tom okamžiku vyzáří. Již rozumíme tomu, o co asi jde a jaká je příčina oněch pozorování „sdílené smrti“, jak je výše zmíněno? A kam se ztrácí?

Dopad:
I když se bude jednat byť jen o ztrátu oněch pouhých 0,2 g hmoty, i tak je celý jev smrti spojen se značně velkým energetickým přestupem mezi dimenzemi, přestože není doprovázen destrukčními efekty typu zániku Hirošimy. Uvažované rozpětí od 1/4 až do spíše těch 28 Hirošim.
Co nás opravňuje k tomu si myslet, že tuto energii nikdo nemůže nějak zachytit a využívat pro sebe?

Pozn. 60:
S ohledem na další údaje zveřejněné poměrně nedávno a související s jiným výzkumem, nicméně s tímto tématem také velmi úzce souvisejícím, o kterém bude ještě dále zmíněno, jeví se jako skutečnosti více odpovídající a tedy i přesnější údaj o hmotnosti duše hodnota 21 gramů a tedy energetický ekvi­valent úmrtí člověka odpovídající uvolněné energii cca 28 Hirošimských pum. Což je ekvivalent 450 kt TNT, tedy hodnota cca 1 900 TJ uvolněné energie.

Další doprovodné jevy úzce související

Poměrně nedávno byl zveřejněn velmi zajímavý článek „Bombardování během druhé světové války vysílalo rázové vlny hluboko do vesmíru. Rázové vlny z bombar­dování putovaly do vesmíru“, kde se píše o naměření výrazných rázových vln v poli planety Země ve 40. letech minulého století ve spojitosti právě s oněmi velkými ploš­nými bombardováními ve 2. světové válce. Na základě již uvedených fakt lze tvrdit, že tyto záškuby elektromagnetického pole Země nebyly bezprostředním důsledkem energie uvolněné z bombardování, nýbrž že to byla reakce elektromagnetického pole planety Země na ono velké množství v tom okamžiku usmrcených obětí (jedno jestli konvenčním anebo jaderným bombardováním). Když tedy znovu spočteme 70 000 lidí usmrcených bezprostředně při výbuchu v Hirošimě, dostáváme s uvažováním hodnot pro 21 g duše energii odpovídající cca 70 000 × 28 = 1 960 000 ≈ 2 000 000 najed­nou odpálených Hirošimských pum (s výkonem po 16 kt TNT), tedy s celkovou energií odpovídající 70 000 × 450 = 31 500 000 kt TNT. Pokud nahlédneme do tabulky porov­nání velkých explozí, je to značně velká hodnota60), na kterou, i kdyby byla účinnost jen 1/1000, tak planeta prostě nějak reagovat musí. Zvláště když mnozí mystici tvrdí, že planeta jako taková je také živá bytost, i když trochu jiná, než my si ve své na­bubřelé domýšlivosti myslíme.

Je potřebné si uvědomit, že tyto energetické přenosy spojené se smrtí probíhají ve formě interakcí silových polí a s ohledem na doprovodné světelné jevy jsou spojeny také s elektromagnetismem.61) Je tedy celkem zákonité, že naše těla interagují jak s přirozenými vnějšími elektromagnetickými poli prostředí (nejsilněji s planetou Země a vzdáleně i okolními planetami, to pak o něco slaběji), tak ale také i s nepřirozenými poli. Především pak s radiovými sítěmi dnešních mobilních telekomunikací – které jsou přímou příčinou současných zdravotních problémů … používaná frekvenční pásma již zasahují do frekvenčních pásem polí biologických organismů.

Pozn. 61:
I když současná epidemie je především politicko-divadelní záležitost, nicmé­ně pokud se někde objevily skutečné zdravotní problémy, tak vždy byly svá­zány místem a s pokusy o zapnutí telekomunikačního vysílání na konkrétních kmitočtech pásma 5G (nové zbraně je přece potřeba vyzkoušet). Toto pás­mo již bezprostředně zasahuje do vlastních pracovních frekvencí některých buněk těla, a především těch, které jsou spojeny se schopností krve přená­šet kyslík. Jinak tyto sítě jsou navrženy a instalovány jako zbraň hromadné­ho ničení namířená především proti civilnímu obyvatelstvu s cílem dosažení téhož účelu, jako bylo plošné bombardování za 2. sv. války, či také jaderné bombardování v Japonsku. K zabití všeho živého v daném dosahu a tím také k vysátí a odčerpání příslušné energie. Veškerá propaganda v mediích tuto skrytou činnost pouze plně maskuje.
Doporučuji znovu se vrátit a seznámit s objevy Royala Raymonda Rifeho a jeho úspěchy v okamžité likvidaci většiny chorob pomocí rezonance. To pro připomenutí vysvětlení, na jakém principu to vše vlastně působí. Podrobněji bylo již jednou rozebráno v souvislosti s frekvencemi v pozn. 31 a 32.

Právě již objasněného jevu uvolnění velkého množství silně zkoncentrované prá­nické energie v okamžiku „smrti těla“ si kdysi dávno povšiml jeden z kosmických pa­razitů a proto před mnoha tisíci lety obsadil tento kout vesmíru a celou planetu obalil svým specifickým silovým polem. Nad celou planetou vytvořil elektromagnetickou past (síť), která jednak brání úniku duší z tohoto prostoru62), jednak veškerou smrtí uvol­něnou energii odsává a využívá právě pro svou potřebu (bylo vysvětlováno zde a také zde). Zároveň s tím provedl i jisté celkové maskování svého působení pro utajení své zdejší přítomnosti před vnějším pozorováním prostředky jiných kosmických civilizací. Důvodem právě byla ona jeho parazitická a trvalá destrukční činnost zde dlouhodobě prováděná. Další následnou činností pak bylo trvalé „zahradničení“ na jím zabraném a vymezeném záhonku energeticky vydatných bytostí (na celé planetě). Tedy pěstování různých forem destrukcí nad lidmi tak, aby se jednak množili a jednak co nejvíce umí­rali a pro „okořenění chuti“ při tom ještě co nejvíce trpěli jak za života, tak i ve smrti. Proto využíval i možnost přímého působení na mozek lidí a ovlivňování jejich masové­ho chování a jednání. Proto si také z vybraných jedinců i skupin dokonce budoval spe­ciální vrstvy praktického řízení pověřené hlídáním „biomasy“. Zde jsou příčiny a přímé vazby na všechny satanistické projevy i organizace, včetně mnoha církevních a nábo­ženských struktur a také struktur světovládné moci „samozvaných elit“ a jejich typic­kých projevů. A to již od dob Atlantidy včetně. I její doba patřila do období Kalijugy (ale ten počátek Kalijugy je mnohem dále v minulosti, než je uváděno na odkazované stránce). No a mezitím se nám tu na naší scéně občas přimíchali i někteří mimozemští návštěvníci, kteří občas také mívají i své vlastní zájmy.

Celé to je zapříčiněno také tím, že právě v tomto našem koutě vesmíru se objevila unikátní disposice zdejších převládajících bytostí (lidí) – majících schopnost vysoké koncentrace volné energie v tělech v živou pránu. S tím pak jsou spojeny i možnosti jejího následného využití. A buď ji budou vy­užívat sami v souladu s vůlí Otce nebeského tak, jak On to kdysi zamýš­lel, anebo lidé budou pouze někým jiným pěstovaným dobytkem. Nechť si každý sám za sebe vybere, kde chce být zařazen, a podle toho nechť také jedná.

Na internetu lze k tomuto naznačenému tématu nalézt velkou řadu dalších dílčích roztříštěných informací, vždy nějak zaměřených podle právě posuzovaného tématu. Nehodlám nyní pro opoziční „nevěřící“ probírat celý svůj archív informačních střípků, který je pouze nepatrným zlomečkem toho, co vše je k těmto tématůmu na síti zve­řejněno. Neboť jsou lidé, které o existenci „něčeho“ nepřesvědčí ani to, když budou onou entitou právě na talíři porcováni, a proto je zbytečné s nimi ztrácet čas v neko­nečných diskusích. Ti si svou cestu již vybrali.
Pouze na ukázku dám jen některé první odkazy a zbytek nechávám čtenáři jako pod­nět ke studiu a dalšímu pátrání. Jako první doporučuji článek „Pomožte planetě Zemi, přírodě, svým dětem i sami sobě!“, je umístěn v sekci zakázaná historie webu Celostní vzdělávání. Na to pak navazuje celý další seriál článků zaměřený k utajeným dějinám našich předků (každý již může hledat dále), anebo také další sérii článků vysvětlující kořeny současného dění. Vše na tomtéž serveru. Kdo začne na internetu hledat, najde mnoho dalších různých zdrojů, a dílčí kaménky a střípky informací do mozaiky svého poznání si již může poskládat i sám.

Kromě toho je tu ještě jeden aspekt, který je potřebný vzít v úvahu. Zvláštní lidská schopnost tvorby substance zvané „argentum astrum“63). Což přímo souvisí se schopnostmi lidského mozku a v širokém vesmíru to má být jev velmi unikátní (míra této schopnosti bude u každé lidské bytosti individuální). Podle mého názoru zřejmě právě toto je oním „energetickým kořením“, které si onen ďábelský parazit na nás lidech tak cení a co z nás sbírá společně s „energií smrti“. Pokud si toto uvě­domíme, pak již přestává být záhadou, jak vůbec mohou vznikat satanisté. Od Čach­tické paní až po dnes internetem registrované případy „elit“ rozpínajících se po celém světě. Zde spočívá základ odpovědi na otázku jak a proč se tu vzalo ono zvrhlé šílen­ství. Ještě se k tomu vrátíme později.

Argentum astrum … doslova "Hvězdné stříbro" anebo také "Hvězdný oheň" – tajemná esence v mozku pozemšťanů, která při vyšší produkci propůjčuje lidem para­normální schopnosti. Z celého Vesmíru se vyskytuje pouze u lidí na Zemi. Tato látka začala neočekávaně vznikat u lidí po rozsáhlých úpravách lidského genomu mimozem­skými inženýry. Umělým způsobem se zatím Argentum Astrum nepodařilo syntetizo­vat. Proto je o něj ze strany mimozemských entit velký zájem. Dispozice ke tvorbě této látky se přenáší pouze po ženské rodové linii. Vyšší produkci Argentum Astrum lze vyvolat speciálním mentálním cvičením … opsáno ze stránky „Matrix“. Je dobré si uvědomit, že tam někde je také sídlo 3. oka Šivova, lokalizované v tzv. šišince. Dále se o tom zmiňuje také web „Pandora“, či „Celostní vzdělávání v sekci absolutně neuvěřitelné“, což nás nakonec dovede až k Jaroslavu Chvátalovi a jeho webu https://www.matrix-2001.cz/.

Z těchto konsekvencí pak zřetelně plyne i důvod tak velkého zájmu satanistů o malé děti, které podrobují mučení, aby z nich pak po jejich velkém utrpení odsáli všechnu krev pro svou konzumaci coby „elixír mládí“ a také získali jejich šišinku pro speciální a velmi drahé narkotikum Adrenochrome, jež se extrahuje z šišinky právě při velkém utrpení. To je také důvodem, proč každý rok po celém světě zmizí několik milionů dětí, mladých dívek a žen a proč zároveň existuje tak velmi rozšířený tajný obchod s těmito unesenými oběťmi a směřující právě do míst koncentrace těchto „elit“. Je to obchod dokonce mnohem výnosnější než obchod s drogami či náhradními tělesnými orgány. Adrenochrom, sex a krev, energie mučení a smrt – energie obětí určená pro parazita.

To vše je konstatování stavu současného lidstva, ke kterému lze na internetu v dnešní době bez velkých problémů nalézt mnoho údajů. Před několika lety to tak snadno k nalezení nebylo. Ti darebáci se s tím dnes již ani neskrývají.
Teprve když je nám jasné, co vše je na to navázáno, teprve pak také můžeme jako lidstvo hledat cestu ven ze slepé uličky, do které jsme se nechali zavést a kde jsme byli prozatím uspáni. K tomu je však nutné se zabývat i dalšími procesy s tím vším souvisejícími. Až je poznáme, opět se nám mnohá nejasná tajemství i záhady objasní a celá mozaika vědomostí opět jasněji vykreslí.

Zrovna tak, jak lze živá těla i psychiku ovlivňovat elektromagnetickými poli, tak také je principiálně možné zachytit energii vyzářenou v okamžiku smrti. Je nutné si uvědomit elektromagnetickou podstatu většiny těchto jevů a platnost rezonančních principů, které jsou využívány specifickým parazitickým polem při jeho způsobech ovládání energetických toků nad planetou.

 



Poznámky pod čarou:

53) … A to řešení přijde, i kdyby mělo přijít až z druhého konce světa. A žádná církev tomu nikdy nezabrání, pouze nepatrně pozdrží. Laskavý Otec nebeský oním pozdržením jim takto pouze dává chvilku času k prozření a nápravě jich samých, aby je nemusel hned trestat. Pokud to nepochopí, sami se vytrestají – připraví brzdy a restrikce, které smetou nakonec je samé.

54) … Byla to od něj přímo drzost, přijít na princip problému a všem sdělovat své navrhova­né jednoduché řešení, když staří a důstojní učenci o tom stále ještě vedli pouze moudré disputace. A šestinedělky zatím pod jejich rukama umíraly.

55) … Je nutno si přiznat, že „nevíra“ je naopak velmi silná víra! A její nositelé rovněž vytváří náboženskou ideologii nevíry a své společensko-mocenské struktury a hierarchie obdob­né strukturám církevním, včetně ovlivňování politiky.

56) … Někteří autoři to vágně a volně přirovnávají k cibuli, což je poměrně hodně zkreslené přirovnání. Toto zkreslení vzniklo podle různého délkového dosahu toho či onoho frek­venčního pásma přiřazeného k jednotlivým druhům těl, která jsou s lidským fyzickým tě­lem spojena. Jenže všechna ta pole se vzájemně prolínají v každém bodu prostoru aury kolem těla.

57) … To právě souvisí s navzájem prolínajícími se těly: od fyzického přes energetické, informační, emocionální, mentální, psychické, duševní až po duchovní (výčet nemusí být kompletní). Všechna se prolínají v témže prostoru, pouze mají různý standardní dálkový dosah (při běžném provozu).

58) … Pokud do procesu uzdravování náhodou následně nevstoupí někdo svým destrukčně působícím programovým blokem.

59) … Zmiňuje se o tom např. Ernst Rifgatovič Muldašev již ve své první knize „Z koho jsme vznikli?“. Doporučuji také nahlédnout na zajímavý článek „Íránský princ – mág Rodamir“, anebo i shlédnout začátek filmu Samsara z roku 2001.

60) … Přibližně asi tak 4× více, než je energetický ekvivalent všech současných světových zásob jaderných zbraní. A to bylo bombardování jen Hirošimy – byla ale první a proto je všeobecně známá a tedy i dobrým etalonovým měřítkem pro porovnání a reálnou před­stavu množství energie prostřednictvím silových účinků.

61) … Navíc jak je již dávněji známo, živé tělo má po svém povrchu rozložené elektrické potenciály, má i své proměnlivé magnetické pole – to vše je dnes již dávno měřitelné i změřené. Navzdory oficiální medicíně se při léčbě mnoha zdravotních problémů občas a s úspěchem alternativně využívá kromě elektroproudů také i magnetů a elektromag­netických frekvenčních polí. Což je opět dalším důkazem o elektromagnetické podstatě našich těl.

62) … Pouze silně trénovaní mystici mohou za jistých podmínek dosáhnout úniku z tohoto jeho dosahu a osvobodit se. Pak již se nemusí znovu inkarnovat zpět do tohoto prostředí.

63) … Termín Argentum astrum má dva zcela různé významy a vždy je nutno rozlišovat, o čem je řeč. Neboť je to pokaždé něco zcela jiného. Ten zavádějící a pro naše poznání zcela bezvýznamný je Argenteum astrum – "Řád Stříbrné Hvězdy" - okultní magický řád, který na začátku 20. stol. založil Aleister Crowley.

Motto:
Rozumem vše ověřuj, smysly však otevřené měj a „rozum” – srdcem hlídej!